Únor 2013

Největší moravské osobnosti

20. února 2013 v 18:04 | Tomáš |  Osobnosti
Morava byla, a stále je, domovem celé řady pozoruhodných osobností. Někteří strávili na Moravě celý život. Jiní naopak přišli zvenčí. Někteří byli hrdými Moravany, pro jiné byla Morava jen rodištěm. Nalezneme mezi nimi lidi nejrůznějších oborů a zájmů, postavy, o kterých mluvíme s úctou, průkopníky známé po celém světě, ale i kontroverzní či přímo záporné postavy našich dějin.

A

Josef Abrhám (Zlín 14.12. 1939 - )- herec
Karel Absolon (Boskovice 6.6. 1877 - 6.10. 1960 Brno) - krasový badatel, archeolog, objevitel Věstonické Venuše

B

Břetislav Bakala (Fryšták 12.2. 1897 - 1.4. 1958 Brno) - dirigent a hudební skladatel
Tomáš Baťa (Zlín 3.4. 1876 - 12.7. 1932 Otrokovice) - zakladatel obuvnické firmy Baťa
Jan Antonín Baťa (Uherské Hradiště 7.3. 1898 - 23.8. 1965 Brazílie) - tvůrce nadnárodního koncernu Baťa
Egbert hrabě Belcredi (Jimramov 2.9. 1816 - 11.10. 1894 Líšeň) - politik
Richard hrabě Belcredi (Jimramov 12.2. 1823 - 2.12. 1902 Gmunden) - politik, český místodržitel, ministerský předseda Rakouského císařství
Tomáš Berdych (Valašské Meziříčí 17.9. 1985 - ) - tenista
Leopold hrabě Berchtold z Uherčic (Vídeň 18.4. 1863 - 21.11. 1942 Maďarsko) - diplomat, c. a k. ministr zahraničí
Petr Bezruč (Opava 15.9. 1867 - 17.2. 1958 Olomouc) - moravskoslezský básník
Jan Blahoslav (Přerov 20.2. 1523 - 24.11. 1571 Moravský Krumlov) - humanista, biskup Jednoty bratrské
Albín Bráf (Třebíč 27.2. 1851 - 1.7. 1912 Roztoky u Prahy) - národohospodář, politik, c. a k. ministr orby
Vincenc Brandl (Staré Brno 5.4. 1834 - 26.12. 1901 Brno) - národopisec, historik a archivář
Antonín Břenek (Brno 23.10. 1848 - 18.11. 1908 Baden) - sochař
Otokar Březina (Počátky 13.9. 1868 - 25.3. 1929 Jaroměřice nad Rokytnou) - básník a spisovatel
Vlastimil Bubník (Kelč 18.3. 1931 - 6.1. 2015 Brno) - hokejista, fotbalista
Zdeněk Burian (Kopřivnice 11.2. 1905 - 1.7. 1981 Praha) - malíř a ilustrátor

C

sv. Cyril (Soluň 827 - 14.2. 869 Řím) a sv. Metoděj (Soluň 813 - 6.4. 885 Morava) - slovanští věrozvěstové a patroni Moravy
Jan Černý (Uherský Ostroh 4.3. 1874 - 10.5. 1959 Uherský Ostroh) - čs. předseda vlády, prezident Země moravskoslezské
Jožka Černý (Čejč 14.3. 1942 - ) - zpěvák lidových písní

D

Arnošt Dadák (Valašské Meziříčí 5.9. 1887 - 5.4. 1939 Valašské Meziříčí) - podnikatel
František z Dietrichsteina (Madrid 22.8. 1570 - 19.9. 1636 Brno) - kardinál, politik, olomoucký biskup a rekatolizátor
Prokop Diviš (Helvíkovice u Žamberka 26.3. 1698 - 21.12. 1765 Přímětice u Znojma) - kněz, vynálezce bleskosvodu
Eduard Doležal (Moravské Budějovice 2.3. 1862 - 7.7. 1955 Baden) - geodet, průkopník fotogrammetrie
Miroslav Donutil (Třebíč 7.2. 1951 - ) - herec
Jiří Dopita (Šumperk 2.12. 1968 - ) - hokejista
Beda Dudík (Kojetín 29.1. 1815 - 18.1. 1890 Rajhrad) - historiograf
Tomáš Dvořák (Zlín 11.5. 1972 - ) - atlet

E

Marie von Ebner-Eschenbach, roz. hraběnka Dubská (Zdislavice 13.9. 1830 - 12.3. 1916 Vídeň) - spisovatelka
Patrik Eliáš (Třebíč 13.4. 1976 - ) - hokejista
Christian d'Elvert (Brno 11.4. 1803 - 23.1. 1896 Brno) - historik, politik
Karel Engliš (Hrabině 17.8. 1880 - 15.6. 1961 Hrabině) - ekonom, čs. ministr financí, první rektor Masarykovy univerzity v Brně

F

Helena Fibingerová (Víceměřice 13.7. 1949 - ) - atletka, mistryně světa v hodu koulí
Zdeněk Fierlinger (Olomouc 11.7. 1891 - 2.5. 1976 Praha) - politik, diplomat, čs. předseda vlády
Emil Filla (Chropyně 4.4. 1882 - 7.10. 1953 Praha) - malíř
Rudolf Firkušný (Napajedla 11.2. 1912 - 19.7. 1994 USA) - klavírista
Sigmund Freud (Příbor 6.5. 1856 - 23.9. 1939 Londýn) - lékař, psycholog, zakladatel psychoanalýzy
Gustav Frištenský (Křečhoř 18.5. 1879 - 6.4. 1957 Litovel) - mistr Evropy v řeckořímském zápase
Bohuslav Fuchs (Všechovice 24.3. 1895 - 18.9. 1972 Brno) - funkcionalistický architekt a urbanista

G

František Lydie Gahura (Zlín 10.10. 1891 - 15.9. 1958 Brno) - architekt, urbanista a sochař
Karl Giskra (Moravská Třebová 29.1. 1820 - 1.6. 1879 Baden u Vídně) - politik, c. a k. ministr vnitra
Kurt Gödel (Brno 28.4. 1906 - 14.1. 1978 USA) - logik
Nataša Gollová (Brno 27.2. 1912 - 29.10. 1988 Praha) - herečka
Klement Gottwald (Dědice u Vyškova 23.11. 1896 - 14.3. 1953 Praha) - politik, čs. předseda vlády, prezident ČSR

H

Hugo Haas (Brno 18.2. 1901 - 1.12. 1968 Vídeň) - herec a režisér
František Halas (Brno 3.10. 1901 - 27.10. 1949 Praha) - básník
Jiří Hanzelka (Štramberk 24.12. 1920 - 15.2. 2003 Praha) - cestovatel a spisovatel
Wilhelm von Hartel (Dvorce 28.5. 1839 - 14.1. 1907 Vídeň) - pedagog, rektor vídeňské university, c. a k. ministr kultu a vyučování
Jan Herben (Brumovice 7.5. 1857 - 24.12. 1936 Praha) - spisovatel, novinář a politik
Bohumil Hrabal (Brno 28.3. 1914 - 3.2. 1997 Praha) - spisovatel
Edmund Husserl (Prostějov 8.4. 1859 - 27.4. 1938 Freibug im Breisgau) - filozof, zakladatel moderní fenomenologie

Ch

Karl Chiari (Vídeň 26.5. 1849 - 14.5. 1912 Trieben) - průmyslník, politik
Jan rytíř Chlumecký (Zadar 23.3. 1834 - 11.12. 1924 Bad Aussee) - politik, c. a k. ministr orby a obchodu, předseda poslanecké sněmovny Říšské rady
Petr rytíř Chlumecký (Terst 30.3. 1825 - 29.3. 1863 Brno) - historik

I

Sergej Ingr (Vlkoš 2.9. 1894 - 17.6. 1956 Paříž) - legionář, čs. armádní generál, ministr národní obrany londýnské exilové vlády

J

Leoš Janáček (Hukvaldy 3.7. 1854 - 12.8. 1928 Ostrava) - hudební skladatel
Eva Jiřičná (Zlín 3.3. 1939 - ) - architektka a disignérka

K

Gustav hrabě Kálnoky von Köröspatak (Letovice 29.12. 1832 - 13.2. 1898 Brodek u Prostějova) - politik, c. k. ministr zahraničí
Georg Kamel (Brno 21.4. 1661 - 2.5. 1706 Filipíny) - misionář, botanik, jeho jméno nesou květiny kamélie
Viktor Kaplan (Mürzzuschlag 27.11. 1876 - 23.8. 1934 Unterach am Attersee) - inženýr, profesor brněnské techniky, vynálezce Kaplanovy turbíny
Laďa Kerndl (Brno 16.5. 1945 -) - zpěvák
Franz Klein (Kociánov 27.4. 1800 - 29.8. 1855 Zebrzydowice) - průmyslník, stavitel železnic
Konrád Ota Znojemský (1136;1141 - 9.9. 1191) - první moravský markrabě
Jan Amos Komenský (JV Morava 28.3. 1592 - 15.11. 1670 Amsterdam) - filozof, spisovatel a pedagog, poslední biskup Jednoty bratrské
Karl von Kopal (3.2. 1788 Ctidružice - 17.6. 1848 Itálie) - plukovník rakouské armády, hrdina z bitev u Santa Lucie a Vicenzy v roce 1848
Jan Kotěra (Brno 18.12. 1871 - 17.4. 1923 Praha) - architekt
Václav Antonín z Kounic (Vídeň 2.2. 1711 - 27.6. 1794 Mariahilf u Vídně) - diplomat, rakouský státní kancléř
Richard Krajčo (Ostrava 1.6. 1977 -) - zpěvák
Ludvík Krejčí (Tuřany u Brna 17.8. 1890 - 9.2. 1972 Ústí nad Orlicí) - legionář a čs. armádní generál
Roman Kreuziger (Moravská Třebová 6.5. 1986 - ) - profesionální cyklista
Karel Kryl (Kroměříž 12.4. 1944 - 3.3. 1994 Mnichov) - písničkář a básník
Milan Kundera (Brno 1.4. 1929 - ) - spisovatel
Jan Kuna II. z Kunštátu (1495 - 1540) - politik, moravský zemský hejtman

L

Karel z Liechtensteina (Lednice 30.7. 1569 - 12.2. 1627 Praha) - politik, český místodržitel
Karel z Liechtenštejna-Kastelkornu (Kladsko 8.4. 1624 - 23.9. 1695 Olomouc) - olomoucký biskup
Adolf Loos (Brno 10.12. 1870 - 23.8. 1933 Kalksburg u Vídně) - architekt
Jindřich z Lipé (1275 - 26.8. 1329) - politik, moravský zemský hejtman
Karel Loprais (Ostrava 4.3. 1949 - ) - automobilový závodník
Hieronymus Lorm (Mikulovice 9.8. 1821 - 4.12. 1902 Brno) - tvůrce Lormovy abecedy pro hluchoslepé
Jošt Lucemburský (1351 - 18.1. 1411 Brno) - moravský markrabě, braniborský kurfiřt a římský král

M

Miloš Macourek (Kroměříž 2.12. 1926 - 30.9. 2002 Praha) - dramatik, básník a scénárista
Jiří Mahen (Čáslav 12.12. 1882 - 22.5. 1939 Brno) - básník, novinář, knihovník, režisér a divadelní kritik
Ernst Mach (Chrlice u Brna 18.2. 1838 - 19.2. 1916 Vaterstetten) - fyzik, filozof a rektor Karlo-Ferdinandovy univerzity
Tomáš Garrigue Masaryk (Hodonín 7.3. 1850 - 14.9. 1937 Lány) - politik, filozof a první prezident Československé republiky
Gregor Johann Mendel (Hynčice 20.7. 1822 - 6.1. 1884 Brno) - starobrněnský opat, zakladatel genetiky
Vladimír Menšík (Ivančice 9.10. 1929 - 29.5. 1988 Brno) - herec, bavič a vypravěč
Jan Milíč z Kroměříže (Kroměříž ? - 29.6. 1374 Avignon) - teolog, kazatel
kníže Mojmír I. (? - 846) - první historicky známý vládce Velké Moravy
bratři Alois (Jimramov 14.10. 1861 - 24.2. 1925 Brno) a Vilém (Jimramov 14.5. 1863 - 2.3. 1912 Diváky) Mrštíkovi - spisovatelé
Alfons Mucha (Ivančice 24.7. 1860 - 14.7. 1939 Praha) - secesní malíř
Alois Musil (Rychtářov u Vyškova 30.6. 1868 - 12.4. 1944 Otryby) - cestovatel, orientalista

N

Vítězslav Nezval (Biskoupky 26.5. 1900 - 6.4. 1958 Praha) - básník, spisovatel a překladatel
Jaromír Nohavica (Ostrava 7.6. 1953 - ) - písničkář

O

Jan Opletal (Lhota nad Moravou 1.1. 1915 - 11.11. 1939 Praha) - student Lékařské fakulty UK zabitý nacisty

P

František Palacký (Hodslavice 14.6. 1798 - 26.5. 1876 Praha) - historik, politik a spisovatel
Vilém II. z Pernštejna (Pernštejn 1436 - 8.4. 1521 Pardubice) - politik
Vratislav II. Pernštejna (Velké Meziříčí 9.7. 1530 - 20.10. 1582 Linz) - politik, diplomat, nejvyšší kancléř Království českého
František Peřina (Morkůvky 8.4. 1911 - 6.5. 2006 Praha) - čs. generál, legendární pilot druhé světové války
Franz von Pillersdorf (Brno 1.3. 1786 - 22.2. 1862 Vídeň) - právník, politik, předseda vlády Rakouského císařství
Boleslav Polívka (Vizovice 31.7. 1949 - ) - herec
Anton Postl (Popice z Znojma 3.3. 1793 - 26.5. 1864 Solothurn) - spisovatel známý jako Charles Sealsfield
Alois Pražák (Uherské Hradiště 21.2. 1820 - 30.1. 1901 Vídeň) - politik, právník, c. a k. ministr spravedlnosti

R

Jakub Kryštof Rad (Rheinfelden 25.3. 1799 - 13.10. 1871 Vídeň) - vynálezce kostkového cukru
Karl Renner (Dolní Dunajovice 14.12. 1870 - 31.12. 1950 Vídeň) - rakouský kancléř a později i prezident
kníže Rastislav (? - 870) - vládce Velké Moravy, iniciátor cyrilometodějské misie

S

Martina Sáblíková (Nové Město na Moravě 27.5. 1987 - ) - rychlobruslařka
sv. Jan Sankander (Skočov 20.12. 1576 - 17.3. 1620 Olomouc) - umučený katolický kněz
Ondřej Sekora (Královo Pole u Brna 25.9. 1899 - 4.7. 1967 Praha) - spisovatel, žurnalista a grafik
Oskar Schindler (Svitavy 28.4. 1908 - 9.10. 1974 Hildesheim) - kontroverzní obchodník, který zachránil přes tisíc Židů z koncentračního tábora
Josef Alois Schumpeter (Třešť 8.2. 1883 - 8.1. 1950 USA) - ekonom, politik, rakouský ministr financí
Jan Skácel (Vnorovy 7.2. 1922 - 7.11. 1989 Brno) - básník a prozaik
Josef Sonnenfels (Mikulov 1733 - 25.4. 1817 Vídeň) - osvícenský učenec, spoluautor reforem Marie Terezie a Josefa II.
Raduit de Souches (La Rochelle 16.8. 1608 - 12.8. 1682 Jevišovice) - orgánizátor obrany Brna před Švédy, velitel císařských vojsk na Moravě
František Sušil (Nový Rousínov 14.6. 1804 - 31.5. 1868 Bystřice pod Hostýnem) - kněz, sběratel lidových písní
král Svatopluk I. (830 - 894) - nejvýznamnější panovník Velké Moravy
Ludvík Svoboda (Hroznatín 25.11. 1895 - 20.9. 1979 Praha) - legionář, čs. armádní generál, ministr národní obrany a prezident ČSSR
Jan Syrový (Třebíč 24.1. 1888 - 17.9. 1970 Praha) - velitel čs. legií v Rusku, armádní generál, ministr národní obrany, československý premiér
Josef Šnejdárek (Napajedla 2.4. 1875 - 13.5. 1945 Casablanca) - legionář, čs. armádní generál
Tomáš Špidlík (Boskovice 17.12. 1919 - 16.4. 2010 Řím) - kardinál a teolog
Jan Šrámek (Grygov 11.8. 1870 - 22.4. 1956 Praha) - kněz, předseda Londýnské exilové vlády
Max Švabinský (Kroměříž 17.9. 1873 - 10.2. 1962 Praha) - malíř

T

Julius Tandler (Jihlava 16.2. 1869 - 25.8. 1936 Moskva) - tvůrce prvního ministerstva zdravotnicví na světě
Rudolf Těsnohlídek (Čáslav 7.6. 1882 - 12.1. 1928 Brno) - spisovatel, básník a novinář
Michael Thonet (Boppard 2.7. 1796 - 3.3. 1871 Vídeň) - podnikatel, vynálezce a návrhář ohýbaného nábytku
František Tomášek (Studénka 30.6. 1899 - 4.8. 1992 Praha) - kardinál a teolog
Ctibor Tovačovský z Cimburka (1438 - 26.6. 1494) - politik a právník, autor Knihy Tovačovské

U

Milan Uhde (Brno 28.7. 1936 - ) - spisovatel, politik a scénárista
Joža Úprka (Kněždub 26.10. 1861 - 12.1. 1940 Hroznová Lhota) - malíř a grafik

V

Ludvík Vaculík (Brumov 23.7. 1926 - 6.6. 2015) - prozaik a publicista
Pavel Josef Vejvanovský (Hlučín 1640 - 24.7. 1693 Kroměříž) - barokní hudební skladatel

W

Friedrich Wannieck (Brno 19.7. 1838 - 21.4. 1919 Merano) - podnikatel, politik
Jindřich Wankel (Praha 15.7. 1821 - 5.4. 1897 Olomouc) - lékař, archeolog a speleolog, "otec moravské prehistorie"
Jan Eskymo Welzl (Zábřeh na Moravě15.8. 1868 - 18.9. 1948 Kanada) - cestovatel, vypravěč a náčelník eskymáků
František Weyr (Vídeň 25.4. 1879 - 29.6. 1951 Brno) - právník a statistik, jeden ze zakladatelů brněnské právnické fakulty a pozdější rektor Masarykovy univerzity v Brně
Ernst Wiesner (Malacky 21.1. 1890 - 15.7. 1971 Liverpool) - funkcionalistický architekt
Otto Wichterle (Prostějov 27.10. 1913 - 18.8. 1998 Stražisko) - vědec, vynálezce měkkých kontaktních čoček a silonu
Gustav Winterholler (Staré Brno 14.4. 1833 - 28.7. 1894 Brno) - významný brněnský starosta
Jiří Wolker (Prostějov 29.3. 1900 - 3.1. 1924 Prostějov) - básník

Z

Emil Zátopek (Kopřivnice 19.9. 1922 - 21.11. 2000 Praha) - atlet
Vilém Závada (Hrabová 22.5. 1905 - 30.11. 1982 Praha) - básník a spisovatel
David Zeisberger (Suchdol nad Odrou 17.3. 1721 - 17.11. 1808 Ohio) - moravský bratr, misionář, "apoštol indiánů"
Karel starší ze Žerotína (Brandýs nad Orlicí 15.9. 1564 - 9.10. 1636 Přerov) - významný moravský politik a spisovatel
Ladislav Velen ze Žerotína (Břeclav 7.12. 1579 - 3.4. 1638 Poznaň) - politik, vojevůdce a vůdce stavovského odboje na Moravě

Prohlášení německému lidu na jižní Moravě ze dne 3. 11. 1918

1. února 2013 v 20:18 | Tomáš |  Historické dokumenty
Německému lidu na jižní Moravě!

V neděli dne 3. listopadu shromáždili se říšští a zemští poslanci německé jižní Moravy ke krajskému shromáždění ve Znojmě a dohodli se na něm na tomto usnesení:

My, německo-rakouským lidem našeho území podle všeobecného, rovného a přímého hlasovacího práva zvolení poslanci, v této době jediní oprávnění zástupci našeho lidu, shromáždili jsme se v době všeobecné tísně našeho domova a našeho lidu, když byl druhý národ, obývající dosavadní korunní zem markrabství moravské, přerušil s námi veškeré politické a především hospodářské soužití, k tomuto prozatímnímu krajskému shromáždění, abychom na podkladě uznaného principu o sebeurčení národů zřídili v našem kraji uspořádanou správu a tak sebe, svoje rodiny a svoje potomky ochránili před cizí nadvládou, před hospodářským zničením a sociálním rozkladem.

Prozatímní krajské shromáždění ustavilo se v neděli 3. listopadu 1918 v radnici města Znojma a dohodlo se na těchto usneseních:

I.

1.Ve jménu lidu a území které zastupuje, prohlašuje ustavující krajské shromáždění souhrn obcí

politický okres Hustopeče:

Hustopeče, Starovice, Kurdějov, Ledce, Nové Mlýny, Popice, Přítluky, Zaječí, Strachotín, Vojkovice;

politický okres Dačice:

Staré Hobzí, Český Rudolec, Holešice, Hostkovice, Vlastkovec, Lidéřovice, Lipolec, Maříž, Marketa, Modletice, Mutná, Mutišov, Nové Sady, Peč, Písečná křesť., Písečná žid., Chvaletín, Cizkrajov, Slavětín, Stálkov, Stoječín, Dolní Radíkov, Vnorovice, Urbaneč, Václavov, Bolíkov, Slavonice;

politický okres Hodonín:

Břeclav křesť., Břeclav žid.;

politický okres Moravské Budějovice:

Danšovice, Dešná, Vratěnín, Flandorf, Lubnice, Korolupy, Lovčovice, Mešovice, Plavčovice, Chvalkovice, Rancířov, Hluboká, Uherčice, Bělčovice, Županovice;

politický okres Moravský Krumlov:

Našiměřice, Babice, Damnice, Chlupice, Kubšice, Hostěradice, Kašenec, Jiřice, Želovice, Kadov, Lidměřice, Miroslav křesť., Miroslav žid., Míšovice, Skalice, Suchohrdly, Dolenice, Olbramovice;

politický okres Mikulov:

Perná, Prátlsbrun, Trnové Pole, Lednice křesť., Lednice žid., Drnholec, Branišovice, Frélichov, Kolenfurt, Dobré Pole, Němčičky, Klentnice, Kupařovice, Litobratřice, Loděnice, Malešovice, Nová Ves, Milovice, Medlov, Smolín, Mušov, Nejdek, Nový Přerov, Novosedly, Mikulov, Mikulov žid., Horní Věstonice, Odrovice, Bavory, Pouzdřany, Pohořelice křesť., Pohořelice žid., Pavlov, Pravlov, Pulgary, Šumice, Troskotovice, Dolní Dunajovice, Dolní Věstonice, Cvrčovice, Sedlec, Pasohlávky, Vlasatice;

politický okres Znojmo:

soudní okres Vranov - Starý Petřín, Chvalatice, Vracovice, Vranov, Frejštejn, Jazovice, Lančov, Liliendorf, Lukov, Milíčovice, Nový Petřín, Horní Břečkov, Podmýče, Šafov křesť., Šafov žid., Štítary, Onšov, Stálky, Čížov;

soudní okres Jaroslavice - Hrádek, Fryšava, Hrabětice, Velké Křídlovice, Dyjákovice, Hrušovany, Hevlín, Jaroslavice, Křídlůvky, Oleksovičky, Micmanice, Mackovice, Božice, Pravice, Šanov, Valtrovice, Čule;

soudní okres Znojmo - Starý Šaldorf, Podmolí, Bohunice, Borotice, Německé Konice, Derflice, Sedlešovice, Nesachleby, Vranovská Ves, Kyjovice, Ječmeniště, Hnánice, Oleksovice, Krhovice, Heřmanov, Hodonice, Havraníky, Chvalovice, Dyjákovičky, Dobšice, Lechovice, Mansberk, Milfroň, Načeratice, Nový Šaldorf, Oblekovice, Bantice, Hradiště Svatého Hypolita, Popovice, Práče, Prosiměřice, Bohumilice, Strachotice, Želetice, Šakvice, Šatov, Tasovice, Stošíkovice, Těšetice, Vrbovec, Vítonice, Suchohrdly;

městská obec Znojmo


pod jménem "Německý kraj jihomoravský (Deutschsüdmährischer Kreis) za oddělené správní území státu Německé Rakousko, provádí tím přistoupení k německorakouskému státu, uznává ústavodárné národní shromáždění Německého Rakouska konané v pondělí dne 21. října v zemském domě ve Vídni, za svou nejvyšší zákonodárnou korporaci a jí ustanovené úřady jako úřady nadřízené a prohlašuje usnesení této korporace, jakož i nařízení těchto úřadů pro sebe, jakož i pro celý tímto krajským shromážděním zastoupený lid a kraj za závazná bez jakýchkoli výhrad.

2. Německý kraj jihomoravský provádí své připojení na korunní zem Dolní Rakousy, slibuje sdíleti její osudy v nezlomném soužití a bratrské solidaritě a očekává, že její zákonité zastoupení tento slib přijme a že jej bude ve stejném duchu opětovati.


II.

Krajské shromáždění určí ze svého středu tříčlenný krajský výbor a ten volí krajského hejtmana. ti povedou až do převzetí území kraje zeměpanskou autonomní správou země dolnorakouské jeho vnitřní správu, jakož i jeho zastoupení navenek.

Na podkladě uvedených usnesení přikročilo krajské shromáždění ihned k volbě činovníků a zvolilo jednomyslně: ke krajským výborům pány poslance: Josefa Brunnera, statkáře v Hevlíně, státního radu Josefa Luksche, statkáře v Loděnicích, státního radu Oskara Teufela, továrníka ve Znojmě. ti zvolili ze svého středu pana státního radu Oskara Teufela za krajského hejtmana.

Německý kraj jihomoravský je tím stanoven jako samostatné správní území. Po jeho ustavení přijalo krajské shromáždění tato usnesení:

1. Krajský výbor se vyzývá, aby vhodně spravil národní shromáždění Německého Rakouska o tomto ustavení a požádal jej o potvrzení provedené volby a o postavení nově zřízeného kraje a jeho prozatímních zařízení pod ochranu celého národu.

2. Dále se krajský výbor vyzývá, aby o této hotové události zpravil C. a k.vládu a vymohl převedení úřadů a úředních orgánů tohoto území do služeb země dolnorakouské.

3. Kdyby C. a k.vláda neprovedla ihned tento návrh, zakročí se u německorakouské státní rady, aby uskutečnila mocí svého úřadu toto převedení.

4. Protokol o usneseních krajského shromáždění bude uveřejněn vyvěšením ve všech obcích kraje.


Tato usnesení, na která přistoupili i přítomní zemští poslanci dotčených volebních krajů, se tímto podle příkazu krajského shromáždění vyhlašují.


Znojmo, 3. listopadu 1918

Za prozatímní krajské shromáždění Německého kraje jihomoravského

krajský výbor:

státní rada poslanec

Oskar Teufel,

krajský hejtman


Josef Brunner Josef Luksch

Česko-německé vztahy na Břeclavsku (1918-1938)

1. února 2013 v 20:11 | Tomáš |  Česko-německé vztahy na Břeclavsku

Odpor jihomoravských Němců v menší míře pokračoval i v prvních letech Československé republiky, neboť se odmítali smířit s životem ve státě ovládaném Čechy. Nacionální vášně ještě umocňovaly pobuřující letáky O. Teufela pašované z Rakouska. Nejrychleji utichly protesty v Břeclavi. Už před válkou zde tvořili Němci jen křehkou a uměle udržovanou většinu, která po odchodu rakouských železničářů a úředníků definitivně padla. Rakouské zdroje uvádějí, že takto muselo odejít téměř 4 000 lidí.[1] Naopak na Mikulovsku a Pohořelicku zůstávaly události z konce roku 1918 stále živé. 6. 6. 1919 se mikulovská městská rada opět dožadovala práva rozhodnout se, ke kterému státu bude město patřit. Odpovědí úřadů bylo 23. 6. rozpuštění obecního zastupitelstva pro velezrádné překročení kompetencí a správu města převzal vládní komisař Vavřín Vyplek.[2] Stejně tak v den prvního výročí obsazení Mikulova, 16. 12. 1919, zavlál nad městem symbolický černý prapor a na podstavci stržené císařovy sochy se objevil nápis: "Němci, nezapomeňte na den hanby a zotročení!" Nepokoje propukaly také při odstraňování habsburských pomníků.[3] Kromě toho, že byly často zničeny hodnotné umělecké památky, docházelo bohužel i k jejich hanobení. Například v Březí byla socha císaře Františka Josefa před stržením nejprve oběšena na šibenici. Velkou nevoli budilo přeobsazování státních orgánů. Namísto Němců tak byli do škol, pošt, nádraží, četnictva, ale i na fary dosazováni Češi, a to i v ryze německých oblastech. Díky pozemkové reformě přicházeli čeští kolonisté, pro které pak stát stavěl menšinové školy[4]. Jen na Mikulovsku a Pohořelicku takto vzniklo 23 českých menšinových škol. Tento proces nazvali Němci "Tschechisierung".

Připojení Valticka k Československu

1. února 2013 v 20:06 | Tomáš |  Česko-německé vztahy na Břeclavsku

Krátce poté, co došlo k převzetí moci československými úřady v Břeclavi, se k novému státu přihlásilo také české obyvatelstvo za hranicemi Moravy. Občané dolnorakouských vsí Poštorná, Charvátská Nová Ves a Hlohovec využili revoluční situace a žádali připojení k Moravě. Svůj postoj dali jednoznačně najevo při manifestaci, která se konala 10. 11. 1918 v Poštorné. Naprostá převaha českého obyvatelstva vedla k tomu, že bez čekání na mírová jednání byly zmíněné obce zajištěny Slováckou brigádou a jejich katastry se staly prozatímní státní hranicí. O obsazení měly zájem i další vesnice s početnou českou komunitou jako Hohenau či Rabensburg. Proti takovému postupu však ostře protestovala vláda Německého Rakouska, a tak byl spor postoupen k rozhodnutí mírové konferenci v Paříži.[1]

V souvislosti s převratem rostla panika zejména v rakouských Valticích. Již 2. 11. byl starosta Swoboda povolán do Mistelbachu, kde obdržel první nutné instrukce. Brzy nato zřídily Valtice vlastní oddíl Volkswehr o počtu 123 mužů, 10 poddůstojníků a 4 důstojníků. Zvláště po obsazení sousedních českých vsí totiž sílila obava, že se Češi pokusí násilím zmocnit města. Navíc na demarkační čáře docházelo často k potyčkám jako například, když byl v noci ze 16. na 17. 12. zastřelen českou hlídkou člen domobrany A. Bartsh. Svůj nesouhlas s odtržením od Rakouska vyjadřovalo i obyvatelstvo. Dne 5. 6. 1919 se na náměstí uskutečnilo masové shromáždění proti připojení k ČSR, sbíraly se také podpisy pod petici.[2] Zastupitelstvo též vypravilo delegaci s žádostí o podporu ke knížeti Lichtenštejnovi a zemskému hejtmanovi Severovi. Přes veškerou snahu místních však 3. 9. telefonoval státní podsekretář E. Weiß, že město je pro Rakousko ztraceno. Následující den došlo ke stěhování četnické stanice do Poysdorfu.[3]

Při vyjednávání žádala československá strana v oblasti Břeclavska kromě Valticka také území Moravského pole a tzv. moravsko-dyjský trojúhelník. Rakouská delegace chtěla naopak posunout hranici u Laa an der Thaya a měla eminentní zájem na udržení Valticka. Zároveň odmítla územní ústupky na Moravském poli, neboť pro hornaté Rakousko byl tento kraj hospodářsky příliš cenný. O konečné podobě hranice mezi Československem a Rakouskem bylo rozhodnuto podepsáním mírové smlouvy 10. 9. 1919 ve městě Saint Germain en Laye, jež měla vstoupit po roce v platnost. ČSR uspěla jen u dvou malých území o celkové rozloze 197 km2 a s 10 803 obyvateli. Šlo o Valticko a moravsko-dyjský trojúhelník. Připojení prvního území bylo zdůvodněno komunikačními aspekty (trať Břeclav-Znojmo) a národnostní převahou českého lidu. Druhé území bylo získáno na základě důvodů hospodářských (louky a lesy) a strategických.[4]

Podepsáním mírové smlouvy však spory o Valticko neskončily. Vyjednávání se pouze postupně zúžila na dvě obce, Valtice (Feldsberg) a Úvaly (Garschöntal), ve kterých žili převážně Němci. Na jednání v Praze v lednu 1920 vzneslo Rakousko návrh, že na vlastní náklady postaví novou železnici ze Sedlece do Lednice, kde by se napojila na stávající trať Lednice-Břeclav, čímž byl československý požadavek vážně ohrožen. Ve dnech 5. - 7. 3. 1920 se uskutečnilo jednání přímo ve Valticích. Dr. Bobek za československou stranu nabízel jedinou možnost jak ponechat Valtice v Rakousku, a to náhradou za jiné území. Konkrétně požadoval Reintal, Bernhardstal a Rabensburg. Tyto obce byly pro ČSR strategicky zajímavé, neboť přímo sousedily s Břeclaví a navíc se zde nacházely studny břeclavského vodovodu. Nicméně obě strany se nakonec nedokázaly dohodnout. Současně se blížil termín, kdy měla saintgermainská smlouva nabýt platnosti. Dohoda proto byla ratifikována.[5]

V první polovině roku 1920 opustily bývalé okresní město zbývající instituce jako okresní soud a berní úřad. K poslednímu setkání s krajany došlo 30. 7. v zasedacím sále radnice. Na rozloučenou hovořil zemský soudní rada Patsch, poslanec zemského sněmu Hess a za sousední okres Poysdorf přijel starosta Schwayer. Valtický starosta Mathias Nister pak poděkoval za projevy účasti na osudu města.[6] Následujícího dne byla oblast Valtic a Úval oficiálně převzata československou správou.



Reakce na vznik Československa

1. února 2013 v 20:05 | Tomáš |  Česko-německé vztahy na Břeclavsku

První světová válka rozpory mezi Čechy a Němci ještě více prohloubila. Podmínky pro život se razantně zhoršovaly, což stavělo české obyvatelstvo proti Němcům, kteří představovali státní správu. Válečné zákony proměnily liberální předválečné Rakousko-Uhersko v téměř vojenskou diktaturu. Také na Břeclavsku docházelo k tvrdé perzekuci těch, kteří se neztotožnili s oficiální válečnou politikou. V lednu 1915 na to doplatil ing. Emil Bartoš, který opustil břeclavskou nádražní restauraci při zpívání písně "Wacht am Rhein". Byl vojenským soudem odsouzen k jednoročnímu žaláři a ztrátě inženýrského diplomu, přestože svědci vypovídali, že se nehrála rakouská hymna. Nejtragičtější byl osud Marie Frýbortové, která pracovala na břeclavském nádraží. Němečtí kolegové se jí vysmívali pro její národnost, až jednou v rozčílení strhla a zmačkala císařovu podobiznu. Byla předána vojenskému soudu v Brně, kde pro nelidské zacházení ve vyšetřovací vazbě zešílela a po třech měsících zemřela.[1]

Na podzim roku 1918 bylo stále zřejmější, že dny Rakousko-Uherska jsou sečteny. V armádě se množily dezerce vojáků a zásobování obyvatelstva se stávalo kritickým. Do toho ještě řádila epidemie španělské chřipky. 14. 10. 1918 se konala v Břeclavi před Národním domem[2] veřejná chůze českého obyvatelstva, na které promluvil poslanec říšské rady Rudolf Malík. Všichni přítomní byli nadšeni jeho řečí, zvláště když prohlásil, že český národ bude brzy samostatný a svobodný. Následně byl 27. 10. v Břeclavi utvořen okresní Národní výbor v čele s Františkem Sovadinou.[3] Blížící se hrozbu vycítilo i vedení radnice, které již na jaře prosadilo odvelení všech českých vojáků z Břeclavi pod záminkou obavy o bezpečnost německého obyvatelstva. Posádkové velitelství průběžně dostávalo pokyny, jak se zachovat v případě převratu.[4] Samotný 28. říjen proběhl ve městě v poklidu, protože první zprávy o převratu přišly až ráno 29. 10. Šlo o služební telegram nádražnímu úřadu s výzvou, aby se podřídil generálnímu ředitelství v Praze. Český telegram vzbudil mezi německými úředníky překvapení, neboť šlo o něco neslýchaného. K překladu si zavolali české zřízence, kteří již v kanceláři zůstali a kontrolovali práci německých kolegů.

Česko-německé vztahy na Břeclavsku do roku 1914

1. února 2013 v 20:00 | Tomáš |  Česko-německé vztahy na Břeclavsku

Ke správnému pochopení problematiky je nejprve důležité znát národnostní složení Břeclavska. Zjednodušeně řečeno, na začátku 20. století měl český živel převahu na venkově, zatímco města Břeclav (Lundenburg), Hustopeče (Auspitz), Mikulov (Nikolsburg) a Pohořelice (Pohrlitz) drželi Němci. V roce 1910 žilo v břeclavském soudním okrese 81,9 % Čechů a 18 % Němců. Z toho většina těchto obyvatel německé národnosti žila v Břeclavi, menší počet pak v Podivíně (Kostel) a Moravské Nové Vsi (Mähr. Neudorf). V hustopečském okrese žilo v témže roce 57,7 % Čechů a 42,2 % Němců. Také zde Němci ovládali okresní město a navíc okolní vesnice: Zaječí (Saitz), Přítluky (Prittlach), Nové Mlýny (Neumühl), Kurdějov (Gurdau), Popice (Poppitz), Starovice (Groß Steurowitz) a Strachotín (Tracht). Ryze český charakter mělo Kloboucko s 99,6 % Čechů. Dále zde byly dva silně německé okresy. Na Pohořelicku se k české národnosti přihlásilo jen 4,1 % obyvatel. Naopak jasnou většinu 95,9 % zaujímali Němci. Podobně tomu bylo v mikulovském okrese, který patřil k největším baštám němectví na Moravě. Čechů bylo napočítáno pouze 1,8 % v kontrastu k 96,3 % Němců.[1] Zmíněné skutečnosti později sehrály důležitou roli v reakci místních obyvatel na bouřlivé události 1. poloviny 20. století.

Přestavba katedrály sv. Petra a Pavla

1. února 2013 v 19:06 | Tomáš |  Články
Katedrála sv. Petra a Pavla patří po staletí k hlavním dominantám města pod Špilberkem. Dnešní novogotickou podobu jí ale vtiskla až rozsáhlá přestavba z přelomu 19. a 20. století. S myšlenkou přestavět hlavní brněnský chrám přišel v roce 1877 brněnský biskup Karel Nöttig. Jeho rozhodnutí bylo zřejmě ovlivněno jednak výročím 100 let od založení brněnského biskupství, ale též nedůstojným a pro potřeby biskupa nevyhovujícím stavem chrámu. Návrhem regotizační přestavby byl pověřen architekt August Prokop. Současně byl zřízen fond, který měl za cíl zajistit finanční prostředky.
Podoba chámu bez věží
V první fázi projektu se biskupství zabývalo myšlenkou dokončení stávající středověké věže. Návrh roku 1878 vypracoval Robert Onderka, jehož plán počítal se zvýšením pozdně gotické věže a jejím zakončením střechou ve tvaru helmice. K realizace však nakonec nedošlo a kapitula vyzvala stavitele Prokopa, aby přeložil svůj návrh. Roku 1884 představil Prokop svou koncepci, které dominovala mohutná věž umístěná v průčelí chrámu. Podobný směr přestavby prosazoval i Schmidtům návrh z roku 1885. Oba plány však pro svou nákladnost narážely na odpor brněnské kapituly.
Onderkův návrh
První fáze regotizačních prací, ještě podle Prokopových plánů, probíhala mezi lety 1889 - 1891. Jednalo se o úpravy presbyteria, mariánské kaple a sakristie. Další fázi, uskutečněnou mezi lety 1904 - 1905 předcházel Prokopův spor s biskupstvím ohledně koncepce věže. Prokopův záměr byl pro kapitulu nepřijatelný, a tak byla roku 1901 vypsána nová veřejná soutěž na podobu chrámu. Jejím vítězem se stal vídeňský architekt August Kirstein, jež navrhl dvě protilehlé věže umístěné blíže k chóru a zakončené pomocí dekorativních fiál. Stávající věž měla být naopak snížena a zakončena valbovou střechou.
Schmidtův návrh
Celý projekt regotizace skončil v období let 1906 - 1908 stavbou nového průčelí. Došlo k odstranění stávající barokní sochařské výzdoby a omítek. Ty nahradilo nové pozdněgotické průčelím s bohatou výzdobou a portikem ve tvaru lichoběžníku. Tímto získala katedrála svou konečnou podobu. Po dokončení přestavby následovala již jen rekonstrukce zbývajících částí chrámu.
Kirsteinův návrh
Zdroj:
BUDINSKÝ, Jan: diplomová práce, Přestavba chrámu sv. Petra a Pavla v Brně na přelomu 19. a 20. století