Napoleonovo tažení na Moravu

3. srpna 2009 v 17:24 | Tomáš |  Napoleonské války
Libovůle, s jakou Napoleon prosazoval své záměry, budila odpor u všech ostatních evropských mocností. Další válka byla jen otázkou času. V dubnu 1805 se zrodila nová protifrancouzská koalice, kterou tvořili Rusko, Rakousko a Velká Británie, jež přispěla zejména finančními prostředky. Rakouský císař František vyhlásil mobilizaci a vyslal své jednotky do Itálie. Menší část rakouských sil pod vedením podmaršálka Macka vpadly do Bavorska, aby ho přinutily ke vstupu do koalice. Ruské vojsko o síle 50 000 mužů bylo od léta připraveno v litevském Podolsku a v srpnu vyrazilo přes Polsko na Moravu. Proti Rakušanům v Itálie vyslal Napoleon maršála Messénu a sám vedl svou hlavní armádu přes německé území.
K rozhodujícímu střetnutí došlo u pevnosti Ulm v říjnu 1805. Podmaršálek Mack zde chtěl zdržet francouzská vojska dokud nedorazí spojenecká armáda pod vedením generála Kutuzova. Vyčkávací taktika ovšem nevyšla a obklíčený Mack byl nucen 20. října kapitulovat. Ulmská porážka znamenala zničení velké části rakouských sborů. Ústupem do Čech se zachránila jen nepatrná část jednotek. Do velkého nebezpečí se však dostala i postupující ruská armáda. Její přední voje náhle stály v Podunají před mnohonásobnou francouzskou přesilou, zatímco hlavní síly stále ještě procházely Moravou. Jediným možným řešením se ukázal co nejrychlejší ústup na Moravu. Tomu se ovšem Napoleon snažil zabránit. Přál si, aby k rozhodující bitvě došlo dřív než se spojí Kutuzovovi jednotky s vojsky na Moravě a dalšími posilami přicházejícími pod vedením generála Buxhöwdena z Ruska.
kapitulace Ulmu
Průběh ústupu patří ke Kutuzovovým úspěchům. Postupoval po pravém břehu Dunaje, u Mutern překročil řeku a postupoval dál směrem na Znojmo a Pohořelice, kde se spojil s rakouským vojskem o síle 13 000 mužů, které vedl kníže Lichtenštejn. Svedl rovněž několik menších bitev s Francouzi, jež se mu snažili bránit v cestě. Snad nejznámější z těchto srážek je bitva zadního voje pod vedením generála Bagrationa u Hollabrunnu.
Blízkost Vídně byla pro Francouze lákavá, a tak využili příležitosti vítězně vstoupit do hlavního města nepřítele. Město bylo nechráněné, císař František byl už od 8. listopadu s celým dvorem v Brně. Dne 13. listopadu vjel Napoleon triumfálně v doprovodu své gardy a Muratova jezdectva do Vídně. Ubytoval se v císařském paláci Schönbrunn. Návrh císaře Františka na příměří nepřijal.
Spojenci mezitím shromažďovali své jednotky u Olšan na Moravě. Car Alexander a císař František se ubytovali v arcibiskupském paláci v Olomouci. Nejvyšším velitelem spojených vojsk byl panovníky jmenován generál Kutuzov. I přes počáteční neúspěch a ztrátu Vídně panovala dobrá nálada. Generál Kutuzov diponoval 86 000 pěších a 16 000 jízdy. Z Itálie se blížil arcivévoda Karel s armádou o síle 80 000 mužů. Z Berlína navíc přicházely zprávy, že se Prusko chystá brzy vypovědět válku Francii. Kdyby plán spojenců vyšel, Napoleon by se ocitl v sevření hned tří armád.

Zdroj:
DVOŘÁK, Rudolf: Vlastivěda moravská, Dějiny Moravy, Od nastoupení císaře a krále Františka II. (I.) až do revoluce únorové, Brno 1905
KUX, Jan a RAŠKA, Miroslav: Historky kolem slavkovského bojiště, Brno 1995
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama