Říjen 2009

Radegast

17. října 2009 v 17:35 | Tomáš |  Články

Radegast byl slovanský bůh úrody, sklizně, hojnosti a pohostinnosti, ale také bůh slunce a ohně. Jeho kult vyznával především slovanský kmen Ratarů. Podle bájí byl Radegast velkým milovníkem dobrého jídla a pití. Často přicházel v přestrojení mezi obyčejné lidi a nechával se hostit. Říkalo se, že nevynechá žádnou svatbu ani pohřeb. Když byl spokojen s pohostinností, bohatě se odměňoval. Podle této své vlastnosti dostal i jméno - ten, kdo se rád nechává hostit. Být zadobře s Radegastem bylo ostatně velmi důležité, protože Radegast patřil v hierarchii slovanských bohů mezi ty nejvyšší.
radegast
S kultem boha Radegasta je od počátku 18. století spojována také hora Radhošť v Moravskoslezských Beskydech (1129 m n.m.). Tato pověstmi opředená hora byla údajně jeho sídlem. Podle legendy stávala na vrcholu hory jeho modla, kterou nechali zbořit soluňští misionáři Konstantin a Metoděj, kteří po svém příchodu na Velkou Moravu v šedesátých letech 9. století údajně na Radhošť zavítali.
Na hřebenové cestě po Radhošti mezi poutní kaplí sv. Cyrila a Metoděje z roku 1898 a Pustevnami je umístěna socha Radegasta. V roce 1929 ji v USA vytvořil sochař Albín Polášek (1879 - 1965), rodák z Frenštátu pod Radhoštěm. Socha zobrazuje Radegasta s býčí hlavou, rohem hojnosti, kačenou a s valašskými krpci. Původní asi tři metry vysoká socha byla zhotovena z umělého kamene se železnou vložkou a přísadou žulové drti. Na Radhošti však špatně odolávala drsným klimatickým vlivům a největší újmu utrpěla, když do ní při bouřce uhodil blesk. Krajský ústav památkové péče v Ostravě proto rozhodl, že bude vhodnější instalovat na Radhošti místo vzácného originálu dokonalou kopii sochy. Pro tento záměr, který si vyžádal náklady ve výši jednoho milionu korun, se podařilo získat jako sponzora nošovický pivovar, používající ve svém logu siluetu Radegasta.
Socha pohanského boha Radegasta se tedy na podstavec na Radhošti stěhovala už dvakrát. Při první cestě v roce 1931 nákladní auto se sochou uvízlo ve strmé zatáčce na Pustevnách, odkud ho druhý den muselo vytahovat šest párů koní. Navíc se strhl silný déšť provázený bouřkou, při níž blesk zabil jednoho z vojáků, kteří u Radegasta drželi čestnou stráž. Druhé putování sedm tun těžké sochy do nadmořské výšky přes tisíc metrů se odehrálo v červenci 1998.
Pro kamenosochaře Jana Sobka z Leskovce u Vsetína se vytesání kopie sochy stalo životní zakázkou. Práce mu trvala dva roky a v jeho dílně po celou dobu stály stará i nově vznikající socha vedle sebe. Přírodní žula, z níž sedm tun těžkou sochu Radegasta vytesal, je natolik pevným materiálem, že i v extrémních horských podmínkách vydrží bez vážnějšího poškození několik století. Originál sochy Radegasta se nyní nachází ve vstupní hale frenštátské radnice.

Zdroj:
www.infofila.cz

Čarodějnické procesy na Moravě

17. října 2009 v 17:06 | Tomáš |  Absolutismus

Na rozdíl od ostatních zemí Evropy byly u nás čarodějnické procesy spíše ojedinělé, k nejvýraznějším došlo na Šumpersku a Jesenicku. V těžkém období krátce po třicetileté válce lidé ještě věřili pověrám a babským povídačkám, a tak není divu, že spouštěčem tragických událostí byla zbytečná chyba jedné stařeny. Tím začala série inkvizičních procesů, která stála život 104 lidí.

Byla Květná neděle roku 1678 a stará žebračka Maryna Schuchová se šla pomodlit do sobotínského kostela. Za trochu jídla byla ochotna udělat cokoliv a jelikož se jí onen kousek již loni povedl, rozhodla se, že by i letos za trochu jídla ukradla posvěcenou hostii pro krávu porodní báby Doroty Groerové, aby lépe dojila. Ke zpovědi šla k sobotínskému faráři Eusebiu Leandru Schmidtovi. Tento farář byl po okolí znám jako fanatický kněz kázající proti čarodějnicím a jejich rituálům.
Neopatrná Schuchová však byla spatřena ministrantem, jak vkládá hostii do kousku plátna. Vše se řešilo jako závažný delikt a pošetilý farář dal písemně vědět nejenom hraběnce losinského panství a ostatním duchovním na okolních farách, ale rovněž i šumperskému děkanovi Kryštofu Aloisi Lautnerovi.
Hraběnka Angelia Anna Sybilla z Galle rozená Žerotínová, která spravovala losinské panství za své dosud nezletilé synovce Františka Antonína Maxmiliána a Jana Jáchyma. Byla silně katolicky založená žena a oba chlapce v tomto duchu vychovávala. Nesměli se ani dovědět, že jejich otec Přemek ze Žerotína se přidal ke katolické víře až v roce 1652 a samotný rod Žerotínů patřil v předbělohorské době mezi největší odpůrce císaře a katolíků.
Zpráva o potenciální čarodějnici na jejím panství ji neskutečně vyděsila, proto si nechala zavolat své nejbližší rádce a samozřejmě i děkana Lautnera. Právě v tento den bylo rozhodnuto, že povolají Jindřicha Františeka Bobliga z Edelstadtu. Tento nedostudovaný právník a obávaný demagogický inkvizitor nechal rychle sestavit inkviziční tribunál složený z hejtmana Adama Vinarského, rentmistra Vraného, purkrabího Mayera, správce hamru Richtera a fořtmistra Zeidlera.
Zprvu poněkud podceňovaný inkvizitor Boblig se pustil do svého díla a ve vězení se ocitá Maryna Schuchová, Dorota Groerová a Dorota Davidová (žena, která poradila Groerové recept na dojení) Na "pomoc" mu jsou zasláni i dva kapucíni - Carolus a Crescentianus, ovšem nikdo netušil, že se jedná o Bobligovy staré známé. Jejich úkolem je po dobrém přesvědčit ženy ve vězení, že byly vskutku ve spojení s Ďáblem. Po několikanásobných výsleších, týrání a mučení ženy udávají další osoby. Boblig rozhazuje sítě a nejedná se už jen o ženy z chudých vrstev, ale hlavně o movitější a vážené dámy. Vězení se plní, udání přibívá, ocitá se zde např. i manželka losinského papírníka Götterlicha. Po nelidském zacházení a krutých podmínkách se však ženy ve vězení stávají labilními a doznávají se, že obcovaly s Ďáblem, létaly na Petrovy kameny na vidlích, zpívaly a dávaly si posvěcené hostie do bot.
Bobligovo jednání znepokojovalo losinského faráře Königa, rýmařovského duchovního Pabsta a zejména šumperského děkana Lautnera. A jelikož právě v něm spatřoval Boblig velké ohrožení, nechal jej (samozřejmě falešně) obvinit lazebnicí Biedermannovou a dalšími ženami.

Jelikož strach o život měli už samotní i členové inkvizičního tribunálu, měl Boblig ve všem relativně volnou ruku, zasílá do Prahy Apelačnímu soudu rozsudky a doznání a čeká na svolení k popravě čarodějnic. Drby a pomluvy na zmíněné tři severomoravské duchovní se dostaly i k olomouckému biskupovi Karlu hraběti z Liechtensteina-Kastelkornu. A když byl biskup konfrontován s nařeními z kacířství podloženými svědectvím nebohých žen, byla již Lautnerova návštěva Olomouce zbytečná. Hranic s upalovanými ubožáky přibývalo. Pátrání po čarodějnicích z Losin přesunulo do Šumperka. Po pěti letech nelidského mučení nechává Boblig na podzim 1685 upálit dokonce i šumperského děkana Lautnera.
Bobligovy inscenované čarodějnické procesy trvaly ještě 6 let. Zrůdné mašinérii inkvizičních tribunálů učinil přítrž až dědic Velkých Losin Jan Jáchym ze Žerotína. Definitivně však byly procesy zastaveny až císařským nařízením z roku 1692.


Zdroj:
www.carodejnicke-procesy.mysteria.cz