České Slezsko

25. července 2010 v 17:56 | Tomáš |  Články

Českou republiku tvoří tři historické země: Čechy, Morava a Slezsko. O dějinách prvních dvou celků má většina lidí aslespoň nějakou představu. Kde se ale vzalo ono Slezsko? Většina území Slezska byla k českému státu definitivně připojena roku 1335 smlouvou mezi králem Janem Lucemburským a polským králem Kazimírem III. Zbytek, Javornicko a Svídnicko, se podařilo získat až Karlu IV. Slezsko se tak stalo jednou z vedlejších zemí Koruny české jako vévodství Horní a Dolní Slezsko. Na rozdíl od Čech nebo Moravy však území Slezska netvořilo jeden kompaktní centrálně řízený celek, ale sestávalo se z řady menších knížecví. Společným hlavním městem byla Vratislav (něm. Breslau), kde se také scházel slezský zemský sněm.
V 18. století patřilo Slezsko k nejbohatším zemím Habsburské monarchie, a proto se dostalo do sféry zájmu Pruska. Fridrich II. odmítl uznat následnictví Marie Terezie a pod záminkou dědických nároků na některá slezská knížectví vtrhl v roce 1740 bez vyhlášení války do země. Následnou válku pak Marie Terezie prohrála a roku 1742 se na základě Vratislavského míru musela vzdát Kladska a většiny Slezska. Z části, která zůstala v držení Habsburků, vzniklo tzv. rakouské Slezsko. Šlo o území o rozloze 5.147 km2 (bez moravských enkláv) zahrnující těšínské knížectví a jižní části opavského, niského a krnovského knížectví. Novým zemským hlavním městem se stala Opava.
Dnešní české Slezsko tak z historického pohledu v podstatě Slezskem není. Opavské knížectví totiž vzniklo vyčleněním v rámci Moravy kolem roku 1269 pro Mikuláše, nemanželského syna krále Přemysla Otakara II. Krnovsko se pak zrodilo roku 1377 oddělením od Opavska. Nadále však obě knížectví spadala do pravomoci moravských úřadů. Proti jakémukoli rozdělování země se ostře stavěly moravské stavy. Součástí Horního Slezska se obě knížecví mohla oficiálně stát až po nastolení absolutismu po roce 1620. Nabízí se otázka, proč tu vlastně dodnes máme Slezsko, když z onoho vévoství nám mnoho nezbylo. Za vše pravděpodobně může habsburská pýcha. Marie Terezie se nikdy nesmířila s porážkou, stejně jako se její nástupci nikdy nevzdali titulu slezských vévodů. Malá zemička proto zůstala korunní zemí a střídala se u ní období "samostatnosti" a období, kdy byla spojena s Moravou. Další kousek (1009 km2 Těšínska) si po 1. světové válce ukrojilo Polsko. Útěchou múže být, že Německo bylo naopak nuceno vydat Hlučínsko (316 km2). Československo, respektive Česká republika už jen převzalo zavedenou tradici trvající dodnes. Bohužel narozdíl od Čech a Moravy je tento zvyk a kultura s ním spojená již (téměř) mrtvý a ke Slezsku se (téměř) nikdo nehlásí.

* Autor v žádném případě nechce zpochybňovat právo Slezska na autonomii v původních hranicích. Jen poukazuje na historický a současný stav.

Zdroj:
www.wikipedia.cz
www.casopis.mensa.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mexy | Web | 3. dubna 2011 v 15:52 | Reagovat

Hodně zajímavý článek, díky za něj, tadle historie je zajímavá a přitom o ní málokdo něco ví.

2 David Kubica | 17. května 2013 v 9:26 | Reagovat

Nemuzu souhlasit s tvrzenim,ze se ke Slezanum nikdo nehlasi.Autor vyjadruje mozna vice sve prani nez fakta.Na Opavsku stale silna komunita s Nemeckymi koreny nebo Tesinsko s Polskymi a vlajkonosi nekterych Ostravskych sportovnich klubu,to jsou vsechno hrdi Slezane.Jak bylo kdesi receno,je to region razowity.V mnohem mame blize k Polakum a Nemcum nez k Cechum a Moravanum co se vlastnosti tyka.

3 promoravia | 17. května 2013 v 13:59 | Reagovat

[2]:Já proti Slezanům opravdu nic nemám, jen si myslím, že o Slezsku se moc nemluví a potkat hrdého Slezana je pomalu zázrak. Pak dochází k takovým zhovadilostem, že ve zprávách mluví o Jeseníku a Opapě jako o severomoravských městech.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama