Břeclavské lesní hospodářství a myslivost

15. dubna 2011 v 17:14 | Tomáš |  Lichtenštejnové na Břeclavsku
Lesní hospodářství Lichtenštejnů tvořily zejména lužní lesy v okolí řeky Dyje a Moravy. Tereziánský katastr uvádí na území břeclavského panství 11 832 měřic knížecích lesů, u Lanžhota pak dalších 7 105 měřic lesa. Rozsah jednotlivých lesních porostů kolem Břeclavi byl následující: Horní les 889 měřic, Dolní les 2 438 měřic, obora 235 měřic, nová obora 205 měřic. Podobné uspořádání měly i lesy u Lanžhota. Horní les se dělil na 3 části o výměře 764 jiter 1 786 čtverečních sáhů, 152 jiter 1 500 sáhů a 44 jiter. Dolní les měl rovněž 3 oddělení o výměře 1 320 jiter 1 085 sáhů, 865 jiter 550 sáhů a 10 jiter 752 sáhů. Zbývající lesy se nacházely v katastrech obcí podél řeky Moravy, například v Moravské Nové Vsi se udává 2 013 měřic panských lesů. O výnosnosti lesního hospodářství svědčí účet velkostatku z roku 1780, podle kterého lesní úřad vydělal utržil 8 546 zl. 5 kr.
Prvním pokusem o systematické zpracovávání přehledu lesů byl popis lesních porostů, který pořídil v roce 1734 břeclavský lichtenštejnský inspektor Maxmilián Žižka. Roku 1764 vypracoval baron Geusau lesní řád pro lichtenštejnské majetky. Postupně byl systém toulavých sečí vystřídán centrálním jednotným řízením lesního hospodářství na základě systematické organizace za pomoci vlastního mapování a lesního zařízení. V roce 1802 byla vydána nová instrukce pro zařizování a mapování knížecích lesů. Lesy byly nově rozděleny. Zároveň byly zřízeny nové cesty a průseky pro lepší obslužnost. Roku 1848 vypracoval lesní rada Leopold Grabner novou lesní hospodářskou instrukci. Ve vysokokmenných lesích bylo opuštěno dělení na roční paseky, ale těžební plocha byla zjišťována jako hospodářské období podle věkových tříd. Mýtní rozsah byl stanoven pro období 10 let. Základním znakem nových koncepcí byla plánovitost a dlouhodobost hospodaření na základě lesních hospodářských plánů.
Růst spotřeby dřeva na konci 18. století vedl k nadměrné těžbě a poškozování lesů. Lesní referent Theobald Wallaschek von Walberg proto přišel s nápadem pěstování rychle rostoucích dřevin, které by poskytly až trojnásobné množství dřeva za dobu obmytí než domácí dřeviny. Pro tuto myšlenku získal také knížete Lichtenštejna. Kníže Alois II. v roce 1798 vyslal zahradníka Josefa Lifku na obhlídku německých plantáží na pěstování severoamerických dřevin. Po jeho návratu pak byly založeny školky těchto stromků při břeclavském velkostatku. Současně kníže poslal do Ameriky botanika van der Schotta, aby přímo na místě obstaral vhodná semena. Záměr se podařil a už počátkem 19. století je známa úspěšná výsadba cizokrajných stromů v lichtenštejnských panstvích. Lesní školky později pěstovali dostatek stromků i na prodej. Kromě typických dřevin lužního lesa jako je dub letní a jasan úzkolistý se tedy v lesích pěstovaly i různé cizokrajné druhy. Šlo například o ořešák černý, borovici vejmutovku, platany nebo různé druhy topolů. Od 2. poloviny 19. století zpracovávala dřevo z místních lesů lichtenštejnská pila v Břeclavi.
Až do začátku 20. století fungovala v Horním lese u Břeclavi kančí obora. Největšího rozmachu dosáhl chov divočáků v 1. polovině 19. století. Podle účtů z roku 1846 bylo ke krmení zapotřebí 2 740 měřic kukuřice a 97 měřic ječmene. Počet černé zvěře byl tehdy asi 780 kusů. Další obora byla zbudována v roce 1872 v polesí Soutok. Kníže tehdy nechal oplotit drátěným plotem plochu přibližně 6 500 ha. Stav zvěře v roce 1886 byl přibližně 40 kusů daňčí zvěře. Roku 1911 pak bylo z okolí Sarajeva přivezeno několik dalších kusů k osvěžení krve. Zvěř byla poté lovena knížetem a jeho hosty. Průměrný počet ulovené zvěře za rok ve všech lichtenštejnských lesích vyplívá z údajů lesní správy z let 1876 - 1885. Zajíc polní 12 550 kusů, koroptev polní 6 640 kusů, bažant obecný 3 007 kusů, kachna divoká 2 162 kusů, srnec obecný 215 kusů, jelen evropský 119 kusů, prase divoké 76 kusů, daněk skvrnitý 28 kusů, atd.
V 19. století se mezi místními a knížecí správou rozhořelo několik sporů o lesy. V Moravské Nové Vsi si mohli občané z obecního lesa brát dřevo dle potřeby. Protože tím však les značně trpěl, dala jej obec do opatrování knížecí správě. Příděly i kvalita dřeva se ale postupně snižovaly. Kolem roku 1840 proto občané žádali, aby si mohli les spravovat sami. Jenže tehdy vstoupil v platnost zákon, podle něhož ten, kdo něco opatruje po dobu 30 let, stává se dotyčný objekt jeho majetkem. Obec tudíž díky své nevědomosti ztratila vlastnická práva. Kníže dal poté les oplotit a zapověděl do něj přístup. V Lanžhotě došly spory ještě dál. V roce 1848 si mnozí venkované vyložili zrušení feudálních závazků po svém a chovali se k panským lesům jako ke svým. Těžili dřevo, sekali trávu, pásli dobytek na knížecích pastvinách, lovili zvěř, atd. Tímto neuváženým a nekontrolovaným počínáním vznikaly v lesích velké škody. Obyvatelé Lanžhota odmítali uposlechnout výzvy zastupitelstva a knížecí správy, proto museli být nakonec z lesů vyhnáni vojskem. V 70. letech pak vedli Lanžhoťané s knížetem boj o stará lesní práva. Podle starého zvyku totiž mohli v knížecích lesích pást dobytek a brát si dřevo. Kníže toto pravidlo zrušil, což vyvolalo v městečku velký odpor. Obecní výbor v čele se starostou Vavřincem Šetákem neuposlechl, ani když zákaz potvrdilo i zemské místodržitelství a Lanžhoťané chodili do lesa jako dříve. Kníže se snažil spor vyřešit a nabídl obci 1 000 jiter lesa. Zastupitelstvo však na návrh nepřistoupilo. Úřady v obavách před násilnostmi mezi místními a lesním personálem zřídily v roce 1872 v Lanžhotě četnickou stanici. Ani četníci ale situaci neuklidnili a 7. listopadu 1872 dorazil okresní hejtman z Hodonína s 80 dragouny. Ten donutil obecní výbor podepsat, že se vzdává starých lesních práv, načež bylo obci za vojenské asistence vyměřeno 300 jiter lesa. Městečko se s tímto řešením nesmířilo a po odchodu vojáků chodili lidé do panského lesa i nadále. Proto 6. června 1873 přitáhl do Lanžhota prapor vojáků Rossbachova pluku. Mužstvo se ubytovalo po domech a lidé je museli živit. Jejich vydržování stálo Lanžhot na 25 000 zlatých. Starosta Šesták a několik členů výboru skončili ve vězení, poté se místní podvolili a vojsko 10. září odtáhlo. V následujícím soudním sporu pak Lanžhot svůj boj definitivně prohrál.
Struktura zaměstnanců lesů je známa od roku 1788. Vedoucím úředníkem byl polesný, podléhající příkazům inspektorátu. Dále 17 revírníků, 12 revírních hajných, jeden hajný pro bažantnici, jeden hajný ptáčník a 20 mysliveckých mládenců. Tato struktura trvala s menšími obměnami až do roku 1848. V roce 1914 se lesní hospodářství dělilo na 4 revíry. Revír Nová Ves s výměrou 951,54 ha a roční těžbou 3 695 m3. Personál tvořili lesník II. třídy a 4 lesní hajní. Dále revír Tvrdonice o rozloze 1 156,15 ha a těžbou 2 981 m3 dřeva. Péči o les zajišťoval lesník II. třídy, pomocný hajný a 4 lesní hajní. Největší byl revír Lanžhot o výměře 1 451,07 ha a roční těžbou 5 050 m3. V lese byl zaměstnán lesník I. třídy a 5 lesních hajných. Revír Pohansko měl rozlohu 1 083,66 ha. Roční těžba činila 2 430 m3 dřeva. O správu se zde staral polesný sídlící na zámečku Pohansko. I když se sídlo velkostatku v 19. století měnilo, lesní úřad byl stále v Břeclavi. O tom, že to lesní personál neměl jednoduché vypovídá záznam z roku 1934: "Lesní krádeže byly hrozné hlavně v mladších porostech u Charvatské Nové Vsi, v oddělení 1 a 2, pak u Staré Břeclavě 13, 16, 18 a 20, kde právě pro mládí porostů je škoda tím větší. Přes zimu do konce června bylo napočteno na 620 m3 odcizeného dříví, z celých stromů a ořezaných haluzí. Krádeže provádí se v řetězové soustavě: jedni kácí stromy, druzí okouní a zbytky případně kupují, jiní (ženy a děti) sbírají odpadky a ještě jiní, ti nejnevinnější, vysekávají pařezy a stromky. Všichni však, jako supové, jsou zavčas na správném místě u padlé mrtvoly. Pro letošní zimu (1934/35) bylo konečně povoleno přibrati výpomocné hajné na hlídání lesa…" Po vzniku Československa byla do Břeclavi přeložena také Lesní zařizovací kancelář. K úkolům této kanceláře patřilo ohraničování, vyměřování i provozní zařizování všeho lichtenštejnského lesního majetku a kontrola ročních zalesňovacích i mýtních návrhů a výkazů. Práce se opírala o dřívější výsledky, nové mapy se takřka nepořizovaly, pouze byly zakreslovány změny do starších tisků. V roce 1937 fungovala kancelář v následujícím personálním složení: vrchní lesní správce, 2 lesní správci, 2 lesní asistenti, jeden hajný. Po 2. světové válce již činnost kanceláře nebyla obnovena.

Zdroj:
NEKUDA, Vladimír, a kol.: Břeclavsko
ZEMEK, Metoděj, a kol.: Břeclav dějiny města
VERMOUZEK, Rostislav, a kol.: Lanžhot příroda a dějiny
KORDIOVSKÝ, Emil, a kol.: Město Břeclav
Pamětní kniha obce Moravská Nová Ves 1922 - 1935
KRAETZL, Franz: Das Fürstentum Liechtenstein und gesamte Fürst Johann von und zu Liechtensteinische Gürterbesitz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama