Připojení Valticka k Československu

1. února 2013 v 20:06 | Tomáš |  Česko-německé vztahy na Břeclavsku

Krátce poté, co došlo k převzetí moci československými úřady v Břeclavi, se k novému státu přihlásilo také české obyvatelstvo za hranicemi Moravy. Občané dolnorakouských vsí Poštorná, Charvátská Nová Ves a Hlohovec využili revoluční situace a žádali připojení k Moravě. Svůj postoj dali jednoznačně najevo při manifestaci, která se konala 10. 11. 1918 v Poštorné. Naprostá převaha českého obyvatelstva vedla k tomu, že bez čekání na mírová jednání byly zmíněné obce zajištěny Slováckou brigádou a jejich katastry se staly prozatímní státní hranicí. O obsazení měly zájem i další vesnice s početnou českou komunitou jako Hohenau či Rabensburg. Proti takovému postupu však ostře protestovala vláda Německého Rakouska, a tak byl spor postoupen k rozhodnutí mírové konferenci v Paříži.[1]

V souvislosti s převratem rostla panika zejména v rakouských Valticích. Již 2. 11. byl starosta Swoboda povolán do Mistelbachu, kde obdržel první nutné instrukce. Brzy nato zřídily Valtice vlastní oddíl Volkswehr o počtu 123 mužů, 10 poddůstojníků a 4 důstojníků. Zvláště po obsazení sousedních českých vsí totiž sílila obava, že se Češi pokusí násilím zmocnit města. Navíc na demarkační čáře docházelo často k potyčkám jako například, když byl v noci ze 16. na 17. 12. zastřelen českou hlídkou člen domobrany A. Bartsh. Svůj nesouhlas s odtržením od Rakouska vyjadřovalo i obyvatelstvo. Dne 5. 6. 1919 se na náměstí uskutečnilo masové shromáždění proti připojení k ČSR, sbíraly se také podpisy pod petici.[2] Zastupitelstvo též vypravilo delegaci s žádostí o podporu ke knížeti Lichtenštejnovi a zemskému hejtmanovi Severovi. Přes veškerou snahu místních však 3. 9. telefonoval státní podsekretář E. Weiß, že město je pro Rakousko ztraceno. Následující den došlo ke stěhování četnické stanice do Poysdorfu.[3]

Při vyjednávání žádala československá strana v oblasti Břeclavska kromě Valticka také území Moravského pole a tzv. moravsko-dyjský trojúhelník. Rakouská delegace chtěla naopak posunout hranici u Laa an der Thaya a měla eminentní zájem na udržení Valticka. Zároveň odmítla územní ústupky na Moravském poli, neboť pro hornaté Rakousko byl tento kraj hospodářsky příliš cenný. O konečné podobě hranice mezi Československem a Rakouskem bylo rozhodnuto podepsáním mírové smlouvy 10. 9. 1919 ve městě Saint Germain en Laye, jež měla vstoupit po roce v platnost. ČSR uspěla jen u dvou malých území o celkové rozloze 197 km2 a s 10 803 obyvateli. Šlo o Valticko a moravsko-dyjský trojúhelník. Připojení prvního území bylo zdůvodněno komunikačními aspekty (trať Břeclav-Znojmo) a národnostní převahou českého lidu. Druhé území bylo získáno na základě důvodů hospodářských (louky a lesy) a strategických.[4]

Podepsáním mírové smlouvy však spory o Valticko neskončily. Vyjednávání se pouze postupně zúžila na dvě obce, Valtice (Feldsberg) a Úvaly (Garschöntal), ve kterých žili převážně Němci. Na jednání v Praze v lednu 1920 vzneslo Rakousko návrh, že na vlastní náklady postaví novou železnici ze Sedlece do Lednice, kde by se napojila na stávající trať Lednice-Břeclav, čímž byl československý požadavek vážně ohrožen. Ve dnech 5. - 7. 3. 1920 se uskutečnilo jednání přímo ve Valticích. Dr. Bobek za československou stranu nabízel jedinou možnost jak ponechat Valtice v Rakousku, a to náhradou za jiné území. Konkrétně požadoval Reintal, Bernhardstal a Rabensburg. Tyto obce byly pro ČSR strategicky zajímavé, neboť přímo sousedily s Břeclaví a navíc se zde nacházely studny břeclavského vodovodu. Nicméně obě strany se nakonec nedokázaly dohodnout. Současně se blížil termín, kdy měla saintgermainská smlouva nabýt platnosti. Dohoda proto byla ratifikována.[5]

V první polovině roku 1920 opustily bývalé okresní město zbývající instituce jako okresní soud a berní úřad. K poslednímu setkání s krajany došlo 30. 7. v zasedacím sále radnice. Na rozloučenou hovořil zemský soudní rada Patsch, poslanec zemského sněmu Hess a za sousední okres Poysdorf přijel starosta Schwayer. Valtický starosta Mathias Nister pak poděkoval za projevy účasti na osudu města.[6] Následujícího dne byla oblast Valtic a Úval oficiálně převzata československou správou.



[1] KORDIOVSKÝ, Emil, et al. Město Valtice. [s.l.] : Moraviapress, 2001, s. 359.
[2] Tamtéž, s. 423.
[3] Tamtéž, s. 424.
[4] Tamtéž, s. 359.
[5] KORDIOVSKÝ, Emil, et al. Město Valtice. [s.l.] : Moraviapress, 2001, s. 360.
[6] Tamtéž, s. 424.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama