Královská města

3. dubna 2014 v 20:05 | Tomáš |  Stavovský stát
Královská města představovala už od středověku zvláštní skupinu měst nadanou rozsáhlými privilegii. Po pánech, prelátech a rytířích tvořily čtvrtý stav na Moravě. Jen tato města mohla jednat s ostatními stavy, zapisovat statky do zemských desek a účastnit se zemského sněmu. Některá dokonce pečetila červeným voskem jako páni. Na sněmu zasedali ve třetí kurii společně s preláty. Důležitým dokumentem byla zakládací listina neboli statut, který obsahoval městská privilegia. Mezi výsady patřilo kupříkladu právo trhové, právo opevnit se hradbami, mílové, skladní, várečné, právo nucené cesty atd. Vrchností královských měst byl samotný král obvykle zastoupený nejvyšším podkomořím, který v podstatě vykonával dozor nad hospodařením i správou měst.
Ještě ve 14. století existovalo na Moravě 30 zeměpanských měst: Brno, Olomouc, Jihlava, Znojmo, Uherské Hradiště, Uničov, Přerov, Prostějov, Vyškov, Hodonín, Litovel, Šternberk, Nový Jičín, Vsetín, Moravská Ostrava, Tišnov, Třebíč, Moravské Budějovice, Jemnice, Břeclav, Hustopeče, Podivín, Klobouky, Ivančice, Bzenec, Uherský Brod, Pohořelice, Telč, Slavonice a Šumperk. Postupem času však panovník většinu z nich prodal šlechtě. V 16. století proto zbylo jen 6 královských měst: Brno, Olomouc, Jihlava, Znojmo, Uničov a Uherské Hradiště. Některá města se ještě stačila vykoupit z poddanství a dala se pod ochranu krále, což byl případ Kyjova, Nového Jičína a Šumperka. Nebylo jim však přiznáno právo stavovské a zůstaly pouze komorními městy.

Měšťané si ze svého středu, za přítomnosti podkomořího, volili městskou radu. V čele města stál purkmistr. V úřadu se vždy po několika týdnech střídali jednotliví radní. Purkmistr střežil městskou pečeť, svolával městskou radu, předsedal jí a spravoval obecní jmění. Někde jeho funkci plnil primátor. Jako dozorčí a schvalovací orgán byli volení obecní starší. Ve výjimečných případech mohla rozhodnout i celá obec. Případnou rezignaci musel purkmistr oznámit nejen konšelům ale i králi a bylo jen na něm, zda přijme. Pravou rukou purkmistra byl městský písař. Jako muž znalý práva vyhotovoval všechny listiny a často město zastupoval na zemském sněmu. Písaři byli obyčejně tři: český, latinský a německý.
Spravedlnost vykonávali rychtáři nebo fojtové společně s konšely. Původně se jednalo o královský úřad, ale města jej časem vykoupila. Proti rozsudku bylo možné odvolání k podkomořímu, od roku 1548 navíc k apelačnímu soudu v Praze. Města na severu Moravy brala právní ponaučení v Olomouci, jižní se obracela na Brno. V oblasti horního práva byla vrchním soudem Jihlava, a to pro celé české země.
Jak vidno královská města měla značnou samosprávu. Ovšem panovník měl vždy právo, osobně nebo prostřednictvím podkomořího, zasahovat do záležitostí soudnictví a daní. Každé město platilo ročně královské komoře určité dávky. Jiné zvláštní daně jako válečné či pobečovné jim ukládal zemský sněm. Bez svolení krále a stavů města nesměla nakupovat deskové statky, ale pravidlo se nedodržovalo.
V královském městě se mohl usadit každý poctivý a zachovalý obyvatel, rovněž šlechta a duchovenstvo. Zvláště páni si v Brně a Olomouci opatřovali honosné domy, neboť se zde často konaly zemské sněmy a soudy. Měšťanem byl ten, kdo vlastnil ve městě dům a byl přijat do obce. Noví měšťané skládali slib poslušenství v dobrém i zlém. Lepší postavení měli tzv. erbovníci, kteří si opatřili znak. Dále se velmi cenili řemeslníci. Rolníci a obchodníci nepožívali takové vážnosti. Občané nemuseli poslouchat ničí příkazy kromě podkomořího a zemského hejtmana jako zástupců krále. Ostatní obyvatelé neměli žádná práva.
Vlna restrikcí po neúspěšném povstání v Čechách roku 1547 se moravských měst téměř nedotkla. Naopak výtězství absolutismu v roce 1620 znamenalo počátek konce městské samosprávy. Byl obnoven úřad královského rychtáře, Šumperk a Nový Jičín upadli opět do poddanství. Tento trend vyvrcholil za josefinských reforem zřízením magistrátů, kdy dosavadní samosprávu nahradili státní úředníci.

Zdroj:
KAMENÍČEK, František: Zemské sněmy a sjezdy moravské, jejich složení, obor působnosti a význam, díl III., Brno 1905
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lotr Thyronx | E-mail | Web | 10. července 2015 v 0:50 | Reagovat

Což tak Olomouckou republiku, to by nešlo?
Dost na tom, že jste rozdělili světově známou Československou republiku na dva mikrostátečky.

To dnešní nepatrné ( i významem) údolíčko kdesi mezi Baltikem a Jadranem,(očima nás Američanů)nemá žádnou vážnost a mít nikdy nebude.
V jednotě je síla.
O Čechách mohu číst v nejlepších a nejoblíbenějších novinách zde v USA když hodně i 3x do roka.
Wall Street Journal a USA Today.

Jinak ovšem pečlivě studuji český středověk a jsem v Čechách každý rok. Mohl bych doporučit shlédnout mapu českého království za časů Pčřemysla II Otakara, kde jeho království sahalo od Lužice až po Chorvatsko - Jadran a patřila mu později i polská koruna. S ta sláva a respekt? Bohatství, tuny stříbra.. tak to si pište.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama