Březen 2010

Žerotínové

13. března 2010 v 15:11 | Tomáš |  Články
erb žerotínů
Páni ze Žerotína se řadí mezi nejvýznamější moravské šlechtické rody. Podle pověsti svůj urozený původ odvozovali od Rurikovců, kdy údajně jeden z potomků Vladimíra I. Kyjevského utekl před válkou na Moravu. Ve skutečnosti se jedná o starou vladyckou rodinu ze severní Moravy. Jejich prapředek Blud z Bludova byl makraběcím purkrabím v Přerově. Přídomek "ze Zierotina" začali členové rodu používat na konci 12. století, kdy získali stejnojmennou vesnici Žerotín na Olomoucku. Roku 1478 byli povýšeni do panského stavu. V roce 1496 získal Jan starší ze Žerotína Velké Losiny společně se šumperským panstvím. Jako první se na Losinách usadil Jan mladší, který nechal zdejší tvrz přebudovat na renesanční zámek. Kromě toho jeho rozvětvená rodina vlastnila panství Břeclav, Kolín, Moravskou Třebovou, Starý Jíčín, Strážnici a Židlochovice.
Karel starší ze žerotína
Svého vrcholu dosáhli Žerotínové na přelomu 16. a 17. století v osobách bratranců Karla staršího a Ladislava Velena, vůdčích osobností moravských protestantů. Karel se postavil na stranu arcivévody Matyáše ve sporu s bratrem Rudolfem a byl následně jmenován moravským zemským hejtmanem. Rovněž se pokoušel zachovat neutralitu Moravy v době stavoského povstání. Zatímco Karel nabádal k opatrnosti a věštil neúspěch povstalců, Ladislav Velen se postavil do čela vzpoury. Po bitvě na Bílé hoře došlo k rozsáhlé konfiskaci žerotínských statků. Ve 2. polovině 17. stol. jim však císař odpustil a část majetku vrátil. Přemek II. ze Žerotína dokonce mohl setrvat v evangelické víře. Po Přemkově smrti r. 1652 museli však jeho potomci přestoupit ke katolictví, proto raději část rodiny odešla do Slezska.
Nové období rozkvětu přišlo s Janem Jáchymem ze Žerotína. Položil základy rodových sbírek a roku 1706 byl císařem Josefem I. povýšen do stavu říšských hrabat. Roku 1802 musel Ludvík Antonín v důsledku špatné hospodářské situace prodat panství Velké Losiny Lichtenštejnům. Sídlo rodu se tak přestěhovalo do Bludova, kam byla přenesena i knihovna, sbírka zbraní, obrazárna, archív a část vnitřního zařízení. Posledním moravským Žerotinem, který směl užívat šlechtické tituly, byl Karel Emanuel (1850-1934), jenž byl titulován jako "hrabě a pán ze Žerotina, svobodný pán z Lilgenau, dědičný člen Panské sněmovny a tajný rada". Po roce 1948 byl majetek Žerotínů zkonfiskován. Potomci Žerotínů pod jménem Mornstein-Zierotin dnes žijí na zámku v Bludově.

Zdroj:
www.opava-city.cz
www.wikipedia.cz
JUŘÍK, Pavel: Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů, Praha 2009
velké losiny
bludov

Kniha Tovačovská - moravská "ústava"

12. března 2010 v 17:20 | Tomáš |  Stavovský stát

Kniha Tovačovská neboli Paměť obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a řízení práva zemského v Markrabství moravském je právní kniha upravující základní právní vztahy na Moravě v 15. století. Nejedná se sice o ústavu v dnešním slova smyslu, ale řada jejích ustanovení má ústavněprávní charakter. V letech 1481 - 1490 knihu sepsal nejvyšší moravský zemský hejtman Ctibor Tovačovský z Cimburka. Příčinou jejího vzniku byly vleklé války, které sužovaly Moravu už od roku 1420 a v důsledku kterých se téměř zapomnělo na obsah obyčejů tvořících tehdejší právní řád. Páni proto oslovili váženého pána z Cimburka, aby zaznamenal staré právní obyčeje pro budoucí generace. Ten při práci čerpal jednak z vlastní zkušenosti, ale i z dobových listin a vyprávění starých pánů. Už od počátku byla Kniha Tovačovská hojně opisována a používána. Nejednalo se sice o oficiální zákon, její autorita však byla obrovská. Jeden opis Knihy Tovačovské byl dokonce vložen do zemských desek. Práva zakotvená v knize pak roku 1567 uznal i český král Maxmilián II.
Po obsahové stránce lze knihu rozdělit na dvě části. První část díla je věnována státnímu právu moravskému, druhý díl pak soudnictví, zemským deskám a některým oddílům soukromého práva. Stručně tedy shrnu obsah nejvýznamnějších posáží textu:
Kapitola 1. Když pán zěmě umře a země osiří.
- jak se má postupovat v případě smrti panovníka

Kapitola 5. O dědicích po smrti krále zuostalých aneb volení nového krále
- pán je buďto dědičný nebo volený, místem přijímání nového pána je Brno

Kapitola 7. Rozdíl mezi králem zóstalým dědičným a znovu voleným
- dědičný pán může být přijat na Moravě ještě před korunovací v Čechách, avšak nově volený král musí být nejprve v Praze korunován

Kapitola 9. Přísaha královská neb markrabina, kterúž udělal král Matyáš
"My Matyáš slibujeme a přísaháme na tomto svatém čtení, že všecky obyvatele země této, markrabství Moravského, pány, preláty, rytířstvo i města, bohaté i chudé, duchovní i světské, všecky spolu i každého zvláště, máme a chceme při jich svobodách, řádích a dobrých starodávných obyčejích zachovati ani v čem mimo spravedlivost obtěžovati, ale při právě jich a spravedlivosti zachovati jako pán jich milostivý a spravedlivý. Tak nám pán Buoh pomáhej, matka Boží i všichni světí."

Kapitola 10. Tuto jest přípis svobod zemských, kteréž král Moravské zemi při přijímání svém dává
- král může požadovat berně jen u příležitosti své korunovace, uzavření manželství nebo sňatku některého z potomků
- úřady na Moravě mohou zastávat jen Moravané
- statky se dědí až do třetího pokolení
- šlechta je povinna bránit zemi před nepřáteli, ale král ji nemůže nutit k tažení za hranice
- král slibuje zachovávat obyčeje země
- zámky, hrady i tvrze nemouhou být dány ani zastaveny cizincům

Kapitola 12. O radě zemské, kterúž k sobě král vybrati muož
- král si může vybrat radu složenou z pánů a rytířů

Kapitola 14. O hajtmana jednání
- o zemském hejtmanovi se má jednat hned po přijetí krále, hejtmanem může být jen "pán té země na statku dosti maje a zachovalý"

Kapitola 15. Přísaha hajtmana k úřadu
"Slibuji a přísahám najjasnějšímu knížeti etc. i vší zemi markrabství Moravského, že chci a mám úřad hajtmanství spravedlivě vésti a spravovati, chudému i bohatému v něm spravedlivé činiti, pravdu velebiti a křivdu tupiti, jednomu v tom mimo druhého se nechtíti zlíbiti, než ten úřad věrně na sebě míti, jakož ten úřad od starodávna za práv má. Tak mi pán Buoh pomáhej, matka Boží i všichni světí."

Kapitola 17. O moci hajtmana

Kapitola 21. O úřadu hofrychtéře
- hofrychtéř (dvorský sudí) přijímá v nepřítomnosti krále manské přísahy a vede manské soudy
- může jím být pouze urozený, dobrý a zachovalý pán

Kapitola 23. O úřadu podkomořího
- podkomoří měl na starosti záležitosti královských měst
- vybírán ze stavu pánů a rytířů

Kapitola 29. O berni kterak se zachovává
- stavy se s pánem země dohodnou na dani u příležitosti přijímání za pána

Kapitola 30. Z kterých příčin landfryd se dělá
- landfrýd = zemský mír

Kapitola 32. Že markrabství Moravské svobodné jest
"Rozumíno muož býti z těchto starých svrchupsaných obyčejuov, že země tato byla vždycky svobodná, jakžkoli jest od království a koruny své padla a žádnému pánu ani které zemi podmaněna nebyla. Neb páni, rytířstvo a preláti žádných přísah pánu svému nečiní, též jako Čechové, než prostý slib poddanosti a poslušnosti, ani žádné jiné zemi než tomu pánu a dědicóm od něho řádně prošlým a to v zemi své Moravské a nikde jinde, a města též krom přísahy vedle obyčeje jich. Také práva svá země má svobodná beze vší překážky pána svého a všelijakého odvolání ani k císařově milosti, ani k svému vlastnímu pánu, jakož se o těchto právích dole šíře psáti bude."

Kapitola 54. O sedání panském
- dává se přednost starobylým rodům: pánům z Lipé, z Lomnice, z Hradce, z Pernštejna, ze Šternberka, z Lichtenštejna, z Boskovic, z Kunštátu, z Lichtenburka, z Valdštejna, z Pezinku, z Vlašimi, ze Sovince a z Krajku

Kapitola 78. Kterak v súdě a při súdě kto se míti má

Kapitola 94. Kterak se v dsky vkládá

Kapitola 100. O vkladu a vymazání z desk

Kapitola 103. O dědičných zbožích manželek

Kapitola 128. Úředníkóm mě se strava dáti

Kapitola 137. O věnných právích

Kapitola 145. O dědicích

Kapitola 165. O svévolné dívce

Kapitola 206. O vojnách

Kapitola 216. O knězi biskupu Olomúckém

Kapitola 218. O knížectví Opavském
"Knížectví Opavské od starodávna i s tím knížetem ku pomoci této zemi jest vždy bývalo i býti má a v jiná Slezská knížectví nesluší, neb jest to knížectví vysazeno a vyňato z Moravy, jakožto i k biskupství Moravskému sluší. Než což se práva dotýče, v tom své vlastní vysazení má a súd svuoj. ..."

Kapitola 219. O duchovní správě

Kapitola 220. O panu maršálkovi
- maršálek je úředníkem společným pro Čechy i Moravu podřízeným přímo českému králi a Koruně
- soudí spory v otázkách šlechtické cti

Kapitoly, které se dochovaly jen v některých opisech:
O úřednících panských

O úřednících zemských

O sudím
- mohl být pán nebo rytíř

O písaři zemském
- mohl být ze stavu světského i duchovního
- vedl zemské desky

O úřednících menších

O mezech a hranicích

*Knihu Tovačovskou si můžete prohlédnout na stránkách Vědecké knihovny v Olomouci.

Zdroj:
BRANDL, Vincenc: Kniha Tovačovská, kritické vydání, Brno 1868