Stará moravská prísloví

28. dubna 2013 v 21:25 | Tomáš |  Články
Stará moravská přísloví jak je sebral Vincenc Brandl z díla Ctibora Tovačovského z Cimburka:

Oslu těžko jest v skocích jelenu se srovnati.
Nemaje pšeničné mouky z ječné chléb peku.
Bez vláhy nerůste setí a ostříš bez vody.
Lepší pes živý než lev mrtvý.
Do pekla hluboko, do nebe vysoko.
Kdož se s smolú obírá, rád se smaže.
Kdož poklad naleznouti chce, zemi vymítá.
Odběhl jako sekera na nátoni.
Ne se vším na rynk, leč zvíš, jak jinému prodaj projde.
Lépe jest pták v rukú škubaný než dva létající v lese.
Haléř k haléři, ze čtrnácti bude groš.
Dosti let má, ale smyslu málo.
Nerádo jablko od jabloně daleko padá, pak-li upadne, vždy se zase stopkou obrátí.
Povím mu slovce s opatkem.
Ovce střihú, koze řiť lupá.
Sníme ten pecen spolu.
Nedá sobě pod nos luskati.
Jest drah za haléř.
Kdo komu plnú odleje, jemu zase vrchovatú.
Kdož ti pelýněk sype, syp jemu zase hořec.
Sluší v týle oči míti.
Maje za rohy nechvatej za ocas.
Z té kůže nebude řemének.
Sedí jako nad slívami vodu měříc.
Spomíná lonského sněhu.
Koba koby neučerní.
Hlaď sobol po srsti i proti srsti, vždy se hladí.
Dobrý vozotaj okročí zlý šlak.
Křičí jako sojka v pruhle.
Všecko snáší, jakoby mu velkonoční koláč napekl.
Žeň pávy po svých.
Tu vlk leží.
Uhodíš na Janka.
Neví, že zadu čili z předu zvoní.
U blázana kord, u ženy pláč, u psa moč, u koně lejno, to když chtí, hned jest hotovo.
Posadil se jako vejce z rosola.
Rozumí všemu, černému i bílému.
Buď ti v tom teplo, co máš.
Každému je jeho měšec mil a mně můj.
Skáče a hesuje, až se mu v nohách žíly trhají.
Chci víc věřiti čtyrem kolům, než čtyrem nohám koňským.
Břinká jazykem jako na mědenici.
Raděj by šňupku trpěl, než by groš dal.
Žve až mu zuby vypadají.
Dám za to šišku borovou.
Po dobré novině sluší se napíti.
Ať posedí ruský měsíc.
Div, že na nás svíček nehasí dříví nesekají.
Z neštovičky bolest bývá.
Nemůže tak zle býti, by k něčemu dobrému nebylo.
Nuže, nuže tlam, tlam do zelí jsou-li doma košťály.
Postavíme si od kocúra.
Již jest sekera k suku položena.
Štěbetání právě jako skřivánka na hromnice bezpotřebné zpívání.
Zamlčí a sní jako hrušku z popela.
Získali jsme jako Michal na sviních.
Vázne jako pták v sklonu neb v pletku.
Měj jazyk za zuby.
Déle-li prase krmíš, tlustší bude.
Známo jest to na nich (ženách), že vždycky k sobě táhnú jako udice ryby.
Z jednoho vola dvě kůže nemohú vzaty býti.

Zdroj:
BRANDL, Vincenc: Kniha Tovačovská, kritické vydání, Brno 1868
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama