Lichtenštejnské podniky

15. dubna 2011 v 17:49 | Tomáš |  Lichtenštejnové na Břeclavsku
V minulosti se na Břeclavsku nacházela celá řada podniků v držení Lichtenštejnů. Šlo zejména o několik hospod a mlýnů, dále zde byly knížecí cihelny, pivovary, pily, lisovny a další závody. Tyto podniky se často nenacházely v režii velkostatků, ale byly pronajímány. Po roce 1848 se Lichtenštejnové začali těchto drobných a málo výnosných majetků zbavovat a investovali jen do perspektivních typů podnikání. Centrem knížecí výroby se stalo město Břeclav.
břeclavský pivovar


Mezi těmito aktivitami bylo na čelním místě pivovarnictví. Břeclavský pivovar je připomínán již od 16. století. V letech 1803 - 1818 si jej od knížete pronajal František Zvěřina. Produkce piva v této době rychle narůstala. V roce 1812 se uvařilo 390 sudů piva, v roce 1815 to již bylo 1 300 sudů ročně. Dalším nájemcem byl mezi lety 1818 - 1825 Josef Haschka. V letech 1853 - 1910 měla podnik v nájmu firma Hoffmann a Bittner. V závodě pracovalo kolem 25 dělníků a roční obrat dosahoval 15 000 zl. Roku 1901 byl přeměněn dosavadní pivovar na sladovnu, vedle níž byl vybudován pivovar nový. Takto rozšířený podnik produkoval až 22 000 hl piva ročně. Od roku 1910 pak pivovar náležel Agrární průmyslové bance v Brně.
Stejně jako pivovar, i břeclavský mlýn byl založen v 16. století. Od roku 1867 byl pronajat firmě Hoffmann a synové, která jej ihned po převzetí zmodernizovala na parní válcový mlýn. Po modernizaci zde našlo práci až 35 dělníků. V roce 1919 se stal novým nájemcem Jan Vrána. Pod jeho vedením se z břeclavského mlýna stal prosperující exportní podnik vyvážející hlavně do Rakouska a Německa.
břeclavský mlýn

Největším a nejvýznamnějším knížecím podnikem však byly keramické závody v Poštorné. První cihelná pec byla postavena v roce 1867. Z počátku se topilo dřevem, které dodával valtický a rabensburgský lesní úřad. Roku 1872 došlo k rozšíření o další pec se čtyřmi komorami, která se již vytápěla uhlím. Přibyly také ubikace pro dělníky a stáje pro koně. Továrnu si v roce 1875 pronajal Josef Lininger z Vídně a začal v ní vyrábět kanalizační kameninu. Podnik ale nebyl výnosný, a tak jej kníže Jan II. znovu převzal do své režie. Roku 1873 cihelna zaměstnávala 60 dělníků, v 80. letech 19. století jich bylo průměrně 100 a počet se stále zvyšoval. Z tohoto důvodu dal kníže postavit tovární kolonii 20-ti obytných domů se 77 byty. V závodě bylo před válkou nainstalováno 70 strojů poháněných parními stroji, které vyráběly dlaždice, barevnou střešní krytinu, obkladačky, cihly, trubky a další stavební materiál. Poštorenské výrobky se úspěšně prodávaly do nejrůznějších míst rakousko-uherské monarchie, zdobí například i dóm sv. Štěpána ve Vídni. Před vypuknutím 1. světové války směřovaly zakázky také do Ruska, na Balkán i do Jižní Ameriky. Továrna tehdy zaměstnávala 700 - 800 dělníků, 13 úředníků a 14 technických vedoucích. Roku 1907 kníže přikoupil keramickou továrnu v Rakovníku čímž vytvořil jeden z nejvýznamnějších keramických podniků na trhu. Po vzniku československé republiky byla továrna v roce 1920 prodána Živnostenské bance.
keramické závody v poštorné

Dalším významným podnikem v držení Lichtenštejnů byla břeclavská pila, která zpracovávala dřevo z nedalekých knížecích lesů. Počátek pily sahá do roku 1886, kdy bylo přesunuto strojní zařízení pily z Rabensburgu do Břeclavi. Vybavení v této době tvořila rámová pila, 2 okružní pily a stroj na štípání dříví. V dalších letech byl provoz zmodernizován a rozšířen o parketárnu a dýhárnu. Závod se úspěšně rozrůstal a v roce 1890 již zaměstnával 73 dělníků. Doprava kulatiny z lesů na pilu byla zpočátku prováděna koňskými potahy, později za tímto účelem vznikla úzkokolejná lesní železnice. První část byla vybudována v letech 1908 - 1909 v délce 13 km a sloužila k přepravě kulatiny z revírů Pohansko, Lanžhot, Rabensburg a Hohenau. Po úspěchu tohoto úseku byla lesní dráha prodloužena na celkovou délku 27 km. Knížecí pila se postupně rozšiřovala a modernizovala, takže před 1. světovou válkou zaměstnávala 90 dělníků. Provoz pokračoval v období první republiky pod názvem Dřevoprůmyslové závody knížete Lichtenštejna. V roce 1921 se realizovala rozsáhlá investice do moderní dýhárny na výrobu krájených dýh s roční kapacitou 3 miliony m2. Koncem 20. let proběhla další modernizace závodu výstavbou nové pilnice a instalací nových strojů. Díky tomu vzrostl i počet zaměstnanců na téměř 250 dělníků a úředníků. Zpracovávalo se zejména dřevo z lužních lesů, ale i z dovozu ze severní Evropy, z Turecka a dokonce až z Konga. Podnik vyráběl kromě dýhy, parket a řeziva také materiál na výrobu sudů, železniční pražce, telefonní sloupy a šindele. Pobočky knížecí pily se nacházely v Brně, Praze, Bratislavě, Liberci, Krnově, Vídni a v Lublani. V knížecím majetku se pila nacházela až do roku 1945.

Zdroj:
ZEMEK, Metoděj, a kol.: Břeclav dějiny města
KORDIOVSKÝ, Emil, a kol.: Město Břeclav
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ing. Libor F U K A L | E-mail | 13. prosince 2011 v 8:53 | Reagovat

Ozývám se k článku o Břeclavské pile. Jsem posledním exředitelem této fabriky před její privatizací v roce 1996 a následném neslavném konci úplným úpadkem a zánikem. Nicméně některá data uváděná v článku nejsou podle mých znalostí přesná. Podle kroniky, kterou jsme měli zpracovánu na  základě studií materiálů různých státních archívů a muzeí byla Břeclavská pila založena až v roce 1886 přemístěním strojního zařízení na zpracování dřeva z Rabensburgu (parní rámové pily, dvě okružní pily a stroj na sekání dříví). Takže nemohla být v roce 1882 zmodernizována a rozšířena o parketárnu a dýhárnu. Tyto investice byly realizovány mnohem později. S úctou Ing.Libor Fukal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama