Moravští Slované ve stínu Avarského kaganátu

11. listopadu 2018 v 16:02 | T. |  Nejstarší dějiny
Příslušníci západoslovanských kmenů se na Moravě postupně usazují od 1. poloviny 6. století. Slované se objevují v době, kdy Evropě dominují ranně středověká germánská království, která pro sebe zabrala většinu území bývalé Římské říše. Nově příchozímu etniku proto nezbývá, než se spokojit s územím v Polabí, ve střední Evropě a na Balkáně, tj. s prostorem, který buďto vůbec nepřišel do styku s antickou civilizací nebo zde byla veškerá římská infrastruktura zničena. Zatímco Germáni byli po několik set let vystaveni poměrně intenzivnímu kulturnímu tlaku ze strany vyspělého Říma, Slovanům tato zkušenost chyběla. Nelze se proto divit, že je soudobí autoři považovali za primitivní divochy.
Je třeba hned v úvodu říci, že území, na které moravští Slované přišli, nebylo zcela opuštěné. Především jižní část země byla v té době stále ještě osídlena Langobardy, přičemž na základě nejnovějších výzkumů se odborníci domnívají, že minimálně část Langobardů na Moravě zůstala i po odchodu kmenových elit do severní Itálie roku 568. Jakým způsobem probíhala interakce mezi původním germánským obyvatelstvem a nově příchozím slovanským živlem, nevíme. Nicméně z následného vývoje lze dovodit, že lépe z tohoto zápasu vyšli Slované.

územní rozsah Avarské říše v Karpatské kotlině

Na vznik nějaké vyšší formy společenské a politické organizace si však ještě musíme počkat. Další bezmála tři století byla střední Evropa významně poznamenána přítomností Avarského kaganátu, jehož jádro se nacházelo v Karpatské kotlině. Historikové dodnes přesně neví, odkud tito asijští kočovníci pochází, ani na jakých principech jejich kmenový svaz vlastně fungoval. Jednalo se však o poměrně mohutný útvar, který po dlouhou dobu znemožňoval moravským Slovanům kontakt se západní Evropou a Středomořím. Na samotné Moravě dosud nebyly nalezeny stopy přímého nomádského osídlení, tak jako je známe ze sídlišť na jihu Slovenska. Avarské kostrové hroby datované do 8. století byly objeveny pouze u Dolních Dunajovic a Hevlína. Zmíněné lokality jsou však interpretovány jen jako předsunuté posádky, které měly za úkol kontrolovat brody přes Dyji.
Mnohem častěji se ojedinělé avarské artefakty vyskytují na slovanských hradištích. Zejména v Mikulčicích archeologové nalezli větší množství předmětů známých z avarského prostředí datovaných od poloviny 7. století. V závěru tohoto věku máme v Mikulčicích doloženu i řemeslnou výrobu typicky nomádských předmětů, obohacenou navíc o některé svérázné prvky, k nimž bychom marně hledali obdobu v centru Avarské říše. Dílna na litá bronzová kování nebyla dosud objevena nikde kromě Mikulčic, přestože avarská kování jsou známa i z jiných lokalit. Absence trvalých avarských sídlišť a sporadický výskyt nomádských artefaktů napovídá, že Morava ležela stranou jejich bezprostředního zájmu. Přesto zde Avaři uplatňovali silný nepřímý vliv a v případě potřeby jistě neváhali tvrdě zasáhnout do místních poměrů.
Specifickému vztahu mezi Avary a Slovany si všímali již dobové písemné prameny, tzv. Fredegarova kronika, sepsaná v 1. polovině 7. století v Burgundsku uvádí: "Vinidové (pozn. Slované) sloužili již odedávna Hunům (pozn. Avarům) jako befulkové. Kdykoli Avaři vojensky útočili na některý národ, stáli s celým svým vojskem před táborem, Vinidové pak bojovali. Jestliže nabývali vrchu a vítězili, tu Avaři vyrazili, aby se zmocnili kořisti; jestliže však byli Vinidové přemáháni, opřeli se o pomoc Avarů, a tak nabrali nových sil. Befulky je Avaři nazývali proto, poněvadž postupovali před nimi, tvoříce dvojitý šik." Zápis pokračuje těmito slovy: "Avaři přicházeli každoročně ke Slovanům přezimovat, brali si do lože manželky Slovanů i jejich dcery. Vedle jiných projevů útlaku platili Slované Avarům daně. Nakonec však synové Avarů, které zplodili s manželkami a dcerami Vinidů, nechtěli již snášet křivdy a útisk, a odmítajíce nadvládu Avarů, začali se bouřit."
Nejznámějším symbolem odporu Slovanů proti avarské nadvládě je bezpochyby postava franského kupce Sáma, kterému se okolo roku 625 podařilo vytvořit spojenectví mezi slovanskými kmeny v Čechách, v Podunají, na Moravě, a na západním Slovensku namířené proti avarskému útlaku. Avarský kaganát procházel na začátku 7. století vnitřní krizí, čehož patrně Sámem vedené kmeny dokázaly obratně využít ve svůj prospěch. Spolupráce se později osvědčila i v boji s Franskou říší, kdy slovanské oddíly v roce 631 zvítězily na králem Dagobertem I. v bitvě u Wogastisburgu. Kde se však nacházelo centrum tohoto politického útvaru, nikdo neví. Někteří historikové jej kladou do Čech, jiní pro změnu na pomezí Moravy a Rakouska. Nicméně vše nasvědčuje tomu, že po Sámově smrti okolo roku 660 se jeho říše rozpadla.
Střední Evropa se poté vrátila ke starým pořádkům a moravští Slované se stali nejspíš opět širší součástí avarské domény. Situace se mění až na samém sklonku 9. století, kdy byla Avarská říše napadena Karlem Velikým. Těžké boje mezi franskou pěchotou a avarskou jízdou probíhaly zejména v letech 791 až 796 a skončily vítězstvím Franků. Tvrdit, že Karel Veliký Avarský kaganát zničil, by bylo přehnané, ale zcela jistě významně přispěl k jeho zániku, protože krátce poté Avaři takřka beze stopy zmizeli z mapy Evropy a jejich specifická kultura se vytrácí i z archeologických nalezišť. Poslední písemná zmínka o Avarech pochází z roku 822.

Frankové vítezí nad Avary

Rakouský historik W. Pohl se domnívá, že Avarský kaganát netvořil nikdy etnicky homogenní celek a že fungoval spíše na principu politického společenství. V závěru své existence byl patrně tento útvar již silně slovanizován, což by znamenalo, že Slované do jisté míry participovali na jeho vedení. Mohutný vnější podnět, jakým bezpochyby byla franská invaze do Podunají, pak mohl narušit dosavadní mocenské vazby a způsobit úplný rozpad systému. Na druhou stranu je zde i možnost, že avarská moc byla dlouhým konfliktem s Franky oslabena a podrobené slovanské kmeny pouze využily příležitost zúčtovat se svými kdysi mocnějšími sousedy.
Dokladem výše uvedených teorií může být poměrně razantní vzestup moravského knížectví, které během několika následujících desetiletí opanovalo velkou část někdejší avarské domény. Podíl z ukořistěných avarských pokladů tedy mohl být jedním ze zdrojů bohatství, kterým později v 9. století oplývaly elity mojmírovské říše. Rovněž nelze opomenout jistou podobnost mezi avarskými a velkomoravskými šperky.

Zdroj:
ČILINSKÁ, Zlata: Slovania a Avarský kaganát, Bratislava 1982
KLANICA, Zdeněk: Počátky slovanského osídlení našich zemí, Praha 1986
RUTTKAYOVÁ, Jaroslava: K problematike osídlenia severozápadného pomedzia avarského kaganátu v 7 - 8. stor., Nitra 1991
 

Morava jako součást langobardské říše

11. listopadu 2018 v 11:47 | T. |  Nejstarší dějiny
Období, které následovalo krátce po zhroucení Západořímské říše roku 476 je zejména na jižní Moravě spojováno s působení kmene Langobardů. Toto germánské etnikum bylo římským autorům znáno už od na začátku 1. století, tehdy se však jejich sídliště nacházela na dolním toku Labe. V pramenech často vystupují jako nepřátelé Říma po boku Cherusků i Markomanů. První zmínka o jejich přítomnosti v Podunají pochází od Cassia Dia z roku 167, kdy měli během markomanských válek zaútočit na provincii Pannonia Superior. Nicméně ani zde nevystupují samostatně. Poté Langobardi na dlouhou dobu mizí z dějin a znovu se objevují až v období tzv. stěhování národů na konci 5. století. Mezitím se patrně vydali proti proudu Labe dále do Čech a usadili se ve středním Podunají, kde přijímají ariánskou formu křesťanství. Zde okolo roku 510 poráží kmen Herulů, čímž rozšiřují své území i na jižní břeh Dunaje.

pohyb Langobardů v během tzv. stěhování národů

Největšího rozmachu dosáhla langobardská říše v Podunají za krále Wachona, jenž vládl mezi lety 510 a 540. Dobové nálezy naznačují, že jim šlo primárně o obsazení starých římských kastelů a strategických bodů podél toku Dunaje. Těžiště jejich moci se však postupně přesouvá na jih. Tento stav potvrzuje i smlouva mezi langobardským králem Audoinem a Východořímskou říší z roku 546, podle níž císař Justinián I. oficiálně předal jižní část Panonie pod langobardskou správu. Na Moravě přítomnost Langobardů dokládají především rozsáhlá kostrová pohřebiště. Nálezy se koncentrují hlavně na Brněnsku, Znojemsku, Hodonínsku a Břeclavsku. Bohatá výbava hrobů objevených u Kyjova či Rakvic napovídá, že jižní Morava tvořila integrální součást jejich kmenového území.

langobardská sídliště na Moravě

Ovládnutím jižní Panonie se Langobardi dostali do kontaktu s kmenem Gepidů usazeným v povodí Tisy. V následujících letech proto často vystupují jako spojenci Východořímské říše v boji proti tomuto etniku. Nicméně tyto boje patrně k ničemu nevedly, král Alboin proto navázal spojenectví s nově příchozími avarskými kočovníky. Gepidové byly poraženi, avšak Langobardi se z vítězství neradovali dlouho, neboť v zápětí museli čelit rostoucím mocenským ambicím svých avarských spojenců.
Situace Langobardů v Podunají musela být patrně bezvýchodná, jelikož na jaře roku 568 se celý kmen čítají více než 80 000 osob vydal na pochod do severní Itálie. Spolu s nimi odešlo i zbylé obyvatelstvo římských provincií včetně části Gepidů, Svébů a Sarmatů. Odborníci se dnes sice přiklání k názoru, že malá část Langobardů v Podunají zůstala. Přesun kmenových elit do Itálie nicméně znamenal postupný konec germánského osídlení jižní Moravy, neboť zbylé skupiny byly dříve či později asimilovány nově příchozím slovanským obyvatelstvem. Dalším významným důsledkem odchodu Langobardů je vznik mohutného Avarského kaganátu, který po bezmála tři staletí ovládal panonskou nížinu a uplatňoval silný kulturní i politický vliv na vznikající společenství moravských Slovanů.
Vzhledem k chaosu, ve kterém se Itálie zmítala v 6. století, čekala Langobardy poměrně snadná kořist, neboť již roku 570 byl Alboin v Miláně provolán pánem Itálie. V následujících letech se na severu zformovalo Langobardské království, které přetrvalo až do časů Karla Velikého. Jak napovídá název regionu Lombardie, odkaz Langobardů je v oblasti patrný dodnes.

Zdroj:
VLACH, Marek: Království Langobardů sahalo až na Břeclavsko. Břeclavský deník, 2013
KROLLOVÁ, Soňa: Keramika mladší doby stěhování národů na Moravě, diplomová práce, 2015
KERN, Angelika: Langobardenzeitliche Siedlungsstrukturen im Burgenland anhand zweier Fallbeispiele, Diplomarbeit, 2013

Další články