Napoleon na Moravě

3. srpna 2009 v 17:36 | Tomáš |  Napoleonské války
Po zničení rakouské armády v Ulmu a obsazení Vídně na podzim roku 1805 následoval rychlý ústup ruských vojsk zpět na Moravu. Kutuzov Francouzům šťastně unikl a zaujal postavení severně od Brna u Olšan. První francouzské jednotky vkročily na Moravu 17. listopadu u Znojma a Mikulova. Téhož dne Napoleon slavnostně projel Znojmem a pokračoval dál na Brno. Moravská metropole měla být vydána bez boje. Císařský dvůr se přesunul do Olomouce následován 3000 vozů s potravinami, penězi, střelivem i důležitými úředními dokumenty. Poslední rakouské jednotky opustily Brno 19. listopadu a již odpoledne bylo město obsazeno nepřítelem.
Brno bylo pro vyčerpanou armádu vítanou zastávkou. Nejprve vjel do města Brněnskou branou princ Murat v čele dvou kyrysnických pluků a do večera jej následovalo na 30 000 Francouzů. Napoleon přijel druhý den odpoledne. Před ním jelo 200 jezdců v pancířích a s tasenými meči. Sám císař jel na trůně obklopený Mameluky. Za ním jelo dalších 200 jezdců a nesčetné vojsko. Dohromady čítaly Napoleonovy sbory na 70 000 vojáků. Napoleon převzal od městské rady klíče od Brna a ubytoval se v Místodržitelském paláci. V celém Brně by se nenašel jediný dům, kde se neubytovalo vojsko. Na jedno obydlí připadlo 30-50 mužů. V některých čtvrtích se dokonce lidé museli vystěhovat z přízemních bytů, aby uvolnili místo pro ustájení koní. Z okolních obcí a dvorů byl odváděn dobytek a Francouzi ho poráželi přímo na náměstí. Druhý den ráno objížděl císař v doprovodu svých generálů Brno a přijal audienci biskupa a městské rady. Pozornost věnoval i městskému opevnění, které dal narychlo vyspravit. Až do konce listopadu byly denně pořádány slavnostní vojenské přehlídky.
Spojenecká armáda se mezitím dala znovu do pohybu. 27. listopadu vyrazila od Olomouce směrem na Prostějov a druhý den dorazila do Vyškova. Zde kníže Bagration porazil menší oddíl francouzské jízdy. 1. prosince rusko-rakouské síly zaujaly postavení na výšinách západně od Slavkova. Celkem disponovali spojenci asi 80 000 muži, přičemž Rakušanů bylo jen 15 000. Napoleon věděl, že chce-li zvítězit, musí jednat. Čím déle vyčkával, tím byli spojenci silnější. Rozhodl se proto vylákat nepřítele do otevřené bitvy, v níž by početně silnější koaliční armádu porazil a uzavřel mír dříve, než se do bojů stihne zapojit rakouská jižní armáda a Prusko. 2. prosince 1805 se proto rozpoutala slavná bitva tří císařů u Slavkova, v níž Napoleon slavil velké vítězství a rozbil třetí protifrancouzskou koalici.
Krátce po bitvě Napoleon přijal nabídku na příměří. Smlouvu za Rakousko 6. prosince podepsal kníže Lichtenštejn. Cena však byla tvrdá. Francouzi dočasně obsadili velkou část říše, Rusové měli urychleně opustit zemi, uherská hotovost musela být rozpuštěna a na říši uvalena válečná daň 100 milionů franků. Na Moravě byly takto okupovány kraje znojemský a brněnský.
Nejhůře se vedlo Brnu. Ihned po bitvě bylo město zaplaveno raněnými všech národností, jež byli ukládáni do nemocnic, klášterů, kostelů, továren i měšťanských domů. Přednost měli pochopitelně Francouzi. Vše potřebné k zaopatření armády muselo dodávat město a jeho obyvatelé. Generál Mortiér, moravský vojenský guvernér, vedle výše zmíněných povinností uložil Brnu 100 000 zl. jako válečnou kontribuci, jinak hrozil pleněním a spálením města. Podobně bezohledně si Francouzi počínali i jinde. Zpočátku byli Francouzi přijímáni mírně ba dokonce přátelsky, postupem času ale veškeré sympatie vymizely. Řada vesnic okolo Brna byla vydrancována. Důstojníci se ubytovali v zámcích a lepších domech a denně jim musela být strojena vybraná jídla. Vrchnost musela denně opatřit tisíce porcí chleba a masa, k tomu zaplatit vysoké výpalné. Sedláci raději utíkali s dobytkem do lesů. Není divu, že jediným přáním všeho lidu bylo, aby válka skončila a vojska odtáhla pryč.
Němčice musely zaplatit 30 000 franků výpalného, Francouzi vyplenili Litovel a Uničovu uložili zaplatit 8 000 zlatých, poté zamířili na Úsov, kde je však zahnal oddíl rakouských husarů. Jihlava byla 19. listopadu obsazena bavorským vojskem generála de Wrede. Arcivévoda Ferdinand sice město 4. prosince osvobodil, ale po uzavření příměří jej musel opět předat Francouzům. Znojmo zaplatilo na válečné dani 120 000 zl. Škody v celém znojemském kraji však dosáhly závratných 2 700 000 zl. Oddíl 50 francouzských myslivců se objevil i před branami Olomouce a vyzval pevnost s posádkou 10 000 mužů ke kapitulaci, čemuž nebylo vyhověno.
Mír byl uzavřel v Bratislavě 26. prosince. Arcivévoda Karel jej komentoval slovy: "Mocnářství jest otřeseno". A skutečně bylo. Rakousko ztratilo 60 000 km2 území a 2 750 000 obyvatel. Přesto byl mír přijat s velkým nadšením, zvláště v krajích, kudy bezprostředně prošla fronta. Ani poté ovšem Francouzi nepřestali uvalovat na moravské obyvatelstvo nové povinnosti. 7. ledna dorazil do Brna kníže Schwarzenberg a požadoval urychlené stažení francouzských vojsk. Generál Mortiér se zdráhal vyhovět, neboť prý dosud neobdržel příslušné rozkazy. Vojsko odtáhlo až 12. ledna. Všeobecná drahota, nemoci a hlad však trápily Moravu ještě dlouho po odchodu posledních vojáků. V zemích uherských, které nebyly válkou zasaženy, byly pořádány sbírky peněz, dobytka i obilí. Na Moravu z této pomoci připadlo 200 000 zl.
Vláda si uvědomovala, že mír nebude trvat věčně. V následujících letech podniklo Rakousko rozsáhlé reformy zejména v oblasti armády, od nichž si slibovalo obnovení svého dřívějšího postavení v Evropě. Nové válka s Francií vypukla v roce 1809. Zpočátku se tažení vyvíjelo podobně jako před čtyřmi lety - Rakušané byly poraženi v Bavorsku, Vídeň kapitulovala a zbylá vojska císaře Františka ustupovala na sever. Jenže v bitvě u Aspern-Essling Napoleon překvapivě prohrál a v následující bitvě u Wagramu sice za cenu nesmírných ztrát zvítězil, Rakušané však ukořistili 12 orlů, dokázali bojiště v pořádku opustit a pokračovali ve válce. Armádní reformy arcivévody Karla očividně zafungovaly.
V létě se válka opět přiblížila k Moravě. Hlavní část rakouských sil ustupovala na sever směrem na Znojmo a Jihlavu. Nálada byla dobrá, zvláště poté, co se rozneslo, že dosud nepřemožitelný Napoleon utrpěl u Aspernu porážku. Z celé Moravy se jen v červnu sešlo 561 koní darovaných armádě. Prostějovští poslali aspernským vítězům 100 věder kořalky a 8 000 zl. Rovněž další obce jako Mikulov, Drnholec, Šatov, Hustopeče či Velehrad posílaly víno a peněžité dary. Brněnští měšťané věnovaly na péči o raněné množství potravin a prádla. Mnozí lékaři se připojili k personálu špitálů a ošetřovali raněné bez nároku na odměnu. Později, když byl uzavřen mír, dal císař zásluhy těchto Moravanů odměnit medailemi.
Francouzi vstoupili na moravskou půdu 9. července 1809, kdy se zmocnili Mikulova. 10. a 11. července se pak strhla bitva před Znojmem. Nakonec arcivévoda Karel usoudil, že nemůže zvítězit a vyslal knížete Lichtenštejna s nabídkou příměří. Napoleon souhlasil pod podmínkou, že dočasně obsadí třetinu říše. Na Moravě byly opět obsazeny kraje znojemský a brněnský až po řeku Moravu. Brno bylo 14. července vyklizeno a předáno nepříteli, ihned poté rakouská armáda ustoupila do Čech.
Tentokrát Francouzi zůstali bezmála čtyři měsíce. Samotní Francouzi se prý chovali slušně a skromně, násilnosti páchali hlavně jejich němečtí spojenci z Bavorska, Bádenska a Württemberska. Velkou oblibu si získal svou lidumilností a udržováním kázně maršál Davoust. V okupovaných krajích bylo zakázáno odvádět muže do rakouské armády nebo s ní udržovat spojení. Přísné tresty hrozily těm, kdo by Francouzům zatajili zásoby střeliva a potravin. Rovněž panoval zákaz uveřejňování rozkazů rakouské vlády. Napoleonova druhá návštěva Brna proběhla 16. - 18. září. Setkal se s vojáky, přijal deputaci od moravských stavů, prohlédl si slavkovské bojiště a odjel do Vídně.
Stejně jako v roce 1805 i tentokrát obyvatelstvo trpělo nedostatkem základních potřeb. Zásobování vojsk mělo přednost. Chyběly potraviny, dobytek i topivo. Znojmo vyčíslilo škody způsobené francouzskou okupací na 256 000 zl., celý znojemský kraj pak na 3 690 000 fr. Škody v brněnském kraji dosáhly v letech 1805 a 1809 neuvěřitelných 8 946 000 zl. Tyto prostředky by se jistě v dobách míru daly využít účelněji. Obyvatelstvo toužebně očekávalo uzavření míru. Mírová smlouva byla uzavřena ve Vídni 14. října. Jestliže podmínky předchozího míru se zdály tvrdé, vídeňský mír znamenal úplnou likvidaci Rakouska a jeho degradaci na stát druhé kategorie. Francouzi zůstali na Moravě až do začátku listopadu. 28. října byly vyhozeny do povětří důležité části špilberských hradeb. Dále byly prováděny přísné prohlídky, zda lidé nepřechovávají zásoby pro rakouskou armádu. Francouzi odtáhli teprve 3. listopadu. Následujícího dne brněnští měšťané s nelíčenou radostí uvítali návrat rakouských jednotek. Nenávist k Napoleonovi však rozhodně nesdíleli majitelé průmyslových závodů, jimž kontinentální blokáda namířená proti dovozu z Anglie přinášela tučné zisky. Další průběh napoleonských válek již Moravané naštěstí sledovali jen v novinách. Brněnští měšťané byli také první v celé monarchii, jež pojali myšlenku postavit důstojný pomník ukončení napoleonských válek v podobě obelisku v dnešních Denisových sadech v Brně. Napoleonské války kromě neskutečných hrůz a utrpení měly i pozitivní stránku. Rakouské mocnářství dosud nezažilo tak velké a upřímné vlastenecké vzepětí všech národů proti společnému nepříteli. Lidé tehdy svého panovníka skutečně milovali, císař František byl nazýván otcem vlasti. Bohužel vláda tuto historickou příležitost ignorovala a razila dál politiku konzervativního absolutismu. Události druhé poloviny 19. století ukáží, o jak velkou chybu se jednalo.

Zdroj:
DVOŘÁK, Rudolf: Vlastivěda moravská, Dějiny Moravy, Od nastoupení císaře a krále Františka II. (I.) až do revoluce únorové, Brno 1905
KUX, Jan a RAŠKA, Miroslav: Historky kolem slavkovského bojiště, Brno 1995
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama