Třicetiletá válka na Moravě

8. listopadu 2009 v 17:48 | Tomáš |  Třicetiletá válka
23. května 1618 rozzuření vůdci protestantů vyhodili z oken Pražského hradu místodržící Slavatu a Martince, čímž se daly do pohybu události, které brzy zachvátily celou Evropu. Nedlouho poté oslovili čeští stavové s žádostí o pomoc také ostatní země Koruny české. Atmosféra na Moravě byla o poznání klidnější. Katolíci vedení kardinálem Františkem z Dietrichštejna i protestanti, které vedl Karel ze Žerotína, se zasazovali se o smírné řešení sporu. V tomto duchu se nesl i červnový olomoucký sněm. Většina jeho účastníků prosadila usnesení odmítající spolupráci s povstalci. Na obranu Moravy se mělo postavit vojsko (2 000 jezdců, 3 000 pěších) v čele s Albrechtem z Valdštejna. Také císař podnikal první kroky k potlačení vzpoury. V létě překročilo moravskou hranici Buquoyovo vojsko a přes Znojmo a Jihlavu se dostalo do Čech. Moravská zemská hotovost na podzim zaujala postavaní u Jihlavy, Telče a Znojma. Čeští stavové vypravili deputaci do Brna a pokusili se znovu přimět moravské pány ke společnému postupu. Zemský sněm jejich žádosti nevyhověl a usnesl se, na Žerotínův návrh, doporučit císaři mírové vyrovnání s Čechy.
Jelikož vyjednáváním nic nezmohli, rozhodli se Češi, že přinutí Moravu ke spolupráci silou. 23. dubna 1619 české vojsko vedené Matyášem Thurnem vpadlo na Moravu. Přes Jihlavu a Moravské Budějovice dosáhlo Znojma. Tam se k němu připojila část moravských stavů. Poté Thurn zamířil k Brnu. V Brně došlo 2. května za pomoci Thurnova vojska k převratu a protestantská šlechta v čele s Ladislavem Velenem ze Žerotína ovládla město. Následně byl zahájen sněm, který potvrdil svržení zemské vlády. Bylo zvoleno 30členné stavovské direktorium (12 pánů, 12 rytířů a 6 zástupců královských měst) pro prozatímní řízení zemských záležitostí. Morava se připojila k českému povstání. Stavové rovněž vydali svou Apologii, v níž vylíčili porušování zemských práv a svobod. Stavovská armáda poté vyhnala vrchního velitele moravského vojska Albrechta z Valdštejna, který zůstal loajální císaři. Novým velitelem byl zvolen Friedrich Teuffenbach z Drnholce. Mezitím ve Vídni zemřel císař Matyáš. Jeho nástupce Ferdinanda II. stavové sesadili. Král proto vyslal na Moravu vojsko pod vedením generála Dampiera čítající 8 000 mužů. Jeho cesta byla doprovázena loupežemi, vraždami a rabováním. Přes 40 jihomoravských vesnic bylo zcela vypleněno a spáleno. 8. srpna 1619 došlo u Dolních Věstonic k bitvě. Po šestihodinovém boji se vítězství přiklonilo k Teuffenbachovi. Císařská armáda ztratila přes 3 000 mužů. Jednalo se o první bitvu třicetileté války na moravské půdě.


Povstalci měli přislíbenou pomoc od sedmihradského knížete Bethlena Gábora. Se svými divokými bojovníky však za sebou zanechával jen spoušť. Mezi válčícími stranami docházelo každou chvíli k potyčkám. Začátkem ledna 1620 táhl Teuffenbach do Mikulova, který po 17denním obléhání dobyl. Avšak krátce nato, získali město nazpět císařští. Na začátku roku Moravu navštívil nově zvolený král Fridrich Falcký. U Polné překročil zemskou hranici a přes Třebíč a Moravský Krumlov dorazil 3. února do Brna, kde přijal hold moravských stavů. Následovala jeho cesta do Olomouce. Teuffenbachova vítězství proti císařským vzbudila mezi povstalci velké nadšení. Česko-moravské vojsko se dostalo až před Vídeň, muselo ale rychle ustoupit, neboť armáda katolické ligy začala ohrožovat Prahu. 8. listopadu 1620 došlo na svazích Bílé hory k bitvě. Špatně placené stavovské oddíly se daly zhruba po dvou hodinách boje na útěk. U zdi obory Hvězda se statečně bil pouze moravský pluk (naverbovaný z německých žoldnéřů) Jindřicha Šlika. Následně moravští stavové na sjezdu v Brně slíbili podřídit se Ferdinandu II., potvrdí-li jejich svobody a privilegia. Císař odmítl a jeho vojsko obsadilo Moravu.
13. prosince zemský sněm kapituloval před císařským vojskem. V lednu 1621 byl kardinál Dietrichštejn jmenován císařským komisařem na Moravě. Zabavené statky restituoval původním majitelům. Nejvyšším zemským hejtmanem se stal Ladislav Popel z Lobkovic, nejvyšším sudím Burian Berka. Začal se připravovat proces s vůdčími osobnostmi povstání. Stavové byli poraženi, ale válka neskončila. Evangeličtí Valaši ze Vsetínska, Brumovska a Vizovicka nepřijali bělohorskou porážku a postavili se Habsburkům na odpor. Několik tisíc Valachů pod vedením svých fojtů přepadlo městečka na východní Moravě (Zlín, Valašské Meziříčí a Vizovice) a svádělo drobné boje s císařskými oddíly. V létě se Valaši připojili k vojsku Jana Jiřího Krnovského a obsadili průsmyky mezi Těšínskem, Moravou a Slovenskem. Na podzim vyplenili biskupské statky Hranice a Kelč.


Rovněž uherské jednotky podnikly několik vpádů na Moravu a pronikly až k Hustopečím. V červenci 1621 opanovalo vojsko markraběte Jana Jiřího Krnovského a Ladislava Velena ze Žerotína východní Moravu. Dobylo Nový Jičín, Skalici, Strážnici, Veselí, Uherský Brod a Holešov. Jejich cílem bylo spojení s Bethlenem a následný útok na Vídeň. Pokus o dobytí Uherského Hradiště a Bratislavy však ztroskotal. Císařské vojsko zabránilo i obsazení Olomouce. Morava byla do ledna 1622 zpacifikována, jedinými odbojníky zůstali Valaši.
Roku 1622 byl ustaven soudní tribunál pod vedením kardinála Dietrichštejna a došlo k sestavení listiny 247 obviněných osob. V srpnu tribunál začal vynášet rozsudky. Kardinál Dietrichštejn vydal generální pardon, podle kterého se účast v povstání neměla trestat smrtí. I tak ale bylo zkonfiskováno 147 panství. Dále kardinál dekretem vypověděl ze země Novokřtěnce (Habány). Začátkem roku 1623 se v Olomouci konala poprava 18 vůdců valašského odboje, v dubnu následovalo dalších třináct poprav. Na podzim téhož roku Sedmihradský vévoda Gábor Bethlen vypověděl mikulovský mír a s podporou Turků pronikl až na Moravu. Koncem října obklíčily jeho oddíly Hodonín. Turci a Uhři pronikali až po Znojmo, Brno a Olomouc.
Roku 1624 byli ze země vypovězeni nekatoličtí duchovní. 22. března 1625 vydal kardinál Dietrichštejn dekret, kterým nařizoval nekatolíkům obrátit se do svatodušních svátků na katolickou víru nebo se vystěhovat z Moravy. V lednu 1626 došlo k dalšímu povstání Valachů. Pod velením Čejkovského z Víckova se povstalci zmocnili Holešova. Po příchodu dánského vojska na Moravu mu poskytovali pomoc jako průzkumníci. V srpnu Mansfeldovo vojsko s mnoha exulanty proniklo na Krnovsko, Opavsko a Těšínsko, dále postupovalo přes Lipník, Nový Jičín a Uherský Brod na Slovensko, kde se mělo spojit s Bethlenovou armádou. Valašské povstání tím ještě zesílilo. Valaši v počtu asi 4 000 mužů pomohli dánskému vojsku plukovníka Jáchyma Mitzlaffa dobýt město Hranice. Do konce roku ovládl Mitzlaff spolu s Valachy celou severovýchodní Moravu a část Horního Slezska. Teprve v létě 1627 Valdštejn opět získal kontrolu na celou Moravou. Po tvrdých represáliích složili císaři slib poslušnosti i vzpurní Valaši. Jen v Hranicích bylo popraveno 12 osob.
Koncem března 1628 se v Brně konala poprava Václava Bítovského z Bítova, odsouzeného k smrti již 2. září 1622 za účast v protihabsburském povstání na Moravě. Téhož roku bylo vyhlášeno Obnovené zřízení zemské, které zaručovalo rodu Habsburků dědičné právo na Moravské markrabství. Současně bylo potvrzeno 140 listin a privilegií Moravy. V roce 1636 v Přerově zemřel Karel ze Žerotína, krátce předtím v Brně i kardinál Dietrichštejn. Po kardinálově smrti byl v Brně zřízen královský tribunál v čele s hejtmanem. Tribunál měl značnou politickou i soudní pravomoc na úkor zemských úřadů a zemského soudu. Zpočátku zasedal v Brně, v roce 1637 byl přeložen do Olomouce.
Ani bezmála dvacet let po porážce evangelíků nebyl na Valašsku klid. Trestná výprava plukovníka Halbicha, vypravená roku 1638 proti odbojným vsetínským Valachům, byla v údolí Rokytnice obklíčena a zajata povstalci. V červnu 1639 se Švédové u Jihlavy pokusili dostat na Moravu, zemská hotovost a studenti je naštěstí zastavili. Na konci roku 1641 byl Královský tribunál včetně Zemských desek přesunut z Olomouce do Brna, které se tímto pomalu stává jediným hlavním městem Moravy.
Ze Slezska v roce 1642 přitáhl Švédský vojevůdce Linhard Torstenson. 6. června Švédové pronikli Moravskou branou k Holešovu, kde porazili císařské jednotky, které ve zmatku ustoupili k Uherskému Hradišti. 15. června se po čtyřdenní blokádě vzdala opevněná Olomouc a zemské úřady i s úředníky uprchli na jih země. Okupovaná Olomouc se stala spolu s Uničovem vojenskou základnou Švédů. V příštích dnech a týdnech byla obsazena další města střední a severní Moravy. Hned v srpnu však císařské vojsko v čele s arcivévodou Leopoldem Vilémem vypudilo Švédy z Opavy, Litovle, Tovačova a Fulneku. Na začátku roku 1643 Valaši prostřednictvím svých hejtmanů a nekatolických kněží začali přímo podporovat Švédská vojska. 16 června Torstenson dosáhl Svitav a táhl dál k Moravské Třebové a na pomoc obléhané Olomouci. Švédové rychle dobyli Prostějov, Plumlov, Kroměříž, Holešov a Lukov (mnohá z nich za pomoci Valachů). V září Švédové dorazili k Mikulovu, obsadili Vyškov a učinili první pokus o dobytí Brna. Dobývání města započalo 3. září, ale už 8. září bylo ukončeno. Torstensson dostal rozkaz vrátit se do severního Německa. Švédové také částečně vyklidili Moravu. Své posádky ponechali v Olomouci, Šternberku, Uničově, Fulneku a Sovinci.
Na začátku roku 1644 podnikla císařská vojska útok proti Vsetínu - centru vzbouřených Valachů. Trestná výprava rozpoutala na Valašsku krutý teror. Vesnice byly vypalovány, povstalci mučeni a popravováni (odhaduje se na 150-200 popravených Valachů). Odpor Valašska byl definitivně zlomen do jara 1644. Bylo také podniknuto několik neúspěšných pokusů o osvobození Olomouce. V březnu 1645 Torstenson rozdrtil císařskou armádu u Jankova a otevřel si tím cestu přes Moravu k Vídni. Švédové rychle dobývali města na jihozápadní Moravě (Jihlavu 11. března, Znojmo 12. března, Lomnici 13. března), dostali se i do Dolních Rakous. 17. dubna dobyli Mikulov a odvezli odtud v 50 sudech bohatou knihovnu kardinála Dietrichštejna. Na jihovýchodní Moravě odolalo Švédům opět jen Uherské Hradiště. Brno se Švédům za 112 denního obléhání ubránilo zásluhou velitele Raduita de Souches. Na podzim se vrátila Torstenssonova vojska na Moravu, kde poplenila Znojemsko a Jihlavsko a po zabezpečení švédských posádek v Mikulově, Znojmě, Jihlavě, Telči a Olomouci zamířila do severních Čech.
Od té doby byly Švédové postupně vytlačováni, velký podíl na tom měl zejména generál de Souches. V létě 1646 byly získány zpět Telč, Znojmo, Plumlov a Mikulov. Ke konci roku 1647 padla po dvouměsíčním obléhání Jihlava. Konečně 24. srpna 1648 byl ve vestfálském Münsteru uzavřen mír. Z Olomouce, Sovince, Šternberka, Uničova a Fulneku ale Švédové odtáhli až v roce 1650. Během Třicetileté války bylo na Moravě zničeno obrovské množství měst a vesnic. Za oběť padly i cenné kulturní památky jako mikulovská knihovna kardinála Dietrichštejna nebo stříbrné rakve Pernštejnů z rodové hrobky v Doubravníku, jichž se zmocnili Švédové. Plenění, epidemie i válečný hladomor si vyžádaly nevídaný počet obětí. V některých oblastech zbyla po válce jen třetina původního počtu obyvatel. Zbylé obyvatelstvo bylo připoutáno k půdě. Značná část vyšších společenských vrstev byla nucena odejít do emigrace. Z následků války se Morava vzpamatovávala ještě desítky let.

Zdroj:
ČAPKA, František: Dějiny zemí Koruny české v datech, Praha 1998
www.wikipedia.cz
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama