Říjen 2010

Bratři Kleinové

2. října 2010 v 19:03 | Tomáš |  Osobnosti
bratři kleinové
bratři Kleinové
Málokdo by očekával, že jedni z nejvýznamnějších moravských průmyslníků své doby pocházeli z chudé vesničky Kociánov nedaleko Šumperka. Nejstarší Josef (l792 - 1830) převzal po otci obchod se střelným prachem a později působil jako stavitel vodních děl. Druhorozený Engelbert (1797 - 1830) podnikal jako stavitel silnic. Libor (l803 - 1848) byl samouk a jako jediný z bratrů poznal svět, když za prací a zkušenostmi vycestoval do Ameriky a Ruska. Albert (1807 - 1877) měl na rozdíl od svých bratrů vyšší vzdělání. Absolvoval gymnázium v Brně a nejvíce se angažoval v politice. Byl dokonce zvolen poslancem říšského sněmu. Nejmladší Hubert (1811 - 1856) se usadil v Brně a byl štědrým mecenášem umění. Nejvýznamnějším členem rodiny však byl Franz Klein (1800 - 1855), jenž byl patrně hlavním strůjcem ohromujících podnikatelských úspěchů rodiny Kleinů.
Mladý Franz už ve čtrnácti letech odešel na lichtenštejnské panství Lednice, kde se vyučil zahradníkem. Zanedlouho jej následovali i bratři Josef a Engelbert. Sourozencům byly svěřovány již tehdy různé práce v zámeckém parku, zejména šlo o vodní stavby. Roku 1815 získal jejich otec zakázku na přeměnu jihozápadního úbočí Petrova (dnešní Denisovy sady) na veřejný park. Projekt tehdy údajně zpracoval sám patnáctiletý Franz. Tím se Kleinové na jižní Moravě etablovali. Další zakázky na vodní a silniční stavby, parkové úpravy či regulace vodních toků rychle následovaly. Bratři zbohatli a mohli tak zaplatit mladším sourozencům lepší vzdělání. Koncem 20. let 19. století byl již Franz uznávanou hlavou rodiny a jakýmsi manažerem jejich podniků. Podle dobových svědectví byl výjimečnou osobností. Vyzařoval energii a temperament, vynikal přirozenou inteligencí a uměl jednat s příslušníky všech společenských vrstev.
Rozhodující úlohu v podnikání bratří Kleinů sehrála stavba železnic. Kleinové byli první v českých zemích, kdo se na neznámou půdu železničního stavitelství odvážil. V roce 1836 se začala budovat Severní dráha císaře Ferdinanda. Bratři předložili nejnižší nabídku a získali tak zakázku na první úsek z Vídně do Gänserndorfu. Po tomto úspěchu se jejich podnikání zaměřilo téměř výhradně na stavbu železničních tratí. Následovala trať z Vranovic do Brna a s tím související stavba brněnského nádraží. O velikosti stavby hovoří i fakt, že se jí účastnilo na 14 000 dělníků. V nejnáročnějším úseku od Horních Heršpic k brněnskému nádraží bylo nutné zbudovat vysoký umělý násep. Dále navazoval most přes Svratku a nakonec dlouhý klenutý viadukt. Podle původního projektu měla trať mezi Svratkou a brněnským nádražím vést po nízkém náspu, na poslední chvíli se však vedení společnosti rozhodlo pro viadukt. Kleinové tak museli narychlo sehnat větší množství kameníků, se kterými se původně nepočítalo.
brněnský viadukt
brněnský viadukt
Brněnský viadukt, chloubu Severní dráhy, tvořil most přes řeku Svratku o pěti klenbách a navazující vlastní viadukt se 72 eliptickými klenbami o celkové délce 640 m. Zdění viaduktu trvalo zedníkům a kameníkům čtyři a půl měsíce. Dnes už ale toto mimořádné technické dílo nespatříte. Kvůli těžkým nákladním vlakům musel být zasypán. Uvažuje se, že bude v budoucnu odkryt po odsunu nádraží.
kleinův palác
Kleinův palác v Brně
Do historie Brna se Kleinové zapsali i vydlážděním městských ulic. Bratři totiž opět podali nejnižší nabídku a vyhráli. Během šesti let tak bylo vydlážděno celé vnitřní Brno včetně dnešního náměstí Svobody. Rovněž vyhráli zakázku na úklid ulic, veřejných ploch a městských domů.
V Brně také Kleinové začali roku 1847 vybudovat svou nejhodnotnější stavbu - Kleinův palác, který dodnes stojí na náměstí Svobody. Nový dům se měl stát nejen reprezentativním rodinným sídlem, ale zároveň měl být reklamou pro firmu Gebrüder Klein založenou téhož roku. Projektem byl pověřen renomovaný vídeňský architekt Christian Förster. Dům zcela výjimečných estetických a užitkových kvalit byl dokončen v roce 1848. Dle zadání stavebníka byl "pevný, bezpečný proti požárům a elegantní". Poskytoval nejen luxusní bydlení, ale i prostory obchodní, kancelářské a provozní. Na svou dobu byl vybaven neobvyklými vymoženostmi jako například splachovacími záchody. Bohatá výzdoba i vybavení interiérů byly zhotoveny výhradně z ušlechtilých materiálů a co nejvíce byly zastoupeny výrobky z Kleinových sléváren a mramor z vlastního lomu. Franz Klein tím získal v centru města reprezentativní rodinné sídlo, které ještě posílilo renomé firmy.
Významným mezníkem v životě i podnikání bratří Kleinů byla roku 1844 koupě panství Vízmberk (dnes Loučná nad Desnou). V tamních dolech a železárnách hodlali získat výrobní základnu pro své podnikání. Vízmberk měl i symbolický význam - vraceli se na panství, které před lety opustili jako poddaní a nyní přícházeli jako jeho majitelé a vrchnost. Z vízmberského zámku vytvořil Franz Klein důstojnou rezidenci, kde mohli bratři se svými partnery projednávat obchodní záležitosti a přijímat významné návštěvy.
sobotínské železárny
K panství patřil i Sobotín. Zdejší továrna, která vyráběla zejména zbraně, patřila kdysi k největším v monarchii. Noví majitelé zbrojovku obnovili a rozšířili. V druhé polovině 19. století proto Sobotín, s pobočnými závody ve Štěpánově u Olomouce, zaujímal čelní místo v rakouském železářském průmyslu. Slévárny vyráběly hlavně komponenty pro železnici. Po zakoupení dolů na Ostravsku se věnovaly také na výrobě těžebních zařízení. Jen v Sobotíně zaměstnávali bratří Kleinové přes 2000 dělníků, pro něž bylo zajištěno ubytování i lékařská péče včetně práce pro jejich manželky.
železárny štěpánov
Kleinové však nevěnovali pozornost jen zámkům a továrnám. Dbali i na hospodaření velkostatku. Největší bohatstvím vízmberského panství tvořily lesy. Vrchnostenský pivovar dal Franz Klein přestavět na parostrojní. Z britského Leedsu byla dovezena strojní přádelna na vlnu poháněná důmyslnou soustavou vodních děl. Později začali Kleinové podnikat i v oblasti dolování černého uhlí na Kladensku, kde založili Kladenské kamenouhelné těžařstvo, a poté i železářské těžařstvo. Jeho součástí byla mostárna, která během své existence postavila víc než 1 000 mostů. Kleinové začali dolovat i v Oslavanech u Brna a na Ostravsku. Ve stejné době bratři založili železářské podniky v rumunském Banátu bohatém na železnou rudu.
Přes to všechno zůstala výstavba železnic hlavní aktivitou rodinné firmy. Kromě již zmíněných tratí provedli například stavbu železnice Hodonín-Olomouc, Praha-Děčín, Praha-Olomouc, Blansko-Česká Třebová, Terst-Lublaň, Plzeň-České Budějovice-Vídeň nebo Praha- Cheb. Vybudovali i vůbec nejnáročnější železniční stavbu v monarchii - horskou železnici přes průsmyk Semmering. Celkově postavili bratří Kleinové v českých zemích, Rakousku, Německu, Polsku a Rumunsku úctyhodných 3 500 km železničních tratí s řadou nádraží, tunelů, mostů a viaduktů.
semmering
Kleinové měli pověst opatrných hospodářů a finančníků. Podíleli se však i na řadě sociálních a humanitárních programů. Pro chudé v Brně organizovali vyvařování polévky, na dobročinné účely poskytovali štědré dary. Franz Klein zemřel v 55 letech během inspekce železniční trati z Bohumína do Osvětimi v dnešních polských Żebrzydowicích. Za své zásluhy obdržel tento průkopník průmyslové revoluce jak čestné občanství města Brna, tak Řád Františka Josefa. Obdržel i neoficiální titul Fürst der Arbeit, Kníže práce.

Zdroj:
www.rozhlas.cz
www.brno.cz
www.wikipedia.cz
www.sumpersky.rej.cz