Červen 2010

Václav Antonín Kounic (1711 - 1794)

27. června 2010 v 16:56 | Tomáš |  Osobnosti

Hrabě Kounic pocházel z významného moravského šlechtického rodu, jehož sídlem byl Slavkov u Brna. V mládí studoval práva na univerzitách ve Vídni, Lipsku a Leydenu. Poté v letech 1732 - 1734 absolvoval kavalírskou cestu po Nizozemí, Francii a Itálii, aby se seznámil s cizími kulturami. Již roku 1736 byl jmenován říšským dvorním radou a v letech 1739 - 1740 působil jako komisař při Říšském sněmu.
Václav Antonín Kounic
Po smrti císaře Karla VI. začal být pověřován důležitými diplomatickými úkoly, neboť Marie Terezie musela o své dědictví tvrdě bojovat s Bavorskem, Saskem a Pruskem. Roku 1741 vedl misi k papežské kurii do Říma. V letech 1742 - 1743 působil jako velvyslanec v Turíně s cílem získat sardinského krále na stranu Habsburků. Mezi lety 1745 - 1746 zastával v Bruselu funkci ministra pro Rakouské Nizozemí. V letech 1747 - 1748 působil jako velvyslanec v Londýně. Roku 1748 se významnou měrou podílel na uzavření tzv. Cášského míru, který ukončil války o dědictví rakouské. Marie Terezie byla mezinárodně uznána jako panovnice Habsburské říše, ale zároveň se musela vzdát Slezska ve prospěch Pruska.
Václav Antonín Kounic poté v letech 1750 - 1752 působil jako velvyslanec v Paříži. Po návratu do Vídně byl roku 1753 jmenován státním kancléřem. Za svého působení z této funkce vytvořil post nejvýznamnějšího úředníka monarchie, který defakto spojoval pozici premiéra, ministra zahraničí i ministra vnitra. Zahraniční politiku monarchie začal budovat na bázi dlouhodobých koncepcí namísto příležitostné diplomacie a krátkodobých spojenectví. V říši dosud chybělo systematické vzdělávání diplomatů, a tak na jeho návrh založila Marie Terezie roku 1754 ve Vídni Orientální akademii. Studenti se v ní učily vedle cizích jazyků také práva, tanec a šerm. Roku 1898 byla Orientální akademie přejmenována na Konzulární akademii a dělila se na západoevropskou a orientální sekci.
Velmi zásadní změnu provedl kancléř Kounic i na poli zahraničně politické orientace Habsburské monarchie. V reakci na konflikt s Pruskem uzavřel hrabě Kounic roku 1756 spojenectví s největším habsburským nepřítelem Francií. Zcela tak změnil rozložení sil v Evropě a habsburské monarchii umožnil získat lepší postavení i záruky spojenectví vůči Prusku.V monarchii podporoval francouzskou kulturu a profrancouzskou orientaci. Po určité době se tak ve vnímání obyvatel přeměnila agresivní vojenská velmoc Francie na nositelku kultury.
Roku 1756 zahájilo Rakousko za podpory Francie, Ruska a Saska tzv. Sedmiletou válku proti Prusku a Anglii. Kounicovým cílem bylo získat zpět Slezsko. To se ovšem nepodařilo a válka skončila pro Rakousko roku 1763 bez výsledku. V roce 1764 mu byl za jeho zásluhy udělen dědičný titul knížete s přídomkem Kounic-Rietberg. Stal se také nositelem Řádu zlatého rouna. Poslední výrazný úspěch, kterého se Kounicovi podařilo v zahraniční politice dosáhnout, představoval zisk Haliče a Bukoviny při tzv. prvním dělení Polska.
Postupem času se kníže Kounic-Rietberg soustředil především na domácí politiku. Patřil k zásadním přívržencům osvícenství. Když vykonával funkci velvyslance v Paříži, pracoval jako jeho tajemník filozof Jean Jacques Rousseau, přátelil se také s Voltairem. V Rakousku prosazoval zavedení osvícenského absolutismu. Byl otcem reforem, které prováděla císařovna Marie Terezie, a jež dovedl do konce její syn Josef II. Jako kancléř Kounic prosazoval centralizaci monarchie. Byl proto omezen vliv zemských sněmů a šlechty včetně zavedení pravidelných státem vybíraných daní. Do té doby musel císař žádat o výběr daní zemské sněmy. Vedle toho se kníže Kounic snažil omezit moc církve. Podstatnou měrou přispěl i ke zrušení jezuitského řádu roku 1773. Církevní školství měla nahradit sít státních a obecních škol. S tím souviselo také zavedení povinné školní docházky.
Poddaní v té době byly zcela pod kontrolou šlechty. Podnikl proto kroky, které vedly k posílení jejich právního postavení. Nejdůležitějšími výsledky, k nimž přispěl, představovalo roku 1775 vydání robotního patentu, kterým se omezovaly robotní povinnosti, a především zrušení nevolnictví v roce 1781. Stál také u zrodu tajné policie, která monitorovala všechny aktivity na území monarchie, které mohly mít protistátní charakter.
Za vlády synů Marie Terezie Josefa II. a Leopolda II. ztrácel kníže Kounic své postavení na politické scéně. Proto po nástupu císaře Františka II. roku 1792 odstoupil z funkce státního kancléře a odešel na odpočinek. Za svého života dokončil stavbu slavkovského zámku a jako milovník umění rozšířil rodinnou obrazovou galerii. Významnou památkou zůstává dodnes rodová knihovna, kterou Václav Antonín bez ohledu na cenzuru doplňoval přímo z Francie knihami s tématikou osvícenství a nových revolučních proudů. Na konci života pak sledoval, jak osvícenství, které tak vehementně podporoval, vedlo ke vzniku Velké francouzské revoluce. Byla popravena dcera Marie Terezie Marie Antoinette, jejíž sňatek s francouzským králem Ludvíkem XVI. sjednal. Místo mocného spojence se z revoluční Francie stal silný nepřítel, s nímž Rakouská monarchie vstoupila do války. Václav Antonín kníže Kounic-Rietberg zemřel roku 1794 a byl pohřben v hlavním sídle rodu ve Slavkově u Brna.

Zdroj:
www.mzv.cz
www.zamek-slavkov.cz