Obnovené zřízení zemské pro Moravu

31. března 2014 v 16:22 | Tomáš |  Absolutismus
Obnovené zřízení zemské dědičného markrabství moravského z roku 1628 představovalo významnou revizi dosavadní zemské "ústavy". Ztělesňovalo dovršení procesu, který začal krátce po bitvě na Bílé hoře a znamenal přechod od stavovského státu k panovnickému absolutismu. Ferdinand II. bezezbytku využil teorii o propadlých právech, podle které stavy povstáním proti legitimnímu králi ztratily svá práva a je na panovníkovi, jaká jim ponechá. Z textu je patrné, že cílem OZZ bylo zabránit vzniku nové stavovské opozice a potlačit protestantismus. Král jistě zamýšlel uzákonit nové poměry v českých zemí již dříve, vyčkával však na vhodný okamžik. Důsledná reforma omezující moc stavů mohla vyvolat nové povstání jak mezi zbytky protestantské šlechty, tak v řadách dosud loajálních katolických pánů. Příhodná doba nastala roku 1627, kdy zemřel český místodržitel Karel z Lichtenštejna. Ve snaze nahradit mocného místodržitele standardním byrokratickým aparátem proto král ještě téhož roku vydal Obnovené zřízení zemské pro Čechy. Na Moravě pracovala od roku 1625 kodifikační komise vedená kardinálem Františkem z Dietrichštejna. Jejími členy byly přední osobnosti té doby. Nabídku podílet se na tvotbě zemského zřízení dostal i Karel starší ze Žerotína. OZZ je tak, i přes kontroverzní obsah, na svou dobu velmi kvalitním právním pramenem. Formou navázalo na podobu dřívějších zemských zřízení a zachovalo i mnoho starých obyčejů. Na druhou stranu autentickým jazykem zákona byla němčina. Český překlad měl sloužit jen jako pomůcka. Slavnostní vyhlášení Obnoveného zřízení zemského se uskutečnilo 1. července 1628 ve Znojmě. Všichni stavové země se sešli na Dolním náměstí, kde za osobní účasti císaře a císařovny složily slib věrnosti. Vedle toho byl vydán zvláštní Kundmachungspatent, který měl seznámit s obsahem zákona veškeré moravské obyvatelstvo. Ačkoli v pozdějších letech byla některá ustanovení OZZ zmírněna nebo nahrazena jinými předpisy, jeho převážná část se udržela v platnosti až do roku 1848.

Stručný obsah:

  • Morava zůstává nadále přední zemí Koruny české s vnitřní samosprávou. Zemské hranice se nezměnily. Pouze Opavsko se od té doby pokládá za součást Slezska.
  • Rod Habsburský je prohlášen za dědičný. Právo nové volby náleží stavům pouze v případě vymření vládnoucí dynastie, nebo kdyby se poslední dědic vzdal trůnu, nebo kdyby nemohl vládnout kvůli duševní chorobě, nebo byl bezdětný.
  • Obyvatelé markrabství moravského přísahají věrnost svému panovníkovi zdvižením dvou prstů pravé ruky. V přísaze musí být slova "Panně Marii, Matce Boží a Všem Svatým".
  • Nastupující panovník přísahá stavům na evangelium za mše svaté sloužené olomouckým biskupem.
  • Panovnické regály jsou nedotknutelné.
  • Nejvyšší zemské úředníky jmenuje výhradně panovník. Jmenování je pouze na 5 let, ale může být panovníkem prodlouženo. Zemský hejtman, nejvyšší komorník a nejvyšší sudí jsou vybíráni za stavu panského. Úřad nejvyššího hofrychtéře a zemského písaře je obsazován stavem rytířským. Nejvyšší podkomoří je střídavě vybírán ze stavu panského a rytířského. Historické nároky některých rodin na zemské úřady pozbývají platnosti.
  • Menší zemští úředníci jsou vybíráni ze stavu rytířského. Museli být v zemi usedlí a zachovalí.
  • Prvním stavem se stal stav duchovní. Církevní statky se nesměly prodávat bez svolení panovníka.
  • Druhým stavem byl stav panský, třetím stav rytířský, čtvrtým stav královských měst.
  • Právo svolávat zemský sněm náleží bezvýjimečně panovníkovi pod trestem ztráty hrdla i statku.
  • Stavy nemají právo činit návrhy zemskému sněmu ve věci panovnické moci a královských regálů. Tyto návrhy musí být nejprve předloženy panovníkovi.
  • Ve věcech menšího významu smí stavy podávat návrhy, ale jen se svolením královských komisařů. (České stavy toto právo neměly.)
  • Povolování berní bylo ponecháno stavům, ale nesměly si tím vynucovat nová privilegia nebo souhlas podmiňovat omezením panovníkovy moci.
  • Tajné schůze sněmovníků jsou zakázány. Hlavní organizátor může být potrestán ztrátou hrdla i statku.
  • Nařízení celé zemi smí vydávat pouze panovník po poradě se stavy. (České stavy toto právo neměly.)
  • Němčina byla zrovnoprávněna s češtinou. Zemský sněm jednal česky i německy.
  • Zakazuje se smlouvání moravských stavů se stavy jiných zemí.
  • Svolávat zemskou hotovost, najímat vojsko, vést vojsko, povolovat průchod cizího vojska Moravou mohl pouze panovník pod ztrátou hrdla i statku.
  • Uzavírat spojenectví se sousedními zeměmi mohl pouze panovník pod ztrátou cti, hrdla i statku.
  • Žádný ze stavů nesměl pod ztrátou hrdla i statku vstoupit do vojenských služeb proti moravskému markraběti.
  • Jediným povoleným náboženstvím je víra katolická. Všechny dřívější svobody a privilegia ve prospěch vyznání pod obojí se ruší. Kdo se je pokusí obnovit, bude potrestán ztrátou cti, hrdla a statku. Do země mohou být přijati jen cizinci katolického vyznání.
  • Větší soud zemský zasedal čtyřikrát ročně. Dvakrát v Olomouci a dvakrát v Brně. Zasedal zde olomoucký biskup, zemský hejtman, nejvyšší komorník, nejvyšší sudí a 17 přísedících stavu panského a 6 přísedících stavu rytířského. Členy jmenoval panovník.
  • Ústní řízení bylo nahrazeno řízením písemným.
  • Proti rozsudku většího soudu zemského bylo možné odvolání k panovníkovi.
  • Zemské desky zůstaly v Olomouci a Brně. Zápisy mohly být vkládány Česky i Německy. Vklady bylo možno činit osobně nebo prostřednictvím zplnomocněnce. Vkládat nesměly osoby nepočestné ženského pohlaví, nemanželští synové, psanci a osoby toho nehodné. Úředníci nesměli nic měnit pod ztrátou hrdla.
  • Lichva je přísně zakázána. Je dovoleno brát úrok 6 %.
  • Inkolát (zemské občanství) udělují nadále stavy, ale jen na žádost panovníka. Cizinec si směl v zemi koupit statek a ujmout se jeho správy jen se souhlasem panovníka. Obyvatelé ostatních českých zemí se považují za domácí.
  • Povyšování do šlechtického stavu, udělování titulů a erbů náleží panovníkovi.
  • Poddanské poměry i postavení Židů zůstalo beze změny.
  • Vyšší stavové a jejich služebnictvo směli na svou obranu nosit ručnice.
  • Bezpečnost v zemi měl na starosti zemský hejtman. Žebráci, tuláci a povaleči nesměly být v zemi trpěni ani podporováni.
Zdroj:
KAMENÍČEK, František: Zemské sněmy a sjezdy moravské, jejich složení, obor působnosti a význam, díl III., Brno 1905
KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace: moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty, Brno 2006
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama