Raduit de Souches (1608-1682)

4. ledna 2009 v 18:15 | Tomáš |  Osobnosti
Jean Louis Raduit de Souches, protestant francouzského původu nejprve, bojoval na straně hugenotů u svého rodného města La Rochelle. Poté odešel z Francie a vstoupil do řad švédské armády. Tu však nakonec pro neshody s nadřízenými opustil a přidal se na stranu rakouských Habsburků (1642). Byl jmenován plukovníkem dragounského pluku ve Slezsku; císařští tam ale byli poraženi. Roku 1644 Raduit naverboval nový pluk a zúčastnil se s ním obléhání Olomouce obsazené Švédy. Císařští opět neuspěli, ale Raduit se v boji vyznamenal natolik, že mu byl svěřen post velitele Brna, které tehdy Švédům po vítězné bitvě u středočeského Jankova (v březnu 1645) stálo v cestě k dobytí Vídně. Brňané, krajský hejtman Sack z Bohuňovic i velitel Špilberku, skotský plukovník O´Gilvy, byli zpočátku k mladému protestantovi nedůvěřiví. Jejich zvtahy se ale brzy uklidnily. Raduit si všechny získal nejen tím, že do města přivedl svůj pluk o síle tří set mužů a rozšířil tak řady obránců na téměř 1 500 lidí, ale i svým rázným přístupem k opevňování města, jeho zásobování jídlem a střelivem a během obrany pak uplatněním zkušeností o způsobu boje švédské armády.
Přestože švédský vojevůdce Torstenson měl k dispozici dvacet osm tisíc vojáků, nedokázal Brno ani po téměř čtyřměsíčním obléhání (od 2. května do 23. srpna 1645) dobýt. Po úspěšné obraně Brna se Raduit stal jedním z tehdy nejznámějších válečníků. Zasloužil se o to i vydáním knihy Diarium bellicum Brunense (Deník brněnské války), kterou četla celá Evropa. Byl povýšen na generála a měl za úkol dobývat švédské pevnosti na moravsko-rakouském pomezí - mj. dobyl roku 1647 i Jihlavu. Roku 1648, už jako maršál a vrchní velitel na Moravě, táhl proti Švédům obléhajícím Prahu. Tam ho zastihl vestfálský mír. Poté dohlížel na odchod Švédů z Moravy a podílel se na opevnění měst. Roku 1657 táhl proti Švédům v Polsku, kde císařští dobyli Krakov a Toruň a neuspěli při dobývání Štětína; tehdy se opět nepohodl s vrchním velitelem.
Raduit se se svým plukem přesunul do Sedmihradska proti Turkům. Ustupoval před nimi až na Slovensko. Poté co Turci roku 1663 dobyli Nové Zámky, měl zastavit jejich pronikání na Moravu. Roku 1664 osvobodil Nitru a Levice a zahnal Turky za Dunaj. Po nové roztržce s velitelem byl Raduit císařem odvolán, ale za krátko byl znovu pověřen budováním pevností na Slovensku, mj. i Leopoldova. V roce 1668 opevňoval i Vídeň. Roku 1673 Leopold I. poslal armádu pod Raduitovým velením na pomoc Vilému III. Oranžskému, který velel Nizozemcům ve válce proti Francii. Během bitvy u Seneffe se Raduit opět dostal do rozporu s velitelem, Vilémem Oranžským, a byl proto koncem roku 1674 odvolán z funkce, zbaven vojenských hodností a vykázán na své statky, tedy na panství Jevišovice.

Své panství postupně rozšiřoval a zavedl na něm výrobu kujného železa a pum pro armádu. V Hlubokých Mašůvkách dal na léčivých pramenech vybudovat lázně a také kostel, jemuž daroval vzácnou mariánskou sošku přivezenou z Francie; tak založil tradici velké mariánské pouti. Když byl roku 1663 povýšen na hraběte, dal si barokně upravit zámek v Jevišovicích, zbudoval tam kostel sv. Mikuláše a založil i školu, kde se učilo česky. Dožil na svém zámku, postižen slepotou a duševní chorobou. Pohřben byl v kryptě kostela sv. Jakuba v Brně.

Zdroj:
www.brno.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama