Jihlava - historie města

22. ledna 2010 v 15:44 | Tomáš |  Města
znak jihlavy
Někdejší královské horní město Jihlava leží na západní Moravě na zemské hranici s Čechami. První písemnou zmínku o osadě jménem Igla nalézáme v listině brněnského knížete Václava z roku 1174. Název je patrně odvozen od stejnojmenné řeky protékající městem. Jinou verzi nabízí německá pověst, dle které souvisí jméno města s množstvím ježků (Igel) nalezených při dolování. Stará Jihlava s hradem a kostelem sv. Jana sloužila v nejstarších dobách jako sídlo knížecích úředníků. Původní osada nevyhovovala potřebám horníků a proto vniklo na protějším břehu nové město. Zakladatelem Nové Jihlavy byl Přemysl Otakar I., který pozvedl těžbu stříbra, zřídil horní úřad i mincovnu. V roce 1227 se připomíná horní soud. Král rovněž přivedl do města Dominikány, Minority a Řád německých rytířů. Král Václav I. nejprve roku 1240 vymanil Jihlavu z poddanství tišnovského kláštera a v roce 1249 ji povýšil na město.
Za svůj rozvoj vděčí Jihlava těžbě stříbra a dále zlata, olova, mědi a železa. Stalo se tak patrně na už konci 12. století, kdy čeští králové pozvali havíře z německých zemí, zvláště ze Saska, aby povznesli zdejší hornictví. Jihlavské horní právo je vůbec nejstarší právní úpravou tohoto typu v českých zemích a stalo se vzorem pro celou Evropu. Výnosy z těžby pozvedly Jihlavu mezi pření města na Moravě. Sídlil zde i vrchní horní soud. Jakožto zvláštní vyznamenání mělo město ve znaku stříbrného českého lva v červeném poli. Červený ježek v bílém poli přibyl až v 16. století. Význam jihlavského stříbra pro královskou pokladnu se odrazil v řadě privilegií. Přemysl Otakar II. udělil městu právo skladní, král Jan Lucemburský osvobodil měšťany od placení mýta v Čechách a Moravě, Ludvík Jagelonský zase udělil Jihlavě právo pořádat tři výroční trhy.
kostel sv. Jakuba Většího

Markrabě Karel povolil roku 1345 usídlení Židům za účelem zlepšení obchodu. Židů se přistěhovalo velké množství. Vystavěli si i synagogu. Záhy se však rozšířily stížnosti na jejich lichvářství. V roce 1426 proto byly všichni Židé vyhnáni pro podvody. Pravým důvodem ale byla neochota měšťanů splácet své závazky.
Významnou právní památkou je Kodex městského práva jihlavského sepsaný roku 1365 Václavem z Olomouce. Správu města řídilo 12 radních v čele s rychtářem, později purkmistrem. Obměňováni byli téměř ročně se souhlasem markraběte, později zemského podkomořího. Volbu neprováděla obec ale sami odstupující radní. Administrativní záležitosti měl na starost městský písař. Nad dodržováním práva bděl dědičně městský sudí.
Za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem stála Jihlava na straně Jošta. Prokopovi stoupenci město přepadli na začátku roku 1402. Útočníky však prozradilo poplašné zvonění z minoritského kláštera nedaleko brány Matky Boží, načež byli pobiti nebo upadli do zajetí.
Husitské války připravily město definitivně o jeho hornickou slávu. Útlum těžby byl patrný už od poloviny 14. století. Za války ovšem většina zbylých havířů odtáhla s vojskem krále Zikmunda na Prahu. Doly byly zasypány a z tažení se už nikdo nevrátil. Pozdější pokusy o obnovu hornictví ztroskotaly. Roku 1423 byl odražen útok husitů.
Jeden z nejslavnějších dnů v dějinách Jihlavy nastal 5. července 1436, když zde byl uzavřen smír mezi katolíky a husity známý jako Basilejská kompaktáta. Slavnostního aktu se účastnil císař Zikmund, markrabě Albrecht, poslové Basilejského koncilu, pražský arcibiskup a množství zahraničních hostů. Císař poté zůstal ve městě několik týdnů a potvrdil všechna městská privilegia. Nakrátko zde dokonce byly uloženy uherské korunovační klenoty.
Rovněž budoucí král Ladislav pobyl ve městě 3 týdny před svou korunovací. Byl zde slavnostně přivítán správcem země české Jiřím z Poděbrad a složil přísahu na zemské hranici. Stejně jako řada dalších katolických měst i Jihlava odmítla v roce 1458 uznat volbu krále Jiříka z Poděbrad.
náměstí
V roce 1472 způsobil blesk požár 67 domů a zahynulo 20 měšťanů. Druhá polovina 15. století se vůbec nesla ve znamení pohrom. Roku 1473 nastalo velké sucho doprovázené obrovskými roji kobylek z Uher. Roku 1477 přišla tak tuhá zima, že zamrzly mlýny. Obraz zkázy dovršil v roce 1483 mor, kterému podlehlo na 4 000 lidí.
Náboženská reformace se v prvních desetiletích 16. století dotkla i Jihlavy. Převážně němečtí měšťané, kteří se tak vzpírali českému husitství, rychle přešli na stranu protestantismu.
28. ledna 1527 zavítal do města nově zvolený král Ferdinand I. Habsburský, aby zde podle starých zvyklostí složil přísahu před vstupem do Českého království. Místo slibu dodnes připomíná Královský kámen.
Po úpadku hornictví se město přeorientovalo na obchod a řemesla. Roku 1540 byla v Jihlavě založena první papírna na Moravě. Zvláště soukenictví a kloboučnictví se stalo hlavním zdrojem obživy. Jihlava tehdy opět prosperovala. Počet obyvatel přesáhl 10 000 a počet mistrů dosahoval v nejlepších časech až 700. Ročně byly schopni vyrobit na 50 000 suken. I přesto se městu katastrofy nevyhnuly. Jen v letech 1513 - 1551 zachvátilo Jihlavu 7 požárů. Nejničivější v roce 1551 zničil 150 domů včetně radnice, kláštera sv. Kříže a tří městských bran. Roku 1420 se vinou neopatrnosti porybného protrhl rybník a zahynulo 32 osob. Morové rány, které přicházely téměř každých 10 let si vyžádaly tisíce obětí.
Než se mohlo město vzpamatovat, vypukla třicetiletá válka, v jejímž průběhu táhlo Jihlavou jedno vojsko za druhým. Hned v roce 1618 ji obsadil Albecht z Valdštejna, aby ochránil Moravu před povstáním v Čechách. V létě 1619 naopak protestantští měšťané otevřeli brány českému vojsku hraběte Thurna. Po bitvě na Bílé hoře se město vzdalo generálu Buquoyovi a muselo zaplatit vysokou kontribuci. Roku 1624 započala pod vedením jezuitů rekatolizace. V roce 1645 padla Jihlava snadno do rukou Švédů pod vedením generála Torstensona. Švédové potom město drželi více než 2 roky. Utrpení za švédské okupace bylo nezměrné. Zpustošili a vypálili celé okolí Jihlavy v okruhu 6 mil. Polovina domů ležela v troskách, stejně tak dalších 6 vesnic, mlýny, kostely i kláštery. Obyvatelstvo, které ještě na začátku 17. století čítalo 13 000 osob, se scvrklo na pouhých 299. Na konci roku 1647 Jihlavu obklíčilo císařské vojsko generála Buchheima o síle 9 000 mužů. Po několika týdnech těžkého obléhání, při němž padl i nenáviděný švédský plukovník Oesterling, bylo město 8. prosince osvobozeno, ale sláva Jihlavy na dlouhou dobu pohasla.
Roku 1693 se připomíná děsivý nálet kobylek, které jako mračno zastínily slunce a sežraly veškerou zeleň. Za slezských válek v roce 1742 osadili město na 2 měsíce Sasové.
Veliká událost se konala 6. srpna 1791, kdy přes Jihlavu projel průvod převážející české korunovační klenoty z Vídně do Prahy. Před branou vítali procesí zástupci magistrátu, duchovní i školní mládež s korouhvičkami. Po celém městě vyzváněly zvony. Klenoty byly uloženy na radnici a po celou noc je střežil oddíl 30 mužů.
Během napoleonských válek padla Jihlava roku 1804 do rukou Francouzů. 4. prosince se nedaleko strhla bitva. Arcivévoda Ferdinand d'Este nevěděl o uzavřeném příměří a napadl bavorské vojsko. 6. prosince pak vítězně vtáhl do Jihlavy. Krátce po uzavření příměří však město opět připadlo Francouzům, kteří zde zůstali do roku 1806.
Jihlavské hospodářství začalo znovu nabírat na síle teprve od poloviny 18. století. Zásluhu na tom mělo opět soukenictví. Jihlavské sukno se tehdy vyváželo do Lince, Bratislavy, ale i do Benátek, Porýní či Švýcarska. Nejúspěšnější byl rok 1827, kdy se vyrobilo kolem 100 000 kusů sukna. S příchodem průmyslové revoluce a zvláště železnice začali jihlavští mistři zaostávat. Nemohli obstát v konkurenci brněnských textilních továren.
Od roku 1864 se Jihlava pyšnila vlastním statutem a její panství zahrnovalo bezmála 40 vesnic po obou stranách českomoravské hranice. Válka s Pruskem v roce 1866 stála městskou pokladnu 86 585 zl. a na choleru zemřelo 305 obyvatel. Ve stejném roce do města zavítal i císař František Josef I. při obhlídce severních bojišť.


V roce 1890 žilo v Jihlavě 23 743 obyvatel, z toho 18 899 Němců. Jihlava a okolní vesnice tvořily tzv. německý jazykový ostrov. Městem procházela rušná císařská silnice a rovněž leželo na železniční trati spojující Prahu s Vídní. Průmysl byl zastoupen především několika většími textilkami, dále závody strojírenské, koželužské, dřevařské, hrnčířské či lihovary. Pozornost zasluhuje též c. k. továrna na tabák, největší v celém mocnářství, která zaměstnávala na 2 000 pracovnic.
Německý ráz si město udrželo až do konce druhé světové války, která vyústila v odsun německého obyvatelstva. Následná éra komunismu se vyznačovala připojením velkého množství okolních vesnic. Díky tomu se dnes Jihlava rozkládá po obou stranách historické českomoravské hranice. Neúcta k dějinám města se projevila i zbouráním špalíčku měšťanských na Masarykově náměstí, na jehož místě stojí obchodní dům. V současnosti je Jihlava s více než 50 000 obyvateli statutárním městem a centrem a Kraje Vysočina.

Zdroj:
PÁTEK, Alois Josef: Vlastivěda moravská, okres jihlavský, Brno 1901
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama