Květen 2012

Brno - historie města

29. května 2012 v 16:03 | Tomáš |  Města



Oblast, ve které se nachází město Brno byla osídlena člověkem po tisíce let. Z archeologických nálezů je patrné, že údolí řek Svitavy a Svratky obývali lidé již ve starší době kamenné. První doklady slovanského osídlení pocházejí z 5.- 7. století. Během 8. a 9. století území spravovalo velkomoravské hradiště Staré Zámky u Líšně. Po ovládnutí Moravy Přemyslovci se centrum v průběhu 11. století přesunulo do blízkosti nově založeného hradu, který stál pravděpodobně v místech dnešního Starého Brna a byl sídlem jednoho ze tří moravských údělných knížectví. Název města je patrně odvozen od staročeského slova "brnije" - hlína, bláto. Což dává smysl, když si představíme jak muselo v minulosti vypadat bažinaté údolí Starého Brna. Podhradí se rychle rozrůstalo a to i díky příchodu německého obyvatelstva. Němci v Brně založili farní kostel sv. Jakuba, z čehož lze soudit, že žili v okolí nynějšího Náměstí Svobody. Češi sídlili okolo Zelného trhu a sloužil jim kostel sv. Petra. Od roku 1229 je Brno nazýváno městem a bylo vyňato z moci královských úředníků. Tento stav byl potvrzen v roce 1243, kdy král Václav I. udělil Brnu na věčné časy městská práva. Svobodné královské město se uvnitř hradeb rychle rozvíjelo. Naopak obyvatelstvo mimo městskou zeď, ve Starém Brně, bylo dále podřízeno hradským úředníkům a upadalo. Pevnou oporou se měl Brnu stát nový hrad na vrchu Špilberk, založený v 70. letech 13. století markrabětem Přemyslem Otakarem II. Po bitvě na Moravském poli se moci krátce chopil Rudolf Habsburský, který nejen že potvrdil Brnu veškerá stávající privilegia, ale postavil jej na roveň svobodných říšských měst (v praxi neuplatněno). Za krále Václava II. vzkvétala obec i měšťanstvo. Brněnští získali výnos ze cla, právo pořádat výroční trh, volit konšely i právo horní. O pořádek v obci dbala městská rada tvořená rychtářem a 24 konšely.
Význam Brna rostl i za vlády Lucemburků a začal pomalu dohánět Olomouc. Markrabě Karel rozšířil roku 1348 působnost Brna také na Znojemsko, Jihlavsko a Jemnicko a založil pro něj zemské desky. Zároveň nařídil, aby všichni kupci z okolních zemí museli putovat přes Brno. V roce 1349 se Karel IV. vzdal Moravy ve prospěch svého bratra Jana Jindřicha. Markrabě Jan po celou dobu vlády sídlil v Brně, které se už za jeho časů stalo de fakto hlavním městem Moravy. Pravidelně zde zasedal nejen zemský soud pro Brněnsko, ale také moravské zemské sněmy a sjezdy. Jan Jindřich podporoval kroky městské rady, staral se o potřeby měšťanstva i duchovenstva a neobyčejně rozmnožil počet obyvatel. V Brně tehdy žilo přibližně 10 tisíc obyvatel. Prestiž města dokazuje Kniha výroků brněnských konšelů, kterou sepsal roku 1353 radniční písař Jan, a která se stala právním vzorem mnoha měst střední Evropy. Bohužel většina bohatství byla promrhána v nejrůznějších bojích za vlády markraběte Jošta, který zemřel brzy poté co byl zvolen římsko-německým králem. Za Husitských válek město zůstalo po celou dobu pevnou baštou katolictví na straně krále Zikmunda. Husité se jej snažili marně dobýt v letech 1428 a 1430. Později zde probíhala první diplomatická jednání, která vyústila v basilejská kompaktáta.
Následovaly roky vlády slabých panovníků, čímž se zvětšovala moc městské rady, která požívala úcty pro svou přísnou spravedlivost, když například roku 1444 dala popravit vlastního starostu, protože kradl sirotčí peníze. Za panování krále Jiřího z Poděbrad se převážně katolické město v roce 1467 přidalo na stranu uherského krále Matyáše Korvína, korunovaného na Moravě za českého krále. Matyáš vládl na Moravě do roku 1490 prostřednictvím zemského hejtmana Ctibora Tovačovského, který dosáhl zavedení češtiny jako úředního jazyka i zrovnoprávnění brněnských měšťanů se stavy. Přesto se válka citelně podepsala na bohatství města, a to především na zpustošených předměstích.
Vláda Jagelonské dynastie s sebou přinesla období klidu a prosperity. Časté sněmy, soudy či návštěvy panovníků posilovaly nejen moc městské rady, ale i brněnské hospodářství. Byla postavena nová radnice s bohatým gotickým portálem, rozmnožil se též počet městských statků. Zrcadlo slavného Markrabství moravského z roku 1593 o Brnu uvádí: Brno město starožitné, pod kterýmž jde řeka Svitava. To město z druhé strany jest horami skalnatými obklíčené a dostatečně před nepřátely zdmi i jinými potřebami opatřené, při kterémž jest zámek řečený Špilberg, na hůře dosti vysoké postaven.
Zvláště pak mezi německým obyvatelstvem se začalo v první polovině 16. století šířit učení Martina Luthera, jehož stoupenci získávali převahu v městské radě. I přes velké výdaje na válku s Turky a posilování moci Habsburků Brno nadále prosperovalo a městská rada skupovala okolní pozemky i obce. Roku 1560 dokonce od stavů koupila hrad Špilberk. Král Rudolf II. se o panování příliš nestaral, a tak rostla moc královských úředníků a šlechty, což mělo negativní dopad na královská města. Pokračovali také náboženské spory. Císař už dále nehodlal tolerovat protestantismus. Nekatolíkům byl odepřen pohřeb, nesměli být členy městské rady a od roku 1602 bylo protestantství v Brně zcela zakázáno. Trpělivost moravských stavů s Rudolfem II. skončila poté, co císař odmítl potvrdit mír s Turky a Bočkajovci, kteří dříve zle poplenili jih Moravy. Pod vedení Karla Staršího ze Žerotína a Karla z Lichtenštejna se stavové roku 1608 na sjezdu v Ivančicích rozhodli připojit na stranu arcivévody Matyáše. Nový markrabě byl slavnostně přivítán 25. srpna 1608. Nastalo vyjednávání, neboť ani Matyáš nechtěl povolit naprostou náboženskou svobodu. Nakonec markrabě prohlásil, že nikdo nebude stíhán pro své náboženství a protestantům dovolil navštěvovat bohoslužby mimo královská města. 30. srpna Matyáš složil českou přísahu, že bude zachovávat svobody zemské. Před odjezdem pak ještě panovník daroval městu na památku krokodýla, jenž zdobí radnici dodnes.
Vše se změnilo za Matyášova nástupce Ferdinanda Štýrského, který sice roku 1617 na sněmu v Brně slíbil, že se ve věcech náboženských zachová jako jeho předkové, ale opak byl pravdou. Moravané se nejprve v roce 1618 na radu Karla Staršího ze Žerotína nepřipojili ke stavovskému povstání, avšak v následujícím roce byla Morava i Brno obsazeno českým vojskem. Po bitvě na Bílé hoře vítězný císař odmítl potvrdit zemím dosavadní svobody a Brnu nastaly zlé časy. Povstalci byli uvězněni a zbaveni statků. Brno sice díky přímluvě kardinála Dietrichštejna přišlo jen o hrad Špilberk, ale blahobyt byl zničen. Město muselo vydržovat císařské vojsko, městskou radu ovládli opět katolíci a v roce 1625 byli vykázáni všichni protestanti. Na ulicích i na úřadech začala pozvolna převládat němčina. Velké škody napáchala také třicetiletá válka. V roce 1641 padla Olomouc a Brno se stalo jediným hlavním městem Moravy. V létě 1645 bylo samotné Brno neúspěšně obléháno 18tisícovým švédským vojskem generála Torstensona, který chtěl Brno použít jako základnu pro útok na Vídeň. Během tohoto obléhání město hájilo pouze 1476 obránců, přičemž vojáci tvořili necelou polovinu. Díky nasazení obránců a geniální organizaci obrany Raduitem de Souches však Švédové neuspěli a s osmitisícovými ztrátami byli donuceni obléhání ukončit. Rok 1645 do jisté míry odčinil ztráty z roku 1619. Vděčný císař Ferdinand III. udělil Brnu nová privilegia i polepšený znak a pečeť. Obléhání ukázalo na strategickou polohu města, a tak začala rozsáhlá přestavba celého Brna na barokní pevnost. Negativním aspektem však byla nadále velká moc královských úředníků. Pravomoci samosprávy se zmenšovaly a nakonec zůstala v moci městské rady jen policejní a soudní správa. Roku 1726 pak radu nahradil dvanáctičlenný magistrát v čele s rychtářem. Prozíravé opevňování Brna se vyplatilo v roce 1742, kdy město úspěšně odolalo pruskému obléhání. Postavení hlavního města Moravy nyní potvrzovalo množství státních úřadů a mezi léty 1778-82 byla do Brna na čas přesunuta i olomoucká univerzita. Průmysl se začal rozvíjet již od roku 1764, kdy vláda zřídila první textilní manufakturu na jemná sukna. Význam města posílilo i založení brněnského biskupství v roce 1777.
V roce 1791 již mělo Brno přes 22 tisíc obyvatel a jich počet dál narůstal. Stále větší překážkou rozvoje byly hradby obepínající město ze všech stran. Konec brněnské pevnosti přinesly až napoleonské války. Roku 1805 bylo město bez boje vydáno Francouzům. Císař Napoleon se ubytoval na místodržitelství a Brňané museli ubytovat ve svých domech jeho tisíce vojáků. Po vítězství u Slavkova Napoleon v lednu 1806 odtáhl. Další vpád Francouzů přišel roku 1809 a navždy poznamenal vývoj města. Napoleon dal rozbořit důležité části opevnění Špilberku, který tak ztratil svou vojenskou hodnotu a od té doby sloužil už jen jako vězení. Zároveň však svou kontinentální blokádou Anglie neuvěřitelně pozvedl brněnský průmysl, který rázem nestačil uspokojovat poptávku, čímž se Brno stalo nejprůmyslovějším městem Rakouska. Na památku ukončení bojů pak vznikl v roce 1818 obelisk v dnešních Denisových sadech. Roku 1817 bylo založeno Františkovo muzeum, dnešní Moravské zemské muzeum, druhé největší a zároveň druhé nejstarší muzeum v českých zemích. Po zrušení pevnosti nastal prudký průmyslový rozvoj, i když stále byly zachovány zbytky hradeb. Roku 1839 přijel do Brna první vlak z Vídně. Obyvatelstva přibývalo a v roce 1846 dosáhlo i s předměstími 45 tisíc obyvatel, mezi kterými bylo čím dál více Čechů. Přelomový rok 1848 přinesl Brnu nové obecní zřízení a posílení zemských institucí. Roku 1850 bylo k městu připojeno dalších 32 okolních obcí a předměstí. V čele obce stál 48členný městský výbor, který volil na 3 roky starostu, místostarostu a 9 radních, kteří dohromady tvořili městskou radu. První vysokou školou v Brně se stala v roce 1850 Německá technika. Rozhodnutím císaře přestalo být Brno roku 1852 městem vojensky uzavřeným a byly vypracovány regulační plány, podle kterých se řídila zástavba uvolněných pozemků. Za zmínku stojí stavby jako Besední dům (1872), Pražákův palác (1872), Kounicův palác (1873), Umělecko-průmyslové museum (1874) či Zemský dům (1875-78). Rozšiřování a okrašlování města se nejvíce rozmohlo za starostování Gustava Winterhollera a Augusta Wiesera. V poměrně krátkém čase se Brno rozšířilo až na hranice s okolními obcemi. V roce 1882 bylo dokončeno nové městské divadlo, které bylo jako první v Evropě osvětleno elektrickými žárovkami T. A. Edisona. Samozřejmě se také začal projevoval národnostní zápas mezi Čechy a Němci. Spolková činnost německého obyvatelstva se soustředila v Německém domě (1891), Češi se scházeli v Besedním domě. První českou vysokou školou byla Česká technika založená roku 1899. Vzhledem k uvedeným skutečnostem proto nemůže být překvapením, že už v roce 1900 přesáhl počet obyvatel 100 tisíc, z toho 68 tisíc Němců a 38 tisíc Čechů. Období prosperity bohužel ukončila 1. světová válka.
Po vzniku Československé republiky převzala Brno česká správa, která hned v roce 1919 přikročila ke spojení města s 23 sousedními obcemi, aby se posílil jeho český charakter. Počet obyvatel tak dosáhl v roce 1921 210 tisíc a roku 1937 dokonce 300 tisíc obyvatel. V rámci administrativního členění nového státu zastávalo Brno pozici hlavního města země Moravskoslezské Byla založena Masarykova univerzita a také Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. Roku 1928 bylo výstavou soudobé kultury v Československu otevřeno nově vybudované Brněnské výstaviště. Brněnská kultura a architektura tehdy přesáhla hranice našeho státu. Proslulé jsou zejména funkcionalistické stavby jako Vila Tugendhat (1930), Zemanova kavárna (1925), Hotel Avion (1928) či Moravská banka (1931). V letech 1936-1940 vznikla brněnská přehrada, sloužící jako protipovodňová bariéra a jako oblíbené rekreační středisko Brňanů. Do vývoje města opět tragicky zasáhla válka. Rozbití Československa, německá okupace a válečné škody, to vše se negativně podepsalo na životě města. Na konci druhé světové války se Brno několikrát stalo terčem náletů. Osvobození se naštěstí obešlo bez větších bojů a ztrát na životech, neboť Wehrmacht prohlásil Brno otevřeným městem. 26. dubna 1945 osvobodila Brno Rudá armáda vedená maršálem Malinovským. Hned na konci května proběhlo vysídlení Němců, nechvalně známé jako brněnský pochod smrti, čímž Brno přišlo o více než 20 tisíc obyvatel. Po krátkém období okleštěné demokracie v letech 1945-48 nastalo období komunistické totality. Brno ztratilo statut hlavního města Moravy a bylo degradováno do pozice obyčejného krajského města. Vedle toho zásluhou řízeného hospodářství a znárodňování započal postupný úpadek trvající přes 40 let.
V současnosti je Brno se 384 tisíci obyvatel po Praze druhým největším a nejvýznamnějším městem České republiky. Je centrem Jihomoravského kraje, české justice a jiných kontrolních orgánů. V posledních letech se město opět úspěšně rozvíjí zejména zásluhou velké koncentrace vysokých škol a firem z oblasti informačních technologií.

Zdroj:
ŠUJAN, František: Vlastivěda Maravská, Dějepis Brna, Brno 1902
www.brno.cz
www.wikipedia.cz
PAPROCKÝ, Bartoloměj: Zrcadlo slavného Markrabství moravského