Bitva u Slavkova - Austerlitz

4. srpna 2009 v 12:44 | Tomáš |  Napoleonské války
Na podzim roku 1805 Napoleon bez boje obsadil Vídeň a dál pronásledoval zbytky ruské a rakouské armády na Moravu. Ústup spojenců se zastavil až v Olomoci. Francouzi mezitím obsadili Brno a připravovali se na rozhodující střetnutí. Napoleon věděl, že proti němu pracuje čas. Jeho vojsko bylo daleko od domova, na Moravu mířily čerstvé posily z Ruska a navíc přišlo ultimátum od Pruska. Rozhodl se proto převzít iniciativu a vnutit spojencům bitvu podle svých představ.
Francouzi zaujali pozice naproti pratecké výšině, přičemž tento strategický bod záměrně ponechali nepříteli. Snažili se tak vyvolat dojem slabosti. Napoleon plánoval rozdělit spojeneckou armádu na dvě části. Jednu z nich chtěl zahnat k Olomouci, druhou k Žatčanským rybníkům. Svůj hlavní stan měl u Šlapanic na návrší zvaném Žuráň. Právě odtud řídil Napoleon bitvu. Proti němu stála ruská a rakouská armáda o síle 85 tisíc vojáků, které tu francouzskou převyšovala o 10 tisíc mužů.


Spojenci zaujali 1. prosince pozice od Pozořic přes Holubice a Praci až po Újezd. Před nadcházející bitvou se vojska po celý den přeskupovala do výchozího postavení. Noc před bitvou se ještě Napoleon osobně přesvědčoval o připravenosti svých jednotek. Během noci pak dostal čerstvé zprávy od zvědů.
Spojenci měli soustředit své hlavní síly proti jeho pravému křídlu u Sokolnic a Telnice. Jejich vojska měla sestoupit z prateckého návrší, překročit Zlatý potok a pak udeřit na pravý bok Francouzů mezi Šlapanicemi a tuřanským lesíkem. Na severním úseku měl generálporučík kníže Bagration zaútočit podél olomoucké silnice proti opevněnému Santonu u Tvarožné. Na středním úseku se čekal útok jezdecké kolony knížete Liechtensteina. Carská garda u Blažovic měla být zálohou.
Na francouzské straně stály v prvním sledu dvě útočné divize maršála Soulta. U Jiříkovic se rozmístila Vandammeova divize. Dvě brigády Saint-Hilaireovy divize zaujaly pozice podél potoka Rokytnice mezi Jiříkovicemi a Poběžovicemi. Na svazích Žuráně byly rozmístěny jednotky druhého sledu. 1. armádní sbor maršála Bernardottea, nad nimi nastoupila Oudinotova granátnická divize spolu s císařskou gardou. Vrch Santon byl 17. lechkým pěším plukem opevněn třemi zákopy s osmnácti děly. Vpravo od Jiříkovic byl 5. armádní sbor maršála Lannese. Na úpatí kopce až k olomoucké silnici bylo pravé křídlo Suchetovy divize. Na ně směrem k Jiříkovicím navazovala Cafferelliho divize. V záloze za nimi byla jízda prince Murata.
V noci na 2. prosince se v Křenovicích konala válečná porada spojenců. Plány pro vedení bitvy byly vypracovány rakouským generálem Franzem von Weyrotherem. Se svou prací generál obeznámil hlavního velitele armády Kutuzova stejně jako další spojenecké důstojníky. Z ruské strany se porady účastnili: F. F. Buxhövden - velitel I.-III. kolony, M. A. Miloradovič - velitel IV. kolony a další. Rakouskou stranu představovali F. Weyrother, Kolowrat - velitel IV. kolony, Kienmayer - velitel jezdectva a další. Porady se zřejmě neúčastnil rakouský vrchní velitel a zároveň velitel V. kolony polní maršálek kníže Jan Lichtenstein.
Kutuzov oproti Weyrotherovi navrhoval neopouštět pozice na výšinách a vyčkat na posily z Rakouska. Weyrother však obhajoval svoje dispozice a opíral se o souhlas obou mocnářů. Podle něj nemohlo být Francouzů víc než 40 tisíc, což byl výsledek Napoleonovy vynikající taktiky.

Ráno 2. prosince 1805. Celý kraj zahaluje hustá mlha. Hlídky vidí s námahou jen několik kroků před sebe. Ve francouzském táboře je zatím klid, ale ve spojeneckém ležení je hluk a shon. Rusko-rakouská vojska opouštějí prateckou výšinu a posupují směrem k Telnici. S tímto vývojem mohl být Napoleon plně spokojen.
Pod prateckým návrším se rozhořely boje už od sedmé hodiny ranní. Napoleon však vyčkával, až se zvedne mlha. Mnohé jeho jednotky pronikly díky husté mlze až k předním postavením spojenců a mohly tak využít moment překvapení. Po deváté hodině dal Napoleon rozkaz k útoku. Lannes s Muratem odrazili útok Rusů podél olomoucké silnice, Suchetova divize zamířila na Tvarožnou a Caffarelli postupoval mezi vsi Kruh a Blažovice. V půl desáté vykročila největší úderná síla Francouzů, celkem 40 tisíc mužů, jejich cílem byla Prace.


Spojenci zatím podle plánu sestupovali z prateckého návrší rovnou do rány Francouzů, které ale kvůli mlze nemohli vidět. Navíc podle dispozic měl být nepřítel ještě daleko. Dokonce ani nevyslali hlídky. V tom se na ně k jejich nesmírnému překvapení soustředila francouzská palba. Strhla se bitva a po dvou hodinách bojů dobyla Saint-Hilairova divize Praci. V tu chvíli je de fakto rozhodnuto. Napoleonovi se podařilo vrazit klín mezi obě spojenecká křídla. Vandammeova divize napadla mezi Blažovicemi a Prací jednotky Kolowrata a Miloradoviče. Velkokníže Konstantin se pokusil pomocí pěší a jízdní gardy zastavit francouzský postup. To se však daří až s podporou rakouských kyrysnických pluků. Na bojišti se také konečně objevila Liechtensteinova V. kolona, které už ale nezbývá nic než krýt spojenecký ústup. Ruské jízdní gardě se zatím podařilo ukořistit orla 4. pěšího pluku, jediného za celou bitvu. Naopak mezi Jiříkovicemi a Blažovicemi zaútočila ze zálohy císařská jízdní garda pod vedením Murata.


Ztráty, zejména na straně Ruska a Rakouska, jsou velké. Zbytky spojeneckých vojsk tedy zahajují ústup s Francouzi v zádech. Bojuje se již jen na několika izolovaných místech, kde je nakonec porážka spojenců dovršena. U Slavkova ztratili spojenci na 27 tisíc vojáků, zatímco francouzské ztráty byly jen 9 tisíc mužů. Autorem pojmenování bitvy je sám Napoleon, přestože bitevní pole leželo na západ od Slavkova blíž k Brnu. Příměří mezi Francií a Rakouskem bylo podepsáno 6. prosince. Mír byl uzavřen 26. prosince v Bratislavě. Rakousko získalo Salcbursko, ale muselo se vzdát Tyrolska, Vorarlberska, Augsburku, Istrie a Dalmácie. K tomu zaplatit válečné reparace ve výši 40 milionů franků. Rusové se sice stáhli, ale odmítli podepsat mírovou smlouvu. Devět měsíců po podepsání míru zanikla Svatá říše římská.


Zdroj:
KUX, Jan a RAŠKA, Miroslav: Historky kolem slavkovského bojiště, Brno 1995
www.wikipedia.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama