Znojmo - historie města

9. března 2014 v 20:24 | Tomáš |  Města
znak

Znojmo, jedno z nejstarších moravských měst, leží na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí nedaleko jihozápadní hranice Moravy. Název města pravděpodobně vnikl ze slova znoj, což znamená sluneční parno nebo úpal. Každý, kdo v letních měsících Znojmo navštívil, musí uznat, že pojmenování je víc než výstižné. Na místě nynějšího sídla žil člověk již v dobách prehistorických. Na protějším břehu Dyje se rozkládalo velkomoravské hradiště sv. Hyppolyta. V písemných pramenech je jméno Znoim poprvé doloženo už roku 1052. Kolem zeměpanského hradu, který byl založen někdy v 11. století, později vznikla osada s kupci a řemeslníky. Podle Břetislavova stařešinského řádu z roku 1055 tvořilo Znojmo centrum jednoho z údělných knížectví na Moravě. O významu a ambicích znojemských knížat svědčí románská rotunda sv. Kateřiny z 12. století opatřená bohatými vnitřními malbami. Znojemští Přemyslovci měli časté spory s knížetem v Praze, nejednou byl region popleněn v důsledku bratrovražedných bojů. Nejznámějším znojemským Přemyslovcem je bezesporu Konrád II. Ota, který postupně ovládl celou Moravu a nakonec usedl i na knížecí stolec v Praze.

rotunda sv. Kateřiny
Založení královského města spadá do 13. století. Učinil tak Přemysl Otakar I. krátce před rokem 1226 poté, co získal pro město pozemky od Louckého kláštera. Listina z téhož roku hovoří o existenci dvou kostelů, sv. Mikuláše a sv. Michala, a je zmíněno i městské opevnění. Obyvatelstvo bylo ještě vesměs české, jak dokládají jména majitelů domů Petřík, Olšík, Salaš, Bohuš aj. Bylo to právě Znojmo, kam po bitvě na Moravském poli převezli tělo krále Přemysla Otakara II. Byl pohřben v minoritském klášteře, kde odpočíval do roku 1296, kdy byly královy ostatky odvezeny do Prahy. Ani Rudolf se k městu nezachoval zle. Rozmnožil městská privilegia, osvobodil jej na 5 let od všech daní a daroval mu ves Kuchařovice. V roce 1292 potvrdil Václav II. všechna městská práva a od roku 1305 směli být znojemští měšťané souzeni pouze zemským komořím nebo samotným králem.
Vláda krále Jana Lucemburského se záhy stala neoblíbenou. V roce 1317 se Znojmo přidalo k nespokojencům a na hradě se konaly schůze odbojné šlechty. Král Jan však na město nezanevřel, jak dokládají četná privilegia. V roce 1335 se ve Znojmě odehrála svatba rakouského vévody Oty a královy nejmladší dcery Anny. Český panovník neměl peníze na nevěstino věno. Zastavil proto ženichovi hrad i město. Zajímavou ukázkou tehdejších poměrů může být listina markraběte Karla, ve které měšťanům ostře vytýká, že neposlouchají rychtáře ani konšely a že jednají přímo proti usnesení městské rady a nařídil jim bezpodmínečnou poslušnost. Jinak ovšem budoucí římskoněmecký císař Znojmo podporoval. Roku 1341 mu dovolil vybírat mýto mezi Břeclaví a Jemnicí. Zároveň osvobodil měšťany od placení mýta kdekoli v Čechách a na Moravě. Rozvoj pokračoval i za vlády markraběte Jana Jindřicha. V roce 1349 však přišla morová epidemie a další v letech 1351, 1381 a 1392. Tou dobou již zuřily bratrovražedné boje mezi markrabaty Joštem a Prokopem. Znojmo stranilo Prokopovi. 18. prosince 1393 se ve městě konala schůze Zikmunda Lucemburského, markraběte Jošta, Albrechta Habsburského a Viléma Míšeňského, na níž byl domluven spolek proti králi Václavovi IV. Znojmo samo stálo za králem a bylo obsazeno rakouským vojskem.
Roku 1400 se markrabě Prokop lstí opět zmocnil města a jeho muži odtud podnikali loupeživé výpady. V létě roku 1404 proti němu vytáhli rakouští vévodové a uherský král Zikmund. Ani šestitýdenní odléhání však nevedlo k cíli a vojska byla nucena se stáhnout. Joštovi se přesto podařilo Prokopa uvěznit a znovu město ovládnout.
Husitské války se Znojma příliš nedotkly. Stálo pevně na straně krále Zikmunda, který jej zastavil svému zeti Albrechtovi Habsburskému. Ten dal pro výstrahu všem roku 1421 na náměstí upálit husity zajaté v Jevišovicích. Husité se o dobytí města marně pokusili roku 1426. Smrt dostihla krále Zikmunda ve Znojmě na konci roku 1437. Nemocného vladaře už očekával zeť Albrecht a dcera Eliška. Z města se dal přenést ke křížovníkům na hradišti sv. Hippolyta. Očekávaje poslední hodinky, dal se obléci do císařského roucha a s korunou na hlavě vyslechl mši svatou, chtěje zemřít jako císař. Ale když smrt nepřicházela, nechal se obléct do umrlčího šatu, v němž měl být pochován. Zemřel v pondělí večer 9. prosince 1437. Druhý den se sešli přední páni Zikmundovy říše a před vévody Albrechtem Habsburským a Kryštofem Bavorským byly podle obyčeje zničeny císařské a královské pečeti, tak aby je dále nemohl nikdo použít.
Měšťany v té době velmi trápily dluhy u Židů. Hledali proto možnost, jak se vyhnout splácení závazků. Král Ladislav nejprve nechtěl jejich naléhání vyhovět, přesto v roce 1456 svolil a nařídil všem Židům opustit Znojmo.
Katolicky smýšlející měšťané roku 1457 odmítli uznat zvolení nového krále Jiříka z Poděbrad. Když ovšem král přitáhl s vojskem, Znojemští otevřeli brány a složili slib věrnosti. Loajalita jim vydržela jen do roku 1468, kdy se, jako mnohá města na Moravě, přidali na stranu uherského krále Matyáše Korvína. Za vlády Jagelonců panoval blahobyt. V roce 1523 udělil král Vladislav Znojmu Obnovené městské právo sepsané v němčině a latině. Na zdejším zemském sněmu v roce 1535 bylo schváleno vůbec první moravské zemské zřízení. Kromě toho stavové rozhodli o zákazu pobytu pro Židy a Novokřtěnce. Až do poloviny 16. století bylo Znojmo katolickým městem, od roku 1569 ale začíná nabývat na síle protestantství. Rovněž Čeština se opět dostává do popředí, jak svědčí městské knihy či listiny prvních habsburských panovníků. Král Rudolf II. nebyl Znojmu nakloněn. Jako katolík měl stále větší problémy s luteránskou městskou radou, která se zdráhala ručit městským majetkem za Rudolfovy obrovské dluhy.
Z roku 1593 pochází následující popis města: Město Znojmo na pomezí rakouském leží nad řekou řečenou Dyje v kraji na víno a obilí velmi úrodném. Jest město pevné i dosti pěkně vystavené.

Znojmo 1617
Za stavovského povstání se ve Znojmě shromáždili představitelé radikální nekatolické šlechty. Očekávali zde české vojsko Matyáše Thurna, který roku 1619 vtáhl do města a vyhnal katolické kněží. Kostel sv. Mikuláše předal protestantům, dominikánský klášter proměnil ve vězení a vypověděl všechny jeptišky a mnichy. Měšťané v obavě před císařskou armádou nechali zpevnit hradby, avšak vojsko generála Buquoye Znojmo obsadilo až roku 1621, po bitvě na Bílé hoře. Pomsta Ferdinanda II. byla tvrdá. Město přišlo o značnou část samosprávy, byl dosazen královský rychtář a následovaly přísné konfiskace. Městská rada musela zaplatit císaři 23 000 tolarů, zabaven byl znojemský hrad i 5 měšťanských domů. Zcela nebo částečně byl zkonfiskován majetek 36 měšťanů. Do Znojma se znovu vrátili mniši a katolíci, kteří ovládli městkou radu. Roku 1626 byla založena jezuitská kolej a započala rekatolizace. Znojemské události byly významné i z pohledu celé Moravy. Právě zde se roku 1628 sešel zemský sněm, na kterém bylo za přítomnosti císaře vydáno Obnovené zřízení zemské pro Moravu uzákoňující dědičnost habsburské dynastie. Všichni stavové země potom před oltářem na Dolním náměstí přísahali věrnost císaři.
Útrapy třicetileté války se městu dlouho vyhýbaly. Až v březnu 1645 přitáhla švédská armáda vedená generálem Torstensonem, který požadoval, aby se Znojmo vzdalo, a že v tom případě nebude měšťanům nijak ublíženo. Znojemští uposlechly, neboť zdejší posádka měla pouze 200 mužů. Výpalné činilo 60 000 zl. a navíc Švédové ukradli cennosti z měšťanských domů.
V 17. století se český živel ve Znojmě opět dostal do silné defenzívy. Nově příchozí obyvatelstvo pocházelo vesměs z německých zemí, což ještě více posilovalo německý ráz města. Jsou zaznamenány i případy několika čarodějnických procesů. Studovaných lékařů bylo málo a každý, kdo uměl léčit, mohl být lehce nařčen z uctívání ďábla. Bída v kraji byla hrozivá. Jen město po válce dlužilo závratných 90 000 tolarů. Velkou paniku vyvolal též útok několika tisíc Turků v roce 1663. Jakmile se ve druhé polovině 17. století zdálo, že se situace zlepšuje, udeřil mor, který si v letech 1679 a 1680 vyžádal 778 obětí. Městu se nevyhnula ani pruská invaze roku 1742, která stála městskou kasu 30 000 zl. Ve Znojmě se tehdy ubytoval samotný Fridrich II. Mnohem větší útrapy však s sebou přinesly války napoleonské. Nejprve muselo město v roce 1805 snášet ubytování 30 000 mužů ruské a rakouské armády, aby nakonec padlo do rukou Francouzů. Roku 1809 se dokonce poblíž Znojma strhla velká bitva mezi Rakušany a Francouzi.
V roce 1848 do města na krátko zavítal císař Ferdinand V., když prchal z revoluční Vídně. Ale to již bylo úplně jiné Znojmo. Město leželo na rušné císařské silnici spojující Prahu a Vídeň, v opačném směru jej spojovala silnice s Brnem a Olomoucí. Směli se opět vrátit Židé, kterých zde již roku 1869 bylo přes 350. V roce 1867 byl Znojmu udělen vlastní statut a stalo se tak do značné míry samosprávným. Na místě starých hradeb vznikaly městské sady či nová zástavba. V roce 1899 bylo otevřeno veřejnosti městské divadlo. Bohužel město zůstalo stranou hlavních železničních tratí, a tak se mu vyhnula industrializace. V hospodářství tak stále dominovalo zemědělství a řemesla. Jediným prosperujícím oborem bylo na konci 19. století potravinářství zastoupené lihovary, pivovary, pěstováním okurek a obchodem se zeleninou a vínem. Dále několik keramických továren. Tou dobou tu žilo téměř 15 000 obyvatel. Je třeba přiznat, že se již prakticky jednalo o německé město. Zdejší nacionálně naladění Němci se dokonce roku 1869 vzdali titulu královského města, aby dali najevo svůj odpor k Českému království. V roce 1897 skončilo úřadování v Češtině a roku 1901 magistrát zakázal i vylepování českých plakátů.

městské divadlo
Národnostní boje dosáhly vrcholu krátce po vyhlášení Československé republiky v roce 1918, kdy se Znojmo stalo centrem odporu jihomoravských Němců, kteří požadovali připojení k Rakousku. Separatistické stahy utnul až zásah armády. Připojení k Německu se Znojemští dočkali až na základě Mnichovské dohody v roce 1938. Zpět do českých rukou se Znojmo vrátilo až na samém sklonku války 6. května 1945. Poválečný odsun německého obyvatelstva výrazně změnil tvář města, stejně jako pozdější éra komunismu. Druhá polovina 20. století přinesla rozšíření o okolní obce, výstavbu sídlišť a s tím spojený vzrůst počtu obyvatel. Vedlejším důsledkem však byla devastace veřejného prostoru i kulturních památek. Dnešní Znojmo má přibližně 34 000 obyvatel a je centrem stejnojmenného okresu. Bohužel vlivem nedostatečné dopravní infrastruktury a velké vzdálenosti od hospodářských center trpí celý region vysokou nezaměstnaností.

Zdroj:
PEŘINKA, František: Vlastivěda moravská, okres znojemský, Brno 1904
PAPROCKÝ, Bartoloměj: Zrcadlo slavného Markrabství moravského
www.wikipedia.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama