Řádění Bočkajovců na Moravě

28. dubna 2014 v 15:34 | Tomáš |  Stavovský stát
V průběhu celého 16. století panoval mezi Moravou a Uherskem mír. Ostatně český král byl také králem uherským. Hned na začátku 17. věku ale vypuklo u východních sousedů povstání proti habsburské rekatolizaci. Do čela nespokojenců se postavil uherský magnát Štěpán Bočkaj.

Štěpán Bočkaj
Povstalecké vojsko se poprvé přiblížilo k moravským hranicím na začátku roku 1605. Bočkajovci vpadli na jihovýchodní Moravu v noci 1. května. Zničili vesnici Strání a směřovali k Uherskému Brodu. Od 3. do 14. května byly vypáleny: Strážnice, Uherský Brod, Rohatec, Lanžhot, Bílovice, Veselí, Ostroh, Hluk, Lipov a další vesnice až ke Zlínu. 14. května byl zapálen Bzenec. Organizace obrany pod vedením zemského hejtmana Karla z Lichtenštejna naprosto selhala. Zemská hotovost se ukázala jako bezmocná. Jiří z Hodic proto za zemské peníze najal 500 jezdců, rovněž Maxmilián z Lichtenštejna opatřil pluk pěších. Zemský hejtman svolal stavy do Uherského Hradiště a bylo rozhodnuto o svolání zemské hotovosti, ale sešli se většinou jen nezkušení sedláci. Bočkajovci vyzývali Moravany, aby se k nim připojili, když neuposlechli, podnikli útok. 26. května vtrhli na Moravu od Skalice a poplenili území až ke Zlínu a Malenovicím. Další výpad byl veden okolo Brumova. Některé oddíly uherských povstalců se dostali až k Holešovu a Valašskému Meziříčí. Na jihu dosáhly k Břeclavi a Valticím.
Přes nechráněné karpatské průsmyky přicházeli další a další nájezdníci. Na konci května vtrhli Hajduci do obce Derfle u Uherského Hradiště a zmasakrovali zde obyvatele shromážděné při bohoslužbě. 31. května byl vypálen Zlín. Na druhý den byl celý oddíl moravského vojska vehnán mezi Strážnicí a Rohatcem do řeky Moravy a zničen. Poté Bočkajovci vypálili Kyjov a 12 okolních vesnic. Zrovna když se povstalci chystali na Brno, postavil se jim do cesty oddíl jízdy vedený Jiříkem z Hodic a zahnal je ke Skalici. Mnoho Bočkajovců zahynulo v řece Moravě. 10. června pán z Hodic úspěšně odrazil útok na Uherský Brod a Nový Světlov. Také Kryštof Teufl pobil u Hodonína více než 400 Maďarů. Pomoc z Čech v podobě 10 000 vojáků dorazila až v druhé polovině června. Moravanům se podařilo uskutečnit výpad na Skalici a Čachtice. Uherské útoky se přesto nedařilo zastavit. 9. července Hajduci vydrancovali Velkou, 12. července poplenili Hodonínsko a Břeclavsko. 14. července vypálili Hodonín a rozdělili se na dva proudy. Jeden plenil v okolí Uherského Hradiště, druhý zamířil k Dívčím Hradům. Jiné oddíly ohrožovaly Hustopeče a Rosice.
Konečně v půli července získalo české vojsko povolení k pochodu do Uher. Adam ze Šternberka zamířil ke Strážnici a čekal na posily. Bočkajovci mezi tím zapálili Komňu, Bojkovice, Krhov, Bzovou, Záhorovice, Nezdenice, Šumice a Bánov. Moravané, Slezané a císařská armáda dorazili do Strážnic až na začátku srpna. Ihned byl zahájen protiútok s cílem zmocnit se uherských pohraničních pevností Skalice, Holíče a Branče, odkud Bočkajovci podnikali své ničivé výpady. Skalice padla 7. srpna 1605. V pramenech je vytýkáno podezřelé chování zemského hejtmana Karla z Lichtenštejna, který nedovolil pronásledovat nepřítele, ačkoli věděl, že odváží bohatou kořist. Velení moravského vojska proto převzal kardinál Dietrichštejn. Odvetné tažení pokračovalo 12. srpna dobytím Holíče, Branče, Plavče a Šaština. 21. srpna moravští rejtaři vypálili Čachtice a dorazili k opuštěnému Novému Městu nad Váhem. Obyvatelstvo se ve strachu z pomsty za zvěrstva páchaná na Moravě uchýlilo na hrad Beckov. Moravané se chtěli zmocnit i Trnavy, ale Hajduci je odrazili. Rovněž pokus o získání Trenčína byl odvolán, neboť přišly zprávy o spojení Bočkajovců s Turky.
Teprve na podzim projevil Štěpán Bočkaj ochotu jednat s císařem o míru. Dohody bylo dosaženo ve Vídni roku 1606. Pro jihovýchodní Moravu znamenaly útoky Bočkajovců jednu z nejhorších kapitol v dějinách kraje srovnatelnou snad jen s řáděním Turků a Tatarů. Útoky se vyznačovaly nebývalou brutalitou s cílem napáchat co největší škody. Lidé, kteří nestihli utéct byli pobiti nebo odvlečeni do Uher. Oblast se vylidnila, některé vesnice úplně zanikly. Proto překvapí, že jen o pár let později uzavřeli moravští stavové s Uhry spojenectví.

Zdroj:
KAMENÍČEK, František: Zemské sněmy a sjezdy moravské, díl II., Brno 1902
ČAPKA, František: Dějiny zemí Koruny české v datech
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama