Leden 2010

Přerov

29. ledna 2010 v 17:05 | Tomáš |  Města
znak přerova
Nejstarší písemná zmínka o Přerově pochází z roku 1141 a svědčí o jeho správní funkci v hradské soustavě přemyslovského státu. Roku 1256 udělil Přemysl Otakar II. osadě práva královského města. V době husitských válek představovalo město důležité středisko kališníků na Moravě, což mu přineslo značné škody.
Obnova v druhé polovině 15. století souvisela s významným rodem pánů Tovačovských z Cimburka. Vrcholného rozvoje se ale Přerovu dostalo za Pernštejnů, jimž byl dán roku 1487 dědičně v držení a stal se tak městem poddanským. Došlo ke kolonizaci návrší kolem hradu novými osadníky, mezi nimiž byli zastoupeni členové jednoty bratrské. Jejich zásluhou se Přerov stal v 16. století důležitým kulturním střediskem, sídlem biskupa jednoty bratrské a rovněž místem, kde působila významná bratrská škola. Roku 1523 se v Přerově narodil Jan Blahoslav, autor české gramatiky, předchůdce Jana Amose Komenského. Sám Komenský se na zdejší bratrské škole v letech 1608 - 1611 učil a následně tu i v letech 1614 - 1618 působil jako učitel a pomocník biskupa Jana Láneckého. Vrchol i tragický pád zažíval Přerov za vlády předáka moravské protestantské šlechty, vzdělaného Karla staršího ze Žerotína v letech 1598 - 1636. Dvě století následující po prohraném stavovském povstání znamenala pozvolný úpadek a ztrátu významu města.
městský dům
Teprve v souvislosti s rozvojem železnice došlo k rychlému hospodářskému růstu, jehož základem byla po dlouhá léta výroba zemědělských strojů. První vlak přijel do Přerova roku 1841 a zdejší nádraží se stalo důležitou železniční křižovatkou. Od 60. let 19. století se město projevovalo také v kulturní oblasti. V roce 1865 zde vznikla první česká rolnická škola na Moravě a roku 1870 třetí české gymnázium po Brně a Olomouci. Od roku 1877 byl Přerov sídlem okresního hejtmanství. Před koncem druhé světové války bylo ve městě násilně potlačeno protiněmecké povstání. V současnosti žije v Přerově téměř 48 tisíc obyvatel.
Zdroj:
www.mu-prerov.cz

Kroměříž

26. ledna 2010 v 19:28 | Tomáš |  Města
znak kroměříže
První zmínka o městě Kroměříž pochází z roku 1107, kdy olomoucký kníže Ota II. Černý prodal osadu moravskému biskupovi Janovi II. Břichatému. Tím se Kroměříž stala součástí majetku olomoucké diecéze. V roce 1207 potvrdil král Přemysl Otakar II. držení Kroměříže biskupstvím a zároveň městu povolil právo trhu. Velký rozvoj obce začíná s nástupem biskupa Bruna ze Šaumburka. Ten vytvořil z Kroměříže letní sídlo olomouckých biskupů, nechal postavit gotický hrad, svatomořickou kapitulu a vybudoval první fortifikační systém. V roce 1290 pak byla Kroměříž povýšena na město a měšťané získali právo mýtné, pivovárečné a mílové.
První krušné okamžiky zažilo město v době husitských válek. V roce 1423 bylo obsazeno husity, avšak biskup Jan Železný jej záhy dobyl zpět. V roce 1468 při svém tažení na Olomouc ponechal Matyáš Korvín v Kroměříži uherskou posádku. Ta byla několikrát posilována, ale roku 1471 musela město opustit. Z bouřlivého 15. století se pak Kroměříž vzpamatovávala jen zvolna.
arcibiskupský zámek

Rozvoj města znovu započal až za biskupa Stanislava Thurza, jenž se snažil vytvořit z Kroměříže středisko renesanční kultury podobné polskému Krakovu. Turzo nechal opravit hrad a obohatil jej o renesanční prvky. Významným činem bylo rozšíření uměleckých sbírek obrazy Lucase Cranacha st. v roce 1515. V polovině 16. století byl hrad přestavěn na goticko-renesanční zámek.

Další pohromu pro město znamenala třicetiletá letá válka. V roce 1619 byly císařskými vojsky vypáleny okolní obce a roku 1626 došlo před městskými branami k bitvě mezi Albrechtem z Valdštejna a českými stavy vedenými generálem Mansfeldem. Ovšem nejhorší událostí pro Kroměříž bylo obléhání a následné dobytí města Švédskými vojsky vedenými generálem Torstensonem v roce 1643. Z 244 domů zbylo pouhých 69, byly spáleny všechny městské knihy a dokumenty v budově radnice. Přežila pouze třetina obyvatelstva. Navíc roku 1647 postihla zbylé obyvatele morová epidemie. Zdálo se, že úpadku města již nic nezabrání.

Naštěstí v roce 1664 usedl na biskupský stolec Karel II. z Lichtensteina-Kastelkornu, který okamžitě započal obnovu města. Nechal opravit zámek a vtiskl mu současnou renesančně-barokní podobu, roku 1665 nechal renesančně přestavět všechny domy na náměstí, upravil Podzámeckou zahradu a vybudoval Květnou zahradu. Na stavitelské práce si zval významné zahraniční umělce, mezi nimi byli např. architekti F. Luchese, G. P. Tencalla a B. Fontana či malíř F. A. Maulbertsch. Roku 1694 byla na zámku zřízena knihovna. Po požáru v roce 1752 byla dokončena barokní přeměna města a zámku. Významným datem v dějinách olomouckého biskupství je 5. prosinec 1777. V tento den bylo povýšeno na arcibiskupství. Prvním arcibiskupem se stal Antonín Theodor Colloredo - Waldsee.
Klidný život města vyrušily až události revolučních let 1848 - 49. Do Kroměříže byl z Vídně přesunut ústavodárný říšský sněm. Z českých osobností se ho účastnil např. F. Palacký, F. Rieger, K. H. Borovský, J. K. Tyl aj. Zasedání začalo 22. 11. 1848. O 3 a půl měsíce později bylo rozehnáno a v platnost vešla tzv. oktrojovaná ústava. Stalo se tak v noci ze 6. na 7. 3. 1849. Do města přitáhlo vojsko a začalo hledat ty poslance, kteří měli být zatčeni. Mnohým z nich pomohli k útěku kroměřížští občané. Říšský sněm je bezesporu nejvýznamnější událostí v dějinách Kroměříže. V 19. století se začíná vzmáhat český kulturní život. Byly zakládány české spolky jako Občanská beseda a čtenářský spolek (1862), pěvecko - hudební spolek Moravan (1863), Sokol (1865). Roku 1887 zvolen první český starosta Vojtěch Kulp. Kroměříž se stala jedním z nejbohatších moravských měst.
náměstí
V období první republiky pokračoval veřejný kulturní život, vznikaly zde školy a Kroměříž i nadále byla centrem vzdělanosti a kultury na střední Moravě. Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 byly zakázány místní české organizace a zatýkáni nepohodlní občané. V roce 1942 byli deportováni všichni Židé a byla zničena nádherná židovská synagoga spolu s židovským hřbitovem. Osvobození se Kroměříž dočkala ve dnech 4. -6. května 1945, kdy se do města probojovala rumunská armáda. Na ústupu však Němci ještě stačili zapálit věž zámku a nebýt okamžitého zásahu obyvatel, zhořel by celý zámek spolu s cennými sbírkami obrazů a knih. V roce 1947 byla věž opravena. Roku 1995 byli zámek a zahrady vyhlášeny národní kulturní památkou a v roce 1998 byli dokonce zapsány na listinu památek UNESCO. V dnešní době má Kroměříž téměř 30 tisíc obyvatel.

Zdroj:
www.pamatky.xf.cz

Uherské Hradiště

24. ledna 2010 v 16:17 | Tomáš |  Města
znak města
Historie osídlení v okolí Uherského Hradiště sahá hluboko do minulosti. Sídelní areál na území dnešního Starého Města patřil nepochybně v 9. století k centrům Velké Moravy, někteří historikové jej dokonce považují za Veligrad. Byla zde soustředěna mocenská správa, řemeslná výroba, obchod i náboženská a kulturní sféra. Po zániku Velkomoravské říše význam tohoto centra pominul. Ve 13. století se jihovýchodní Morava stala terčem častých nepřátelských nájezdů z Uher. Proto zde roku 1257 založil král Přemysl Otakar II. město na ochranu blízké zemské hranice.
Nově založené město nemělo zpočátku ustálený název. Roku 1258 bylo nazváno Novým Velehradem. Od tohoto názvu však bylo na konci 13. století upuštěno. V roce 1294 je poprvé uveden název Hradiště. Přívlastek "Uherské" se poprvé objevil až v roce 1587.
Novému městu byla panovníkem poskytnuta řada výsad, mezi než patřilo právo konat dva týdenní trhy a jeden výroční. Konání trhů mělo značný hospodářský význam pro rozvoj obchodu a řemesel. Dalšími výsadami bylo mílové právo, zakazující v okolí města šenk a právo ražby mince Také dálková cesta vedoucí do Uher byla přeložena tak, aby procházela městem.
Nejstarší opevnění bylo dřevěné, tvořil jej val s palisádou. Ke zlepšení obranného systému poskytli panovníci v 1. polovině 14. století městu daňové úlevy a příspěvky. Od poloviny 14. století bylo započato se stavbou kamenných hradeb. V 15. století město obklopoval věnec kamenného opevnění, jenž bylo podstatně přebudováno po skončení česko-uherských válek na konci 15. století. Také v následujícím období, zejména v 17. století, v době třicetileté války, pokračovaly práce na výstavbě a zdokonalování hradeb. V konečné podobě tvořila fortifikační systém města vnitřní kamenná hradba se sedmi věžemi, hradební příkop a vnější kamenná hradba s bastiony. V 16. století tak odolávalo náporu kumánských hord, v 17. století vojenským střetům třicetileté války a na přelomu následujícího století tureckým vpádům. Za celou svou historii bylo město pouze jedenkrát dobyto. Stalo se tak v roce 1742 pruskými vojsky.
uherské hradiště
Funkci pevnosti přestalo plnit o čtyři desetiletí později, avšak ještě dlouho zůstávalo sevřeno v původních hradbách. Postupné rozrůstání města započalo v závěru 1. poloviny 19. století. Ve správním centru Hradišťského kraj byla postavena řada významných budov, např. justiční palác a nová radnice. Roku 1842 ovšem radní města odmítli vedení železniční trati městem, což přibrzdilo hospodářský rozvoj a postupem času znamenalo i přesun regionálního těžiště do Zlína. V meziválečném období zaznamenalo město výrazný vzestup stavební činnosti ve znamení funkcionalismu. Následovalo období nacistické okupace, které se Uherské Hradiště zbavilo až 30. dubna 1945 a poté léta stagnace za vlády komunismu. V současnosti má město kolem 26 tisíc obyvatel.

Zdroj:
www.mesto-uh.cz
www.wikipedia.cz

Vyškov

24. ledna 2010 v 16:02 | Tomáš |  Města
znak vyškova
První písemná zmínka o Vyškově je doložena v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. V průběhu 13. století město získali olomoučtí biskupové a v jejich majetku zůstalo více jak 600 let. Původně zeměpanská osada byla povýšena na město a ve 14. století již Vyškov patřil k předním městům olomouckého biskupství. V husitských válkách byl Vyškov, který zachoval věrnost biskupovi, dobyt a zpustošen. Za válek uherských jej vypálilo české vojsko.
O obnovu města se zasloužil ve druhé polovině 15. století olomoucký biskup Tas z Černé Hory. Nechal znovu sepsat a rozšířit ztracená městská privilegia. Měšťané byli osvobozeni od řady povinností a získali mimo jiné právo šenku, várečné, odúmrtní a svobodné volby radních. Klidnější období 16. a počátku 17. století se projevilo v hospodářském rozkvětu města. Z řemesel se rozšířilo hlavně soukenictví a hrnčířství. Vyškov těžce postihla třicetiletá válka. Město bylo dvakrát obsazeno Švédy a při jejich druhém vpádu v roce 1643 zcela vypleněno. Ze 155 usedlostí zůstala zachována sotva třetina, stejně vysoké byly i ztráty na životech.
vyškovské náměstí
Největšího rozkvětu dosáhlo město koncem 17. století za panování biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Ten rozšířil zámek a dočasně sem přenesl i biskupskou mincovnu. Vyškov byl tehdy přezdíván "Moravské Versailles". Zlom v rozvoji Vyškova představuje ničivý požár v roce 1753, kdy vyhořelo téměř celé město včetně zámku. Ačkoli Vyškov hostil i později řadu významných návštěv (ruský generál Suvorov, car Alexander, rakouský císař František), své bývalé slávy už nikdy nedosáhl.
V první polovině 19. století přichází nová etapa rozvoje. Byly zbořeny městské brány a město se mohlo rozrůstat, ovšem roku 1917 přišel opět ničivý požár. Za první republiky si Vyškov udržoval charakter města řemeslníků a obchodníků, s poměrně malým průmyslem. Roku 1936 vznikla ve Vyškově vojenská posádka. Právě Vyškov byl díky své poloze vybrán jako velitelství československé armády v případě napadení ze strany Německa. Na konci války bylo město těžce poškozeno, ale dnes je opět hospodářským a kulturním centrem regionu s více než 22 tisíci obyvateli.

Zdroj:
www.vyskov-mesto.cz

Hodonín

22. ledna 2010 v 16:21 | Tomáš |  Města
znak hodonína
Důležitý brod přes řeku Moravu střežil hrad postavený již za knížete Břetislava I. roku 1046, který měl tvořit hráz proti útokům Maďarů. V historických pramenech je pak Hodonín prokazatelně doložen až v roce 1169. Hodonín bývá přiřazován k nejstarším městům Českého státu vůbec. Městská práva získal za královny Konstancie Uherské (manželky Přemysla Otakara I.) v roce 1228. Během dalších let Hodonín velmi strádal pro časté nájezdy z východu. V roce 1301 zde Václav II. přijal uherskou šlechtu, která přišla nabídnout uherskou korunu jeho synovi. Během husitských válek přešel Hodonín do rukou šlechty, v 17. století bylo město několikrát dobyto a téměř zpustlo. Roku 1742 město obsadila pruská armáda.
Lepší časy přišli až v 19. století. Severní dráha císaře Ferdinanda, první parostrojní železnice na evropském kontinentě otevřená v roce 1841, byla základním předpokladem pro průmyslový rozvoj města. Cukrovary, strojírny, cihelny ale hlavně tabáková továrna těžily z bezprostřední blízkosti železnice a předurčily Hodonín za jedno z velkých průmyslových center jižní Moravy. Místním rodákem je také první československý prezident Tomáš Garigue Masaryk. Dnes má Hodonín kolem 26 tisíc obyvatel.
radnice
Zdroj:
www.slovacko.cz
www.wikipedia.cz

Jihlava - historie města

22. ledna 2010 v 15:44 | Tomáš |  Města
znak jihlavy
Někdejší královské horní město Jihlava leží na západní Moravě na zemské hranici s Čechami. První písemnou zmínku o osadě jménem Igla nalézáme v listině brněnského knížete Václava z roku 1174. Název je patrně odvozen od stejnojmenné řeky protékající městem. Jinou verzi nabízí německá pověst, dle které souvisí jméno města s množstvím ježků (Igel) nalezených při dolování. Stará Jihlava s hradem a kostelem sv. Jana sloužila v nejstarších dobách jako sídlo knížecích úředníků. Původní osada nevyhovovala potřebám horníků a proto vniklo na protějším břehu nové město. Zakladatelem Nové Jihlavy byl Přemysl Otakar I., který pozvedl těžbu stříbra, zřídil horní úřad i mincovnu. V roce 1227 se připomíná horní soud. Král rovněž přivedl do města Dominikány, Minority a Řád německých rytířů. Král Václav I. nejprve roku 1240 vymanil Jihlavu z poddanství tišnovského kláštera a v roce 1249 ji povýšil na město.
Za svůj rozvoj vděčí Jihlava těžbě stříbra a dále zlata, olova, mědi a železa. Stalo se tak patrně na už konci 12. století, kdy čeští králové pozvali havíře z německých zemí, zvláště ze Saska, aby povznesli zdejší hornictví. Jihlavské horní právo je vůbec nejstarší právní úpravou tohoto typu v českých zemích a stalo se vzorem pro celou Evropu. Výnosy z těžby pozvedly Jihlavu mezi pření města na Moravě. Sídlil zde i vrchní horní soud. Jakožto zvláštní vyznamenání mělo město ve znaku stříbrného českého lva v červeném poli. Červený ježek v bílém poli přibyl až v 16. století. Význam jihlavského stříbra pro královskou pokladnu se odrazil v řadě privilegií. Přemysl Otakar II. udělil městu právo skladní, král Jan Lucemburský osvobodil měšťany od placení mýta v Čechách a Moravě, Ludvík Jagelonský zase udělil Jihlavě právo pořádat tři výroční trhy.
kostel sv. Jakuba Většího

Markrabě Karel povolil roku 1345 usídlení Židům za účelem zlepšení obchodu. Židů se přistěhovalo velké množství. Vystavěli si i synagogu. Záhy se však rozšířily stížnosti na jejich lichvářství. V roce 1426 proto byly všichni Židé vyhnáni pro podvody. Pravým důvodem ale byla neochota měšťanů splácet své závazky.
Významnou právní památkou je Kodex městského práva jihlavského sepsaný roku 1365 Václavem z Olomouce. Správu města řídilo 12 radních v čele s rychtářem, později purkmistrem. Obměňováni byli téměř ročně se souhlasem markraběte, později zemského podkomořího. Volbu neprováděla obec ale sami odstupující radní. Administrativní záležitosti měl na starost městský písař. Nad dodržováním práva bděl dědičně městský sudí.
Za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem stála Jihlava na straně Jošta. Prokopovi stoupenci město přepadli na začátku roku 1402. Útočníky však prozradilo poplašné zvonění z minoritského kláštera nedaleko brány Matky Boží, načež byli pobiti nebo upadli do zajetí.
Husitské války připravily město definitivně o jeho hornickou slávu. Útlum těžby byl patrný už od poloviny 14. století. Za války ovšem většina zbylých havířů odtáhla s vojskem krále Zikmunda na Prahu. Doly byly zasypány a z tažení se už nikdo nevrátil. Pozdější pokusy o obnovu hornictví ztroskotaly. Roku 1423 byl odražen útok husitů.
Jeden z nejslavnějších dnů v dějinách Jihlavy nastal 5. července 1436, když zde byl uzavřen smír mezi katolíky a husity známý jako Basilejská kompaktáta. Slavnostního aktu se účastnil císař Zikmund, markrabě Albrecht, poslové Basilejského koncilu, pražský arcibiskup a množství zahraničních hostů. Císař poté zůstal ve městě několik týdnů a potvrdil všechna městská privilegia. Nakrátko zde dokonce byly uloženy uherské korunovační klenoty.
Rovněž budoucí král Ladislav pobyl ve městě 3 týdny před svou korunovací. Byl zde slavnostně přivítán správcem země české Jiřím z Poděbrad a složil přísahu na zemské hranici. Stejně jako řada dalších katolických měst i Jihlava odmítla v roce 1458 uznat volbu krále Jiříka z Poděbrad.
náměstí
V roce 1472 způsobil blesk požár 67 domů a zahynulo 20 měšťanů. Druhá polovina 15. století se vůbec nesla ve znamení pohrom. Roku 1473 nastalo velké sucho doprovázené obrovskými roji kobylek z Uher. Roku 1477 přišla tak tuhá zima, že zamrzly mlýny. Obraz zkázy dovršil v roce 1483 mor, kterému podlehlo na 4 000 lidí.
Náboženská reformace se v prvních desetiletích 16. století dotkla i Jihlavy. Převážně němečtí měšťané, kteří se tak vzpírali českému husitství, rychle přešli na stranu protestantismu.
28. ledna 1527 zavítal do města nově zvolený král Ferdinand I. Habsburský, aby zde podle starých zvyklostí složil přísahu před vstupem do Českého království. Místo slibu dodnes připomíná Královský kámen.
Po úpadku hornictví se město přeorientovalo na obchod a řemesla. Roku 1540 byla v Jihlavě založena první papírna na Moravě. Zvláště soukenictví a kloboučnictví se stalo hlavním zdrojem obživy. Jihlava tehdy opět prosperovala. Počet obyvatel přesáhl 10 000 a počet mistrů dosahoval v nejlepších časech až 700. Ročně byly schopni vyrobit na 50 000 suken. I přesto se městu katastrofy nevyhnuly. Jen v letech 1513 - 1551 zachvátilo Jihlavu 7 požárů. Nejničivější v roce 1551 zničil 150 domů včetně radnice, kláštera sv. Kříže a tří městských bran. Roku 1420 se vinou neopatrnosti porybného protrhl rybník a zahynulo 32 osob. Morové rány, které přicházely téměř každých 10 let si vyžádaly tisíce obětí.
Než se mohlo město vzpamatovat, vypukla třicetiletá válka, v jejímž průběhu táhlo Jihlavou jedno vojsko za druhým. Hned v roce 1618 ji obsadil Albecht z Valdštejna, aby ochránil Moravu před povstáním v Čechách. V létě 1619 naopak protestantští měšťané otevřeli brány českému vojsku hraběte Thurna. Po bitvě na Bílé hoře se město vzdalo generálu Buquoyovi a muselo zaplatit vysokou kontribuci. Roku 1624 započala pod vedením jezuitů rekatolizace. V roce 1645 padla Jihlava snadno do rukou Švédů pod vedením generála Torstensona. Švédové potom město drželi více než 2 roky. Utrpení za švédské okupace bylo nezměrné. Zpustošili a vypálili celé okolí Jihlavy v okruhu 6 mil. Polovina domů ležela v troskách, stejně tak dalších 6 vesnic, mlýny, kostely i kláštery. Obyvatelstvo, které ještě na začátku 17. století čítalo 13 000 osob, se scvrklo na pouhých 299. Na konci roku 1647 Jihlavu obklíčilo císařské vojsko generála Buchheima o síle 9 000 mužů. Po několika týdnech těžkého obléhání, při němž padl i nenáviděný švédský plukovník Oesterling, bylo město 8. prosince osvobozeno, ale sláva Jihlavy na dlouhou dobu pohasla.
Roku 1693 se připomíná děsivý nálet kobylek, které jako mračno zastínily slunce a sežraly veškerou zeleň. Za slezských válek v roce 1742 osadili město na 2 měsíce Sasové.
Veliká událost se konala 6. srpna 1791, kdy přes Jihlavu projel průvod převážející české korunovační klenoty z Vídně do Prahy. Před branou vítali procesí zástupci magistrátu, duchovní i školní mládež s korouhvičkami. Po celém městě vyzváněly zvony. Klenoty byly uloženy na radnici a po celou noc je střežil oddíl 30 mužů.
Během napoleonských válek padla Jihlava roku 1804 do rukou Francouzů. 4. prosince se nedaleko strhla bitva. Arcivévoda Ferdinand d'Este nevěděl o uzavřeném příměří a napadl bavorské vojsko. 6. prosince pak vítězně vtáhl do Jihlavy. Krátce po uzavření příměří však město opět připadlo Francouzům, kteří zde zůstali do roku 1806.
Jihlavské hospodářství začalo znovu nabírat na síle teprve od poloviny 18. století. Zásluhu na tom mělo opět soukenictví. Jihlavské sukno se tehdy vyváželo do Lince, Bratislavy, ale i do Benátek, Porýní či Švýcarska. Nejúspěšnější byl rok 1827, kdy se vyrobilo kolem 100 000 kusů sukna. S příchodem průmyslové revoluce a zvláště železnice začali jihlavští mistři zaostávat. Nemohli obstát v konkurenci brněnských textilních továren.
Od roku 1864 se Jihlava pyšnila vlastním statutem a její panství zahrnovalo bezmála 40 vesnic po obou stranách českomoravské hranice. Válka s Pruskem v roce 1866 stála městskou pokladnu 86 585 zl. a na choleru zemřelo 305 obyvatel. Ve stejném roce do města zavítal i císař František Josef I. při obhlídce severních bojišť.


V roce 1890 žilo v Jihlavě 23 743 obyvatel, z toho 18 899 Němců. Jihlava a okolní vesnice tvořily tzv. německý jazykový ostrov. Městem procházela rušná císařská silnice a rovněž leželo na železniční trati spojující Prahu s Vídní. Průmysl byl zastoupen především několika většími textilkami, dále závody strojírenské, koželužské, dřevařské, hrnčířské či lihovary. Pozornost zasluhuje též c. k. továrna na tabák, největší v celém mocnářství, která zaměstnávala na 2 000 pracovnic.
Německý ráz si město udrželo až do konce druhé světové války, která vyústila v odsun německého obyvatelstva. Následná éra komunismu se vyznačovala připojením velkého množství okolních vesnic. Díky tomu se dnes Jihlava rozkládá po obou stranách historické českomoravské hranice. Neúcta k dějinám města se projevila i zbouráním špalíčku měšťanských na Masarykově náměstí, na jehož místě stojí obchodní dům. V současnosti je Jihlava s více než 50 000 obyvateli statutárním městem a centrem a Kraje Vysočina.

Zdroj:
PÁTEK, Alois Josef: Vlastivěda moravská, okres jihlavský, Brno 1901

Zlín

22. ledna 2010 v 15:23 | Tomáš |  Města
znak zlína
Historie města sahá až do roku 1322, kdy byl Zlín střediskem pro okolní valašské obyvatelstvo živící se převážně pastevectvím. Za třicetileté války se obyvatelé Zlína účastnili valašského protihabsburského povstání, které bylo tvrdě potlačeno. Až do konce 19. století se město příliš nelišilo od jiných malých středisek Valašska a do roku 1900 nepřesáhl počet obyvatel 3 tisíce.
zlín

Pro další rozvoj města je velmi důležitý rok 1894, kdy zde založil svou obuvnickou firmu podnikatel Tomáš Baťa. Během několika let vybudoval prosperující a rychle rostoucí podnik. Počet obyvatel náhle vzrostl na téměř 40 tisíc a Zlín se stal moderním centrem regionu na místo Uherského Hradiště. Tomáš Baťa pozval do Zlína mnoho renomovaných architektů, a tak se město změnilo v aglomeraci plnou funkcionalistické architektury. Rostly kolonie typických baťovských domků, ale také výškových domů. Nejproslulejší stavbou z té doby je 77,5 m vysoký mrakodrap "Jednadvacítka" - ředitelství Baťových závodů, dokončený roku 1938.
Za druhé světové války bylo město roku 1944 bombardováno. Po válce pak byly Baťovy závody již v roce 1945 znárodněny. 1. ledna 1949 byl Zlín přejmenován na Gottwaldov podle prvního komunistického prezidenta Československa. Původní název Zlín se městu vrátil až po pádu komunismu 1. 1. 1990. V současnosti je Zlín krajským městem s téměř 80 tisíci obyvateli.

Zdroj:
www.wikipedia.cz