Důsledky Mnichovské dohody

24. srpna 2010 v 14:24 | Tomáš |  2. světová válka
Druhá republika představovala historicky zcela nepřirozený geografický celek s mimořádně narušeným a nesoběstačným hospodářstvím. K předpokládanému ekonomickému zhroucení sice nedošlo, avšak následná téměř absolutní závislost na Německu překonala i nejpesimističtější prognózy. Zahraniční firmy byly brzy vytlačeny německým kapitálem a na zbytku území republiky se s úspěchem uchytily zejména Dresdner Bank, Deutsche Bank a Hermann Göring Werke.
Zásadní podmínkou rekonstrukce Česko-Slovenské ekonomiky byla zahraniční půjčka, kterou západní mocnosti deklarovaly ještě před Mnichovskou dohodou. Přizpůsobení hospodářství novým poměrům mělo stát podle československé strany 30 milionů liber. Na pokyn britské vlády poskytla Bank of England téměř okamžitě zálohu 8 milionů liber.
Podle sčítání obyvatelstva z roku 1930 bylo v ČSR 14 729 536 obyvatel, z toho 3 231 688 (21,9%) německé národnosti, z nichž 95% žilo v českých zemích. V Čechách představovali Němci 32,4% a v Zemi moravskoslezské 22,8% všech obyvatel. Německé obyvatelstvo mělo nadpoloviční převahu v 3 397 obcích, ale v 8 158 dalších obcích nečinila tato národnostní menšina ani 10%.
Po podepsání Mnichovské dohody ztratila ČSR 41 596 km2 (30%) území. V Čechách tak bylo zcela nebo zčásti okupováno 65 okresů, na Moravě a ve Slezsku 28 okresů. Z celkového počtu 8 515 obcí a 52 062 km2 rozlohy Čech bylo obsazeno 2 797 obcí (32,8%) a úseky dalších 202 obcí. Rozloha celkového záboru Čech činila 19 621 km2 (37%). Původní počet obyvatel v Čechách byl zredukován ze 7 109 376 na 4 511 376, tedy o 36,5%.
Podobná situace byla i na Moravě a ve Slezsku, kde z celkového počtu 3 319 obcí a 26 808 km2 území bylo obsazeno 1 049 obcí (32%) a úseky dalších 131 obcí. Celková ztráta moravskoslezského území vůči Německu činila 9 022 km2 (33,6%). Původní počet obyvatel se zde snížil ze 3 565 010 na 2 334 010, tedy o 34,5%. Celkově české země ztratily 36,9% své rozlohy, Slovensko 22% a Podkarpatská Rus 12% původní plochy.
Celkově ztráty na obyvatelstvu činily 4 879 000 (asi 1/3 původního stavu). Z toho bylo 2 833 000 Němců. Ovšem zároveň na okupovaném území zůstalo kolem 1 250 000 československých občanů. V českých zemí proto muselo opustit pohraničí asi 153 000 lidí, 130 000 Čechů bylo nuceno odejít ze Slovenska a dalších 20 000 z maďarského záboru. Těmito ztrátami se Česko-Slovensko zařadilo mezi státy národnostně téměř homogenní, což bylo považováno za jeden z největších kladů roku 1938. Z dřívějších 30 % neslovanských menšin zbylo jen 6 % a téměř zcela zanikla polská menšina.
V novém státě pak tvořily české země 50% celkové plochy, Slovensko 39% a Podkarpatská Rus 11%. Řada původně vnitrozemních měst, jako Plzeň, Olomouc, Brno nebo Polička, se rázem ocitla poblíž nových hranic. Zatímco české země přišly o všechna hlavní pohoří, Slovensko a Podkarpatská Rus odevzdaly téměř veškeré nížiny. Problémem byl také tvar Česko-Slovenska. Na jeho 900 km délky připadalo jen průměrně 115 km šířky. Druhá republika se tak stala vedle Chile druhým nejužším státem světa.
Hospodářská kapacita celého odtrženého území byla podstatně větší než vlastní podíl zabraných ploch a jejich obyvatelstva. Je paradoxní, že odstoupení relativně malého území Těšínska s jeho obrovským průmyslovým potenciálem, které připadlo Polsku, bylo pociťováno jako větší ztráta než odtržení Sudet. Druhá republika pozbyla 93 % ložisek hnědého a 55 % černého uhlí. Prakticky zanikla těžba tuhy, kaolinu a sklářského písku. Na minimum klesla těžba vzácných rud jako měděné, antimonové a uranové. Ztráty hornictví dosáhly téměř 58 %, v průmyslu porcelánovém 90 %, hračkářském a sklářském 75 %, textilním 63 %, papírenském 54 % a v kovoprůmyslu 30 %. Bylo ztraceno 40 % všech větších průmyslových podniků. Hutní výroba měla podle odhadů klesnout až o 50 %. Naopak zcela nepatrně byla zasažena výroba cukru, lihu, sladu, hospodářských strojů, zbraní, obuvi a tužek. Česko-Slovensko také přišlo o celou třetinu pivovarů (118) a čtvrtinu cementáren.
Ve značně problematické situaci se ocitla energetika a železniční doprava. ČSR odevzdala téměř 100 elektráren, čímž byla původní elektrická soustava zcela zpřetrhána a bylo nutné nakupovat elektřinu z Německa. Ačkoli Česlo-Slovensko stále náleželo k státům s nejhustší sítí železnic na světě, ze 14 000 km tratí mu zůstalo jen 8 800 km provozní délky. Ovšem řada tratí byla novými hranicemi i několikrát přerušena. Například československá magistrála Praha - Jasina o délce 1 053 km byla přerušena hned šestkrát. Zároveň s tím bylo ztraceno 1 374 lokomotiv a 34 000 vogonů.
Pro Čechy byla velmi citelná ztráta i 46 % lesů, Země moravskoslezská přišla o 33 % zalesněných oblastí. Tyto ztráty do značné míry kompenzovaly východní oblasti, neboť Slovensko a Podkarpatská Rus obstoupily pouze 10 % svých lesů. Celkové ztráty lesů tak představovaly jen 26 %. Zemědělství sice neutrpělo tolik jako průmysl, ale i tak činily ztráty orné půdy 33 %. Česko-Slovensko bylo i nadále soběstačné v produkci žita, ječmene, pšenice a ovsa. V tomto ohledu dokonce se dokonce zvýšila vývozní schopnost státu. Naopak produkce kukuřice dostala citelnou ránu, neboť polovina kukuřičných oblastí byla odstoupena Maďarsku. Druhá republika také přišla o drtivou většinu vinic, z původních 260 km2 zbylo jen 65 km2. Dále byly ztraceny 2/3 chmelnic a 70 % ploch pro pěstování tabáku. Počet dobytka klesl o ¼, nezměnil se pouze počet ovcí. Rybníkářství bylo výrazně zasaženo jen na jihu Moravy.
Úroveň a technická vyspělost československého zbrojního průmyslu a jeho zázemí patřily k hlavním důvodům, které vedly Říši v březnu 1939 k obsazení Česko-Slovenska. V době existence Československé republiky byly Čechy a Morava považovány za jedno z průmyslově nejvyspělejších území světa. Například roku 1937 byla ČSR ve světě na 6. místě v těžbě černého uhlí a na 2. místě těžbě uhlí hnědého. Ve výrobě železných ingotů a slitin obsadila 7. místo, také patřila mezi přední světové exportéry zbraní. Od nástupu Adolfa Hitlera k moci však začala ČSR vyzbrojovat hlavně sama sebe. Nejpozději od roku 1936 šlo téměř 50 % státního rozpočtu na zbrojení. Není se proto čemu divit, že obsazením Čech a Moravy získala německá armáda výzbroj a výstroj pro téměř 45 divizí. Z hlavních položek šlo především o 469 tanků, 1 630 letadel, 501 protiletadlových kanonů, 2 175 děl, 902 minometů, 41 176 kulometů, 563 643 pušek a 214 277 pistolí. Vznikem Protektorátu Čechy a Morava stoupla kapacita výroby zbraní a munice ve Třetí říši o neuvěřitelných 26 %. Na této skutečnosti se podílely zejména Škodovy závody a brněnská Zbrojovka. (Československý zbrojní průmysl mohl krýt potřeby armády o síle 40 - 45 divizí a počtu 1,5 milionu mužů.) Třetí říši se tak podařilo, téměř bez odporu a s požehnáním západních mocností, získat obrovský průmyslový a zbrojní potenciál. Ten byl poté beze zbytku Němci využit na bojištích 2. světové války.

Zdroj:
ČAPKA, František: Dějiny zemí Koruny české v datech, Brno 1998
UHLÍŘ, Jan: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, Praha 2008
AUER, Petr: Z historie Mikulovska v letech 1938 - 1948 se zaměřením na osídlování, diplomová práce, Brno 2007
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anonym | 10. ledna 2012 v 11:04 | Reagovat

dobrý text moc mi pomohl

2 Radka | 29. dubna 2012 v 13:33 | Reagovat

Moc pěkně napsané,konečně fakta bez přemíry politiky.

3 kokot pi4a u holi4a | 7. března 2013 v 8:22 | Reagovat

TOhle je nnaprosta picovina a jdete se s tihmel vycpat curaci

4 Petr Vlasák | E-mail | Web | 3. prosince 2015 v 16:25 | Reagovat

Dobrý den,
zanechávám odkaz na mé stránky s historickou tématikou předválečného čs. opevnění a jihočeských hradů.
Na doméně: http://vestinu.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama