Stav panský

31. března 2014 v 21:23 | Tomáš |  Stavovský stát
Stav panský zaujímal v 15. a 16. století přední místo v moravské společnosti. Jeho příslušníci vynikali dlouhou rodovou historií, značným majetkem a často rozhodujícím vlivem na politické směřování celé země. Pyšnili se značnými privilegii. Dlouhou dobu, do roku 1538, to byl pouze stav panský, ze kterého byli vybíráni nejvyšší zemští úředníci. Jako jediní směli nosit zbraň na svou ochranu a měli právo pečetit červeným voskem, při zasedání zemského sněmu jim náležela nejlepší místa. V listinách byli titulování "Urozený pán, pan…". Není proto divu, že si páni pečlivě vybírali, koho do svých řad přijmou a zároveň mohli vyloučit členy s pochybnou pověstí.


Páni se dělili na rody starožitné, kam patřily: páni z Cimburka, z Boskovic, z Hradce, z Kunštátu, z Krajku, z Lichtenburka, z Lichtenštejna, z Lipé, z Lomnice, z Pernštejna, ze Sovince, z Vlašimi, ze Šternberka, z Valdštejna, z Dubé, ze Žerotína atd. Vedle těchto nejváženějších rodů existovala skupina tzv. mladších pánů, kam patřily rody, které vstoupily do panského stavu teprve nedávno. Šlo například o pány z Ludanic, z Tvorkova, z Doubravice, z Hodic, z Leskovce, z Čertoryj z Kounic atd. Mladší páni byli znevýhodněni především tím, že si po 3 generace nesměli brát příslušníky starožitných rodin. Postup z kategorie mladších pánů mezi starožitné byl možný jen se souhlasem starožitných rodů. Žadatel musel doložit 3 generace předků z rodu panského a vykázat se zvláštními zásluhami. Stát se členem rodů starožitných nebylo vůbec snadné, neboť ti mezi sebe jen neradi pouštěli novou krev. Příkladem takového postupu jsou páni ze Žerotína.
Stav panský však nebyl uzavřenou množinu. Počet pánů rok od roku kolísal. V roce 1538 jej tvořilo zhruba 90 rodin. Nejjednodušší přístup do panského stavu na Moravě měli páni z Čech. Ti se bez dalšího stávali členy a pouze požádali o místo k sezení. Příkladem budiž páni z Cimburka či z Hradce. Obtížnější postup čekal zájemce z řad moravské šlechty. K přijetí mezi pány se vyžadovala osobní žádost přednesená na zemském soudě nebo sněmu. Zájemce musel prokázat nejméně 3 generace předků z rytířského stavu i důstojný rytířský život. O žádosti pak rozhodoval celý panský stav. Po první žádosti neměl být přijat nikdo, teprve druhá nebo dokonce třetí prosba mohla být vyslyšena. Nově přijatý pán složil přísahu, že chce vykonávat povinnosti stavu panského a že se nebude třít do starých rodů. Poté jej komorník uvedl do stolic na nejnižší místo řadách panských. Přijímána byla vždy konkrétní osoba a její manželské potomstvo, nikoli její bratři a další příbuzní. Podobně cizinec musel prokázat starožitnost svého rodu.
Výše zmíněná pravidla platila do vydání Obnoveného zřízení zemského roku 1628. Od té doby měl právo udělovat tituly a přijímat cizince do země pouze panovník.
Co se života vysoké šlechty týče, předbělohorská literatura jej líčí vesměs v temných barvách. Časté byly stížnosti na neutěšené mravy panstva, utiskování poddaných, nepřátelské nájezdy na panství protivníků, lichva a zejména bujaré zábavy. Oblíbenou kratochvílí byla i myslivost. Ti osvícenější se věnovali především politice a hospodaření na rodových statcích. Je třeba dodat, že postavení pána bylo neslučitelné s vykováváním jakéhokoli řemesla nebo zaměstnání. Výjimkou byla služba panovníkovi nebo v armádě.

Zdroj:
KAMENÍČEK, František: Zemské sněmy a sjezdy moravské, jejich složení, obor působnosti a význam, díl III., Brno 1905
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama