Březen 2009

Průnik Rudé armády na Moravu - bitva o Lanžhot

30. března 2009 v 19:07 | Tomáš |  2. světová válka

Po osvobození Bratislavy 4. dubna 1945 se Rudé armádě uvolnily síly pro postup na Vídeň a Brno. Pro osvobození Podluží a dalších obcí na břeclavském okrese byla vyčleněna 53. a 7. gardová armáda s 1. jezdecko-mechanizovanou skupinou. Čára tvořená státní silnicí Šaštín, Kúty, Břeclav, Pohořelice, Náměšť tvořila rozhraní, kdy 7. gardová armáda a 27. střelecký sbor byli vlevo od ní, vpravo útočil v prvním sledu 4. gardový jezdecký sbor (tvořený 9., 10. a 30. jezdeckou divizí), spolu s 6. gardovým jezdeckým sborem (tvořen 8. a 13. gardovou jezdeckou divizí a kavkazskou divizí), ve druhém sledu pak 53. armáda. Vstup na Moravu hájilo na 160 000 německých vojáků (snad generál H. Kreysing), nejsilnější obrana byla připravena právě mezi Lanžhotem a Hodonínem.
Už od 5. dubna začalo německé těžké dělostřelectvo umístněné u Lanžhota ostřelovat postupující jednotky, které od 6. dubna bojovaly v Brodském a Kútech, posledních vesnicích před moravsko - slovenskou hranicí. Sovětské dělostřelectvo odpovědělo ve večerních hodinách, kdy byl proveden také první letecký útok na Lanžhot. Bylo bombardováno nádraží, trať a vojenské transporty.
7. dubna začaly první jednotky překračovat hraniční řeku Moravu. První kdo překročil řeku byl 6. 4. 1945 ve 22:10 průzkumník Vasilij Vasiljevič Jendovický a za ním celý oddíl podporučíka Karabanova. Od téhož dne byl Lanžhot téměř bez přestání bombardován jak letectvem tak dělostřelectvem. Letadla kroužila nad obcí a pátrala po tancích ukrytých v průjezdech a stodolách, odkud vyjížděly jen krátce, aby ostřelovaly útočící jednotky. Němci si uvědomovali nebezpečí a udělali vše, aby postup Rudé armády na Moravu zastavili. Podminovali a zničili většinu mostů přes Moravu, všech 8 mostů na státní silnici Kúty - Lanžhot, taktéž mosty železniční. Ještě větší překážku tvořila řeka Morava rozlitá do lužních lesů a po lukách do šířky až 8 kilometrů. Hloubka vody přesahovala na některých místech i jeden metr. Toto jezero se táhlo proti proudu až po Hodonín. Z rakouské strany podobnou překážku tvořila řeka Dyje, uměle rozvodněná vypouštěním Vranovské přehrady u Znojma. Navíc byl celý Lanžhot, nacházející se na vyvýšenině oproti okolním lužním lesům, mohutně opevněn a bráněn. Přístupové cesty byly důkladně zaminovány. Proti Rudé armádě stáli 42., 46., 72., a 98. peší pluk, 141. dělostřelecký pluk, 153. pěší divize, 2/66. minometný pluk, 661. střelecký prapor, 13. záložní prapor a 13. tanková divize s dělostřelectvem, tanky a obrněnými transportéry.
7. dubna ráno se 33. jezdeckému pluku 8. jezdecké divize podařilo obsadit poškozený železniční most přes Moravu a postupovat po nezaplaveném železničním náspu k Lanžhotu, při tom čistili okolní lesy od Němců. 8. dubna Němci přisunuli 21. policejní pluk SS, 4. ženijní prapor, 10. dělostřelecko-minometnou baterii a posílili obranná postavení na čáře Lanžhot - Kostice - Tvrdonice - Týnec. Ve večerních hodinách už 6. gardový jezdecký sbor bojoval na jižním, východním a severovýchodním okraji Lanžhota. Ve stejné době začal s přepravu přes Moravu i 4. gardový jezdecký sbor, ten postupoval severně od Brodského směrem na severní okraj Lanžhota. Toho dne střílelo z obce a jejího okolí asi 60 německých tanků, na jejich ničení byly poprvé použity kaťuše. Němci odpověděli raketovými vrhači Nebelwerfer a děly.
9. a 10. dubna dosáhly jednotky Rudé armády několikrát okrajů Lanžhota, ale bez podpory těžkých zbraní byly zatlačeny zpět. Bylo nutné přisunout tanky a dělostřelectvo. Ženijní jednotky proto musely pod nepřátelskou palbou a za obrovských ztrát obnovit mosty na silnici Kúty - Lanžhot. To umožnilo přemístit na moravský břeh lehké tanky, samohybná děla a dělostřelectvo. Během noci na 11. dubna se přepravilo také pět jezdeckých divizí.
Již během příchodu posil zahájilo sovětské dělostřelectvo spolu s letectvem palebnou přípravu v prostoru obce. Po skončení palby zahájili 11. dubna kozáci ze všech stran útok na Lanžhot a byli za velkých ztrát odraženi. Do boje se proto zapojila také záloha a do útoku tak šla celá jezdecko-mechanizovaná skupina. Přímou palebnou podporu jim poskytly tanky a samohybná děla postupující po silnici.

Po dvanáctihodinovém dělostřeleckém ostřelování začal generální útok. Lanžhot byl v plamenech, v troskách domů umírali obránci i místní a po obci pobíhal zdivočelý dobytek. Do bojů toho dne na německé straně zasáhl i čerstvě přisunutý 10. záložní výcvikový prapor SS. Po překonání odporu v zákopech okolo obce se začalo bojovat dům od domu. Po obsazení místní části Komárnov vyhodili kozáci do povětří barikády a do Lanžhota začaly postupovat sovětské tanky a samohybná děla. Útok podporovalo bitevní letectvo, jeden letoun Il-2 byl sestřelen. Odpoledne vytlačili kozáci obránce ze středu obce, k večeru však Němcům přišly posily.
Od Břeclavi přijelo několik těžkých tanků Pz VI B (královských tygrů) pancéřové divize Feldherrnhalle (generál U. Kleemann). Těžké tanky za chodu spustily palbu a spolu s pancéřovými granátníky bleskově pronikly až ke středu obce. Zničily deset sovětských tanků a samohybných děl. Kozáci se tvrdě bránili, zničili jednoho nebo dva tygry a zastavili německý protiútok. Poté se již začalo stmívat a Němci z obavy z dalších ztrát raději ustoupili. Těžké tanky se stáhly do Ladné a pěchota s pancéřovými granátníky ustoupili za nádraží a ke Kosticím. Během noci pak byl celý prostor Lanžhota osvobozen. V těžkých bojích údajně ztratila jezdecká skupina na 1500 vojáků, z nichž 232 padlo přímo v Lanžhotě. Bylo zničeno 15 sovětských tanků. Zahynulo 56 místních občanů, 258 jich bylo zraněno. Z 924 obytných domů zůstalo nepoškozeno jen 104. Úplně bylo zničeno 230 domů. Útok ze zaplaveného lužního lesa mohli vést kozáci jen díky svým koním, kteří stáli celé dny v chladné vodě. Také jich na přístupech k Lanžhotu zahynulo přes dva tisíce. Německé ztráty se zmapovat nepodařilo, ale šly do desítek či stovek.

Zdroj:
www.valka.cz
2. světová válka v kronikách Regionu Podluží, sborník vydaný k 60. výročí osvobození
www.dolin.estranky.cz

Osvobození Břeclavi

29. března 2009 v 17:44 | Tomáš |  2. světová válka
V průběhu let 1939 - 1943 se válečná fronta nacházela daleko a Břeclav nebyla bezprostředně ohrožena. Vše se změnilo v roce 1944, kdy se město dostalo do dosahu spojeneckých bombardérů startujících z jižní Itálie. Několik měsíců letadla přes jižní Moravu jen přelétala a pokračovala dále, ale 20. listopadu 1944 se jejich cílem stala Břeclav. Během několika minut padlo na město přes 200 bomb. Zasažen byl pás od židovského hřbitova přes náměstí až po Dubič. Při náletu zahynulo 41 osob a 56 bylo zraněno, zničena byla velká část náměstí i s kostelem sv. Václava.
V březnu 1945 se už východní fronta nezadržitelně blížila k Břeclavi. Německá vojenská správa proto začala budovat na strategických místech zátarasy. Od 2. dubna se silnice od Bratislavy zaplnila nekonečnou kolonou německých civilistů a vojáků prchajících ze Slovenska před Rudou armádou. Rovněž naprostá většina břeclavských Němců odjížděla evakuačními vlaky na západ. Zůstalo jen 157 německých civilistů. 7. dubna dorazil na nádraží od Brna transport munice, byl však okamžitě zlikvidovám sovětskými letouny. Poté byl břeclavský železniční uzel systematicky ničen německými destrukčními oddíly. Vše, co se nedalo odvést bylo zničeno. Byla přerušena dodávka elektrické energie a vody, zásobování civilního obyvatelstva se zcela zhroutilo. Ve městě bylo vyhlášeno stanné právo a jednotky Volkssturmu měly rozkaz střílet na každého, kdo se jim zdál podezřelý. Ještě větší nebezpečí hrozilo od sovětských stíhačů, kteří stříleli na sebemenší pohyb na zemi. Dnem i nocí byla slyšet palba z kulometů a těžkých děl. 14. dubna se již první sovětské jednotky přiblížili k Břeclavi. Němci vypálili budovu radnice i se všemi dokumenty. Druhý den byly vyhozeny do povětří mosty přes Dyji. Rudé armádě se mezitím podařilo obsadit celý levý břeh Dyje a řeka se tak stala jakousi hranicí, neboť pravý břeh byl stále v držení Volkssturmu a německých jednotek. Závěrečný boj se odehrál 17. dubna. Sověti přešli Dyji přes poškozenou cukrovarskou vlečku a překonali odpor Němců v přilehlém cukrovaru. Poté rychle obsadili i zbytek města.
Během bojů o Břeclav přišlo o život 33 břeclavských civilistů a 80 sovětských vojáků. Na německé straně činily ztráty 70 padlých vojáků a nejméně 50 válečných zajatců. Škody způsobené válkou byly na podzim 1945 vyčísleny na tehdy nepředstavitelných 697 milionů Kčs.
náměstí po náletu
zničené domy na náměstí
most přes dyji
most přes Dyji
zničený kostel sv.Václava
zničený kostel sv. Václava
vypálená radnice
vypálená budova radnice na náměstí
zničené domy na náměstí
Zdroj:
ZEMEK, Metoděj, a kol.: Břeclav dějiny města, Brno 1968
KLANICOVÁ, Evženie a Emil KORDIOVSKÝ: Město Břeclav, Brno 2001
internet