Červenec 2009

Hitlerova dálnice

16. července 2009 v 22:47 | Tomáš |  2. světová válka

Na řadě míst na Moravě můžete narazit na zbytky dálnice zarostlé vegetací, různá torza mostů, která stojí zdánlivě nesmyslně uprostřed polí. Jsou to pozůstatky velkolepé stavby z období okupace naší republiky nacistickým Německem.
letecký pohled
Protektorát Čechy a Morava představoval z hlediska nacistů klín sevřený německy mluvícími oblastmi na západě, severu i jihu. Nejužší místo mezi Orlickými horami a Brnem v délce 65 km mělo být proto přeťato nově vybudovanou dálnicí, která by spojila dvě významná německá města Vídeň a Vratislav a navázala tak na již existující systém dálnic v Německu. Dálnice se zrodila jako součást potupných smluv z Mnichova na podzim roku 1938. Prvním krokem k realizaci dálnice A88 bylo jednání ministra K. Husárka v Berlíně na počátku prosince 1938.

• Průchozí říšská dálnice měla probíhat Česko-Slovenskem v délce asi 65 kilometrů. Němci vyžadovali její exteritoriální povahu (celní oddělení od Česko-Slovenska) a bylo stanoveno, že ji postaví společnost RAG. Finanční zajištění stavby, dopravní policii a celní službu mělo rovněž zajistit Německo. Naše vláda však musela poskytnout Německu zdarma všechny potřebné pozemky.

• Na všech nájezdech chtělo Německo zřídit své celnice, aby bylo zajištěno naprosté oddělení dálnice od území Česko-Slovenska. Dálniční těleso by tedy formálně bylo územím Německé říše určené primárně pro potřeby německých občanů.

• Zároveň bylo přislíbeno, že stavba některých úseků bude zadána i našim podnikatelům.

• Profil dálnice měl být běžný jako v Německu a to 28,5 m.

Dálnice Breslau-Wien měla ve směru sever-jih protnout celé území našeho státu. Vstupovala do českých zemí poblíž Králík a opouštěla je nedaleko Mikulova. V hranicích Protektorátu šlo potom o Jevíčko na severu a Rajhrad na jihu.
trasa dálnice
Přípravné práce se rozběhly ještě před koncem roku 1938. Postup stavby byl z dnešního hlediska ohromující - za tři měsíce byly připraveny plány i pozemky potřebné na výstavbu. Okupace zbytku republiky umožnila Němcům ještě více urychlit přípravy dálnice. Vlastní výstavba začala 11. dubna 1939. Dle plánů měla být 320 km dlouhá dálnice (v Protektorátu v délce 65km) zprovozněna na konci roku 1940.
Vedením přípravných prací a výstavbou dálnice byl pověřen ing. Hanz Lorenz. Tento německý odborník provedl svou práci skutečně velmi dobře. Jelikož v té době neexistovala možnost zobrazení budoucího průběhu dálnice krajinou, nechal si její průběh zakreslovat do realistických pohledů krajiny.
návrh dálnice v okolí Moravské Třebové
Po zahájení prací v dubnu 1939 byla rychlost výstavby na naše poměry nevídaná. Na řadě míst začaly růst mosty, náspy a další objekty. Některé mostní konstrukce byly dokonce navrženy v honosném antickém stylu. Pracovalo se ve dvou směnách po 10-ti hodinách. Stavební práce prováděly jak německé tak i české firmáy.
Počátkem roku 1940 tempo prací zvolnilo a 30. dubna 1942 byla stavba kvůli stále horšící se situaci Německa zastavena. Až do konce války však staveniště hlídala německá armáda. Po válce zůstalo staveniště opuštěno a byla zlikvidována různá zařízení, která na stavbě zůstala.
zbytek mostu
Československá republika již s výstavbou této silnice nepočítala, a tak nedokončená dálnice dlouho chátrala. V poválečném uspořádání Evropy by ostatně dálnice spojující Polsko a Československo s Rarakouskem neměla smysl. Od počátku šedesátých let se ovšem v tomto směru opět uvažuje o dálnici. Zpočátku to měla být dálnice D43. V dnešní době se připravuje jako rychlostní silnice s označením R43. Ta by měla kopírovat téměř celou trasu někdejší dálnice A88.
ulice stará dálnice
Dílčí úseky exteritoriální dálnice A88 jsou využity i dnes. V okolí obce Syrovice (jižně od Brna) je pro rychlostní silnici R52 využito zhruba 4 km tělesa a mostů původní dálnice.
Dílčí 5km dlouhý úsek je použit i přímo v Brně mezi Bystrcí a Troubskem (komunikace je v mapách značena jako ,,Stará dálnice"). Dále je využit i 1,5 km dlouhý úsek u obce Svitávka poblíž Boskovic.

Zdroj:
www.dalnice.com
www.mechy.cz
pilíř u brněnské přehrady

Zámek Břeclav

13. července 2009 v 22:30 | Tomáš |  Lednicko - Valtický areál

Břeclavský hrad byl založen knížetem Břetislavem I. mezi lety 1041 - 1050 na ochranu důležitého přechodu přes hraniční řeku Dyji. Původní dřevěný hrad stával patrně v místě dnešního zámku. První velká přestavba v dějinách břeclavského hradu proběhla v 1. pol. 13. století a je spojena se jménem královny Konstancie Uherské, druhé manželky Přemysla Otakara I.. Tehdy byl hrad přestavěn na kamenný.
břeclavský zámek
(V polovině 13. století se dostal do držení Viléma z Egerberku, ten jej však ztratil po bitvě na Moravském poli. Poté přešel do rukou Viléma z Hustopečí a přestal být zeměpanským sídlem. Další zpráva je až z doby Václava III. Ten udělil hrad lénem velmoži Hartlebovi z Boskovic, který ho vzápětí prodal bratřím Štěpánu a Alexímu z Hainfeldu.) V 30. letech 14. století získal Břeclav rakouský šlechtic a nepřítel Jana Lucemburského - Albert z Rauhensteina. Po jeho porážce postoupil markrabě Jan Jindřich roku 1367 hrad i s příslušenstvím bratrům Hanuši, Hartneidu a Jiřímu z Lichtenštejna, a jeho syn markrabě Jošt jim udělil v r. 1389 statek lénem. Lichtenštejnové pak panství drželi až do počátku 16. století.
Na počátku husitských válek se stal břeclavský hrad článkem v soustavě lichtensteinských pevností, které bránily husitům proniknout do Rakous. Král Zikmund v r. 1421 Břeclav od Lichtenštejnů vyplatil a postoupil ji jako zástavu Petru Kutějovi, jednomu z předních odpůrců husitství na Moravě. V r. 1426 se husitům podařilo zmocnit se hradu a dosadili sem svou posádku, která ohrožovala Rakousy. Hrad se už nepodařilo dobýt zpět a do rukou Liechtensteinů se dostal až po bitvě u Lipan.
část nádvoří

V r. 1526 postoupil král Ludvík Jagellonský hrad a městečka Starou i Novou Břeclav Janu Skálovi z Doubravky, ten roku 1534 Břeclav prodal bratrům Janu, Bartoloměji a Karlu ze Žerotína. Ti vytvořili z Břeclavi jedno z nejvýnosnějších panství v zemi. Jan mladší ze Žerotína začal v r. 1570 budovat v místech někdejšího hradu renesanční zámek s arkádovým toskánským sloupovím a sály s jednoduchou architektonickou výzdobou. U zámku vznikl přírodní park. Těžké chvíle prožíval břeclavský zámek za stavovského povstání v letech 1618 - 1620. Ladislav Velen ze Žerotína byl uznávaným náčelníkem vzbouřených moravských stavů, a proto se pohraniční břeclavské panství stalo cílem útoků císařského vojska pod velením generála Dampierra. Císařští přepadli 15. září břeclavský zámek, ale na pomoc mu přispěchal Stubenvollův pluk a současně zaútočila i břeclavská posádka. Císařští utrpěli těžkou porážku; ztratili 800 mužů a 2 děla, Moravanů padlo asi 180. Zámek se však dlouho neudržel, záhy ho obsadil mikulovský zámecký hejtman Jindřich Brus.
Po potlačení povstání na Moravě uprchl Ladislav Velen za hranice. Jeho jméno bylo přibito na šibenici a veškerý majetek zkonfiskován. Ruku 1638 koupil panství za 250 000 zl. rýnských kníže Karel Eusebius z Lichtensteina. Zámek se pak stal sídlem knížecích i státních úřadů. V zámeckých zdech sídlil například okresní soud, četnictvo a pod věží od lesa byla věznice. Poslední rozsáhlé stavební úpravy zámeckého objektu probíhaly v 1. pol. 19. století. Byla přistavěna jižní vstupní schodišťová věž, nárožní věžice a nadstavěny zříceninové atiky. Kolem byl lužní park s pivovarem a mlýnem. Zámek náležel Lichtenštejnům až do r. 1945, kdy byl zestátněn.
Břeclavský zámek (díky bohu) nepatří do Lednicko-Valtického areálu, ale protože s ním blízce sousedí, zařadil jsem jej do této rubriky. To jak se na něm podepsala "státní péče" si můžete prohlédnout na fotkách.
Takto vypadal zámek v minulosti...
nádvoří
zámek

Janův hrad

13. července 2009 v 22:05 | Tomáš |  Lednicko - Valtický areál

Napodobeninu zříceniny starého hradu si nechal roku 1801, podle projektu Josepha Hardtmutha, postavit kníže Alois I. Josef z Lichtenštejna. Ten však v roce 1805 umírá a stavbu dokončuje o tři roky později jeho mladší bratr Jan I. Josef z Lichtenštejna. Po něm také dostal hrad jméno. V období romantismu chtěl mít každý šlechtic svou zříceninu. Lichtensteinové to štěstí neměli, ale nebyl pro ně žádný problém si takový hrad postavit. Mezi podobnými stavbami je právě Janův hrad jedinečný svou velikostí, protože Lichtensteinové museli mít jako obvykle něco extra.
Janův hrad
Architekt Josef Hardmuth dal zpevnit podloží dubovými trámy, neboť Janův hrad se nachází v oblasti lužních lesů. Aby byla iluze středověku dokonalá, vydal se Hardmuth poznávat skutečné ruiny hradů. Pochopil, že základem úspěchu je materiál, tak byly ke stavbě zdiva přivezeny kameny z nedalekého Velkomoravského hradiště Pohansko. Dbal na každý detail, třeba dřevěná schodiště udělal pravotočivá, jak bylo zvykem ve starých hradech. Stavba je v podstatě tvořena čtyřmi nárožními věžemi, z nichž každá má jiný půdorys. Věže jsou ze tří stran spojeny pouze obvodovými zdmi, jež na zevní straně nesou ochozy prvého patra. Čtvrtou stranu nádvoří uzavírá vlastní budova zámečku. V 1. patře se nachází velký Rytířský sál, v němž se konaly hostiny a lovecké slavnosti. Ve věžích pak jsou salonky.
interiér

Lovecké hostiny byly vskutku velkolepé. Lapená zvěř se rožnila přímo na nádvoří v osmi ohništích. Nejschopnější lovec dne byl provolán "králem lovu" a pil celý večer ze speciálního poháru, který je dnes umístěn na krbu. Dámy se hostiny neúčastnili, trávily čas ve vytápěných dámských salóncích. Vlastní vytápěnou stáj měl i vzácný arabský kůň knížete. Jediné, co na hradu zůstalo z původního vybavení, je stojan na zbraně, na němž je vyřezána sova jako symbol moudrosti.







Lednický minaret

13. července 2009 v 21:47 | Tomáš |  Lednicko - Valtický areál
Rozhledna ve tvaru turecké věže, neboli minaret, se nachází v lednickém zámeckém parku na břehu Zámeckého rybníka. Tato stavba byla vybudována mezi lety 1797 - 1804 na přání knížete Aloise I. z Lichtenštejna. Podle pověsti chtěl kníže původně postavit nový kostel. Nepodařilo se mu však dohodnout s obcí na místě stavby. Výsledkem měla být škodolibá knížecí pomsta - symbol islámu. Samotnou výstavbou, s velkorysým rozpočtem 1 milion zlatých, byl pověřen známý architekt Josef Hardtmuth, proslulý vynálezem tužky.
lednický minaret

Kvůli nestabilnímu podloží musela být nejdříve vykopána základová jáma hluboká 3,15 m o rozloze asi 180 m2. Poté bylo do země zatlučeno více než 500 olšových pilotů dlouhých 5,5 m a zakončených okovaným hrotem. Na ně pak byl napříč položen rošt z 96 dubových trámů. To celé za neustálého odčerpávání vody z jámy. Teprve na tuto vrstvu mohl být položen kamenný základ a mohla začít stavba nadzemní části.
Ze čtvercové základny vyrůstá arkádou do všech stran otevřená stavba "mešity", zastřešená kopulemi a věžičkami s půlměsíci. V prvním patře se nachází 8 sálů vyzdobených maurskými freskami a mozaikovými podlahami. Místnosti sloužily v minulosti jako muzeum lichtenštejnských exotických sbírek. Zdobená je také venkovní fasáda, na které jsou citáty z koránu psané v arabštině. Nad "mešitou" se zvedá vlastní 60 m vysoká věž se třemi venkovními galeriemi. Do úrovně 2. ochozu je věž osmiboká, potom válcová. Celý objekt prostupuje vřetenové schodiště se 302 stupni. Na vrcholku, nad poslední galerií, je minaret zakončen špičatou střechou ve tvaru turecké přilby s pozlaceným půlměsícem.
Stejně jako dnes, i dříve sloužil minaret jako rozhledna s vynikajícím výhledem do okolní krajiny. Také kníže byl nadšen a stavitele Josefa Hardtmutha odměnil tisícem zlatých navíc. V současnosti je lednický minaret nejstarší dochovanou rozhlednu v ČR a nejvyšší stavbu tohoto typu v neislámských zemích.

Zdroj:
JUŘÍK, Pavel: Moravská dominia Lichtenštejnů a Ditrichštejnů, Praha 2009
KORDIOVSKÝ, Emil, a kol.: Městečko Lednice, Brno 2004
minaret