Olomouc - historie města

4. ledna 2009 v 19:31 | Tomáš |  Města

znak Olomouce
Nejstarší osídlení na území dnešní Olomouce dokládají archeologické nálezy již od dob prehistorických. První stopy osídlení vlastního města spadají do starší doby kamenné, výzkumy také doložily přítomnost keltských a germánských kmenů. Nejvýznamnějším nálezem posledních let je objev zbytků pochodového římského tábora z druhé poloviny 2. století, což však nijak nepotvrzuje pravdivost středověké pověsti o založení města Juliem Caesarem.
Lze s určitostí tvrdit, že olomoucké hradiště existovalo již v dobách velkomoravských a po zániku říše v roce 906 jeho význam ještě vzrostl, neboť hlavní mocenská centra na jihovýchodní Moravě byla zničena. Důležitým obdobím pro budoucí směřování města bylo připojení Moravy k českému státu okolo roku 1018. Olomoucko se patrně ocitlo pod českým vlivem dříve než zbytek Moravy, zřejmě dočasně už za vlády Boleslava I. a Boleslava II. Zvýšený zájem Přemyslovců o sever Moravy lze ale vysvětlovat i zbídačeným stavem jižní poloviny země. Jako první kníže se v Olomouci usadil Břetislav, syn českého knížete Oldřicha. První zmínkou o "hradě Olomouci" je pak záznam v Kosmově kronice z roku 1055. Hrad se rozkládal na skalnatém návrší chráněném tokem řeky Moravy v areálu dnešního Arcibiskupství. Olomouc se rovněž stala sídlem jednoho ze tří nově vzniklých moravských údělných knížectví. Olomouc byla Přemyslovci vnímána jako mocenské ústředí Moravy, což dokládá i obnovení moravského biskupství roku 1063. Jako první biskupský chrám posloužil kostel sv. Petra. V roce 1078 pak došlo k založení benediktinského kláštera Hradisko. Za biskupa Jindřicha Zdíka bylo biskupské sídlo roku 1131 přeneseno k nové bazilice sv. Václava. Do této doby spadá i privilegium razit vlastní minci a zřízení kapituly s 12 kanovníky. Jindřich Zdík také dosáhl částečného vynětí biskupských statků z pravomoci údělných knížat. Vláda olomouckých Přemyslovců se završila na konci 12. století, kdy znojemský kníže Konrád II. Ota nejprve sjednotil pod svou vládu všechny tři moravské úděly a následně byla Morava císařem povýšena na markrabství. Poslední olomoučtí Přemyslovci Vladimír a Břetislav zemřeli okolo roku 1200. Moravská markrabata již ale v Olomouci neměla trvalé sídlo.
Začíná období dualismu, kdy se zemská správa dělila na olomouckou a brněnskou. Královské město Olomouc bylo založeno patrně před rokem 1246 za krále Václava I., listinné prameny bohužel chybí. V čele městské správy stál fojt, který byl ustavován panovníkem. Jeho dům stával na nejvyšším místě ve městě vedle kostela sv. Michala. První zmínka o olomouckých hradbách pochází z roku 1283, město své opevnění ale mělo nepochybně již dříve. Odchodem panovnického dvora logicky posílil vliv církevních činitelů. Král Přemysl Otakar I. olomoucké kapitule udělil právo svobodné volby biskupů. Biskupové získávají postupem času rozsáhlé statky, vytváří si vlastní lenní soustavu a mají i vlastní manský soud v Kroměříži. Datem 4. srpna 1306 se Olomouc výrazně zapsala do dějin českého středověkého státu. Bohužel neblaze - v tento den byl v sídle olomouckého kapitulního děkana zavražděn poslední český král z rodu Přemyslovců Václav III.
svatý kopeček
Král Jan Lucemburský v privilegiu z roku 1314 praví, že "městu Olomouci mezi jinými městy moravskými náleží první místo a jedinečná důstojnost". Markrabě Jan Jindřich jej roku 1352 již přímo označuje jako hlavní město Moravy. Oproti Brnu měla Olomouc i více obyvatel a rozvinutější hospodářství. Město bylo i vrchní stolicí magdeburského práva pro oblast severní a východní Moravy. Zemské desky se ale nadále vedly zvlášť pro Brno a zvlášť pro Olomouc. Rovněž zemský soud zasedal střídavě v Brně a Olomouci. Markrabě ale sídlil v Brně. Jako královské město byla Olomouc podřízena podkomořímu, jenž jménem panovníka dohlížel na správu královských měst. Zároveň se objevuje nový fenomén sebevědomého měšťanského stavu, jehož vliv nabývá převahu nad zájmy panovníka. Od roku 1367 je první konšel nazýván purkmistrem a moc zeměpanského fojta rychle upadá.
V době husitských válek byla německá Olomouc baštou katolické církve, ačkoli ani zdejší duchovenstvo nežilo příkladným životem a na hanáckém venkově našlo Husovo učení řadu zastánců. Biskup Jan zvaný Železný patřil k největším odpůrcům husitského hnutí a osobně prý vedl biskupská vojska do boje proti kacířům. Měšťané roku 1422 odrazili útok litevského knížete Zikmunda Korybutoviče a ani další pokusy husitů nevedli k dobytí Olomouce.
Roku 1467 vypovědělo město poslušnost králi Jiřímu z Poděbrad a spolu s ostatními královskými městy podpořilo uherského krále Matyáše Korvína. 3. května 1469 pak odbojní páni a města v Olomouci zvolili Matyáše Korvína českým králem. Mír mezi Matyášem a Jiříkovým nástupcem Vladislavem Jagelonským byl uzavřen v Olomouci 7. prosince 1478. Podle ujednání si měl Matyáš doživotně ponechat vládu nad Moravou. Z této doby pochází rovněž první zmínky o olomouckém orloji.
V předbělohorském období byla Olomouc s 12 000 obyvatel a 1200 domy druhým největším městem v českých zemích po Praze, což dokládá i zmínka z roku 1593: "Město Olomouc na ten čas nejpřednější jest v Markrabství moravském, kteréž řeka Morava vůkol otočila. Jest zdmi i valy dobře opatřené i všelijakými potřebami k obraně náležejícími." V roce 1566 přišli na pozvání biskupa Viléma Prusinovského do města jezuité, jež brzy zakládají akademii, na které má být vychováván nejen kněžský dorost ale i příslušníci šlechty a měšťanstva. Jezuitské učení bylo následně 22. prosince 1573 císařem Maxmiliánem II. povýšeno na plnohodnotnou univerzitu. První slavnostní imatrikulace se konala v roce 1576.
Po porážce českých a moravských stavů v bitvě na Bílé Hoře byla Olomouc bez odporu obsazena císařským vojskem. Do městské rady byli dosazeni spolehliví katolíci, byl zřízen úřad královského rychtáře a řadu měšťanů postihly konfiskace. Následná třicetiletá válka přinesla městu jen strádání. Zatímco před válkou se zdálo, že bude jen otázkou času, kdy se Olomouc stane jediným hlavním městem Moravy, náhle se začala karta obracet. Císař nařídil přeložit královský tribunál do Brna. Zároveň vydal rozkaz převézt olomoucké zemské desky a spojit je s brněnskými. Zemský "klenot" byl za doprovodu nejvyšších zemských úředníků a stovky mušketýrů odvezen 28. prosince 1641. Rozhodující však bylo potupné obsazení Olomouce švédskou armádou generála Torstensona. Město, jež se pyšnilo svou dosavadní nedobytností, otevřelo 14. června po čtyřdenním obléhání své brány nepříteli. Příčinou rychlé kapitulace bylo pravděpodobně marné čekání na vojenskou pomoc císařské armády, ale také špatný stav opevnění. Brno Švédům odolalo a tak zvítězilo v pomyslném souboji o pozici hlavního města Moravy. Švédská okupace trvající až do roku 1650 neznamenala jen ztrátu prestiže, ale i nesmírné materiální ztráty. Město připomínalo spíše hromadu zřícenin, na ulicích se hromadily odpadky a dobytek byl chován přímo v sutinách domů. Zůstalo stát pouze 168 domů, počet obyvatel klesl na 1675, předměstí Švédové srovnali se zemí úplně. Generál Montecuccoli prý dokonce radil císaři, aby dal zbořit hradby a proměnil Olomouc ve vesnici. Na druhou stranu, na těchto troskách později vznikla dnes tolik obdivovaná barokní Olomouc.
katedrála sv. Václava

Olomoučtí sice opakovaně žádali o navrácení zemských úřadů, dosáhli ale jen potvrzení výhradního práva na užívání titulu hlavní město. Zvláštní stav, kdy měla Morava dvě hlavní města, jedno titulární a druhé faktické, trval až do 4. dubna 1782. Tehdy císař Josef II. definitivně rozhodl ve prospěch Brna.
Už roku 1655 císař Ferdinand III. vyhlásil Olomouc pevnostním městem, když však v roce 1741 přitáhlo pruské vojsko, posádka se po třech dnech vzdala. V následujících letech proto bylo přikročeno přestavbě Olomouce na mohutnou pohraniční pevnost. Měšťané rozhodnutí císařovny Marie Terezie přivítali s nadšením, tehdy ještě netušili, že hrady budou svírat a dusit rozvoj města dalších více než 200 let. Předměstí byla vykoupena, zbořena a postavena o 1 km dále od hradeb. Rovněž musely být přeloženy některé ulice. Celkem padlo na 350 domů. Stavba trvala 13 let a pracovalo na ní až 6 000 dělníků. Pevnost netvořilo jen vlastní město. V nejbližším okolí Olomouce bylo během 18. a 19. století vybudováno dalších 21 menších pevnůstek. Dokončenou pevnost si císařovna osobně prohlédla a zúčastnila se též posvěcení sloupu Nejsvětější Trojice 9. září 1754. První a jediná zkouška přišla roku 1758, kdy hradby úspěšně odolaly pruskému obléhání. Silná posádka čítající okolo 6000 mužů dala městu veskrze vojenský ráz, což se neblaze projevovalo zejména v oblasti kultury a obchodu.

V roce 1773 byl zrušen jezuitský řád a univerzita přešla pod státní správu. Ve snaze vymanit školu z vlivu duchovenstva, byla univerzita krátce přeložena do Brna a nakonec roku 1787 zrušena. Ačkoli bylo již v roce 1792 vysoké učení obnoveno jako stavovská akademie, dřívější slávy už škola nikdy nenabyla.

radnice
Kromě univerzity rušil císař Josef II. v rámci svých reforem i kostely a kláštery. Celkem bylo v Olomouci zrušeno 7 klášterů včetně nejstaršího Hradiska, jež bylo později upraveno na vojenskou nemocnici. Jmění zrušených klášterů činící přes milion zlatých bylo zkonfiskováno. Mezi zbořenými kostely byl bohužel i starobylý kostel sv. Petra. Velký význam pro jinak upadající Olomouc mělo povýšení biskupství na arcibiskupství roku 1777, prvním arcibiskupem se stal Antonín Theodor hrabě Colloredo.
Během napoleonských válek se Olomouc opět ocitla v centru dění. Před bitvou u Slavkova roku 1805 se ve městě nacházel hlavní stan rakouského císař Františka a ruského cara Alexandera. Jediným z mála projevů nástupu průmyslové revoluce byl příjezd prvního vlaku roku 1841, jinak se průmyslový boom hradbami sevřenému městu vyhýbal. Po vypuknutí revoluce ve Vídni roku 1848 se císařský dvůr opět na několik měsíců zabydlel v Olomouci. Dne 2. prosince 1848 se císař Ferdinand v arcibiskupské rezidenci vzdal trůnu a celé město nadšeně oslavovalo korunovaci nového panovníka, kterým se stal mladý František Josef I. V následné éře neoabsolutismu pak pevnost sloužila jako žalář pro politické vězně. Rovněž došlo k opětovnému zrušení univerzity.
Když se pak roku 1866 rozpoutala válka s Pruskem, nastaly v olomoucké pevnosti horečné přípravy. Posádka byla zesílena na 8000 mužů a dalších 15 000 dělníků pracovalo na úpravách opevnění. Veškeré stromy v okolí města byly pokáceny, obilí předčasně zkoseno a příkopy napuštěny vodou. A co udělali Prusové? Pevnost jednoduše obešli a táhli dál na Vídeň. Osud olomoucké pevnosti byl tímto zpečetěn.
Hradby se začaly pozvolna bourat roku 1876, oficiálně byla pevnost zrušena císařským dekretem 9. března 1886. Bourání opevnění trvalo desetiletí, některé části hradeb, jako např. Tereziina brána, byly zachovány na památku. Na uvolněné ploše rostlo nové město. Za tímto účelem byl vypracován zastavovací plán, jenž určil, které plochy poslouží bytové výstavbě a na kterých budou zřízeny parky, silnice atd. Konečně začal růst i počet obyvatel, který se se roku 1900 přehoupl přes 21 000.

arcibiskupský palác


Státní převrat a následný vznik Československé republiky proběhl v Olomouci hladce. Zákonem ze dne 19. dubna 1920 bylo k městu připojeno 13 předměstí včetně dvou dosud samostatných měst. Sloučením vznikla metropole s 57 000 obyvateli. Slušně nastartovaný rozvoj poté přetrhla německá okupace a 2. světová válka. Olomouc byla osvobozena Rudou armádou až v samém závěru války ve dnech 6. - 8. května 1945. Po válce došlo roku 1946 k obnovení olomoucké univerzity jako Univerzity Palackého. Obnovy se dočkal i poničený orloj na radnici, byť jeho výsledná podoba vyvolává kontroverze.
Radostnou kapitolou dějin města nebylo ani období po únoru 1948. Město se sice rozrostlo, byly vybudovány nové továrny i sídliště, přesto po stránce kvality života upadalo. Devadesátá léta znamenala nové naději. Důvodem k velkým oslavám a se stalo v roce 2000 zapsání barokního sloupu Nejsvětější Trojice mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO. V posledních letech se počet obyvatel Olomouce stabilizoval na zhruba 100 tisících a tvář města se začíná proměňovat výstavbou výškových budov.

Zdroj:
NEŠPOR, Václav: Vlastivěda moravská, Dějiny Olomouce, Brno 1936
www.olomouc.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama