Zámek Valtice

21. června 2009 v 19:42 | Tomáš |  Lednicko - Valtický areál
valtice
První písemná zmínka o Valticích (do roku 1920 patřícím k Dolním Rakousím) je z roku 1193, kdy pasovský biskup Wolfger směnil hrad s Richardem ze Seefeldu. Valtice se poté staly dědičnou državou tohoto rodu. Jenže rod vymírá a jeho majetek je rozdělen mezi šest dědiček. Jednotlivé části se podařilo znovu zcelit až pánům z Liechtenštejna roku 1395. Po ztrátě Mikulova v roce 1560 se navíc Valtice staly hlavním rezidenčním sídlem rodu.
Kolem poloviny 16. století byl původní hrad rozšířen severozápadním směrem o palácovou stavbu, převyšující starší budovy o jedno podlaží. Další významné změny probíhaly za Karla I. z Liechtenštejna, od roku 1614 rovněž vévody opavského, prvního z moravských stavů a místokrále českého. Valtice tak získaly na významu, rovněž bylo vybudováno severní spojovací křídlo s velkým portálem. Na místě starších renesančních bastionů vznikly výrazné nárožní rizality, měnící dosavadní podobu zámku v shodě s reprezentačními nároky nové knížecí rezidence.
interiér zámku
Karlův syn Karel Eusebius byl nespokojený s nepohodlností valtické knížecí rezidence a dokonce uvažoval o vybudování nového zámku. Přesto nakonec pokračoval v dalších úpravách. Před hlavním vstupem do areálu nechal vybudovat nové jízdárny a rovněž vstupní bránu s dvojící věží a vyhlídkových teras. Na stavebních pracích se podíleli Andrea Erna a jeho syn Jan Křtitel.
dřívější podoba
Od roku 1684 je držitelem Valtic kníže Jan Adam z Liechtenštejna, nazývaný pro své bohatství "rakouský Krésus". Dalším vládnoucím knížetem byl Antonín Florian (1656-1721), grand na dvoře císaře Karla VI., od roku 1719 vládce suverenního říšského knížectví v Alpách. V této době dostaly jízdárny a konírny valtického zámku charakter, inspirovaný španělským barokem. Až v roce 1724, tj. po smrti Antonína Floriana, byla architektem Ospelem vybudována vstupní brána do areálu z náměstí, neuskutečnila se naopak stavba spojovacího křídla s hlavní fasádou areálu.
kaple
Naprosto odlišně pojal koncepci sídla Antonínův syn Josef Johann Adam z Liechtensteinu (1690-1732), jenž nezastával vysoké úřady na vídeňském dvoře, a svůj zájem o valtickou rezidenci přenesl více do privátní sféry, k výzdobě interiérů, kde preferoval zejména bohaté dekorativní formy. Nejvýznamnější součástí rezidence byl však nový hlavní sál a sousední kaple. Za knížete Josefa Václava z Liechtensteina byla mezi léty 1744-1745 zbořena nejstarší část zámku a na jejím místě byl vybudován pravidelný park s pavilonky a stromořadím. K doplňujícím prostorám zámku náleželo také divadlo, které vzniklo v roce 1790 podle projektu Karla Rudczinského, další divadelní scéna vznikla o tři roky později v nedaleké Lednici. Po vykoupení domků v Barvířské uličce na počátku 20. století bylo architekte Karlem Weinbrennerem upraveno přízemí jihovýchodního křídla podle vzoru koníren lednického zámku.
Valtický zámek byl nejen rezidencí knížete, ale v době jeho nepřítomnosti byly reprezentační místnosti přístupné, a to prokazatelně od první poloviny 19. století. Patrně v této souvislosti vznikla jakási muzeální instalace, představující cenné předměty z liechtenštejnských sbírek a připomínající významné návštěvníky a obyvatele zámku - rakouského císaře Františka Josefa I. s manželkou Elizabeth nebo kancléře Metternicha. Převzetí Valticka Československou republikou v roce 1920 na základě Saint-Germainské smlouvy nepřineslo zámku žádnou změnu. Konec druhé světové války však postihl valtický zámek velmi výrazně - byl znárodněn a co nebylo odvezeno bývalými majiteli, to padlo za oběť rabování. Nejvíce pociťujeme ztrátu původního mobiliáře, gobelínů atd. Areál byl navíc značně zdevastován. Valtický zámek tvoří významnou součást Lednicko - valtického areálu, zapsaného v roce 1996 na seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Zdroj:
www.zamek-valtice.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama