Židé na Moravě

1. července 2010 v 13:19 | Tomáš |  Články
Židé se na území dnešní Moravy zřejmě vyskytovali už v římských dobách. Prvním písemným dokladem jejich přítomnosti je však až Raffelstättenský celní a plavební řád ze začátku 10. století. Postavení osob židovského vyznání tehdy sice bylo nejisté, ale zatím neexistoval žádný zákon nebo obyčej, který by je omezoval. To změnil až 3. lateránský koncil v roce 1179, který nařizoval oddělení židů od křesťanského obyvatelstva. Dalším církevním nařízením z roku 1215 pak byli židé vyloučeni ze všech veřejných úřadů. Nesměli vlastnit půdu, museli nosit zvláštní označení a zároveň mohli mimo ghetto provozovat jen obchod a finanční služby. Docházelo proto k nepokojům a pronásledování židů i přesto, že papež jakékoli násilnosti zakázal. Nepokojům se snažili předcházet i čeští králové. Roku 1254 vydal Přemysl Otakar II. tzv. Židovská Statuta (Statuta Judaeorum). Na základě těchto výsad byli židé poddáni přímo panovníkovi, který je chránil. Jakýkoli útok proti židům byl chápán jako útok proti samotnému králi. Statuta slibovala svobodu náboženského života a povolovala obchod s penězi. Naoplátku musela židovská obec odvádět vysoké daně a poskytovat králi půjčky.
Na Moravě vznikaly vedle Olomouce a Brna poměrně brzy početné židovské obce i v dalších královských městech jako Jihlava, Znojmo, Uherské Hradiště a Uničov. Od roku 1238 byly židovské rodiny na Moravě usídleny také v Prostějově, Podivíně, Třebíči, Mikulově, Ivančicích a Boskovicích. Na počátku 14. století máme zprávy o židovské přítomnosti ve Slavkově, Třešti, Kroměříži, Mohelnici a Svitavách. Od roku 1348 jsou pak zprávy o židech usedlých v Jemnici, Pohořelicích, Moravských Budějovicích a v Uherském Brodě. Navzdory středověkým pogromům páchaných v zahraničí, na Moravě existovala vždy poměrně velká tolerance k menšinám. Poté co byli v roce 1421 židé vyhnáni z Dolního Rakouska a Vídně se velká část rakouských židů usadila právě na jižní Moravě. Na rozdíl od Čech, kde se židé soustředili v jednom velkém centru, kterým byla Praha, na Moravě se vytvořila řada menších komunit.

židovská čtvrť v Mikulově
V průběhu 15. století se židé začínají odcházet z královských měst. Měšťané totiž v židech spatřovali konkurenci a činili vše proto, aby se jich zbavili. Roku 1426 byli vypovězeni z Jihlavy, v roce 1454 z Brna, Olomouce, Znojma a Uničova, roku 1514 z Uherského Hradiště a roku 1563 z Nového Jičína. Přesunuli se proto na venkov do menších vrchnostenských měst pod ochranu šlechty. Na počátku 16. století byla zaznamenána přítomnost židů v 36 moravských obcích, nejhustší osídlení se nacházelo podél jižních hranic země, o něco slabší bylo na severu.
Židovské záležitosti již nespravoval král, ale zemský sněm. Lze říci, že po novokřtěncích byli židé nejvíce omezovanou skupinou obyvatelstva. Platili vysoké daně, museli nosit na prsou žlutý kroužek, předpisy striktně určovali, co žid smí a co nesmí. Mezi moravskými pány byli i vyložení antisemité jako Hartman z Lichtenštejna, který nechával židy přepadat a bít a nakonec přikázal, že na se jeho statcích nesmí žid ani ukázat. Rovněž král Ferdinand I. se netajil úmyslem vyhnat všechny židy ze země. Nesmíme však podléhat dojmu, že židé byly diskriminováni zcela bezdůvodně. Často se jednalo o lichváře či různé šmelináře a vyskytla se i podezření z rituálních vražd. Mezi prostými lidmi proto byli velmi neoblíbení. Stavové se jich ale vždy zastali, avšak jen proto, aby nepřišli o své příjmy. Období rozkvětu zaznamenali židé až za vlády Rudolfa II., který stížnosti měst ignoroval a několik židů měl i na svém dvoře. Jeden z nejvýznamnějších ústupků Rudolfa II. židům se týkal jejich práva věnovat se celé řadě řemesel a jiným zaměstnáním.
Obnovené zřízení zemské roku 1628 vzalo židy opět pod ochranu panovníka. Za třicetileté války měli relativně klid, protože zůstali věrní císaři a navíc katolíci měli plné ruce práce s pronásledováním evangelíků. Ovšem i tak válku na Moravě přečkalo jen 773 židovských domů.
Roku 1650 přišel český zemský sněm s návrhem, aby Židé směli pobývat jen v místech, kde žili před rokem 1618, z ostatních se měli vystěhovat. Přesun by se týkal nejméně 2/3 Židů. Moravský zemský sněm ale vypovězení neustále oddaloval, neboť nařízení by postihlo především židy usedlé na šlechtických statcích, kterých byla na Moravě většina. Naopak v letech 1648 - 1651 přicházely na Moravu vlny židovských uprchlíků z Ukrajiny a Haliče v důsledku polsko-ukrajinské válek. Podobně tomu bylo roku 1670 po vyhnaní židů z Vídně.
Ve snaze zabránit rozšiřování židovského obyvatelstva, vydal císař Karel VI. v roce 1726 tzv. translokační reskript, kterým zakazoval usazování na nových místech a zároveň určil maximální počet židovských rodin na Moravě na 5 106. Dekrety z let 1726 a 1727 se poté uskutečnilo odlišení židů od křesťanů. Zřizovaly se ulice nebo části měst obydlené výlučně židy, které daly základ židovským obcím. Ještě tvrdší byla Marie Terezie, která chtěla židy z českých zemí úplně vypovědět. Od tohoto záměru nakonec z ekonomických důvodů upustila a spokojila se s uvalením toleranční daně.
Obrat nastal až za reforem Josefa II. Tolerančním patentem z roku 1781 bylo zahájeno postupné občanské zrovnoprávňování židů. Patentem z roku 1787 se počet tolerovaných rodin zvýšil na 5 400. Císařským patentem pak bylo roku 1798 na Moravě vytvořeno 52 židovských obcí. Královská města však zůstávala židům nadále uzavřena až do roku 1848. Tyto kroky císař nečinil z lásky k židům, ale proto, že je chtěl začlenit do státu. Také jim nařídil přijmout německá jména, aby se usnadnil jejich styk s úředníky.
břeclavská synagoga
břeclavská synagoga
Největší počet židovských rodin (620) byl v té době v Mikulově, který byl odnepaměti centrem moravských židů. Sídlil zde zemský rabín a nějakou dobu zde pobýval i známý rabbi Löw. Vedle Mikulova byl velký počet židovských rodin také v Prostějově (328), Boskovicích (326) a Holešově (265). Právě posledně zmiňovaný Holešov je znám židům po celém světě, neboť zde v 17. století působil rabín Šabtaj ha-Kohen, který je považován za jednoho z největších židovských myslitelů. Mimo povolené obce směly žít jednotlivé rodiny i na venkově, ovšem jen na základě zvláštního povolení a musely si nadále držet příslušnost k židovské obci.
Pro ilustraci, jaké postavení měli židé ve společnosti ještě v polovině 19. století (!), uvádím příklad z jednání moravského zemského sněmu. 17. září 1844 bylo stavům ohlášeno rozhodnutí, jímž panovník dovolil baronu Rothschildovi (židovský bankéř a podnikatel) zakoupit pro sebe a své potomstvo dominikální panství na Moravě. Nejhlasitěji se proti rozhodnutí vymezil baron Bedřich Schell:
"Jest to, pokud vím, poprvé, co císař anebo někdo z jeho slavných předchůdců uznal za vhodné uchýliti se od platných zákonů, dle kterých žádný žid v rakouském státě nemá držeti realitu, vyjma domy kořalečné nebo draslárny. Byly to asi státní ohledy druhu nejvyššího a nejdůležitějšího, které přiměly císaře, propůjčiti baronu Rothschildovi tuto milost v análech císařského státu neslýchanou, kterouž učiněna výjimka ze zákonů o židech a o inkolátních požadavcích k dosažení deskových statků…
Nemůže se moravským stavům zazlívati, přijímají-li toto nejvyšší rozhodnutí s hluboce pociťovaným zarmoucením, ježto jim, nehledě k nevyplněné podmínce inkolátu dle zemského zřízení potřebného k nabytí deskových realit, jest na roveň postaven žid a jeho potomstvo, který dle platných zákonů má býti vyloučen z držení nejmenšího pozemku rustikálního… rozhodnutí dotýká se stavů moravských tím bolestněji, ježto, ačkoliv tato provincie jest přivtělena ke království Českému, stavové její jsou jedinými, jimž žid jest na roveň postaven…"
Počet židů na Moravě a ve Slezsku
rokpočet židů
175420 327
177523 328
180127 822
183032 244
184037 316
184640 064
189045 324
190044 255
191041 158
192137 989

Revoluční rok 1848 přinesl židům právo svobodně se stěhovat a mohli se volně usazovat na venkově. Od roku 1860 směli vlastnit také nemovitý majetek. V roce 1862 bylo na Moravě z původních 52 židovských obcí vytvořeno 27 politických obcí. Předpis se vztahoval na obce, které měly vlastní teritorium a finanční zdroje na správu. Zbývajících 25 obcí, které nesplňovaly požadavky, svou samostatnost ztratilo. Nařízení platilo pouze pro Moravu a dá se říct, že šlo o evropský unikát. Židé tak získali vlastní samostatné obce uvnitř měst s vlastním starostou, zastupitelstvem, školou, obecním policajtem a vlastním hospodařením. Podle Ústavy z roku 1867 pak židé získali stejná práva jako všichni ostatní občané. Začali se proto hromadně stěhovat z přelidněných židovských obcí do větších měst. Postupem času pronikli i do vyšší společnosti jako zdatní obchodníci a průmyslníci. Někteří byli dokonce povýšeni do šlechtického stavu.

Počet obyvatel židovských politických obcí v roce 1921
obecpočet židůobecpočet židů
Boskovice454Mikulov573
Břeclav718Miroslav317
Bzenec223Písečná23
Dolní Kounice71Podivín303
Holešov328Pohořelice290
Hranice276Prostějov1428
Ivančice190Přerov320
Jevíčko125Rousínov64
Kyjov403Slavkov104
Lednice44Strážnice246
Lipník212Šafov235
Lomnice50Třebíč362
Uherský Brod644Uherský Ostroh85
Veselí68

Dále pak bylo podle zákona z roku 1890 vytvořeno 50 židovských náboženských obcí, které měly čistě náboženský charakter, něco na způsob katolických farností. Náboženské obce se utvořily téměř ve všech židovských politických obcích a také v místech s větším počtem židovského obyvatelstva.

Počet obyvatel židovských náboženských obcí v roce 1921
obecpočet židůobecpočet židů
Boskovice454Strážnice246
Moravská Ostrava4 969Ivanovice na Hané77
Brno10 866Šafov135
Nový Jičín249Jemnice84
Brtnice76Telč93
Olomouc1 596Jevíčko125
Břeclav718Třebíč262
Osoblaha38Jihlava1 180
Bučovice104Třešť80
Písečná23Kojetín87
Bzenec223Úsov40
Podivín303Kroměříž390
Dambořice68Valašské Meziříčí170
Pohořelice290Lipník212
Dolní Kounice71Velké Meziříčí129
Prostějov1 428Lomnice50
Hodonín797Uherský Brod644
Přerov320Loštice75
Holešov328Uherské Hradiště360
Rousínov64Mikulov573
Hranice276Uherský Ostroh85
Slavkov104Miroslav317
Hustopeče160Vyškov64
Svitavy177Moravský Krumlov40
Ivančice190Znojmo749

Po zrušení omezení počet moravských židů rychle narůstal. Nejvyššího počtu bylo dosaženo roku 1890, kdy zde žilo 45 324 židů (2 % všech obyvatel Moravy). Poté začal jejich počet klesat v důsledku asimilace, ale také kvůli blízkosti hlavního města monarchie. Například ještě v roce 1839 žilo v Mikulově 3 520 židů, ale roku 1869 to bylo již jen 1 917 a jejich počet dále klesal. Obdobný proces zažívala většina tradičních židovských obcí. Naproti tomu židovská populace ve velkých městech rychle narůstala. V roce 1848 žilo v Brně 445 židů, v roce 1910 již 8 945 a roku 1921 dokonce 10 866. Což znamená, že téměř jedna třetina všech moravských židů bydlela v Brně.
brněnská synagoga
brněnská synagoga
Po vzniku Československé republiky rozhodl Moravský zemský výbor na konci roku 1918 o sloučení židovských politických obcí s křesťanskými obcemi. Výbor to zdůvodnil tím, že obce vznikly proti zákonným předpisům. Kvůli židovským protestům se slučování nakonec protáhlo až do roku 1925, kdy zanikly poslední obce v Miroslavi a Třebíči. Náboženské obce nijak omezeny nebyly a jejich činnost ukončila až německá okupace.

Zdroj:
NOVÁČEK, Silvestr: Břeclavsko 1918 - 1921, Brno 1973
KAMENÍČEK, František: Sněmy a sjezdy moravské, jejich složení, obor působnosti a význam, díl III., Brno 1905
www.zmizeli-sousede.cz
www.wikipedia.cz
www.referaty-seminarky.cz
www.mikulov.cz
www.edejiny.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simona | E-mail | 11. listopadu 2010 v 16:19 | Reagovat

Docela by mě zajímalo, jaký je počet Židů v ČR dnes =) Jinak - máš fakt pěknou stránku ;)

2 Eva Winterová | E-mail | 27. září 2011 v 18:44 | Reagovat

Jak zjistím,že máme židovskou krev,pocházíme ze Slatinic u Olomouce.děkuji

3 Daniel Baránek | 4. října 2011 v 13:13 | Reagovat

Tento článek hned v prvních dvou úvodních větách traduje zažité, ale vůbec ničím nedoložené informace: "Židé se na Moravě zřejmě objevili už v římských dobách. První písemnou zmínkou je však Raffelstättenský celní a plavební řád ze začátku 10. století."
* pro židovskou přítomnost na Moravě v době římské neexistuje jeden jediný doklad
* Raffelstättenský řád není v žádném případě průkazným dokladem pro přítomnost židů na Moravě
db.

4 Petra | 26. října 2011 v 9:43 | Reagovat

To můžete zjistit například podle Vašich prarodičů. Byli za války odvedení? Pokud ne, tak si myslím, že židovskou krev nemáte. [2]:

5 Emilka | 18. října 2012 v 10:08 | Reagovat

Chci se zeptat jestli byli v Polešovicích u Uherského Hradiště Židé.Jestli to víte tak to prosím někdo napište do komentářů... Děkuji, s pozdravem Emilka :D

6 promoravia | 18. října 2012 v 17:58 | Reagovat

[5]: Nejsem expert na Uherskohradišťsko, nicméně podle velikosti Polešovic soudím, že zde Židé nebyli - alespoň ve smyslu komunity. Tomu napovídá absence synagogy či židovského hřbitova. Není vyloučeno, že v Polešovicích žila nějaká židovská rodina nebo obchodník, to ostatně byl od 2. pol. 19. století poměrně častý jev na venkově. Bližší informavace byste získala z regionálních publikací. Snad jen trochu statistiky na závěr. Roku 1930 se v regionu přihlásilo k židovské národnosti jen 565 lidí, porovnáte-li to s údaji z roku 1921 v článku, zjistíte, že mnoho prostoru na Polešovice nezbývá.

7 Martina | E-mail | Web | 16. března 2014 v 14:16 | Reagovat

Dobrý den, ráda bych použila tu horní fotografii, odkud ji máte, myslíte, že je to možné? Sháním obrazový materiál pro plakát.
Děkuji

8 Honza | E-mail | 31. prosince 2014 v 21:51 | Reagovat

Můj děda byl z Polešovic. Jednou jsem ho ptal na to samé. Údajně nějací Židé žili v domě naproti kostelu. Pak byl zbořen a na jeho místě vyrostl obchod firmy Baťa, dnes je zde obchůdek s potravinami.

9 Lajka | 14. října 2015 v 11:00 | Reagovat

Historie a historické zajímavosti regionů:

http://www.ctidoma.cz/historie-regionu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama