Moravští zemští úředníci

24. srpna 2013 v 15:36 | Tomáš |  Stavovský stát
Pro správu země měla ve stavovském období rozhodující význam skupina 7 nejvyšších zemských úředníků. Náleželi k nim: zemský hejtman, maršálek království českého, zemský komorník, zemský sudí, podkomoří, hofrychtéř a písař. Jmenoval je panovník po poradě s moravskými stavy. Navržené osoby musely pocházet z českých zemí, pokud možno z Moravy a mít na Moravě statky. Pokud panovník zemřel bez dědice nebo byl následník nezletilý, zvolili stavové nové nejvyšší úředníky, kteří zemi spravovali do doby než se nový pán ujal vlády. Každý úředník byl povinen při nástupu do funkce složit přísahu panovníkovi a zemi v přesně stanoveném znění. Délka mandátu byla neomezená. Formálně se své pozice museli vzdát jen při nástupu nového panovníka. V praxi však král dokázal přimět nepohodlné úředníky k rezignaci. Roku 1611 udělil král Matyáš nejvyšším úředníkům moravským titul královský rada. Obnovené zřízení zemské stanovilo od roku 1628 funkční období 5 let.

Moravský zemský hejtman (capitaneus moraviae) byl nejvyšším zemským úředníkem na Moravě. Původně se volil jen v případě, že země neměla markraběte, který by sídlil na Moravě. Časem se však z výjimky stalo pravidlo. V nepřítomnosti krále byl jeho místodržitelem a zároveň vůdcem stavů. Měl rozsáhlé pravomoci v oblasti správy země včetně financí. Zahajoval a řídil zasedání zemského sněmu i soudu, vedl zemskou hotovost a předsedal panské kurii. Vymáhal dlužné daně i soukromé dluhy. Byl poručníkem sirotků. Dohlížel na právo zemské, duchovní i městské. Řídil činnost krajských hejtnanů. Měl právo povolat si na pomoc kteréhokoli příslušníka stavů a ten byl povinen se dostavit. Hejtmanem se mohl stát jedině Moravan ze stavu panského. Jmenoval jej král, podle privilegia z roku 1520 se však musel o volbě radit s několika pány a rytíři. Co do vážnosti úřadu stál v českých zemích dle zvyklostí na třetím místě za nejvyšším hofmistrem a nejvyšším purkrabím pražským. Zemřel-li panovník musel hejtman ihned svolat zemský sněm, oznámit úmrtí vladaře a složit funkci do rukou stavů.
Po roce 1621 vedl zemskou správu z pověření císaře kardinál Dietrichštejn a pro funkci se vžilo označení gubernátor, od roku 1782 prezident gubernia. V roce 1781 bylo rovněž dvorským dekretem povoleno, že gubernátorem již nemusí být rodilý Moravan, ale postačí pouze inkolát na Moravě. V 19. století byla v souvislosti s ústavními změnami v habsburské monarchii zavedena zemská samospráva vycházející z tradice historických zemí a došlo k rozdělení úřadu. Zemský hejtman nadále zastával funkci předsedy zemského sněmu a výboru. Zástupcem panovníka na Moravě byl místodržící.

Nejvyšší maršálek království českého předsedal soudu v otázkách šlechtické cti. Jednalo se o společného úředníka pro Čechy a Moravu (do roku 1628). Hodnost se dědila v rodu pánů z Lipé, kteři jelikož vlastnili statky na Moravě, měli právo účastnit se zemského sněmu. Při jednání seděl na druhém místě za zemským hejtmanem. Rozsudky vynášel přímo v Praze nebo na jím určeném místě.

Nejvyšší zemský komorník (camerarius) byl v dobách, kdy měla Morava svého markraběte nejvýznamějším zemským úředníkem. Ve stavovské době vykonával dozor nad zemskými deskami. Nařizoval vklady, výmazy, konal posudky, nařizoval exekuce. Dohlížel na práci menších úředníků. Jeho činnost byla úzce spojena s fungováním zemského práva a soudu, kde příseděl. Musel být znalý práva, ze starožitného panského rodu a vykázat se jměním nejméně 40 000 zl. Pokud by totiž nařídil chybný zapis do zemských desek, hojil by se poškozený na jeho majetku. Až do roku 1493 byli dva, Olomoucký a Brněnský. Od roku 1783 byl titul nejvyššího komorníka udělován předsedovi brněnského apelačního soudu. V roce 1817 obě funkce splynuly.

Nejvyšší zemský sudí (supremus cudarius) řídil veškerá jednání většího soudu zemského, svolával pány k poradě a formuloval text nálezu. Až do roku 1493 byli dva, Olomoucký a Brněnský. Do 16. století se ve funkci střídali zástupci stavu panského a rytířského. Od roku 1538 úřad náležel výhradně pánům. Kandidát se musel prokázat jměním ve výši minimálně 5 000 zl. Délka funkčního období byla po roce 1628 stanovena stejně jako u nejvyššího komorníka. Od roku 1783 se úřad nejvyššího sudího pravidelně propůjčoval prezidentovi zemského soudu a od roku 1817 obě funkce splynuly.

Nejvyšší zemský podkomoří (subcamerarius) byl v nejstarších dobách náměstkem nejvyššího komorníka. Od začátku 14. století plnil funkci nejvyššího úředníka královské komory na Moravě. Ke komoře náležely královská města, klášterní statky, Židé a příjmy z cla. Dohlížel na královská města včetně vnitřní správy a volby do městských rad a byl odvolací instancí od městských soudů. Na zemském soudě zastával zájmy krále. Mimo zemského hejtmana se formálně zodpovídal též české dvorské komoře, ale jelikož král vlastnil na Moravě jen málo statků, její vliv byl slabý. Předsedal také spojené kurii prelátů a královských měst. Od roku 1538 jím byl příslušník stavu rytířského. Po roce 1628 byl úřad zastáván střídavě pány a rytíři.

Nejvyšší zemský hofrychtéř neboli dvorský sudí přijímal v nepřítomnosti krále lenní přísahy a předsedal manskému soudu. Byl nejvyšším úředníkem ve věci královských lén na Moravě. Dbal, aby se bývalí vazalové prokázali listinami dokazujícími jejich dědičná práva, jinak mohl požadovat, aby se vrátili do lenního poměru. Úřad byl vyhrazen od roku 1538 příslušníkům rytířského stavu. Královských lén však časem ubývalo a s tím klesala i důležitost horychtéře. Na začátku 17. století už bylo hlavní náplní úřadu jen čestné předsednictví rytířské kurii na zemském sněmu. Od roku 1748 úřad nebyl obsazován a zbylou agendu převzal zemský písař.

Nejvyšší zemský písař (protonotarius supremus) obstarával všechny sněmovní i soudní písemnosti. Zapisoval do zemských desek všechny nálezy zemského soudu, sněmovní usnesení a tzv. deskové statky. Obstarával tisk zemských zřízení i sněmovních usnesení. Byla-li usnesení vydávána tiskem, každý výtisk musel být opatřen písařovým podpisem na znamení pravosti. Přijímal přiznávací listy k lantfrýdům. Vedl zemskou kancelář a od roku 1608 byl ochráncem zemské pečeti. Úřad byl z rozhodnutí Ferdinanda I. od roku 1538 obsazován rytířským stavem. Na pomoc měl 2 menší písaře, jednoho práva brněnského, druhého práva olomouckého. V roce 1780 funkce splynula s úřadem prvního rady zemského soudu.


Zdroj:
BRANDL, Vincenc: Kniha pro každého Moravana, Brno 1892
BRANDL, Vincenc: Spisy Karla staršího z Žerotína, odd. I. Žerotínovi zápisové o soudě panském, sv. I., Brno 1866
KAMENÍČEK, František: Zemské sněmy a sjezdy moravské, jejich složení, obor působnosti a význam, díl I., Brno 1900
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama