Období baroka a budování valtické rezidence

15. dubna 2011 v 15:43 | Tomáš |  Lichtenštejnové na Břeclavsku
Po smrti prvního lichtenštejnského knížete, Karla I., se ujal vlády jeho syn Karel Eusebius z Lichtenštejna (1611 - 1684), který patřil díky dědictví po otci a po strýci Maxmiliánovi k nejbohatším šlechticům v rakouské monarchii. Musel ale také čelit obviněním, která vinila jeho otce ze zpronevěry mnoha milionů zlatých. Kníže proto císaři nabídl jako kompenzaci 1 079 000 zlatých a dalších 275 000 zlatých na válku s Turky. Císař Leopold I. vyrovnání přijal a roku 1665 zastavil veškerá vyšetřování. Kvůli vyplacení této částky se Karel Eusebius dostal do finančních problémů, přesto dál rozšiřoval své umělecké sbírky a pustil se do stavby mnoha katolických kostelů na svých panstvích, jako například monumentální chrám Nanebevstoupení Panny Marie ve Valticích. Pokračoval také v přestavbě valtického zámku na reprezentativní rodinné sídlo a začal budovat letohrádek v Lednici. Ke svým devíti moravským panstvím přikoupil roku 1638 Břeclav za 250 000 zlatých, čímž dostal lichtenštejnský majetek na Břeclavsku víceméně konečnou podobu.
Nástupcem Karla Eusebia byl Jan Adam I. z Lichtenštejna (1657 - 1712). Už v mládí dosáhl významného postavení u císařského dvora a stejně jako jeho otec byl považován za jednoho z nejbohatších mužů v zemi. Díky tomu mohl začít přikupovat nová panství, jako například Hodonín za 720 000 zl. v roce 1692. Touto koupí dosáhl komplex lichtenštejnských držav na jihu Moravy největší rozlohy. Z období jeho vlády též pochází rozsáhlé zámecké konírny v Lednici od Johanna Fischera z Erlachu. Vedle toho se chtěl Jan Adam stát suverénním říšským knížetem. Za tímto účelem koupil v roce 1699 alpské panství Schellenberg a roku 1712 sousední hrabství Vaduz. Jan Adam se ale titulu říšského knížete nedožil, neboť v červnu roku 1712 náhle zemřel. Teprve v roce 1719 prohlásil císař tato panství za Lichtenštejnské knížectví, které se tak stalo 343. suverénem Svaté říše římské. Už za života Jana Adama bylo jasné, že novým knížetem se stane Antonín Florián z Gundakarovy linie. Ani jeden ze synů Jana Adama totiž nepřežil svého otce. Kníže svého bratrance Antonína Floriána neměl příliš v lásce, a tak odkázal co nejvíce majetku dcerám a ostatním příbuzným. Lichtenštejnové tím navždy přišli o několik panství, mezi nimiž byl i Hodonín. Zcela bez zájmu byly také dokončeny práce na valtickém zámku.
Kníže Antonín Florián z Lichtenštejna (1656 - 1721) se odmítl se závětí Jana Adama smířit a podařilo se mu některá panství získat zpět. Zejména šlo o nově vzniklé Lichtenštejnské knížectví. Nastup nového knížete znamenal příznivý obrat pro Valtice. Antonín Florián, zastávající vysoké posty u císařského dvora, potřeboval důstojné sídlo pro svou reprezentaci. Oba vídeňské paláce zdědili příbuzní, a proto se pustil do velkolepé přestavby valtické rezidence. Stavbou byl pověřen architekt Anton Johann Ospel. Jeho úkolem bylo především rozšíření stávajícího prostoru a stylově jej sjednotit. Při zámku tak postupně od roku 1713 vznikla nová zimní jízdárna a španělské konírny s kočárovnami. Budovy na protilehlé straně nádvoří měly sloužit správním účelům a jako sklepy. Hlavní vstupní trakt do zámku dal kníže strhnout a měl být nahrazen novým. Vedle toho dal Antonín Florián roku 1715 přebudovat valtickou cestu do Lednice na rovnou stromovou alej spojující obě místa. V roce 1716 začal Anton Ospel u lednického zámku stavět velkou oranžerii. Současně pokračovaly práce na rozšíření zámeckých zahrad, které daly základ pozdějšímu parku. Kníže také poskytl stavební materiál na obnovu lanžhotského kostela zničeného nájezdy Kuruců. Dokončení svého rozestavěného díla ve Valticích se však nedožil.
Po smrti knížete Antonína Floriána nastoupil na lichtenštejnský trůn jeho syn Josef Jan Adam z Lichtenštejna (1690 - 1732). Ten zcela opustil představy svého otce a v pracích na valtickém zámku pokračoval ve skromnějším duchu. Záměr vystavět impozantní vstup na 1. nádvoří přímo z náměstí zůstal navždy jen na papíře. Kníže se postupně stáhl do soukromí valtického zámku, pořádal hony nebo navštěvoval své moravské statky.
Ani jeho syn Jan Nepomuk Karel z Lichtenštejna (1724 - 1748) si vlády příliš neužil. Jelikož byl nezletilý vládl za něj kníže Josef Václav jako poručník. Roku 1745 Jan Nepomuk konečně převzal své dědictví, avšak krátce poté umírá a do čela rodu se opět vrátil kníže Josef Václav z Lichtenštejna (1696 - 1772). Kníže byl ve své době dobře známou osobností. Působil jako rakouský diplomat u dvora francouzského krále Ludvíka XV. Do historie se zapsal také jako vojevůdce a reformátor rakouského dělostřelectva. Hned na počátku vlády dokončil několik desetiletí trvající přestavbu valtického sídla. Posledním velký zásahem bylo stržení původního středověkého hradu, na jehož místě je dnes zámecký park. Za panování Jana Václava z Lichtenštejna bylo na Břeclavsku postaveno hned několik nových kostelů. Břeclavský kostel již nepostačoval, proto byl na jeho místě roku 1756 postaven nový, zasvěcený sv. Václavovi. Stejně tak ve Velkých Bílovicích dal kníže v roce 1765 přestavět opuštěný a chátrající evangelický kostel na katolický. Nových svatostánků se dočkali také v Týnci (1767) a Moravské Nové Vsi (1773). Významné změny se dočkala i Lednice. Zde byl naopak původní kostel zbořen a na jeho místě vznikla roku 1771 trojkřídlá zámecká budova, která nahradila původní letohrádek. Nový kostel, v podobě zámecké kaple, dostala Lednice až po nástupu nového knížete.
Tím se stal synovec Josefa Václava - František Josef z Lichtenštejna (1726 - 1781). Za jeho vlády se rodině opět vrátilo černokostelecké panství, ztracené po smrti knížete Jana Adama. Odkázala mu je ve své závěti vévodkyně Marie Terezie Savojská, rozená z Lichtenštejna.

Zdroj:
JUŘÍK, Pavel: Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů
HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské
KORDIOVSKÝ, Emil, a kol.: Město Valtice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama