Hrad Špilberk

7. února 2009 v 20:30 | Tomáš |  Články
letecký pohled

Hrad Špilberk byl založen někdy ve druhé polovině 13. století králem Přemyslem Otakarem II. Jasné zprávy o tom, jak vypadal hrad za Přemyslovců nemáme. Lze však usuzovat, že měl obdélníkový půdorys obehnaný zdí a hlubokým příkopem. Hradní kaple je poprvé zmiňována roku 1287. Kromě kaple zde byly příbytky pro panovníka, pro úřednictvo, skladiště, stáje atd. Hned od počátku sloužil Špilberk jako sídlo moravských markrabat a byl též centrem zeměpanské správy.
hrad
Král Jan Lucemburský korunní statky dílem rozdal a dílem zastavil. Ze zástavy Špilberk vykoupil až roku 1334 mladý markrabě Karel, který zde pak krátce pobíval se svou manželkou Blankou. V letech 1349 - 1411 byl hrad rezidencí markrabat Jana Jindřicha (1349 - 1375) a Jošta (1375 - 1411). Když na Špilberku sídlili moravští panovníci z vedlejší větve Lucemburků, byl hrad velmi dobře udržován a rozšiřován. Bohužel po smrti Jošta přestal být rezidencí markrabat, neboť tento titul splynul s titulem českého krále. Za husitských válek obsadil Špilberk král Zikmund, který tu na podzim 1421 věznil husitské poselstvo vedené Vilémem Kostkou z Postupic, vypravené k litevskému knížeti Vitoldovi. Správu hradu i celé Moravy svěřil Zikmund rakouskému vévodovi Albrechtovi Habsburskému. Jeho posádka vedená hejtmanem Mikulášem Seebeckem pak úspěšně odolala husitským pokusům dobýt Brno. V období zmatků po smrti Albrechta i Zikmunda se roku 1440 zmocnili hradu brněnští měšťané a drželi jej až do roku 1453. Za válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem se Špilberk vzdal po 9měsíčním obléhání uherskému vojsku.
opevněníVpozdější době hrad chátral a zdálo se, že v rámci velkého středoevropského soustátí ztratil strategický význam. Když v r. 1542 ohrožovali Moravu Turci, usnesl se zemský sněm, aby byl hrad opraven, opatřen posádkou a vybaven pro boj. Špilberk byl úplně sešlý a zanedbaný a měl jen 12 hákovnic a 6 pušek. Zdi hradu byly nekryté a na spadnutí, v dobrém stavu se nacházely jen vinné sklepy. Roku 1560 koupila hrad od krále Ferdinanda I. brněnská městská rada, ale příliš pozornosti mu nevěnovala a r. 1578 dokonce vyhořel. Teprve hrozivý postup Turků v Uhrách přiměl v r. 1593 brněnské měšťany, aby začali opravovat a zpevňovat pevnostní zdivo. Špilberk byl opatřen děly a potřebným mužstvem, které se pilně cvičilo ve střelbě.
Skromnou úlohu sehrál Špilberk za stavovského povstání v letech 1618 - 1620. Katolická městská rada sice po prvním pokusu o převrat v prosinci 1618 obsadila hrad 150 žoldnéři a zesílila jeho obranu dvěma děly, ale když vzbouření stavové 2. května 1619 vjeli do města, špilberská posádka nijak nezasáhla. Jakmile stavové ovládli město, byli vojáci na hradě sproštěni slibu věrnosti a přešli do jejich služeb. Staří velitelé byli sesazeni a Špilberk převzal plukovník Stubenvoll.
Po bitvě na Bílé hoře se vše změnilo. 1. ledna 1621 vtáhl slavnostně do Brna generál Bouquoy. Kardinál Dietrichštejn pak jménem císaře Špilberk zabavil. Tak se hrad opět dostal do rukou panovníka. Měl neustále silnou posádku a na jaře 1621 zde byli uvězněni vůdcové stavovského povstání na Moravě.
Vojenský význam Špilberku vzrostl za třicetileté války. Již v lelech 1639 a 1640 byla nařízena robota na opevnění hradu. Stavové na opravy vyčlenili 14 500 zlatých. Práce ještě zesílily, když se Švédové přiblížili k Brnu. Velitelem hradní posádky byl podplukovník Ogilvi. Špilberk měl tehdy tvar pravoúhlého obdéníku obehnaného sílnými zdmi. Za nimi se táhl hluboký příkop a z něj se vypínala původní hradská zeď. Teprve za starou zdí se zdvihaly nečetné hradní budovy okolo rozlehlého obdélníkového nádvoří. Opevnění dále doplňovalo několik bašt a hladová věž. Špilberk bránila posádka 426 žoldnéřů, zatímco v městě bylo soustředěno 1476 mužů, posílených ještě pomocnými sbory a dělostřelectvem.
Švédové se pomocí podkopů a příkopů přiblížili k hradbám, ostřelovali Špilberk a Brno z děl a podnikli řadu prudkých, ale bezvýsledných útoků. Když 15. srpna ztroskotal i jejich poslední úder, jemuž předcházela téměř celodenní prudká dělostřelecká palba, odtáhli 23. srpna od Brna. Špilberk byl Švédy poničen, na větší opravy však zbídačená země neměla peníze. Práce tak začaly až roku 1655. Dalším impulzem ke zdokonalování opevnění se stalo sílící turecké nebezpečí.
vchod do hradu

Během obležení Vídně Turky v r. 1683 byly rychle činěny přípravy k obraně. Přes všechny průtahy při budování opevnění, se v druhé polovině 17. století původní gotický hrad proměnil v mohutnou barokní citadelu, stavěnou podle francouzského vzoru. Koncem 17. století byl Špilberk opatřen hradbami ve dvou rovinách nad sebou a dominovala mu barokní cibulová věž.
Opevňování pokračovalo za vlády Marie Terezie. Když Prusové roku 1741 vpadli na Moravu, byla stržena brněnská předměstí a materiál byl použit na hradby Špilberku. Pruské obléhání trvající od 9. února do 7. dubna 1742 bylo neúspěšné. V té době byly staré hradní příkopy, vytesané ve skále, zastavěny na severovýchodní a jihozápadní straně kasematy, aby poskytovaly úkryt posádce před dělostřeleckou palbou. Za války s Pruskem pracovalo v r. 1744 na opevnění Špilberku denně několik tisíc poddaných a podle plánu z r. 1749 měl být fortifikační systém hradu dovršen řadou obranných staveb. Roku 1784 byly rozděleny kasematy na cely, vězeňské chodby a strážnice. Tím se Špilberk změnil z původního vojenského zařízení na jeden z nejobávanějších žalářů v Evropě. Vojenský význam ztratil Špilberk během napoleonských válek, když se stal v letech 1805 a 1809 snadnou kořistí francouzských armád. Při svém odchodu z Brna v říjnu 1809 pak nechal Napoleon nejdůležitější části opevnění včetně zbrojnice rozbořit. Vídeň si tehdy uvědomila, že Špilberk jako pevnost dosloužil. Jeho hradby byly potom udržovány jen proto, aby překážely v útěku vězňům.
Již císař Leopold I. r. 1673 rozhodll, aby se Špilberk stal věznicí pro zločince, tuláky, zloděje a uprchlé dlužníky, kteří měli pracovat při opevňování hradu. Na Špilberku však byli žalářováni i poddaní, kteří se vzbouřili proti své vrchnosti, nekatolíci a vysocí státní a vojenští hodnostáři za prozrazení státního tajemství, za politické přečiny a jiná provinění. K nim později přibyli vězni političtí, zejména z Itálie a Haliče. Jako trestnice pevnost dosloužila roku 1855, kdy ji císař František Josef I. proměnil na vojenskou citadelu.
zadní vstup

Za první světové války bylo vězení na Špilberku obnoveno a byli sem umístěni lidé odsouzení za velezradu či dezerci. V období první republiky sloužil hrad opět vojenským účelům, což se nezměnilo ani během německé okupace. Němci na hradě během války provedli historizující přestavbu s cílem vytvořit ze Špilberku vzorové kasárny Wehrmachtu a rovněž zde věznili své odpůrce. Vojenská historie Špilberku definitivně skončila 30. března 1962, kdy prohlásila československá vláda hrad za národní kulturní památku a svěřila jej Muzeu města Brna. V nedávné době hrad prošel rozsáhlou rekonstrukcí včetně obnovy jihozápadního bastionu, zničeného Napoleonem, a pořádají se zde nejrůznější výstavy a kulturní akce.

Zdroj:
www.hrady.cz
ŠUJAN, František: Vlastivěda moravská, Dějepis Brna, Brno 1902
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lewak | 31. března 2011 v 16:15 | Reagovat

i love my city..i love Brno i am 100% moravian bloodkeeper

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama