Bitva u Domašova 1758

23. listopadu 2015 v 22:39 | Tomáš |  Absolutismus
Bitva u Guntramovic a Domašova se odehrála v létě roku 1758 na severní Moravě. Jednalo se o střetnutí pruské a rakouské armády v rámci sedmileté války, která byla zejména z rakouské strany vnímána jako další kolo bojů o Slezsko. Válka začala roku 1756 pruskou invazí do Saska a následně dále do Čech. I přes počáteční neúspěchy nakonec dokázala rakouská armáda Prusy porazit v bitvě u Kolína roku 1757. Vítězství však nedokázala plně využít, a tak Fridrich II. brzy dobyl zpět všechna ztracená území. Po dobytí Svídnice 16. dubna 1758 zahájil pruský král pochod na Moravu. Jeho cílem byla Olomouc. Přestože město nově obklopoval prstenec moderního cihlového opevnění, doufal, že si jej podrobí stejně snadno jako v roce 1741, čímž získá základnu pro útok na Vídeň. Ovládnutím Moravy, nejúrodnější země rakouského soustátí, Fridrich rovněž hodlal vyřešit své problémy se zásobováním. Od konce května byla Olomouc v obležení. Pruský plán byl jednoduchý - vylákat Rakušany k unáhlenému tahu, nejlépe k velké otevřené bitvě, v níž by Fridrich pravděpodobně zvítězil. Jenže protiútok nepřicházel a obránci taktéž bojovali s velkým nasazením. Naopak v pruském táboře morálka upadala. Nedostávalo se potravin ani střeliva. Nebyly peníze na výplatu vojáků. Obléhající armádu navíc neustále sužovaly rakouské přepadové oddíly.
Tyto nesnáze vedly pruského krále k rozhodnutí, vypravit ze Slezska veliký transport se vším potřebným. Povozy vyrazily 21. června z Nisy a pokračovaly dále přes Opavu k Olomouci. Konvoj čítal až 4 000 vozů, z nichž 818 bylo naloženo střelivem a v ostatních byly různé potřeby jako mouka, ošacení, peníze atd. Za povozy bylo hnáno na 2 500 kusů polských volů. Velením byl pověřen plukovník Mosel, jenž měl k dispozici asi 10 000 branců a uzdravených veteránů z toho 1 100 jezdců. Rakouský vrchní velitel maršál Leopold Daun byl svými zvědy o pruském plánu dobře informován. Konvoj musel být zastaven za každou cenu. Nesnadného úkolu se zhostil generál Ernst Gideon Laudon.
Vlivem deštivého počasí cesty změkly a kolona vozů se roztáhla na délku několika desítek kilometrů. Plukovník Mosel se proto 27. června rozhodl celý den čekat na opožděné povozy, ale i přesto jich shromáždil jen asi 2/3. Prusové netušili, že čas hraje proti nim. S každým dalším zdržením je doháněly rakouské jednotky. První střetnutí s vojskem generála Laudona, jež čítalo okolo 4 000 mužů včetně jízdy a dělostřelectva, proběhlo 28. června v Guntramovicích. Rakušané dokázali nepřítele z počátku překvapit, ale brzy se projevila početní převaha Prusů a Laudon byl nucen ustoupit k Moravskému Berounu.
Moselovi se sice podařilo Laudona odrazit, ale za cenu dalšího zdržení a ztráty množství vozů a dobytka. Část ukořistili Rakušané a část byla v bojové vřavě zničena. Transport se zastavil na výšině mezi Novosady a Domašovem. Večer se k němu připojily jednotky generála Ziethena a plukovníka Wernera. Ziethen převzal velení, avšak namísto rychlého pochodu k Olomouci se rozhodl vyčkat na zpozdilé vozy a opravovat škody. Tímto rozhodnutím byl osud pruského tažení na Moravu zpečetěn. Lehkovážnost pruského velení dokládá i skutečnost, že Laudonův tábor se nacházel jen hodinu cesty od tábora pruského a přesto mu Prusové nevěnovali žádnou pozornost. Už vůbec pak netušili, že se z druhé strany blíží jednotky generála Šiškoviče v počtu asi 5 000 vojáků. Laudon měl v plánu využít nepřítelova zpoždění a konvoj definitivně rozbít. Vojsko generála Šiškoviče se mělo čelně střetnout s Prusy a Laudon měl bitvu rozhodnout útokem do týla.
Prusové se ráno 30. června dali opět do pohybu. Silnice se vinula hlubokým úvozem, který byl po stranách porostlý lesem. Zde již čekaly ukryté Šiškovičovi jednotky. Předvoj asi 120 vozů projel bez obtíží. V půl dvanácté však zahájilo rakouské dělostřelectvo palbu. V koloně nastal zmatek. Zasažené vozy zablokovaly cestu dalším. Řada vozků i koní se dala na útěk. Nato po celé délce zaútočila pěchota dosud skrytá v křoví. Ziethen se snažil zorganizovat obranu pomocí vozové hradby. Protiútok husarů a granátníků vedený na rakouské pravé křídlo byl smeten saskou jízdou. Část konvoje se snažila pokračovat v doprovodu tří praporů a pluku jízdy, ale rakouští dragouni je rozprášili. Poté Šiškovič podnikl útok na Domašov, čímž se konvoj přetrhl. Následně zahájil dělostřeleckou palbu na vozovou hradbu. Jakmile Laudon uslyšel bojovou vřavu, ihned se vydal na pochod. Sám v čele jízdy zaútočil u Novosad. Po krvavém zápase byli Prusové v Novosadech poraženi. Rakouské síly se spojily a vytvořily půlkruh, v němž jako v kleci vězel Ziethen se svou vozovou hradbou. Zbytek transportu byl v troskách. Boj o vozovou hradbu trval ještě asi 2 hodiny. Nakonec se vzňalo několik vozů se střelivem a výbuch protrhl hradbu. Nato dal Laudon povel pěchotě k všeobecnému útoku. Ziethen věděl, že je poražen. Se zbytky svých jednotek se marně snažil prosekat k Olomouci. Nakonec se dal na útěk k Opavě pronásledován Rakušany.
Bitva skončila okolo čtvrté hodiny naprostým vítězstvím Rakušanů. Na pruské straně bylo na 2 000 padlých a raněných, dále 300 zběhů a 1 500 zajatců včetně generála Puttkammera. Oproti tomu Rakušané ztratili jen 600 mužů a ukořistili 2 500 kusů dobytka. Do cíle nakonec dorazilo jen okolo 250 povozů, což ani zdaleka nestačilo. Domašovská bitva byla sice dle počtu bojujících jednotek jen menší šarvátkou, ale o to významnější byly její důsledky. Fridrich II. byl nucen zanechat obléhání Olomouce a celé pruské tažení na Moravu se zhroutilo. Pruský král nemohl bez zásob munice riskovat velkou bitvu s maršálem Daunem a krátce poté zahájil ústup do Čech.

Zdroj:
CHYTIL, Alois: Prusové na Moravě r. 1758. Obležení Olomouce a zničení pruského dovozu u Domašova, Olomouc 1900
 

Hora sv. Klimenta

2. září 2015 v 19:08 | Tomáš |  Velká Morava
Někdejší hradisko sv. Klimenta leží asi 4 km severozápadně od Osvětiman na Uherskohradišťsku. Oproti většině velkomoravských sídlišť se nejedná o nízko položený říční hrad, nýbrž o strategicky dobře umístěnou protáhlou plošinu vybíhající z hlavního masivu Chřibských vrchů ve výšce 461 metrů nad mořem. Výstavba opevněného hradiště začala někdy v polovině 9. století a jeho úkolem bylo chránit důležitou kupeckou stezku spojující Brněnsko s Pomoravím. Z pozdější doby se k místu váže velmi silná Cyrilometodějská tradice.


Samotná akropole na jejímž vrcholku stála kaple sv. Klimenta se rozkládá na ploše 8 ha. Na ní dále navazuje asi 14 ha předhradí. Opevnění tvořily dva mohutné dřevohliněné valy, z nichž jeden byl snad opatřen kamennou čelní zdí. Z východní strany bylo opevnění dokonce trojité. Hora sv. Klimenta je dle ústní tradice považována za místo, kam věrozvěstové sv. Cyril a sv. Metoděj uložili ostatky papeže sv. Klimenta. Působení cyrilometodějské misie dokládá nález zlatého solidu byzantského císaře Theofila. Podle některých teorií se na Hoře sv. Klimenta nacházel klášter, v němž působili slovanští kněží. Hradisko přetrvalo i po pádu Velké Moravy. Patrně sloužilo jako útočiště pro okolní obyvatelstvo, nicméně nejpozději ve 12. století bylo opuštěno.
Kaple však nejspíš přežila, neboť v roce 1358 olomoucký biskup potvrzuje, že markrabě Jan Jindřich daroval augustiniánům "...kapli blahoslaveného Klimenta, papeže a mučedníka v lesním zátiší blíže nového zámku svého Cimburka ležící, v dobách sice dávných vystavěnou k uctívání téhož svatého, nyní však od mnohých let vší bohoslužby pohřešující, zároveň s budovou k téže kapli přiléhající, obehnanou vůkol příkopy...". Augustiniáni, ve snaze obnovit zdejší klášter, přestavěli původní kapli na gotický kostel. Nový chrám vydržel pouze do roku 1421, kdy klášter vyplenili nedakoničtí husité. Po válce už k jeho obnově nedošlo a místo bylo obýváno jen poustevníky.
Od 17. století sloužily ruiny na Hoře sv. Klimenta jako zdroj stavebního materiálu pro široké okolí. Akropoli navíc rozkopaly desítky dobrodruhů hledající údajný augustiniánský poklad. Archeologický průzkum provedený v 60. letech 20. století potvrdil, že kněžiště kostela je skutečně zbytkem velkomoravské kaple z 9. století. Ostatky nalezené uvnitř lodě kostela ale pocházely až ze 14. století. V prostoru akropole bylo nalezeno množství keramiky a dobytčích kostí. V současnosti je Hora sv. Klimenta známa jako poutní místo. Na vrcholku se nachází dřevěná kaple z roku 1964 a zvonice sv. Gorazda.

Další články