Únor 2014

Hradiště Staré Město - Veligrad

28. února 2014 v 18:41 | Tomáš |  Velká Morava
Patrně nejvýznamnější hradisko vrcholného období Velkomoravské říše se rozkládalo na území dnešního Starého Města a Uherského Hradiště. Tisíce hrobů, silná velehradská tradice i listina z roku 1131 zmiňující trhovou ves Veligrad napovídají, že právě zde bylo mocenské centrum Velké Moravy. Největšího rozmachu dosáhlo hradiště ve 2. polovině 9. století, kdy spojením několika sídlišť vznikla na svou dobu mimořádně lidnatá aglomerace s rozsáhlým hospodářským zázemím. Jeho celková plocha výrazně přesáhla 300 ha. Zástavba byla účelově členěna podle funkcí. Najdeme zde výrobní areály, sídliště, mocenské i církevní centrum. Hlavní hradební pás staroměstské aglomerace v podobě různě stavěných dřevohliněných konstrukcí, někde zpevněných čelní kamennou zdí, se ve tvaru neúplného půloblouku přimykal k řece Moravě. Jeho délka činila přibližně 2150 m.

plaketa se sokolníkem
Po zániku Velkomoravské říše ztratilo Staré Město své postavení a stalo se pouhou trhovou vsí nazývanou Veligrad. V jeho blízkosti pak král Přemysl Otakar II. roku 1257 založil Uherské Hradiště, které se mělo stát novým centrem východní Moravy. Naposledy je Staré Město nazýváno Veligradem roku 1315 v listině Jana Lucemburského. Amatérský archeologický výzkum vedený místními nadšenci započal již na konci 19. století a pokračoval i v průběhu první republiky. Systematický a odborný průzkum lokality však začal až po 2. světové válce. Z archeologického hlediska je lokalita velmi složitá. Na místě Veligradu se dnes nachází 2 hustě obydlená města, což značně komplikuje výzkum. Lze předpokládat, že řada artefaktů ještě čeká na své objevení nebo je již nenávratně ztracena. Naleziště lze rozdělit do následujících oblastí:

Na Valách
Nejstarší jádro zdejšího osídlení se nacházelo v poloze "Na Valách" a spadá do období 7. století. V 2. polovině 8. století někdejší zemědělská osada přerostla v opevněné hradisko. Plocha přibližně 600 x 300 metrů byla na severní straně ohraničena zákopem, jižní od Moravy přístupnější strana, byla opevněna příkopem, přičemž není vyloučena přítomnost jednoduchého zemního valu. Západní hranice opevněného sídliště byla tvořena vyvýšeným břehem, východní okraj zůstal nechráněn. Opevnění tedy zdaleka nedosahovalo úrovně Mikulčic. Příslušníky vládnoucí vrstvy přesvědčivě dokládají bohaté hroby z konce 8. století. V průběhu 9. století dochází k propojování blízkých osad v jeden celek a z původního sídliště se stává nekropole. Na ploše čítající 10 ha bylo objeveno bezmála 2 500 hrobů, což svědčí o lidnatosti sídla. Nezřídka se jednalo o zástupce majetných vrstev. Ve 2. polovině 9. století vznikl obdélníkový kostel s apsidou o rozměrech 8,5 x 7,25 m. Řemeslnické dílny se soustředily na jihovýchodním okraji hradiště. Vlivem dnešní husté zástavby se nepodařilo nalézt akropoli.

Na Dědině
Lokalita "Na Dědině" se nachází na vyvýšené terase nad starým korytem Moravy. Patrně tvořila jakési mocenské ústředí staroměstské aglomerace, neboť zde byla objevena rozsáhlá kamenná stavba o rozměrech 18 x 10 m, zřejmě sídlo příslušníka vládnoucí dynastie. Mohutnost zdiva vyvolává domněnku, že palác mohl být patrový. Byl vybaven třemi druhy lítých maltových podlah a opatřen pálenou střešní krytinou s ozdobnými prvky. Zajímavostí je nález zbytků pouzdra na pečeť tauzovaného zlatem a bronzem. Poblíž se nacházela rotunda sv. Michala s několika hroby, kterou archeologové objevili pod stejnojmenným kostelem z pozdější dob. Starobylost místa potvrzují i stovky římských cihel opatřených kolkem XIV. legie z Carnunta. Pocházejí z nějaké dosud neobjevené římské stavby v okolí.

Na Dědině
Špitálky
Bohužel činnost člověka tuto lokalitu západní části souměstí značně znehodnotila. Mnoho slibných artefaktů vzalo za své při stavbě rodinných domků a železnice. Při bagrování štěrkopísku dělníci narazili na hroby. Archeologové na místo dorazili až poté, co stihli odbagrovat polovinu kostela. Zbytky chrámu byly datovány do 2. poloviny 9. století. Na loď o rozměrech 7 x 6 m se stopami pilířů navazovala na východní straně půlkruhová apsida a na západní straně předsíň (nartex). Zdejším nejproslulejším nálezem se stala stříbrná plaketa se sokolníkem.

Nad Haltýři
Šlo o řemeslnickou osadu téměř navazující severovýchodně na hradisko Na Valách. Nálezy dokládají přítomnost železářských hutí, kovoliteckých a šperkařských dílen.

Svatojiřský ostrov
Na říčním ostrově Moravy stávala podle dochovaných zpráv kamenná kaple sv. Jiří. Její pozůstatky se podařilo najít pod Masarykovým náměstím v Uherském Hradišti. Na místě dnes stojí centrum města, i přesto se podařilo nalézt hroby či jezdeckou výstroj z 8. století.

Sadská výšina
Sadská výšina
Naleziště se rozkládá v jihovýchodní části Uherského Hradiště zvané Sady. Archeologický výzkum zde objevil pozůstatky neopevněného dvorce církevního charakteru. Zda výšina patřila ke staroměstské aglomeraci nebo tvořila samostatný celek, není jasné. Návrší dominoval ve velkomoravských dobách chrám, zasvěcený podle pozdějších pramenů Panně Marii, vystavěný někdy na přelomu 8. a 9. století. Kostel na půdorysu řeckého kříže, nad jehož středem se tyčila mohutná čtyřhranná věž, byl omítnut, vymalován, opatřen litou maltovou podlahou a kryla jej střecha z hliněných vypalovaných komponentů. Komplex několika zděných sakrálních staveb zaujímal dominantní, zdaleka viditelnou polohu. Směrem na západ byl k chrámu v 60.-70. letech téhož věku přistavěn sálový kostel se závěrem v podobě apsidy. Ten bývá někdy interpretovaný jako kaple se dvěma bočními vchody a svým vznikem je nejspíše svázán s nově příchozími staviteli byzantské misie. Zřejmě ještě ve třetí čtvrtině 9. století byla k severní obvodové zdi kostela přistavěna kaple s hrobovou komorou. Pravděpodobně posloužila k uložení ostatků význačného Moravana, možná dokonce krále Svatopluka. Západně od komplexu budov se nacházela křtitelnice.


Vně i uvnitř církevních staveb bylo odkryto 87 hrobů datovaných do 9. století. Těla byla nezřídka uložena v rakvích s bohatými milodary. Hřbitovní areál s kostelem byl na severní straně oddělen od sídliště tvořeného dvanácti srubovými stavbami. Nechyběla ani studna. Na opačné straně stála rozsáhlá 36 m dlouhá a 6 m široká halová stavba srubové konstrukce sloužící snad jako místo výuky kněží. Mezi okrsky pak procházela zpevněná cesta. Vzhledem k nálezu křížku s řeckým liturgickým nápisem a pisátek je lokalita často považována za působiště Cyrila a Metoděje.

Zdroj:
www.slovackemuzeum.cz
GALUŠKA, Luděk: Velká Morava, Moravské zemské muzeum, Brno 1991
www.wikipedia.cz

Sčítání lidu 1930

17. února 2014 v 19:46 | Tomáš |  Historické dokumenty
Země Moravskoslezská - obyvatelstvo podle okresů, měst, národnosti. Plošná výměra a počet domů.

Největší majitelé půdy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

17. února 2014 v 19:25 | Tomáš |  Historické dokumenty
Až do první pozemkové reformy patřila většina půdy v českých zemích relativně úzké skupině velkostatkářů. Jednalo se zejména o příslušníky šlechtických rodů, které stály při stavovském povstání roku 1618 na straně katolíků. Obrovský majetek vlastnila i sama katolická církev - přes 380 000 ha. Tradiční pozemkové vlastníky pak doplňovala nová vrstva aristokracie vzešlá z průmyslové revoluce. Zde jsou uvedeni nejvýznamnější velkostatkáři ze sklonku Rakousko-Uherské monarchie v roce 1918.

Největší pozemkoví vlastníci v rámci Rakousko-Uherska:

kníže Esterházy …… 243 500 ha
kníže Schwarzenberg …… 207 000 ha
kníže Liechtenstein …… 184 300 ha
arcivévoda Bedřich …… 161 700 ha
císař František Josef I …… 149 900 ha

Největší pozemkoví vlastníci v Čechách:

Adolf Josef kníže Schwarzenberg …… 176 000 ha
Josef kníže Colloredo-Mannsfeld …… 58 000 ha
Adolf hrabě Valdštejn …… 47 000 ha
Maxmilián Egon kníže Fürstenberg …… 40 000 ha
Jan kníže Liechtenstein …… 37 200 ha
císař František Josef I. …… 34 700 ha
Eugen hrabě Černín …… 32 000 ha
František hrabě Clam-Gallas …… 31 600 ha
Zdeněk Ferdinand kníže Lobkovic …… 28 000 ha
Karel kníže Schwarzenberg …… 28 000 ha
Karel kníže Kinský …… 25 500 ha
Karel hrabě Buquoy …… 25 000 ha
Albert kníže Thurn-Taxis …… 24 500 ha
Arcibiskupství pražské …… 23 000 ha
Jan hrabě Harrach …… 20 000 ha
Alfréd kníže Windischgrätz …… 20 000 ha
Klement kníže Metternich …… 20 000 ha
František Josef kníže Auersperg …… 19 000 ha
Aloisie hraběnka Černínová …… 17 600 ha
František hrabě Thun-Hohenstein …… 17 600 ha
Karel kníže Trauttmansdorf …… 17 000 ha
Zdeněk hrabě Kinský …… 14 700 ha
Vilém kníže Hohenzollern …… 14 500 ha
Karel kníže Paar …… 14 000 h
Karel kníže Löwenstein …… 14 000 ha
Ervin hrabě Nostitz-Rienek …… 13 500 ha
Alain kníže Rohan …… 13 000 ha
Jiří kníže Lobkovic …… 12 600 ha
arcivévoda František …… Ferdinand 12 600 ha
kněžna Khevenhüllerová a hraběnka Festetitsová …… 12 000 ha
Jindřich kníže Hanavský …… 12 000 ha
Bohumír princ Hohenlohe-Langenburg …… 11 000 ha
metropolitní kapitula svatovítská …… 11 000 ha
Josef Osvald hrabě Thun-Hohenstein …… 11 000 ha
Bedřich vévoda Beaufort-Spotin …… 10 000 ha
Josef hrabě Herberstein …… 10 000 ha
Vilém princ Schaumburg-Lippe …… 10 000 ha
Leopold hrabě Šternberk …… 10 000 ha
klášter v Teplé …… 9 500 ha
klášter na Strahově …… 9 500 ha
město Písek …… 7 000 ha
město Kašperské hory …… 6 000 ha
město Loket …… 5 000 ha

Největší pozemkoví vlastníci na Moravě:

Jan kníže Liechtenstein …… 109 414 ha
arcibiskupství olomoucké …… 36 600 ha
Antonín Dreher …… 17 105 ha
Antonín hrabě Magnis …… 14 000 ha
Hugo kníže Salm-Reifferscheidt …… 12 857 ha
bratři Thonetové …… 12 700 ha
Mořic Arnold svobodný pán de Forest …… 12 699 ha
statky c. a k. rodinného fondu …… 11 500 ha
Jindřich hrabě Haugwitz …… 11 500 ha
Emanuel kníže Collalto et San Salvatore …… 10 800 ha
olomoucká kapitula …… 10 500 ha
Alois hrabě Podstatzky-Liechtenstein …… 10 400 ha
řád německých rytířů …… 10 000 ha
Václav hrabě Kaunitz …… 10 000 ha
Ústav šlechtičen 7 137 ha
město Brno …… 5 000 ha
klášter Rajhrad ..... 2 103 ha

Největší pozemkoví vlastníci ve Slezsku:

arcivévoda Bedřich …… 64 000 ha
biskupství vratislavské …… 33 800 ha
Jindřich hrabě Larisch-Mönnich …… 18 200 ha
řád německých rytířů …… 13 900 ha
Jan kníže Liechtenstein …… 9 500 ha
Ferdinand hrabě Wilczek …… 6 100 ha
Karel kníže Lichnowsky …… 4 300 ha

Zdroj:
Velkostatek, fideikomis a agrární reforma, Obzor národohospodářský XXIV. (1919).

Velkomoravská společnost

6. února 2014 v 15:58 | Tomáš |  Velká Morava
Charakterizovat společnost v 9. století není jednoduché. Písemné prameny a archeologické nálezy nám poskytují pouze hrubý obraz Velké Moravy. Je třeba zdůraznit, že oproti okolním slovanským národům si staří Moravané vypracovali jistý civilizační náskok. Ten je patrný z vytvoření prvního raně středověkého státu západních Slovanů i brzkého přijetí křesťanství. Díky cyrilometodějské misii se rozvíjelo staroslověnské písemnictví. Taktéž neznáme jména slovanských kmenů žijících na Moravě před vznikem státní organizace, což dokládá, že se Moravané dokázali poměrně rychle sjednotit do jednoho společenství. Ačkoli struktura obyvatelstva už prodělala významnou změnu, nevykazuje ještě takové formy, které jsou typické pro pozdější období feudalismu v Evropě.


V čele moravského státu stál suverénní panovník označovaný v domácím prostředí termínem "knjez", čemuž v latinském názvosloví odpovídá titul "král". Jako král byl letopisci nejčastěji označován Svatopluk. Někteří historici tento titul zpochybňují, neboť údajně nebyl nikdy korunován. Je však otázkou, zda panovník svrchované země, vládnoucí před vznikem lenního systému i Svaté říše římské, může být poměřován optikou vrcholného středověku. Vládce disponoval téměř neomezenou mocí, podléhalo mu rozsáhlé pozemkové vlastnictví a byl také nejvyšším velitelem vojska. Pravděpodobně dědičně se vždy ujímal vlády představitel mojmírovské dynastie, počínaje samotným Mojmírem I. a konče v pořadí čtvrtým panovníkem Mojmírem II. Nejblíže králi se nacházela knížata. Šlo o příslušníky vládnoucího rodu nebo jiné mocné a majetné feudály. Z kusých zmínek dobových písemností se zdá, že jejich hlas měl váhu při důležitých státních rozhodnutích. V době války jim náležela šestina válečné kořisti a vlastnili též určité pozemky. Z bohaté výbavy některých dětských hrobů lze usuzovat, že jich postavení bylo již tehdy dědičné. Na poněkud nižší úrovni stála nejpočetnější skupina vládnoucí vrstvy, lidé vznešení - velmoži. Příslušníci uvedených skupin tvořili základ panovníkovy stálé vojenské družiny. Feudálové sídlili většinou v opevněných centrech, ať už se jednalo o dvorce, hradiska, nebo sídliště městského charakteru, pro něž se v soudobých pramenech objevují označení jako grad, urbs, civitas, munitio, atd.
Další skupinou žijící v hradištích i na venkově byla masa svobodných, většinou však ekonomicky závislých obyvatel. Jejich počet v souvislosti s dalším vývojem neustále klesal. Jistě i mezi nimi se nacházeli majetní lidé. Bohatší jedinci vstupovali do panovníkovy družiny, zbytek tvořil část zemědělců a řemeslníků. Výše zmíněné kategorie obyvatel pak byly v pramenech souhrnně označovány jako Moravané.
Postupem času se vládnoucí vrstva stále více zmocňovala výrobních prostředků, takže se nakonec valná část obyvatelstva změnila v poddané. Jednalo se o lidi, kteří se svým majetkem dostali do závislosti na pánu, jež ale nemusela být vždy stejná. Jejich povinností bylo odvádět část své produkce, nejspíše ve formě výrobků či naturálií. Na samém dně společenské hierarchie stáli otroci, kteří tvořili čeleď na statcích feudálů. Mohlo jít o lidi zajaté při výpadech do ciziny, ale i Moravany, kteří se nějakým způsobem provinili. Cenily se zejména otrokyně. Za ubytování a stravu vykonávali pro pána práce spojené se zemědělstvím a řemeslnou výrobou. Raffelstettenský celní řád hovoří též o vývozu otroků do ciziny.
Typickou formou slovanských sídlišť byla opevněná hradiska. Původně plnila pouze obrannou funkci. V době Velké Moravy však některým z nich připadla funkce správní. Staly se sídlem panovníkových správců - županů, které král vybíral z řad velmožů. V první polovině 9. století se prameny zmiňují o 11 takových územních celcích. V době největšího rozmachu jich mělo být až 30. Zvláštní autonomní postavení mělo Nitranské knížectví. Hradská organizace sehrávala v životě velkomoravské společnosti důležitou roli, protože zabezpečovala řešení vojenských, hospodářských i soudních problémů rozlehlé říše. Panovník tak měl záruku, že jeho příkaz bude, dobrovolně či s donucením, vykonán. Župani dohlíželi například na výběr daní, odevzdávání dávek, budování cest, mostů či opravu opevnění. Jiná hradiště zase plnila funkci pevností, vyhledávaných jen v době nebezpečí (Dowina). Dále existovala hradiska strážní, budovaná na důležitých bodech kupeckých či vojenských cest. Téměř vždy se rozkládala na vyvýšených místech. Nezřídka byla sídlem některého z příslušníků vládnoucí vrstvy. Dále bychom nalezli sídliště vyznačující se větší rozlohou, počtem obyvatel i řemeslníků a silným hospodářským zázemím v podobě neopevněných zemědělských usedlostí. Většinou se rozkládala v úrodných nížinách podél řek. U těch největších a nejmocnějších celků se už zřetelně objevují prvky pozdější městské zástavby. K takovým náležela všechna mocenská ústředí Moravanů jako Mikulčice, Staré Město, Pohansko, Nitra a Bratislava.

velmožský dvorec
Vedle hradisek se objevují ještě velmožské dvorce. Jeden takový se nacházel uvnitř hradiště na Pohansku. Příznačné pro ně bylo palisádové opevnění, obydlí velmože a jeho rodiny doprovázené sakrální stavbou a hospodářskou částí. Obyčejní lidé bydleli v zahloubených staveních, jejichž střecha se opírala přímo o zem, zvaných zemnice. Doložené jsou i stavby nadzemní se srubovou konstrukcí nebo kůlovými stěnami vyplétanými proutím a omazané hlínou. Střecha byla sedlová, pokrytá rákosím.
Kolaps Velkomoravské říše neznamenal okamžitý zánik hradišť. Jednalo se spíše o postupné vyklidňování a některá byla osídlena ještě ve 13. století. Rovněž přemyslovský stát z velké části navázal na starou hradskou soustavu. Jistě ne náhodou se nově budovaná správní centra nacházela v těsné blízkosti starých hradisek. Staré Město - Uherské Hradiště; Zámky u Líšně - Brno; hradiště sv. Hypolita - Znojmo; Pohansko - Břeclav; Mikulčice - Hodonín; atd.

Zdroj:
GALUŠKA, Luděk: Velká Morava, Moravské zemské muzeum, Brno 1991