Září 2010

Uherské vpády na Moravu

26. září 2010 v 15:12 | Tomáš |  Články
Těžko bychom v dějinách Moravy hledali většího nepřítele než Uhersko. Morava dnes s Maďarskem nesousedí, ale v minulosti bylo její východní pohraničí poměrně často terčem uherských nájezdů, jak nám napovídají názvy měst jako Strážnice nebo Uherské Hradiště.
Vše začalo v již 9. století, kdy se maďarské kmeny začaly poprvé objevovat v prostoru střední Evropy. To vedlo ke konfliktům s Velkou Moravou a Východofranskou říší. Ačkoli není známa jediná bitva kterou by Moravané s Maďary prohráli, na počátku 10. století byla jejich říše rozvrácena a vypleněna. Poté se uherští kočovníci vydali plenit Východofranskou říši a zastavil je až císař Otto I. roku 955 v bitvě na Lechu. K naší smůle si však uherské kmeny vybraly jako svou novou vlast úrodnou Panonskou nížinu.
Tehdy se ještě moravská východní hranice opírala o řeku Váh a Malé Karpaty. Státní správa po zániku Velkomoravské říše neexistovala, a tak Morava ztrácela jedno území za druhým. Trend se nezměnil ani v prvních letech vlády Přemyslovců, kdy hranice začala ustupovat k řece Moravě. Území mělo sloužit jako vedlejší nárazníkové pásmo proti Maďarům a Polákům.
Pro období následujících 200 let nejsou známi žádné přesnější informace o působení Maďarů na Moravě, proto se přesuňme do doby česko-uherských válek za panování Přemysla Otakara II., jemuž se roku 1260 podařilo získat zpět část moravského území. Zemská hranice, kterou dosud tvořila řeka Morava a její soutok s Veličkou byla přesunuta až na hřebeny Bílých Karpat. K ochraně dobytého území byla vybudována nová města Uherské Hradiště, Uherský Brod a hrady Ostroh, Veselí a Strážnice. Ani nové pevnosti však nezabránily v roce 1273 ničivým nájezdům. Zvláště kumánská vojska najímaná do služeb uherského království plenila krajinu a vybíjela obyvatelstvo. Řádění Kumánů bylo strašlivé. Tito původem asijští nájezdníci vraždili a plenili bez jakýchkoliv zábran a nezastavili se ani před znesvěcováním chrámů. Mír byl uzavřen až téměř po roce 3. dubna 1254. Na oplátku vtrhl Přemysl na Slovensko a od Maďarů byl na čas klid. Roku 1278 král padl v bitvě na moravském poli a Kumáni (tentokrát ve službách Rudolfa Habsburského) znovu vyplenili Moravu až po Znojmo a Pohořelice.
směr uherských útoků
V následujících letech panoval klid zbraní, neboť české země a Uhersko měly stejného panovníka. Nastalého zmatku po vymření Přemyslovců v roce 1306 rychle využil uherský magnát Matúš Čák Trenčanský, který svými výpady dokonce na čas obsadil města jako Kunovice, Vizovice a Veselí. Odražen byl až v roce 1315 novým králem Janem Lucemburským.
Napětí mezi oběma zeměmi začalo znovu narůstat po husitských válkách za vlády Jiřího z Poděbrad. Roku 1466 vyhlásil papež proti kališnickým Čechám křížovou výpravu. Příležitosti se ihned chopil uherský král Matyáš Korvín a v roce 1468 vyhlásil Jiřímu válku. Uherské vojsko bylo zpočátku velmi úspěšné. Bylo zpustošeno Strážnicko, 14. května padla Třebíč, 10. října klášter Hradisko u Olomouce. Nakonec se po šestiměsíčním obléhání v roce 1469 vzdal i Špilberk. Maďarům se nepodařilo dobýt jen Uherské Hradiště. Matyášův postup byl zastaven až v bitvě u Vilémova. Uherský král byl zajat a slíbil příměří. Ještě téhož roku se ale nechal v Olomouci korunovat českým králem. Český sněm tuto volbu odmítl a válka začala nanovo. Během cesty na pomoc obleženému Uherskému Hradišti byl ve Veselí nad Moravou zajat syn krále Jiřího Viktorin. Jiří proto poslal na Moravu mladšího syna Jindřicha, ten osvobodil Hradiště a porazil u Uherského Brodu krále Matyáše. V roce 1470 se odehrálo několik dalších potyček u Hodonína a Tovačova. Situace se příliš nezměnila ani po smrti krále Jiřího roku 1471. Český sněm i nadále odmítal uznat Matyáše českým králem. Uherský král i přesto ovládal většinu Moravy, Slezsko i Lužici. Nechal si papežem potvrdit olomouckou volbu a dal se znovu korunovat v Jihlavě. Češi naopak zvolili králem Vladislava Jagelonského. Oba panovníci si v roce 1475 rozdělili vládu: Vladislav i Matyáš si podrželi titul českého krále, přičemž Vladislav byl pánem Čech, Lužice, Svídnicka a Javorska; Matyáš měl vládnout Moravě a zbytku Slezska. Morava se tak až do Matyášovi smrti roku 1490 ocitla zcela pod nadvládou Uherského království.
Celé nadcházející století panoval mezi Moravou a Uherskem mír. Ostatně český král byl také králem uherským. Odvěký nepřítel opět zaútočil hned na začátku 17. století. Roku 1604 vypuklo v Uhrách povstání proti habsburské rekatolizaci. Pod vedením sedmihradského knížete Štěpána Bočkaje se povstalecké vojsko přiblížilo v roce 1605 k moravské hranici. Bočkajovci vpadli na jihovýchodní Moravu v noci 1. května a směřovali k Uherskému Brodu. Útok na město se sice nezdařil, ale zemská hotovost vedená Karlem z Lichtenštejna se ukázala jako zcela bezmocná. Byly vypalovány obce na moravsko-slovenském pomezí a přes nechráněné karpatské průsmyky a brody na řece Moravě pronikali do země další a další útočníci. Bočkajovci spolu s Turky se obrátili ke Strážnici, kde se jim podařilo vpadnout do města a vyplenit domy bohatých měšťanů. Další útoky na Strážnici byly vedeny 5. a 6. května, kdy město zčásti vyhořelo. Bočkajovci a jejich oddíly vypalovali města a vesnice od Strážnice až po Zlín. Dne 14. května byl zapálen Bzenec a nepřátelé si počínali tak zběsile, že zemský hejtman konečně uznal za nutné vypravit oddíl vojska směrem ke Skalici.
30. května vtrhli Bočkajovci do vesničky Derfle (dnešní Sady u Uherského Hradiště) a pobili tu mnoho lidí shromážděných při bohoslužbě. Následující den byl vypálen Zlín, záhy na to Kyjov. U Brumova byl povstalci rozprášen oddíl kozáků. Z Uherského Hradiště byla na pomoc vyslána jízda, která se však musela pod tlakem nepřátel stáhnout do milotického zámku. Zároveň vpadli Hajduci na Moravské pole a napadli Břeclav.
Počátkem června se podařilo zmařit další útok na Břeclav, když rejtaři plukovníka Teufla porazili Maďary u Hodonína. Ale už 10. června táhlo od Skalice k Uherskému Brodu nové vojsko. Město bylo naštěstí zachráněno oddíly z Uherského Hradiště a Bočkajovci zahnáni zpět ke Skalici. 29. června úspěšně zaútočily moravské jednotky na Skalici, kterou vypálily a v srpnu vpadly jízdní oddíly do Uher až k Čachticím, které i s okolím zpustošily. Odplata za vpády Moravanů na sebe nenechala dlouho čekat. Bočkajovci při svém dalším výpadu na Moravu zabíjeli každého, koho nalezli a mnoho mladých dívek odvlekli do zajetí. 14. července vyplenili Hustopeče, Kurdějov a za oběť jim padlo i mnoho dalších obcí na Břeclavsku. Klid zbraní mezi Bočkajovci a císařem nastal až po uzavření mírové smlouvy ve Vídni roku 1606. V důsledku nájezdů se oblast jihovýchodní Moravy téměř vylidnila. Bočkajovci vynikali neobyčejnou brutalitou. Jejich cílem bylo především napáchat co největší škody, loupení a vraždění. V pohraničních oblastech zaniklo mnoho osad. Města jako Strážnice, Hodonín, Rohatec, Kyjov, Ostroh, Veselí, Brumov a Zlín počítají Bočkajovské vpády k nejhorším obdobím vůbec.
Uherské Hradiště
Další útoky bohužel brzy následovaly. V roce 1619 povstal proti Habsburkům sedmihradský kníže Gábor Bethlen. Ačkoli se jednalo spojence stavovského povstání, doprovázelo jeho vojsko jen ustavičné rabování a vypalování vesnic. Roku 1622 byla s povstalci uzavřena mírová smlouva, ale už příští rok vpadly uherské jednotky na Moravu znovu a dostaly se až ke Znojmu, Brnu a Oloumoci. Následně byla v roce 1624 mírová smlouva opět potvrzena.
Nájezdy pokračovaly i v druhé polovině 17. století a přidaly se k nim navíc útoky Turků. V roce 1683 kurucké oddíly protihabsburského povstalce Emericha Thőkőlyho napadly Uherský Brod a vypálily jej. Stejný osud postihl i mnoho dalších míst na jihovýchodní východní Moravě jako například Hustopeče.
opevnění Strážnice
Poslední uherský útok přišel na počátku 18. století. V Uhrách vypuklo opět povstání a roku 1704 pronikly oddíly Ference Rákócziho na Moravu. Neúspěšně zaútočily v počtu asi pěti tisíc mužů na Uherský Brod a na zpáteční cestě jako odplatu vypálili osady na moravsko-slovenském pomezí. Na podzim se útok opakoval, tentokrát na Hradišťsko a Hodonínsko. V reakci na to obsadila zemská hotovost karpatské průsmyky a vyhlásila brannou povinnost pro každého pátého muže. Další nájezdy Kuruců v roce 1705 zpustošily Břeclavsko a kraj mezi Bzencem, Veselím a Ostrohem. Rovněž Kyjovsko a Hustopečsko bylo popleněno. Další nájezd se konal roku 1706, kdy Kuruci vyplenili Lanžhot, Blatnici, Hluk, Kunovice a Nivnici na Moravě. V následujícím roce zamířily uherské hordy přes Brumov a Klobouky na Vsetín, který vyplenily a vydrancovaly. Strážnici se dobýt nepodařilo. Moc Kuruců v moravském pohraničí byla definitivně zlomena teprve jejich porážkou u Trenčína v roce 1708. Loupeživé tlupy ale v kraji řádily ještě několik let poté. Roku 1709 Kuruci podnikli poslední výpad, při kterém zpustošili okolí Ostrohu a Uherského Brodu. V následujících letech se už naštěstí útoky ze strany obyvatel Uherského království neopakovaly.

Zdroj:
www.uhersko.com
ČAPKA, František: Dějiny zemí Koruny české v datech, Praha 1998
www.straznice.farnost.cz
zpravodaj obce Dolní Němčí 2/2009 a 3/2009
www.wikipedia.cz
ZEMEK, Metoděj, a kol.: Hustopeče dejiny města, Brno 1972
www.ilcik.cz