Jižní hranice Moravy

24. června 2009 v 15:56 | Tomáš |  Články
Nejstarší písemná zmínka o jižní hranici Moravy pochází z roku 855. Podle Fuldských letopisů se tehdy na jihu dotýkala Dunaje až po město Tulln. Další zpráva pochází z roku 894 a uvádí jako hraniční řeky Kamp, Dunaj a Vídeňský les. Můžeme tedy předpokládat, že v této době dosáhla Morava na jihu svého největšího rozmachu. Současně s pádem Velké Moravy se zhroutila i její jižní hranice. Po roce 906 mizí Moravané z dějin a vynořují se až o sto let později. V roce 1003 obsadil Moravu (pravděpodobně jako spojenec) polský král Boleslav Chrabrý. Jeho pozornost se ale brzy přesunula na východ a polské jednotky se stáhly. Toho okamžitě využil český kníže Oldřich a roku 1019 Moravu obsadil, zatím však nebyla trvale připojena k Čechám. Ústup Poláků také odstranil poslední zábrany německé kolonizaci severního břehu Dunaje, neboť bez polské podpory byla Morava zcela bezbranná a nic nebránilo expanzi Východní marky podél Dunaje směrem na východ. Celá tato oblast byla navíc zpustošena Maďary, kteří právě tudy pronikali do německých zemí.
Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjela tehdy ještě neustálená moravská hranice. Kolem roku 976 byla připojena k Východní marce oblast Wachau. Na přelomu 10. a 11. století se hranice stáhla až do oblasti Wagramu, tedy na sever od Vídně. Ještě v roce 1012 je město Stockerau uváděno jako pohraniční. Ani zde se však ztráta území nezastavila. Na východě sahalo podle Kosmovy kroniky moravské biskupství až k řece Váh. To potvrzuje domněnku, že východní hranice se držela zhruba osy Malé Karpaty-Váh. Jižní hranice dosahovala Leiser Berge a Manhartsberge. Zlom nastal až roku 1041 Řezenským mírem.. Do té doby velmi úspěšného českého knížete Břetislava porazil německý císař Jindřich III.. Břetislav si sice podržel dobyté Slezsko, zároveň se ale musel se podrobit říši a vzdát se moravského území na jih od řeky Dyje. Malý úspěch se podařil roku 1082 knížeti Vratislavu II. spolu s moravskými údělnými knížaty, když po bitvě u Mailbergu získali zpět alespoň Pavlovské vrchy (Mikulovsko).
Kolem nově vytyčené hranice byly v 11. a 12. století na obou stranách budovány obranné zeměpanské hrady, podobně jako pozdější československé pohraniční opevnění. (na Moravě: Břeclav, Podivín, Mikulov, Bítov, Vranov nad Dyjí… v Rakousku: Rabensburg, Bernhardstal, Feldsberg, Falkenstein…)
Jelikož všechny pokusy českých panovníků o získání ztracených území selhaly, setrvala hranice na svém místě až do roku 1918. Po rozpadu Rakousko-Uherska si ČSR nárokovalo značná území v Dolním Rakousku. Západně od Znojma tvoří řeka Dyje v délce přes 10 km státní hranici. Zde Československo požadovalo pravý břeh Dyje, a to v šířce 500 - 1000 m. Další mnohem větší požadované území se nacházelo v oblasti Moravského pole, od města Laa an der Thaya přes Alt Lichtenwarth a odtud na jih až po městečko Petronell na Dunaji. Požadavek byl zdůvodněn hlavně argumenty komunikačními, národnostními a hospodářskými.
O průběhu hranice mezi ČSR a Rakouskem bylo rozhodnuto podepsáním Saint Germainské mírové smlouvy roku 1919. Československu byla na rakouskomoravské hranici přiznána jen dvě malá území, a to Valticko o rozloze 87 km2 a Dyjský trojúhelník o rozloze 30 km2. Připojení prvního území bylo zdůvodněno komunikačními aspekty (přes Valtice prochází železnice Břeclav-Mikulov-Znojmo) a početnou českou menšinou. Druhé území bylo získáno z důvodů hospodářských a strategických. Tyto hranice nabyly platnost od 31. 7. 1920 a trvají, s malou přestávkou v době německé okupace, dodnes.

Zdroj:
www.uvaly.webnode.cz
www.wikipedia.cz
KORDIOVSKÝ, Emil, a kol.: Město Valtice, Břeclav 2001
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama