Červen 2013

Moravská šlechta

29. června 2013 v 22:25 | Tomáš |  Články
Aristokracie patřila po více než tisíc let k nejdůležitějším složkám státu a nezřídka udávala směr celé společnosti. Rovněž moravská šlechta sehrála v dějinách své země výzmanou úlohu, o čemž svědčí množství vynikajících osobností, jež pocházely právě z řad šlechty. Avšak hned úvodem je třeba zmínit, že hovořit o moravské šlechtě po připojení Moravy k českému státu je poměrně sporné, neboť Přemyslovci moravské velmože z velké části buď přímo vybili nebo prodali do Uher. Lze tedy předpokládat, že moravské rody známé z období vrcholného středověku ve skutečnosti přišly z Čech jako příslušníci vojenské družiny přemyslovských knížat a teprve po desetiletích strávených na Moravě se začali sami považovat za Moravany.
Vrcholu své moci dosáhla šlechta v 15. a 16. století, kdy ovládla prakticky všechny úřady ve státě. To dokládá i slavné rčení z dob vlády Vladislava Jagelonského: "Ty jsi náš král a my jsme tvoji páni." nebo "Kolik hradů, tolik králů." Po bitvě na Bílé hoře zavládl panovnický absolutismus a protestanstká šlechta musela až na výjimky emigrovat. Oproti všeobecně rozšířenému názoru nedošlo na Moravě k žádnému masovému příchodu cizích rodů. Z porážky evangelíků nejvíce vytěžila domácí katolická šlechta. Důležitou roli sehrálo i vymírání mnoha starých šlechtických rodin. Vliv pánů sice poklesl, i nadále však patřili k pilířům absolutistického státu. Objevily se též nové šlechtické tituly, které nahrazovaly dosavadní systém "pánů" a "rytířů". Skutečný pokles významu aristokracie tak přišel až v 19. století. Průmyslová revoluce umožnila vznik nové bohaté společenské třídy z řad měšťanů a továrníků. Zrušení nevolnictví (1781) a poddanství (1848) pak šlechtu připravilo o moc nad obyvatelstvem. Stále však zůstávala nejvýznamnějším pozemkovým vlastníkem a měla určitá privilegia jako např. členství v panské sněmovně, ale skutečná politika se tvořila jinde.
Další zlom nastal se vznikem republiky v roce 1918. Bylo zakázáno používání šlechtických titulů a pozemková reforma významně zredukovala panský nemovitý majetek, neměla ale ještě za cíl úplné odstranění velkostatkářů. Po druhé světové válce musela kvůli kolaboraci či Benešovým dekretům Moravu opustit šlechta německé národnosti. Soumrak aristokracie přinesl únor 1948. Jako příslušníkům vykořisťovatelské třídy jim byl bez náhrady zkonfiskován majetek a často se stali terčem perzekucí. Restituce alespoň části majetku se původní vlastníci dočkali až po roce 1989. Jejich vliv v současné moderní společnosti je ovšem nepatrný.


Páni z Pernštejna
Snad nejvýznamější z moravských šlechtických rodin. Původně známí jako páni z Medlova na Brněnsku. Jméno "Pernštejn" je odvozeno od stejnojmenného rodového sídla. První písemná zmínka o nich pochází z přelomu 12. a 13. století. V 16. století patřili k nejmocnějším šlechtickým rodům v českých zemích. Vratislav II. z Pernštejna byl důvěrníkem císaře Maxmiliána a nejvyšším kancléřem Království českého. Pernštejnové vymřeli po meči roku 1631. Jejich dědici se stali Lobkowicové.
Statky: Plumlov, Prostějov, Přerov, Pernštejn, Tovačov, Lipník nad Bečvou, Hranice na Moravě, Pardubice…




Páni z Kunštátu
Přední rod stavovského období, poprvé jsou zmiňováni na začátku 13. století. Jejich příslušníkem byl i český král Jiří z Poděbrad. Vymřeli po meči roku 1647.
Statky: Napajedla, Kunštát, Moravská Třebová, Lysice, Vizovice, Blansko, Jevišovice, Bolehradice, Obřany…




Páni z Ludanic
Starý rod pocházející z Uher. Největšího rozmachu dosáhli v 16. století, avšak již roku 1557 vymřeli po meči.
Statky: Jemnice, Chropyně, Lipník nad Bečvou…




Páni z Vrbna
Šlechtický rod pocházející ze Slezska, od 15. století vlastnili statky na severní Moravě. Roku 1624 byl Václav z Vrbna povýšen do stavu říšských hrabat. Vymřeli roku 1976.
Statky: Bruntál, Fulnek, Studénka…


Páni z Lipé
Původem český šlechtický rod, který ale získal významné postavení na Moravě. Jeden z mocných rodů předbělohorského období. Až do roku 1628 se v rodu pánů z Lipé dědila funkce nejvyššího maršálka Království českého. Vymřeli v chudobě roku 1682.
Statky: Dubňany, Moravský Krumlov, Obřany, Ivančice…

Páni z Bítovští z Lichtenburka
Původem český šlechtický rod působící na jihozápadní Moravě. Vymřeli v roce 1572.
Statky: Bítov, Jemnice, Jaroměřice nad Rokytnou



Páni z Lomnice
Starý moravský rod, poprvé písemně doložený na začátku 13. století. Na vrcholu moci byli v 16. století. Vymřeli na počátku 17. století.
Statky: Lomnice, Velké Meziříčí, Letovice, Náměšť nad Oslavou, Jemnice…





Páni ze Žerotína
Stará vladycká rodina povýšená roku 1478 do panského stavu. Patřili k vůdcům protestantů na Moravě. Karel Starší ze Žerotína je pokládán za jednoho z nejvýznačnějších moravských politiků. Roku 1706 byli povýšeni do říšského hraběcího stavu. Vymřeli po meči roku 1985, ale jejich potomci žijí na zámku v Bludově dodnes.
Statky: Břeclav, Fulnek, Nový Jičín, Strážnice, Židlochovice, Velké Losiny, Napajedla…




Páni z Boskovic
Jedna z nejvýznamnějších moravských šlechtických rodin, jejíž počátek je datován do první poloviny 13. století. Vlastnili rozsáhlá panství v okolí Brna. Vymřeli roku 1597 smrtí Jana Šembery, jejich dědici se stali páni z Liechtenštejna.
Statky: Boskovice, Černá hora, Bučovice, Pozořice, Třebíč, Štramberk, Zábřeh na Moravě…



Páni z Doubravice
Panský rod pocházející z Čech. Vymřeli roku 1613.
Statky: Doubravice, Hrotovice, Třebíč…


Páni z Kunovic
Původně východomoravský vladycký rod povýšený do panského stavu. Po bitvě na Bílé hoře museli emigrovat. Roku 1686 byli povýšeni do stavu říšských hrabat. Vymřeli roku 1700.
Statky: Uherský Brod, Kunovice, Hluk, Uherský Ostroh…



Páni z Krajku
Šlechtický rod původem z Kraňska, do českých zemí přišli na konci 14. století. Působili mimo jiné na jihovýchodní Moravě. Vymřeli na konci 16. století.
Statky: Bílkov, Dačice…


Haugvicové z Biskupic
Šlechtický rod pocházející z německé Míšně. Do českých zemí přišli ve 13. a 14. století. V 18. století povýšeni do hraběcího stavu. Jindřich Vilém Haugvic proslul jako reformátor ve službách Marie Terezie. Od roku 1945 žijí v zahraničí.
Statky: Kojetín, Náměšť nad Oslavou…


Páni z Liechtenštejna
Jedna z nejstarších a nejvýznamnějších šlechtických rodin střední Evropy. Poprvé se objevují již v první polovině 12. století ve Štýrsku. Roku 1249 přišli na pozvání krále na jižní Moravu a působili zde až do roku 1945. Roku 1614 byli povýšeni do knížecího stavu a zařadili se mezi nejbohatší rody rakouského soustátí. V současnosti je lichtenštejnský kníže hlavou stejnojmenného státečku v Alpách.
Statky: Lednice, Valtice, Břeclav, Bučovice, Uherský Ostroh, Šternberk, Ruda nad Moravou, Hodonín, Moravská Třebová…



Páni z Kounic
Původně rytířský rod povýšený roku 1532 do panského stavu. Vrcholu moci dosáhli za Václava Antonína z Kounic, který byl kancléřem čtyř rakouských císařů včetně Marie Terezie a Josefa II., za což byl povýšen do knížecího stavu. Moravská větev rodu vymřela roku 1848.
Statky: Slavkov u Brna, Uherský Brod, Jaroměřice nad Rokytnou…



Žampachové z Potštejna
Původem český šlechtický rod, který vlastnil i rozsáhlé statky na Moravě. Vymřeli roku 1645.
Statky: Mohelno, Kyjov, Jaroslavice…



Páni Tetauři z Tetova
Původem německý rytířský rod, který přišel do českých zemí v 15. století. a získal mimo jiné statky na jihovýchodní Moravě. Roku 1549 byli povýšeni do panského stavu. Vymřeli v 17. století.
Statky: Kyjov, Otrokovice, Zlín…



Páni Tovačovští z Cimburka
Šlechtický rod původem z Čech. Od 14. století působili na Moravě. Největšího věhlasu dosáhl Ctibor Tovačovský z Cimburka, autor právní Knihy Tovačovské. Moravská větev rodu vymřela v 16. století.
Statky: Tovačov, Náměšť na Hané, Rožnov, Brumov…


Páni ze Sovince
Panský rod působící na severní Moravě jehož počátky sahají na přelom 13. a 14. století. Vymřeli okolo roku 1580.
Statky: Sovinec, Vsetín, Rožnov…



Páni Jankovští z Vlašimi
Původem rytířský rod z Čech. V 15. století se usadili na střední a jižní Moravě. V roce 1615 byli povýšeni do panského stavu. Vymřeli v 18. století.
Statky: Úsov, Bítov, Jemnice…



Páni Kropáčové z Nevědomí
Původem slezský rod vlastnící statky na jižní Moravě. Vymřeli po meči roku 1572.
Statky: Bučovice, Ivanovice na Hané, Uhřice…




Páni z Dietrichštejna
Šlechtický rod původem z Korutan. Na Moravu přišli v roce 1575. Kardinál František z Dietrichštejna vedl po bitvě na Bílé hoře rekatolizaci Moravy. Roku 1624 byli povýšeni do knížecího stavu. Patřili k nejbohatším rodům pobělohorského období. Vymřeli po meči roku 1864.
Statky: Mikulov, Lipník nad Bečvou, Boskovice, Žďár nad Sázavou, Židlochovice…


Páni z Kravař
Moravský šlechtický rod z Opavska. Svého času zastávali nejvýznamnější zemské úřady. Vymřeli roku již roku 1466.
Statky: Kravaře, Plumlov, Strážnice, Fulnek…



Páni ze Švábenic
Starý panský rod z Vyškovska, který vymřel v roce 1702.
Statky: Švábenice, Náměšť na Hané, Moštěnice…



Rottalové
Šlechtický rod původem ze Štýrska, který přišel na Moravu počátkem 17. století. Vymřeli v 2. polovině 18. století.
Statky: Holešov, Napajedla, Letovice, Veselí nad Moravou…





Páni Petřvaldští z Petřvaldu
Původně středomoravský vladycký rod, který byl v roce 1650 povýšen do panského stavu. Vymřeli po meči roku 1763.
Statky: Petřvald, Žeravice, Střílky, Tovačov…




Prakšičtí ze Zástřizl
Moravský vladycký rod, který má své počátky ve 13. století. Vymřeli roku 1687.
Statky: Prakšice, Buchlov, Židlochovice, Boskovice…





Prusinovští z Víckova
Starý vladycký rod z Tišnovska mající počátky již na počátku 13. století. Vymřeli po meči roku 1641.
Statky: Víckov, Prusinovice, Lechovice…



Páni z Ojnic
Moravský vladycký rod připomínaný poprvé ve 14. století. Vymřeli na začátku 16. století.
Statky: Milotice, Nevojice, Střílky…




Magnisové
Hraběcí rod původem ze Švédska, který do českých zemí přišel z Itálie na začátku 17. století. Od roku 1945 žijí v zahraničí.
Statky: Strážnice, Bzenec, Přerov…



Páni Hodičtí z Hodic
Původně vladycký rod z Jihlavska, který byl v 17. století povýšen do panského a později i hraběcího stavu. Po bitvě na Bílé hoře jim byla zkonfiskována většina majetku. Rodová větev Hoditz-Polzer přetrvala dodnes.
Statky: Oslavany, Miroslav, Slezské Rudoltice…


Herberšteinové
Štýrský hraběcí rod jehož počátky sahají do 12. století. Do českých zemí přišli během třicetileté války.
Statky: Dolní Kounice, Třešť, Velké Opatovice…



Páni Drnovští z Drnovic
Moravský rod z Blanenska, první písemná zmínka o rodině pochází z poloviny 14. století. Ctibor Drdnovský z Drnovic je autorem právní Knihy Drnovské. Vymřeli po meči roku 1618.
Statky: Drnovice, Dolní Kounice, Rájec…



Berchtoldové z Uherčic
Šlechtický rod z Tyrolska, který přišel na Moravu během třicetileté války. Roku 1673 byli povýšeni do hraběcího stavu. Po roce 1945 jim byl zkonfiskován majetek a záhy vymřeli.
Statky: Buchlov, Buchlovice, Žeravice…



Salm-Reifferscheidt-Raitzové
Šlechtický rod pocházející z oblasti dnešního Beneluxu. Na Moravu přišli v polovině 18. století. Roku 1790 získali knížecí titul. Po roce 1945 jim byl zkonfiskován majetek, část rodiny žije v České republice dodnes.
Statky: Rájec, Blansko…



Belcrediové
Hraběcí rod z italské Lombardie, který přišel na Moravu ve druhé polovině 18. století. Roku 1769 získali hraběcí titul. Po roce 1948 jim byl zabaven majetek, avšak po revoluci restituovali a dodnes žijí v České republice.
Statky: Nové Město na Moravě, Líšeň, Jimramov…




Mensdorf-Pouilly
Šlechtický rod původem z Francie. Na Moravu přišli až v první polovině 19. století jako dědicové majetku Dietrichštejnů. V roce 1950 jim byl zkonfiskován majetek, avšak po roce 1989 restituovali. Dodnes žijí v České republice.
Statky: Boskovice, Mikulov…




Páni Podstatští z Prusinovic
Moravský zemanský rod jehož počátky sahají do 13. století. Roku 1627 povýšili do panského stavu a v roce 1707 získali hraběcí titul. Po roce 1948 jim komunisté zkonfiskovali majetek, po revoluci restituovali. Dodnes žijí na zámcích ve Velkém Meziříčí a Litenčicích.
Statky: Zlín, Otrokovice, Telč…

Moravské vyrovnání

17. června 2013 v 21:32 | Tomáš |  Správa zemská
Moravské národní vyrovnání nebo též Moravský pakt spočíval v dohodě českých a německých politiků na Moravě o přerozdělení sil v zemském sněmu na základě národnostního klíče. Rozšiřování volebního práva, demografický vývoj i viditelná emancipace českého národa vedly na konci 19. století k oslabování tradiční německé politiky. Moravští Němci se ocitli před volbou zda se nechají dříve či později vytlačit na okraj politického spektra či zda přistoupí na kompromis, který jim zajistí i do budoucna důstojné zastoupení v zemském sněmu.
Už od roku 1898 působil na Moravě stálý vyrovnávací výbor usilující o vyřešení dvou základních otázek: jak reformovat volební řád do zemského sněmu a jak vytvořit podmínky pro uzavření česko-německého smíru v zemi. Obě strany nemohly dlouho dojít k žádnému závěru, ale po krvavých událostech z Brna na podzim roku 1905, které si vyžádaly oběti na životech, projevili zejména německy mluvící Moravané ochotu k ústupkům. Jednání bylo obnoveno 26. října a skončilo Moravským paktem. Zemský sněm přijal ve dnech 16. - 22. listopadu 1905 bez průtahů čtyři zásadní reformní návrhy, schválené císařem neprodleně již 27. listopadu téhož roku.

1) Nové zemské zřízení pro markrabství Moravské
Zemské zřízení nově vymezilo fungování a složení zemského sněmu a zemského výboru. Zemský sněm tvořilo 151 poslanců, přičemž pokleslo zastoupení šlechty a zvýšilo se zastoupení měst a venkovských obcí. Díky přijatým změnám přešlo vedení zemského sněmu i výboru do českých rukou.

2) Nový volební řád do zemského sněmu
Volební řád zavedl nové volební katastry a novou všeobecnou kurii, přičemž pevně vymezil počet českých a německých poslanců.
I. Velkostatkářská kurie: 30 mandátů (bez národnostního klíče) + 2 virilisté - arcibiskup olomoucký a biskup brněnský
II. Kurie měst a obchodních a živnostenských komor: 40 mandátů (20 Čechů a 20 Němců) + 6 zástupců brněnské a olomoucké obchodní a živnostenské komory
III. Kurie venkovských obcí: 53 mandátů (39 Češi a 14 Němci)
IV. Všeobecná kurie: 20 mandátů (14 Češi a 6 Němci)
Zemský výbor se pak skládal ze 4 Čechů, 2 Němců a 2 velkostatkářů. Pro volby byla celá země rozdělena na 14 volebních okresů českých a 6 německých. Celkový počet mandátů i s virilisty činil 151 poslanců. Podle tohoto klíče, i kdyby v první velkostatkářské kurii nezískali Češi ani jeden mandát, měli v zemském sněmu stále zaručených 73 křesel. K dosažení nadpoloviční většiny jim tak stačilo získat na svou stranu pouhé 3 velkostatkáře, což vzhledem k politické orientaci české šlechty nebyl problém.

3) "Lex Parma" upravující užívání obou jazyků zemských při samosprávných úřadech
Bylo upraveno užívání zemských jazyků - Češtiny a Němčiny - na principu naprosté rovnoprávnosti. Obce měly právo zvolit si svůj jazyk. V obci kde bylo alespoň 20 % obyvatel druhé národnosti, měl úřad povinnost vyřídit podání v jazyce žadatele. Ani v ostatních případech úřad nemohl odmítnout podání pouze z důvodu, že bylo učiněno v druhém zemském jazyce.

4) "Lex Perek" upravující moravské školství
Školní úřady na všech úrovních měly být rozděleny na české a německé. Platí zásada, že děti mají chodit do školy jejímuž jazyku rozumějí. Rovněž zavedena jazyková rovnoprávnost ve školských úřadech.

Moravské vyrovnání znamenalo významný krok vpřed pro řešení národnostních sporů uvnitř rakousko-uherské monarchie. Inspirovalo například podobné reformy v Bukovině, Štýrsku a v Korutansku. Spokojený císař František Josef I. gratuloval moravskému místodržiteli těmito slovy: "Děkuji vám za vaši, jménem zemského zastupitelstva Mně tak často osvědčenou věrnost a oddanost, a připojuji k tomu očekávání, že vyrovnání předešlého podzimu za vašeho záslužného vedení mezi oběma národy uzavřené, bude požehnáním vám samým, jakož i zemi a říši. Toto vyrovnání naplnilo mé otcovské srdce skutečnou radostí. Buďte ujištěni mou stálou péčí o blaho mně věrně oddaného Markrabství moravského." Oproti tomu v Čechách národnostní krize dosáhla takové intenzity, že musel být v roce 1913 úplně rozpuštěn zemský sněm a o nějakém vyrovnání nemohla být ani řeč. Na záchranu monarchie už bylo pozdě…

Zdroj:
PERNES, Jiří: František Josef I. nikdy nekorunovaný český král, Praha 2005
KÜHTREIBEROVÁ, Lenka: Zemští poslanci za okres Jilemnice v letech 1861 - 1914, diplomová práce, Brno 2008
Almanach moravského sněmu zemského, zvoleného od 11. listopadu do 7. prosince 1906, Brno 1906
Zákon, platný pro markrabství Moravské a pro moravské obvody ve Slezsku, kterým se mění a doplňuje zemské zřízení pro markrabství Moravské, 1905

Brněnská právní kniha písaře Jana

17. června 2013 v 11:30 | Tomáš |  Články
Původní, většinou stručná městská privilegia právně odlišující obyvatele měst od jiných poddaných již po letech nestačila k regulaci rozvinutého hospodářského života ve městech. Právní vztahy obyvatel měst podrobněji, případ od případu, upravovala jednotlivá rozhodnutí - nálezy a usnesení městských orgánů, zejména při jejich soudní činnosti. Nálezy byly původně zapisovány v chronologickém pořadí a z nich si pořizovali úředníci výtahy pro běžnou potřebu. Takto je znám soupis brněnských nálezů sestavený po roce 1331, který je tvořen krátkými větami právnického obsahu uspořádanými v jistém pořádku. Toto sepsání se označuje jako starší neboli kusá kniha brněnská.
V polovině 14. století bylo v městě Brně aplikováno právo na značně vysoké odborné úrovni. Jednotlivé soudní nálezy juristicky kvalifikovaně uspořádal a opatřil odborným komentářem městský písař Jan, o němž, kromě jména, bohužel není nic víc známo. Jeho zásluhou vznikla na svou dobu vynikající právní kniha, která po dlouhou dobu sloužila právní praxi městských orgánů. Napovídá to její německé pracovní označení "Schöffenbuch", tedy kniha šéfů města - členů městské rady, resp. soudců. Další název této soukromé právní sbírky "Sententiae Brunenses" připomíná, že byla sepsána latinsky znalcem a ctitelem římského a kanonického práva, který právo římské v tomto svém díle široce recipoval. Romanizace přispěla k přesnosti právnických konstrukcí i jejich slovního vyjádření. Městský notář Jan vynikal schopností analyzovat zkoumané jevy a klasifikovat pojmy bez nadbytečného právního formalismu a schopností zobecňovat závěry. Nálezy městské rady a právní naučení pro jiná města doplněná teoretickými úvahami jsou rozdělena do 730 článků. Žádné jiné sepsání městského práva té doby není tak rozsáhlé a tak odborně zpracováno jako kniha brněnská. Např. právní kniha bamberská má 439 krátkých článků a pouze její trestněprávní pasáže jsou srovnatelné co do odborné úrovně s Janovou knihou. Brněnské právo ve svých počátcích sice absorbovalo německé prvky jako městské právo v českých zemích všeobecně, ale v pokročilejším stádiu svého vývoje reprezentované dílem písaře Jana je už prokazatelně jevem výrazně samostatným a domácím. Opačná tvrzení, zejména v literatuře německé, neodpovídají skutečnosti.
Autor brněnské knihy, využívaje znalostí římského práva, vycházel ze staršího práva aplikovaného v Brně, na něž se ve spise odvolává jako na "ius antiquam". Právní praxe brněnská byla ovlivňována také jihlavským právem, které rovněž má v brněnské knize svůj odraz. V dalším vývoji docházelo ke sbližování jihlavského práva s brněnským, obě soustavy se ovlivňovaly navzájem, avšak převažovalo právo brněnské, které přebírala další moravská i česká města. Stručnější verze brněnské knihy ze 2. poloviny 14. století hojně používaná v praxi má název Manipulus vel directorium juris civilis a sestavil ji Jan z Gelnhausenu.

Zdroj:
ADAMOVÁ, Karolina a SOUKUP, Ladislav: Prameny k dějinám práva v českých zemích, 2. upravené vydání, Plzeň 2010