Září 2009

Alfons Mucha (1860 - 1939)

18. září 2009 v 18:24 | Tomáš |  Osobnosti
roční období
Je bezpochyby nejznámějším českým secesním umělcem. Narodil se roku 1860 v moravských Ivančicích. Už jako chlapec Alfons rád kreslil obrázky a skicy tváří a měl také talent na zpívání. Díky svému hlasu, získal sborové stipendium v kostele Sv. Petra v Brně. Mladý Mucha studoval v Brně na Slovanském gymnáziu. Poté chtěl studovat na Umělecké akademii v Praze, ale nebyl přijat. Místo studia tedy začal pracovat jako úředník u ivančického soudu. Teprve později se mu podařilo dostat na Akademii umění v Mnichově Po dvou letech odešel do Paříže, kde pokračoval ve studiu.
Alfons Mucha

V roce 1889 Mucha opouští studia a začíná si vydělávat na živobytí. Nejdříve ilustruje učebnice a populární romány pro pařížské nakladatelství, později má příležitost ukázat svůj talent při realizaci kalendáře na rok 1884. Nejnáročnější úkol měl však teprve přijít. Mucha dostal příležitost vytvořit plakát pro Divadlo Sarah Bernhardtové a tato zakázka odstartovala období Muchovo největší slávy. Plakát měl být navržen pro divadelní hru Gismonda, ve které hrála Sarah Bernhardtová hlavní roli. Herečce se návrh plakátu tak zalíbil, že Muchovi navrhla uzavřít smlouvu na dalších šest let. Mucha se stal známým téměř přes noc. Plakát Gismonda obdivovala většina Pařížanů, v té době to bylo v umění zcela něco nového. Styl Art Nouveau (secese) začal být často nazýván stylem Alfonse Muchy. Umělcovo dílo se brzy stalo součástí každodenního života; plakáty, dekorační zástěny, plechové krabičky na sušenky, obaly čokolád, parfémy či láhve likéru s etiketami navrženými právě Muchou se prodávali téměř všude.
Kolem roku 1903 začalo Muchu věčné malování podobných motivů nudit; motivem většiny jeho prací byla žena s květinami zasazená v romanticky řešeném pozadí. Oddanost slovanskému národu mu vnukla ideu projektu, který chtěl věnovat jako dar Čechům, a kterou pojmenoval Slovanská epopej: obrovská plátna ilustrující historii Slovanů. Rok poté Mucha přijíždí do Ameriky, kde chce malováním portrétů získat peníze na svůj vysněný projekt. Bohužel, malování bohatých paniček mu šlo pomalu, a tak musel přijímat i objednávky na obálky časopisů, plakáty a reklamy. Muchův sen zůstával nenaplněn a to až do doby, kdy potkal Charlese R. Crana, amerického průmyslníka a diplomata, jež mu slíbil financování celého projektu. Na základě tohoto příslibu byl Mucha zas o kus blíže svému snu a vrátil se do jeho milované rodné země.
gismonda

V roce 1909 se Alfons Mucha vrací do Československa. Ze všeho nejdřív bylo nutné najít vhodný ateliér. Na zámku Zbiroh našel dostatečně velký prostor, jež byl vhodný pro umístění několika obrovských pláten vedle sebe tak, aby na nich mohl pracovat současně. Mucha rovněž studoval kulturu Slovanů do nejmenších detailů, které by mohly pro dílo podstatné. Dokonce odjel na studijní cestu po Rusku, Polsku, Srbsku a Bulharsku, kde se snažil poznat tamní zvyky a dělal si důležité skicy pro svůj projekt. Čas od času přijímal zakázky na další menší projekty.
Mucha vždy usiloval o to, aby svým dílem byl prospěšný vlasti. Bez nároku na honorář se nabídl vymalovat interiéry Obecního domu v Praze. Mezi jeho další zakázky bylo navržení poštovních známek, později tvořil návrh na nové české bankovky. Ve Svatovítské katedrále jsou dodnes obdivovány pestrobarevné okenní vitráže navržené Muchou. V té době Mucha pracoval na mnoha různých projektech, ale vždy se stejnou pečlivostí, která pro něj je typická.
Alfons Mucha se zabýval myšlenkou vytvoření Slovanské epopeje řadu let a to byl i důvod proč ji později maloval tak rychle. Již v prosinci roku 1912 byla hotová první 6 x 8 m velká plátna. Po skončení I. světové války v roce 1919 Mucha úspěšně vystavoval prvních 11 obrazů v pražském Karolinu. Další dvě výstavy se uskutečnily v Americe a sklidily stejný úspěch. Mucha pracoval na Slovanské epopeji až do začátku 2. světové války, kdy byl celý projekt přerušen německou okupací. Ani on neunikl výslechům Gestapa. Alfons Mucha zemřel 14. července 1939 a projekt Slovanské epopeje zůstal nedokončen.
Dílo Alfonse Muchy je všeobecně oblíbené a uznávané, ale skoro se může zdát, že je více oceňováno v zahraničí než doma. Mucha ovlivnil světové umění i módu a to zvláště během svého pobytu v Paříži v letech 1894-1904, kdy rozvíjel ideu nového stylu Art Nouveau (Secese). Bezesporu jej lze zařadit mezi hlavní tvůrce secesního stylu. Za svou kariéru stačil vytvořit unikátní uměleckou sbírku se širokým záběrem - od reklamních plakátů počínaje, přes dekorativní plastiky a obřími historickými plátny konče. Jeho díla mohou obdivovat návštěvníci v mnoha galeriích a muzeích po celém světě.
Zdroj:
www.pinknet.cz

slovanská epopej

Bohuslav Fuchs (1895 - 1972)

4. září 2009 v 13:51 | Tomáš |  Osobnosti
bohuslav fuchs


Čelní představitel českého funkcionalismu se narodil 24. března 1895 ve Všechovicích pod Hostýnem. Jeho otec Antonín byl obchodník se smíšeným zbožím. Kromě toho rodina vlastnila také menší pole. Po vychození místní obecné školy nastoupil mladý Fuchs na reálku v Holešově. Odsud však musel odejít kvůli svým názorům a vydávání školního časopisu. Otec jej poté dal vyučit zedníkem. V roce 1916 se Fuchsovi podařilo dostat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval architekturu u Jana Kotěry. Jako vynikající absolvent z roku 1919 pak pracoval 2 roky v Kotěrově soukromém ateliéru.
V roce 1922 se Bohuslav Fuchs natrvalo usadil v Brně, kde v letech 1923 - 1929 působil na městském stavebním úřadě. Svou prací tak významně ovlivnil urbanistickou strukturu města Brna. V následujících letech Fuchs vedl svůj vlastní ateliér a stal se jedním z nejvýznamnějších představitelů tzv. brněnské architektonické školy. Mezi roky 1938 - 1940 učil na Uměleckoprůmyslové škole ve Zlíně. Po 2. světové válce začal vyučovat architekturu na Fakultě architektury a pozemního stavitelství VUT v Brně, kde se stal v roce 1947 profesorem. Roku 1958 pak akademickou půdu opustil a odešel do penze. Za své celoživotní působení v oblasti architektury byl roku 1968 jmenován národním umělcem. Zemřel 18. září 1972 v brně ve věku 77 let.
Fuchsovy stavby se vyznačují zejména tím, jak dokázal mistrně skloubit moderní funkcionalistickou stavbu s okolním prostředím. Snad i díky tomu je jedním z nejvýkonnějších českých architektů. Podle jeho plánů bylo postaveno více než 100 budov, navíc existuje mnoho jeho nerealizovaných návrhů. Mezi Fuchsovy nejznámější díla patří hlavně jeho brněnské realizace. Jde například o budovu Moravské banky na náměstí Svobody, hotel Avion na České ulici, Zemanovu kavárnu, nebo budovu poštovního úřadu u hlavního nádraží.

Zdroj:
www.archiweb.cz
www.brno.cz

Sigmund Freud (1856 - 1939)

4. září 2009 v 13:46 | Tomáš |  Osobnosti

sigmund freud
Známý lékař a psychiatr. Proslul především jako autor teorie psychoanalýzy. Narodil se 6. května 1856 v severomoravském Příboře do rodiny židovského obchodníka. Freud jako malý nechodil do školy, základní vzdělání získal doma. V deseti letech nastoupil na střední školu, později známou jako Sperlovo gymnázium, patřil zde k nejlepším žákům.
Začátkem zimního semestru roku 1873 začal studovat medicínu a stal se doktorem veškerého lékařství. Zprvu působil v teoretických oborech, nicméně na radu prof. Brueckeho se stal asistentem na psychiatrii vídeňské nemocnice. Roku 1884 zastával místo primáře a příštího roku se stal docentem. Po návratu z ročního stipendijního pobytu v Paříži u profesora Jeana-Martina Charcota se vrátil v roce 1886 do Vídně, kde se oženil s Martou Bernaysovou a otevřel si soukromou praxi, kde začal zkoumat případy hysterických pacientek a přes elektroléčbu a hypnózu se propracoval k vlastní metodě a teorii lidské osobnosti - psychoanalýze. Po první světové válce se psychoanalýza stala uznávanou disciplinou, mimo jiné i pro významné úspěchy při léčení válečných neuróz.
Dlouho se bránil emigraci, ke které ho nutila skutečnost, že byl žid. Když poznal, že utéct je nutné, nacisté mu to již nechtěli dovolit. Pomohla mu jeho analyzantka a francouzská analytička princezna Marie Bonapartová, vykoupila jeho užší rodinu a jeho samotného. Freud odešel do Londýna, kde 23. září 1939, na počátku nejničivější války, zemřel. Zvolil dobrovolně konec pro nesnesitelné utrpení při pokročilé rakovině horní čelisti. Během života publikoval řadu prací a snažil se přednášet o svých výzkumech a hypotézách, ale ve své době se tyto snahy nesetkaly s příliš kladným ohlasem.

Zdroj:
www.wikipedia.cz

Leoš Janáček (1854 - 1928)

3. září 2009 v 20:36 | Tomáš |  Osobnosti
leoš janáčekSvětově uznávaný skladatel klasické hudby. Je ceněný především pro nezvyklou melodiku, vycházející z lidové hudby moravských regionů, zejména Slovácka a Lašska.
Leoš Janáček se narodil 3. července 1854 v obci Hukvaldy na severovýchodní Moravě Studoval nejprve klášterní školu v Brně, kde se mu dostalo základního hudebního vzdělání. Tamtéž posléze absolvoval gymnázium. Poté odešel do Prahy, kde studoval na varhanické škole a dalšího vzdělání se mu dostalo v Lipsku a Vídni.
Posléze se vrací zpět do Brna, kde se účastní národně-osvobozeneckých aktivit. V roce 1881 zakládá varhanickou školu a stává se jejím prvním ředitelem. Působí jako dirigent a velmi brzy zahajuje též svoji kariéru skladatele. Po vzniku Československa působí spolu s Vilémem Kurzem jako profesor brněnské pobočky pražské konzervatoře a v roce 1919 zakládá Konzervatoř Brno.
Leoš Janáček se velice brzy oženil se svojí šestnáctiletou žákyní Zdeňkou Schulzovou. Za rok se jim narodila dcera Olga a později syn Vladimír, oba však zemřeli.
Janáček je na počátku své skladatelské dráhy inspirován moravskou lidovou písní, užívá nápěvy lidových písní a studuje rytmiku a intonaci řeči, které posléze originálně převádí do své hudby. Studoval též ruskou lidovou hudbu. Lidové písni jeho rodné lašské lidové kultury se věnoval též jako sběratel a folklorista. Podle vzoru Dvořákových "Slovanských tanců" skládá podobný komplet, inspirovaný lidovou hudbou rodného kraje, s názvem "Lašské tance".
Prvního ocenění se Janáčkovi dostává po složení opery "Její pastorkyňa", která byla v roce 1904 nadšeně přijata brněnským publikem. K pražské premiéře "Její pastorkyně" dochází však až v roce 1916, otevře však Janáčkovi dveře do celého světa: pod názvem "Jenůfa" zaznamenává ještě téhož roku významný úspěch ve Vídni, posléze v Německu a v roce 1924 v New Yorku. Od roku 1916 skládá dalších pět významných operních děl, dva smyčcové kvartety, několik suit a písňové cykly.
Toto poslední období skladatelova života přináší nejoriginálnější, nejvyzrálejší a světově proslulá díla orchestrální, především "Symfoniettu", symfonickou báseň "Taras Bulba" a slavnou Glagolskou mši, jednu z nejsvébytnějších skladeb světové hudby vůbec, napsanou ve staroslověnštině. I v tomto vrcholném období Janáčkovy tvorby zůstává její významnou složkou tvorba operní. Opery "Výlety pana Broučka", "Věc Makropulos", ale především "Káťa Kabanová" a "Příhody lišky Bystroušky" dodnes dobývají s velkým úspěchem světové hudební scény. Poslední Janáčkovou opera "Z mrtvého domu" na motivy Dostojevského románu je velmi důstojným završením skladatelovy tvorby.
Leoš Janáček, jeden z nejvýznamnějších světových skladatelů, umírá náhle v ostravské nemocnici 12. srpna 1928 na zápal plic, když se nachladil za svého pobytu v Hukvaldech.
Byl členem České akademie, Pruské akademie umění, dopisujícím členem The School of Slavonic Studies v Londýně a předsedou Klubu moravských skladatelů. Jeho stěžejní díla byla poctěna mnoha cenami. Masarykova univerzita udělila Leoši Janáčkovi čestný doktorát filosofie za jeho celoživotní tvůrčí odkaz.

Zdroj:
www.wikipedia.cz