Moravští Němci

21. září 2013 v 20:04 | Tomáš |  Články
Česká republika se dnes řadí k tzv. národním státům, tj. k zemím s jedním státotvorným národem bez výraznějších národnostních menšin. Současný stav je tak v příkrém kontrastu se situací před sto lety, kdy bylo naprosto přirozené, že nejen jednotlivé obce a města, nýbrž celé okresy byly obývány národnostní "menšinou". Až do konce 2. světové války se Moravané dělili na příslušníky kmene českého a německého v poměru 7 : 3.


Vyjdeme-li z historických pramenů, zjistíme, že se na Moravě nevyskytovalo usedlé německé obyvatelstvo do konce 12. století. Německé osadníky začali čeští panovníci zvát na začátku 13. století zejména z ekonomických důvodů. V českých zemích dosud existovaly rozsáhlé neobydlené oblasti, které státu neprodukovaly žádný zisk. Kolonisté navíc přicházeli z vyspělejších oblastí západní Evropy a přinášeli s sebou nové technologie i právní řád. Vždyť zatímco u nás, byly vrcholem stavitelství rotundy a baziliky, v Německu se již tyčily k nebi románské katedrály. Nejvíce v tomto ohledu působil král Přemysl Otakar II. (1247 - 1278) a olomoucký biskup Bruno (1245 - 1281), sám původem Němec. Jako první Němci na Moravě se jmenují v listině z roku 1202 občané Velehradští, Altman a Vrzman, uvedení tam zároveň s německými cisterciáky. Z dolního Slezska se německá kolonizace rozšířila až k Jeseníku, v téže době snad byly poněmčeny i obce v okolí Kravař. V roce 1213 osadil markrabě Vladislav Němci město Uničiv a roku 1224 král Přemysl Otakar uvedl Němce také do Opavy a Krnova. Od té doby byl kraj Holasický nazýván Opavskem. Okolí Moravského Berouna a Dvorce však ještě zůstávalo české. Na jihu začala kolonizace okolo roku 1220, kdy byly Němci osídleny obce Vršany u Znojma a Přítluky u Podívína. Celé území na Dyji bylo poněmčeno během zhruba 50 let. Ještě roku 1218 se uvádí jméno Mikulov, kdežto v roce 1249 již Niklaspurch. Současně se Němci usazovali na Znojemsku, Slavonicku, v okolí Jihlavy a Velké Bíteše. Od roku 1240 se objevují na Brněnsku německé osady jako Dolní Kounice a Miroslav. Za vlády krále Přemysla Otakara II. probíhala kolonizace převážně na Olomoucku, v okolí Starého Města, Šumperka, Moravského Berouna a Dvorce. Na západě Němci osídlili Svitavy, Mohelnici a Březovou nad Svitavou. Friedrich ze Schönburgu kolonizoval okolí Moravské Třebové. Německý ostrůvek u Jevíčka zalidnil okolo roku 1258 rychtář Alber. Další ostrůvek mezi Vyškovem a Rousínovem založili brněnští probošti.

pálavské vinohrady
Nutno připomenout, že otázka národnosti nebo jazyka ve středověku nehrála žádnou roli. Král potřeboval nové poddané a všichni byli považováni především za Moravany. Určité národnostní třenice se vyskytly snad jen v době husitských válek a stavovského povstání. Právě v důsledku třicetileté války lze pozorovat upevňování německých pozic ve městech. Úpadek českého živlu ale postihl i venkov. Například Pohořelicko se začalo poněmčovat až od 2. poloviny 17. století, přestože podle příjmení se zde obyvatelstvo nezměnilo. Rozšiřování Němčiny se zastavilo teprve v 19. století. Své pozice v čele státní správy si ovšem Němci udrželi až do vniku Československa.
Moravské Němce můžeme rozdělit do dvou skupin. Kmen sudetský obýval rozsáhlá území na severní Moravě zahrnující prostor od Jeseníků až k Olomouci a Novému Jičínu. Dále pak k němu náležely jazykové ostrůvky okolo Svitav, Moravské Třebové a Mohelnice. Naproti tomu osídlení bavorsko-rakouské větve se táhlo podél jižní hranice Moravy od Slavonic až k Mikulovu. Patřily sem i německé ostrůvky okolo Jihlavy, Brna a Vyškova. Vedle těchto souvislých oblastí, kde Němci často tvořili i více než 90 % tamního obyvatelstva, byli příslušníci německé národnosti rozeseti ve větším či menším počtu po celé Moravě. Vincenc Brandl v roce 1892 charakterizuje moravské Němce těmito slovy: "Oba kmeny, sudetský totiž a bavorsko-rakouský dosti od sebe se liší. Onino jsou chladný, motorný lid, který s neúnavnou pilností průmyslu se věnuje; všude pracovitosť, všude dychtění po výdělku; tito, jižní Němci, obírají se nejvíce vinohradův svých, milujíce i víno samé a jsou tím čilejší, rozháranější, jako každý, který víno pije. Sudetský Němec vyznamenává se chladnou rozumností, jihomoravský prudkou citlivostí, která jej k náhlosti svádí, ačkoli snadno ho smířiti lze, kdežto sudetský Němec tak snadno nepustí, co si jednou umínil." Další výraznou vlastností Němců pak byla pořádkumilovnost. Jak uvádí Vlastivěda moravská, německé vesnice byly "vzorem čistoty".

svatba na Svitavsku
Soužití Čechů a Němců, obzvláště po českém národním obrození, připomínalo dva uzavřené světy, které žily víceméně v poklidu vedle sebe, leč vzájemný kontakt se omezoval na nutné minimum. Jak se postupem času dostávali Němci na Moravě do defenzivy, uzavírali se stále více do sebe. Měly své vlastní tradice, školství, spolkový život i politické strany. Národnostní konflikty vznikaly hlavně ve smíšených oblastech na pomezí českého a německého živlu. Vlastivěda moravská vystihuje vzájemný vztah těmito slovy: "Rakvičáci súsedijú s Příkluckýma, Štarvičáci a Pavlovčáci se Zajeckýma. Sendeme se se všeckýma na jarmarku, sme s něma za dobře, ale žádný spojení. Ani manželstvo, ani kmotrovstvo, ani přátelstvo. U nás jim taky žádnej neublíží, ale držijú jich za hlúpých. Ani si tamodcúd ženy neberú a naše děvčata taky by si tamocáď muža nevzaly."
jeseničtí Němci
Počet obyvatel na Moravě Češi / Němci:

1880 : 1 511 221 / 631 999
1890: 1 596 180 / 666 802
1900: 1 732 568 / 679 456
1910: 1 874 129 / 724 882
1921: 2 048 416 / 547 604
1930: 2 995 534 / 823 730* data za Zemi Moravskoslezskou

Svitavský jazykový ostrov
Tzv. Hřebečsko (Schönhengstgau) se rozkládalo po obou stranách zemské hranici mezi Čechami a Moravou. Svou rozlohou okolo 1 230 km2 se oblast řadila k největším jazykovým enklávám v Rakousku-Uhersku. V roce 1939 zde žilo 126 000 obyvatel, z toho 84 % se hlásilo k německé národnosti. Nejvýznamnějšími centry místních Němců byly Svitavy, Moravská Třebová či Březová nad Svitavou.
Sedlácinosili dlouhý hnědý či modrý kabát sahající až ke kotníkům s velkými kovovými knoflíky. Úzké kalhoty z jelení kůže doplňovaly šedé nebo modré punčochy ke kolenům. Na nohou měli boty ozdobené přezkou. Hruď kryla červená vesta s šosy. Zmíněný kabát se nosil jen o svátcích a na nedělní mši. Ve všední dny se přes vestu nosil "Spenser", krátký kabát lišící se od vesty jen dlouhými rukávy. V létě oblékali muži jen vestu samotnou. Pokrývka hlavy byla zhotovena z vydří kožešiny a díky svému tvaru připomínajícímu stoličku, se nazývala "Schemelmütze".

Schönhengstler
Ženský oděv se skládal z košile zapínané kolem krku. Dále z jemné lněné košilky "Hempel" s bohatými nažehlenými rukávy a límcem. Ty byly hlavní starostí děvčat, člověk podle nich poznal, jak je dívka dobrá hospodyně. Přes tuho horní košilku se oblékala vlněná nebo hedvábná šněrovací "Leibel" (živůtek) vyšívaná šňůrkami a zlatými nitkami. Přes prsa se dával tuhý "Bund" (náprsenka) pokrytý hedvábnou perličkovou výšivkou. Kolem pasu nosily ženy kožený opasek. Bohatě skládaná vlněná sukně "Bärkittel" měla modrou nebo černou barvu. Přes sukni se uvazovala zástěra "Bonne" ozdobená na horním i dolním okraji typickou výšivkou. Mladá děvčata nosila červené, ženy pak modré punčochy a na nohou nízké kožené boty. Hlavu zdobil červenožlutě květovaný šátek, jehož konce byly umně přehozeny kolem krku. Přes živůtek se v zimě oblékal "Janker", šedý nebo tmavomodrý plátěný kabát s volnými rukávy.
Schönhengstlerin
Nářečí / Němčina
Khirch / Kirche / kostel
polt / bald / brzy
lôn / laden / zvát
Fenner / Fäden / nitě
schîner / schöner / hezčí
Vîgl / Vögel / ptáci
Tôk / Tag / den
truit / trug / nést
giout / gut / dobrý
pinn / binden / uvázat
sâbr / selber / sám
os / als / než
Pârg / Berg / hora
gît / geht / jít
Risla / Röslein / růžička
khimt / kommt / přijít
Suntik / Sonntag / něděle
Liouft / Luft / vzduch

Jihlavský jazykový ostrov
Rovněž německý ostrůvek okolo Jihlavy se rozkládal po obou stranách zemské hranice. Zahrnoval území o rozloze přibližně 400 km2 a v roce 1921 zde žilo 48 056 obyvatel, z nichž 54 % tvořili Němci.
Mužský kroj sestával z purpurové "Leibel" (kazajka) s řadou bílých kovových knoflíků. Černé kožené kalhoty držely široké zelené šle. Až ke kolenům pak sahaly světlomodré punčochy. Na nohou měli nízké boty zdobené přezkou. Při špatném počasí se nosil zapínací kabát bez límce s velkými bílými knoflíky, v zimě potom dlouhý černý ovčí kožich a vysoké boty.

jihlavská svatba
Jihlavské ženy si podobně jako ty svitavské vyráběly z lepenky a červeného plátna tuhou náprsenku zvanou "Hinawider". Krátká skládaná sukně "Riddel" sahající přes kolena měla většinou tmavěmodrou barvu a dolní světlemodrý lem. Zástěra "Fürsteck" byla bílá nebo modrá a zakrývala pouze přední část sukně. Za studeného zimního počasí nosily ženy tuhé rukávce podšité ovčí kožešinou nazývané "Pezal" Ve všední dny se nosil černý, většinou červeně podšívaný, kabátek "Juppa". Dívčí účes se skládal z několika copů zapletených nahoru do spirály zakončené červenou stuhou. Předek hlavy včetně čela zakrýval bílý nebo barevný šátek zvaný "Pline", jehož oba konce široce vyčnívaly za ušima. Vdané ženy směly nosit jen lněným šátek.
jihlavský kroj
Nářečí / Němčina
Mat / Mädchen / děvče
Fonn / Faden / nit
mëln / melden / hlásit
Blattn / Platte / deska
glůgen / klagen / naříkat
Werch / Werk / dílo
Kole / Kalk / vápno
Kôp / Kopf / hlava
Têppr / Töpfer / hrnčíř
Gfërd / Pferd / kůň
koummt / kommt / přijít
frai / frei / volno
irmer / ärmer / rukáv
sche~ / schön / pěkný
Wart / Wort / slovo
na~ / nein / ne
schmirzen / schmerzen / bolet

Brněnský jazykový ostrov
Německý ostrůvek v okolí Brna sice zahrnoval jen několik obcí, avšak díky moravské metropoli v něm žilo nejvíce lidí. V roce 1910 zde žilo 140 346 obyvatel, z nichž se 66 % hlásilo k německé národnosti. Vedle Brna Němci převažovali i v Černovicích, Horních a Dolních Heršpicích, Ivanovicích, Kamenném Mlýně, Komárově, Modřicích, Moravanech, Přízřenicích a Želešicích. Po vzniku Československa se poměr sil mezi Čechy a Němci otočil.
Sukně, které nosily Němky z Brněnska měly stejný střih jako v Jihlavě, jen byly o něco kulatější a více skládané. Hlavu jim zdobil červený šátek složený do čepce s cípy vystrčenými nahoru do stran. Parádní sukně, která se nosila o svátcích a do kostela, se skládala i z šesti nebo sedmi vrstev. Svrchní vrstva mívala zpravidla modrou barvu a přes ni se nosila lesklá hedvábná zástěra. Přes červený, modrý nebo zelený živůtek zvaný "Wieder" se oblékal kabátek "Joppe", v létě lehký barevný, v zimě pak tmavý s kožešinovou podšívkou. Na nohou nosily vysoké boty či polobotky s červenými nebo modrými punčochami.
Kroj sedláka se skládal z tmavé čepice nebo nízkého klobouku. Dále černého šátku uvázaného kolem krku a vesty. Tmavý kabát s knoflíky sahal do výšky kolen. V neděli a o svátcích se nosily dlouhé kalhoty dole lemované kůží. Při práci si pak oblékali kalhoty ke kolenům z jelení kůže a na nohou měli tuhé vysoké telecí boty.
brněnský kroj
Nářečí / Němčina
Koub / Kopf / hlava
Buan / Bein / noha
schmöckn / schmecken / chutnat
guit / gut / dobrý
kloa / klein / malý
boarm / warm / teplý
proat / breit / široký
ollas / alles / vše
Houd / Hand / ruka
Toach / Teig / těsto
Solz / Salz / sůl
Muitta / Mutter / matka

Jihomoravští Němci
Šlo rozsáhlé území o rozloze asi 2 300 km2 táhnoucí se podél rakouských hranic od Slavonic až po Mikulov. V roce 1910 zde žilo 220 000 obyvatel. K německé národnosti se přihlásilo 89 % občanů, ale po 1. světové válce jejich počet klesl na 65 %. Středisky zdejších Němců bylo Znojmo, Mikolov či Slavonice.
Kroj Němců žijících podél jižní hranice Moravy se velmi podobal kroji dolnorakouskému. Muži nosili dlouhý tmavý kabát, dále vestu s mnoha kovovými knoflíky, šátek kolem krku, krátké úzké kalhoty sahající ke kolenům a boty na přezku. Barva punčoch byla podle oblasti modrá nebo bílá. Pokrývku hlavy tvořil hrubý černý plstěný klobouk s černými nebo zelenými střapci.
Ženský oděv se skládal z černých polovysokých šněrovacích bot, úzké halenky "Schösselfrack" s černým sametovým pruhem, sukně "Kidl" sahající až ke kotníkům, dlouhé skládané hedvábné zástěry a barevného živůtku "Leibl". Barvy sukně a halenky se lišily podle oblastí: černá, modrá, hnědá, zelená nebo červená. Pokrývku hlavy tvořil šátek. Při drsném počasí se ženy zahalovaly do šátku sahajícího od hlavy až k ramenům.
vyškovský kroj
Nářečí / Němčina
Boch / Bach / potok
Oomd / Abend / večer
lossn / lassen / nechat
bleed / blöd / hloupý
wejni / wenig / málo
rejdn / reden / mluvit
niks / nichts / nic
Kaas / Käse / sýr
Opl / Apfel / jablko
Broud / Brot / chleba
Toug / Tag / den
Aa / Ei / vejce
Traam / Traum / sen
Baam / Baum / strom
Muida / Mutter / matka
Ruk / Rock / sukně
Kini / König / král


Vyškovský jazykový ostrov
Německý ostrůvek na Vyškovsku tvořilo jen několik málo vesnic. Jednalo se o Rostěnice, Zvonovice, Hlubočany, Lysovice, Kučerov, Terešov, Komořany a Čechyni. V roce 1930 zde žilo asi 4 000 obyvatel, z nichž 75 % se přihlásilo k německé národnosti.
Sedláci z německého ostrůvku u Vyškova nosili bílou košili "Foit", červenou nebo modrou vestu se zlacenými knoflíky zvanou "Brustfleck", červený šátek kolem krku, dále černé kožené kalhoty a na nohou úzké "Aufziehstiefel". Přes vestu se oblékal plátěný kabátek "Lajbl".
Ženský kroj tvořily černé kožené boty a červené nebo oranžové punčochy. Pod svrchní lesklou černou a bohatě skládanou sukní se ukrývaly další čtyři spodničky. Přes sukni se ještě dávala parádní bílá dole vyšívaná zástěra "Fiasteick". Na horní část těla se oblékala halenka s krátkými rukávy "Miaderl". Rukávy byly na koncích vyšívané křížovým vzorem. Na halenku byl našitý "Tazl", typický vysoký krční límec. Přes halenku se nosil červený nebo modrý kabátek "Jankerl". Hlavu zdobil šátek, u dívek červený, u žen černý.

Nářečí / Němčina
feif / fünf / pět
Bräuti / Gelieber / milý
hoiß / heiß / horký
flejng / fliegen / letět
tejf / tief / hluboký
Oppl / Apfel / jablko
Bejch / Weg / cesta
Mejssa / Messer / nůž
ich hop / ich habe / já mám
proid / breit / široký

Zdroj:
BRANDL, Vincenc: Kniha pro každého Moravana, Brno 1892
www.bruenn.eu
www.wikipedia.cz
FRODL, Gerald a BLASCHKA, Walfried: Der Kreis Nikolsburg von A bis Z, Südmährischen Landschaftsrates
in Geislingen/Steige 2006
TAUŠOVÁ, Krystýna: Die Geschichte der Wischauer Sprachinsel und ihrer Bewohner gestern und heute, diplomová práce
www.suedmaeren.eu
edice Vlastivěda moravská
RUDOLF, Kronprinz von Österreich-Ungarn et Kol.: Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild, Mähren und Schlesien, Wien 1897
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ema | E-mail | 1. prosince 2013 v 15:33 | Reagovat

Moc děkuji za tyto důležité informace

2 Věra Bohumila Jandourková | E-mail | 31. prosince 2013 v 2:00 | Reagovat

Prolétla jsem to, líbí se mně to, myslím, že drobné překlepy, které mohou někomu připadat jako pravopisné chyby nejsou na překážku. Osobně mně vadí pouze spojení české země, které se v současné době hojně užívané, ale nesprávné, jak nakonec soudil i Masaryk a používal proto vždy pouze tzv. české země. Protože Morava je moravská zem a Čechy jsou česká zem. K odbornému posouzení obsahu se nemohu vyjádřit, nemám dostatek znalostí v tomto směru. Jinak si soukromě myslím, že z důvodu, že jsme byli součástí Rakouska Uherska se mnozí slovanští Moravané poněmčili, pro lepší uplatnění, ale mohu se mýlit. Z jednoho materiálu, který se mně dostal do ruky to vyplývá, ale již původně mohl být tendenční. Jinak si myslím, že pořádkumilovnost a pracovitost nemusela u Němců vyplývat z nějaké vlastnosti etnika, ale mohlo mít svůj původ v kalvinismu. Ovšem výsledek byl jak píšete.

3 Karl von Bahnhof | 21. července 2015 v 22:15 | Reagovat

samozřejmě, že po velkou většinu historie museli Slované (Češi, Moravané) držet hubu, takže navenek vše vypadalo poklidně..

4 Libor | 9. září 2016 v 8:47 | Reagovat

Velmi zajimave.
Zajimave je hlavne to, jak rychle clovek
(spolecnost) zapomene na doby minule.
Prejde par desetileti a cesky obcan ani netusi jak mnoho z jeho kultury a tradic
je promichane z nemeckymi. Skoda ze nas jazyky tak deli. Meli bychom si navzajem
hodne co rici a nasli mnoho spolecneho.

S pozdravem
Cecho(20let)-Nemec(30let)

5 Simona | E-mail | 9. dubna 2017 v 9:41 | Reagovat

[2]: Co jsem hledala, to jsem v článku našla. A kromě gramatických chyb v komentářích pod článkem jsem v autorově textu žádný překlep nezaznamenala. Dopsala bych jen čárku mezi přívlastky "bílá" a "dole vyšívaná".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama