Jošt Moravský (1351 - 1411)

2. ledna 2009 v 21:07 | Tomáš |  Osobnosti
Jošt Lucemburský, zvaný též Moravský, se narodil pravděpodobně v říjnu roku 1351 jako prvorozený syn moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského. Již od útlého věku byl chlapec připravován na vladařské povinnosti, neboť jeho strýc Karel IV. neměl až do roku 1361 mužského dědice. Jošt podobně jako Karel IV. vynikal vzdělaností i zájmem o umění, což bylo v kontrastu s jeho nezřízenou ctižádostí a bojovností.
Jan Jindřich v závěti rozdělil markraběcí majetek mezi své tři syny: Jošta, Jana Soběslava a Prokopa. Jakožto nejstarší tedy Jošt v roce 1375 převzal markraběcí stolec. Stejně jako otec si zvolil za sídlo hrad Špilberk. Téměř celé období Joštovy vlády provázely ostré spory s bratry i s bratrancem Václavem IV. Jako obratný politik a diplomat však dokázal většinu konfliktů využít ve svůj prospěch. Joštova dráha na poli evropské politiky začala roku 1383, kdy jej král Václav IV. jmenoval generálním vikářem říšských držav v Itálii. Od bratrance Zikmunda zase obdržel roku 1387 západní Slovensko jako odměnu za finanční pomoc při kandidatuře na uherský trůn. V roce 1388 získal od Zikmunda, který potřeboval stále více peněz, do zástavy také Braniborsko. Uherský král však nebyl schopen zástavu vyplatit, a tak se Jošt v polovině 90. let stal braniborským markrabětem, který byl držitelem jednoho ze sedmi kurfiřtských hlasů při volbě římsko-německého krále. Podobným způsobem dostal od Václava IV. Lucembursko a Alsasko. Jošt se tak pomalu stával jedním z nejmocnějších mužů v říši narozdíl od pasivního českého krále. Joštovy ambice ale stále nebyly naplněny. V roce 1394 se postavil do čela panské jednoty proti slabému Václavovi IV. a dokonce se mu podařilo krále zajmout. V dalšm pokusu o vzpouru zase Václav zajal Jošta. Roku 1401 přitáhl moravský markrabě v čele odbojné šlechty k Praze znovu a tentokrát získal od krále doživotně Horní a Dolní Lužici. Za to slíbil Václavovi věrné služby proti Zikmundovi.
Období Joštovy vlády na Moravě nelze označit za klidné. V zemi řádili lupeživí rytíři a nejrůznější lapkové. Vedle toho střídavě propukaly boje mezi dědici Jana Jindřicha. Uklidnění přišlo po roce 1405, kdy se stal Jošt smrtí Prokopa jediným vládcem Moravy. Na druhou stranu posilovalo postavení měst, formovaly se zemské úřady a stoupala vzdělanost. Roku 1388 byla uzavřena dohoda mezi markrabětem, šlechtou a církví, podle které nikdo nesměl druhéhu na daném území vypovídat válku, tzv. landfrýd. V samotném Brně markrabě obnovil mincovnu, kde dal razit vlastní mince.
Vrcholem Joštovy politické kariéry byl bezpochyby rok 1410, kdy kandidoval proti Zikmundovi na krále Svaté říše římské. Kurfiřti hlasovali v září 1410 pro Zikmunda, protože však nezískal potřebnou většinu hlasů, byla volba opakována 1. října. Tentokrát se většina volitelů přiklonila na stranu Jošta a ten byl zvolen římsko-německým králem. Z nového titulu se bohužel netěšil dlouho. 18. ledna 1411, krátce před korunovací, markrabě Jošt na Špilberku náhle zemřel. Okolnosti jeho smrti nejsou dodnes zcela jasné. Mohl podlehnout nemoci, nebo mohl být otráven, aby uvolnil cestu bratranci Zikmundovi. Bezdětný Jošt byl pochován 20. 2. 1411 v kostele sv. Tomáše v Brně, který byl již Janem Jindřichem určen jako místo posledního odpočinku moravských Lucemburků. V posledních letech plánuje brněnský magistrát, že tomuto významnému panovnkovi postaví na Moravském náměstí jezdeckou sochu.

Zdroj:
www.jostmoravsky.cz
www.wikipedia.cz
TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama