Moravské zemské zřízení do r. 1628

7. dubna 2014 v 19:36 | Tomáš |  Stavovský stát
Postavení moravského markrabství v předbělohorském období se vyznačovalo širokou nezávislostí na českém království a velkou mírou samosprávy. Morava byla formálně nejpřednějším údem Koruny. Až za ní následovalo Slezsko a obojí Lužice. Tento poměr navíc existoval jen vůči králi, český zemský sněm neměl nad Moravou žádnou moc. Mimo svazek s Čechami se Moravané ocitli jen v letech 1608-1611, když přešli na stranu arcivévody Matyáše. Na celistvost země dohlíželi stavové, bez jejichž svolení nesmělo být odděleno žádné území. Normou nejvyšší právní síly bylo zemské zřízení. Původně se nacházelo jen v právních knihách jako soupisech moravského obyčejového práva. Známy jsou Kniha Tovačovská a o něco mladší Kniha Drnovská. Zemský sněm vydal oficiálně moravské zemské zřízení až roku 1535. Velkou roli hrály tzv. lantfrýdy, které zavazovaly stavy navzájem k dodržování práva a potírání zločinu. Podepsat musel každý včetně panovníka.
Pánem země byl český král z titulu moravského markraběte. Při přijímání za pána musel přísahat na práva a zemské svobody a spolu s ostatní stavy podepisoval lantfrýd. Poté přijal od stavů slib poslušnosti. Činil se rozdíl mezi králem nově zvoleným a dědičným. V prvním případě nesměli Moravané novému pánu holdovat před korunovací v Praze. Pokud se jednalo o dědice předešlého pána, mohli jej moravští stavové přijmout i před korunovací. Panovník byl povinen hájit práva Moravanů proti všem nepřátelům a reprezentoval zemi navenek. Ve své moci však byl značně omezen stavy, obzvláště v oblasti zákonodárství, soudnictví, vojenství a daní. Královské příjmy se skládaly z výtěžků komorních statků a platů královských měst, cel, mýt, z hornictví, soudních a židovských poplatků. Daně směl panovník vybírat jen se svolením zemského sněmu. Výjimku tvořila daň u příležitosti korunovace a sňatku královských dcer.
Zemi spravovalo šest nejvyšších zemských úředníků: zemský hejtman, nejvyšší komorník, nejvyšší sudí, hofrychtéř, nejvyšší podkomoří a nejvyšší písař. První tři byli od roku 1538 bráni ze stavu panského, zbytek pocházel z řad rytířů. Společným úředníkem pro Čechy i Moravu byl královský maršálek. Jmenoval je panovník po poradě se stavy. Zemský hejtman a podkomoří odpovídali pouze králi, ostatní se zodpovídali také stavům. Funkční období bylo neomezené, v praxi však panovník dokázal přinutit nepohodlné úředníky k rezignaci. Pouze při změně na trůnu byli nejvyšší úředníci povinni složit funkci. Nový panovník je potom mohl znovu potvrdit. Vedle nich existovali tzv. menší úředníci: místokomorník, místosudí, místopísař a 2 zemští purkrabí (olomoucký a brněnský).
Z českých úřadů měla vliv jen česká kancelář jakožto zprostředkovatel mezi králem a zeměmi Koruny. Její místokancléř byl zpravidla vybírán z řad Moravanů. Dále dvorská komora, která se starala o královské finance.
Země se vnitřně členila na 5 krajů: olomoucký, brněnský, znojemský, jihlavský a hradišťský. Spravovali je vždy 2 hejtmani, jeden stavu panského, druhý stavu rytířského. Volil je zemský sněm a byli podřízeni zemskému hejtmanovi.
Největší moc v zemi patřila stavům. Na Moravě existovaly 4: panský, prelátský, rytířský a královských měst. Mezi nimi směli zasedat jen rodilí Moravané vlastnící statky na Moravě nebo cizinci, kterým byl udělen inkolát (jakési občanství).
Stěžejním tělesem celého stavovského zřízení byl zemský sněm jako nejvyšší zákonodárný sbor. Do jeho pravomoci spadalo (mimo jiné) povolování daní, přijímání nového pána, styky se sousedními zeměmi, hlasování o předlohách, vojenství a výpravy za hranice, zemská správa, bezpečnost, míry a váhy, výše úroků, spory mezi vrchností a poddanými a náboženské otázky. Stavové se na sněmu dělili do tří kurií: panské, rytířské a spojené kurie prelátů a královských měst. Pánům a zároveň celému sněm předsedal zemský hejtman, rytířům hofrychtéř, prelátům a městům podkomoří. Olomoucký biskup hlasoval s pány. Prostý lid ani poddanská města neměli právo účastnit se zemských sněmů. Scházely se jednou ročně, mimořádně i častěji, v Olomouci nebo Brně. Občas byl sněm svolán i do jiného královského města. Délka trvání kolísala mezi 2 - 6 týdny. Pokud se zemského sněmu neúčastnil král osobně, zastupovali jej královští komisaři. Jednacím jazykem byla Čeština. Každý člen sněmu mohl vystoupit na plénu i ve své kurii. Předlohy se napřed projednaly v kuriích, teprve potom mohlo proběhnout společné hlasování. Při hlasování měla každá kurie jeden hlas. Účastníkům nenáležela žádná odměna. Sněmovní usnesení nabývala platnosti zapsáním do zemských desek. Od Ferdinanda I. se u významnějších usnesení vyžadoval dodatečný souhlas panovníka. S obsahem usnesení pak nejvyšší písař, krajští hejtmani a vrchnost seznámili obyvatelstvo.
Každý ze stavů mohl podávat stížnosti k zemskému sněmu či přímo k panovníkovi. Oprávnění mohli využít i poddaní, pokud vrchnost porušovala jejich práva. Stejně tak sám panovník si často stěžoval u zemského sněmu.
K naléhavým záležitostem mohl zemský hejtman svolat menší poradu stavů nazývanou zemský sjezd. Jeho usnesení byla závazná jen pokud je schválil také následující zemský sněm.
Vedle zemského sněmu se často konaly i sněmy generální, které vznikly rozšířením českého zemského sněmu o poselstva ze všech zemí Koruny české. Scházely se nejčastěji v Praze. Během 16. století zcela ztratily význam, neboť čeští stavové a panovník soustavně degradovali jejich postavení, načež stavové Moravy, Slezska a Lužice prohlásili, že nejsou povinni se jich účastnit.
Vojsko bylo stavovské nebo žoldnéřské. Svolávání zemské hotovosti jakož i najímání žoldáků bylo v kompetenci zemského sněmu, který se staral též o zaopatření vojáků. Při naléhavém ohrožení, kdy nebylo možné rychle svolat zemský sněm, mohl zemský hejtman spolu s nejvyššími úředníky a nejváženějšími osobnostmi stavů podniknout nezbytná opatření. I tyto kroky ale podléhaly dodatečnému schválení sněmu. Hejtmani a velitelé armády byli voleni z řad domácí šlechty. Vojáci slibovali poslušnost stavům, nikoli panovníkovi. Vytáhl-li do boje osobně panovník nebo zemský hejtman musel jej každý pán i rytíř následovat nebo za sebe poslat přiměřenou náhradu. Vojsko olomouckého biskupa a jeho vazalů táhlo samostatně pod vlastním praporem. Pokud šlo o společnou výpravu s českým vojskem, Češi přebírali velení.
V náboženských otázkách panovala mezi stavy zásada svobody svědomí. Nikdo ze stavů nesměl být kvůli víře uvězněn ani trestán. Rovněž panovníci při holdování slibovali zachovávat svobodu vyznání. V praxi však upřednostňovali katolíky.
Soudnictví se skládalo ze soustavy několika soudů, z nichž každý řešil jinou agendu. Téměř každý stav tak byl souzen vlastním soudem a podle svého práva. Patřili sem: větší soud zemský, menší soud zemský, manský soud markraběcí, manský soud maršálkův, manský soud biskupský, soudy duchovní, městské a vrchnostenské.
Domovské právo (inkolát) na Moravě měl automaticky rodilý Moravan a rodáci ze zemí Koruny české. Těm stačilo k získání plných práv na Moravě připojení podpisu k lantfrýdu, případně doložení původu. Stejné pravidlo platilo pro Moravany usilující o inkolát v českých zemích. Cizinci museli pro udělení inkolátu osobně zažádat zemský sněm nebo větší soud zemský a do tří let zakoupit statek na Moravě. Z každého 1000 kop jmění navíc museli zaplatit poplatek 10 kop. Od roku 1609 se vyžadoval závazek naučit děti českému jazyku. Cizinci bez inkolátu nesměli zastávat žádný zemský ani královský úřad. Ve městech se pak směli zdržet nejdéle 2 týdny. Bez přijetí rovněž nesměli kupovat moravské statky.
Postavení prostého lidu bylo špatné. Kromě poddanství k vrchnosti byl ještě povinen konat robotu a platit desátky. Statky se prodávaly i s robotníky a majitel mohl poddané klidně zastavit. Poddaný se směl přestěhovat jen se souhlasem fojta. Musel však za sebe najít odpovídající náhradu a splatit všechny závazky. Vrchnost mohla poddaného propustit i sama pomocí výhostního listu, bez něhož pak nesměla být osoba přijata na jiném panství. Zběhové a vzbouřenci, museli být předáni své vrchnosti a čekal je tvrdý trest. Poddaný nesměl nosit zbraň ani lovit zvěř kromě drobného ptactva, lišek a vlků. Trhy byly na vesnici jen výjimečně. Z řemeslníků se směli usadit jen ta povolání, která byla pro život nezbytná jako kováři, řeznici, tkalci nebo bednáři. Nepoměr panoval i v částce, která se platila za zabití člověka. Za hlavu pána činilo odškodnění 500 kop grošů, za hlavu sedláka jen 5 kop.
Daně platili všichni obyvatelé země, ale nebyly rozloženy rovnoměrně. Nejvíce platili Novokřtěnci, Židé a poddaní. Druhy daní byly různé: z majetku, z měřice, třicátek, domovní, z komínů, z ohnišť, z masa atd. Často se vybíralo na válku s Turky. Ražbu mincí a hornictví spravovala královská komora.
Pořádek na venkově hlídali fojtové jako vrchnostenští úředníci. Evidovali místní obyvatelstvo a nestrpěli přechovávání jakýchkoli nekalých živlů. Již tehdy existovalo jakési přeshraniční vydávání zločinců. Škůdci z ciziny mohli být vydáni za hranice a uprchlí moravští zločinci zase vydáni k potrestání na Moravu. Žebrání bylo zakázáno, povolení se dávalo jen skutečně starým a nemohoucím lidem. Cikáni byli vyháněni ze země a bylo jim zabraňováno se vrátit. Koncem 16. století byli dokonce odváženi za hranice na zemské útraty. Rovněž se vysekávalo křoví podél cest, aby se v něm nemohli skrývat loupežníci. Udržování sjízdnosti cest měla na starost vrchnost. Za účelem chytání zločinců a podezřelých lidí byla zřízena stráž složená z 30 jezdců, kteří jezdili Moravou a podezřelé odváděli do nejbližšího vězení. Za každého lotra dostali zaplaceno 1 zl. Zákonem byli chráněni před jakýmkoli násilím.
Poslední revize zemského zřízení, která vyjadřovala svobodnou vůli stavů, proběhla v roce 1604. Následné události vyvolané stavovským povstáním způsobily ve výsledku totální rozvrat stavovského státu nejen na Moravě. Vítězství absolutismu bylo zpečetěno roku 1628 vydáním Obnoveného zřízení zemského.

Zdroj:
KAMENÍČEK, František: Zemské sněmy a sjezdy moravské, jejich složení, obor působnosti a význam, díl III., Brno 1905
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama