Přerovský masakr

17. května 2010 v 15:47 | Tomáš |  2. světová válka

Krátce po skončení druhé světové války došlo v Horních Moštěnicích u Přerova k jednomu z největších masakrů německých civilistů na území Moravy. 18. června 1945 stál na přerovském nádraží vojenský transport, v němž se vraceli bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru z vojenské přehlídky, vedení poručíkem Karolem Pazúrem a osvětovým důstojníkem Smetanou. Shodou okolností dorazil na nádraží také transport s karpatskými Němci, kteří se vraceli do svých domovů na středním Slovensku. Tito Němci, ale také Maďaři a Slováci byli v prosinci roku 1944 evakuováni do severozápadních Čech a nyní se vraceli domů.
Mnohé zdroje naznačují, že už od začátku Pazúrovi nešlo o vinu, ale o pozabíjení nějakých německých zrádců za účelem vylepšení vlastní pověsti. Pazúr nechal tyto lidi vyvolat z vagónů a začal je vyslýchat. Později sebevědomě tvrdil, že všechny stoprocentně identifikoval jako Němce a nacisty, nicméně vyšetřování ukázalo, že mnozí vyslýchaní u sebe měli doklady o bezúhonosti a slovenské národnosti, někteří dokonce pak i potvrzení o tom, že podporovali Slovenské národní povstání.
Po výslechu nechal Pazúr společně s osvětovým důstojníkem Smetanou většinu osob z transportu vystoupit a eskortovat do obce Horní Moštěnice, kde je v noci všechny postříleli, včetně několika kojenců. Vraždění se účastnil i sám Pazúr, který osobně postřílel některá nemluvňata. To prokázali i soudy, čímž vyvrátily Pazúrovu verzi, že tam nikde žádné malé děti neviděl. Svůj postup odůvodnil následovně: Čo som mal s nimi robiť, keď sme im postrieľali rodičov?
Vraždění probíhalo velmi bestiálním způsobem. Oběti byly přinuceny se svléknout do spodního prádla a pak byly po malých skupinkách stříleny. Pazúr se přitom sadisticky vyžíval v tom, že odděloval děti od rodičů a dával je do různých skupin, aby maximálně trpěly. Děti se dívaly, jak jim vraždí rodiče a čekaly až na ně přijde řada. Jeden ze svědků vypověděl, že slyšel šestileté dítě prosit slovensky o zastřelení, že už chce jít za maminkou. V jednom případě Pazúr nechal zastřelit ženu, která měla v náručí dvě děti, a když padla mrtvá s ještě živými dětmi do hrobu, chvíli se ještě kochal jejich pláčem, než je obě zastřelil. Majetek obětí si Pazúrovi muži rozebrali.
Bylo zmasakrováno 265 obyvatel Dobšinej, Kežmarku, Gelnice, Mlynice a Janovej Lehoty pri Žiari nad Hronom. Povraždění byli hlavně Karpatští Němci a Maďaři, bylo však mezi nimi i několik Slováků. Mezi nimi bylo 120 žen a 74 dětí včetně nemluvňat. Svědkové potvrdili, že před popravou se 8 mužů přiznalo k příslušnosti k Hlinkově gardě, což ovšem nebyl důvod k rozsudku smrti. Naopak se ukázalo, že mezi povražděnými bylo i několik antifašistů aktivně podporujících partyzány a Slovenské národní povstání a že 30 lidí bylo slovenské národnosti.
Až v roce 1947, kdy se začalo o tomto případu psát v tisku, se rozjelo vyšetřování a Pazúr byl doveden před soud. Pazúr během procesu opakovaně nestydatě lhal, tvrdil že "všichni popravení byli Němci a spolupracovníci nacismu". Pod tíhou důkazů musel tyto lži opustit, navíc se vypátrala jeho vlastní minulost před tím než přeběhl k Rudé armádě. Pazúrův bratr byl maďarským špiónem a posléze dobrovolníkem SS, sestra německou špiónkou a Pazúr sám sloužil u Hlinkovy gardy, dobrovolně se hlásil na práci v německém válečném průmyslu a později do boje proti bolševikům. Roku 1949 tak byl Nejvyšším vojenským soudem v Praze odsouzen na 20 let vězení. Jelikož byl Pazúr přítel řady komunistických pohlavárů, kteří za něj opakovaně intervenovali, byl mu trest Klementem Gottwaldem snížen na polovinu a po 2 letech vězení byl propuštěn při amnestii. V následujících letech byl vysokým funkcionářem Svazu protifašistických bojovníků a agentem StB.

Zdroj:
www.wikipedia.cz
KLEPL, Karel: Brněnský pochod smrti
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama