Stav prelátský

1. dubna 2014 v 21:04 | Tomáš |  Stavovský stát
Stav prelátský neboli kněžský se v předbělohorském období řadil co do vážnosti na druhé místo hned za stav panský. Při hlasování na zemském sněmu však byl až třetí. Morava tak vybočovala od úpravy v Čechách, kde byli duchovní po husitských válkách zcela zbaveni politické moci. Při oslovování vyžadovali titul "Velebný pan prelát". Celkově však preláti nebyli příliš oblíbení. Páni a rytíři jim vyčítali, že se pletou do správy země. Povětšinou protestantská královská města je zase podezřívala, že straní katolíkům. Největší otřes zaznamenali během stavovského povstání. Roku 1619 prosadili radikálové na zemském sněmu zrušení prelátského stavu včetně zabavení všech jeho statků. Obnovené zřízení zemské pak zavedlo duchovní stav jako první v zemi.
Na rozdíl do pánů a rytířů počet členů stavu prelátského byl přesně určen. Náležely sem kapituly olomoucká a brněnská a představení moravských klášterů, které měly statky zapsané v zemských deskách. Jmenovitě: klášter loucký, kounický, zábrdovický, žďárský, hradišťský u Znojma, rajhradský, hradišťský u Olomouce, velehradský, šternberský, Všech Svatých v Olomouci, sv. Tomáše v Brně, sv. kříže ve Znojmě, a klášter novoříšský. Dále kartouzy olomoucká a brněnská, v Nové Vsi, abatyše kláštera Králové, tišnovská, oslavanská, pustiměřská, dalešická, Matky Boží ve Znojmě, sv. Kateřiny a sv. Kláry v Olomouci. Kláštery sousedních zemí, jež měly statky na Moravě nenáležely ke stavům moravským. Spor panoval v otázce postavení kláštera ve Fulneku, u kterého nebylo jasné, zda je již v Opavsku nebo ještě na Moravě. Možná překvapí, že olomoučtí biskupové nebyli příslušníky prelátského stavu. Stáli totiž mimo strukturu stavů jako tzv. duchovní knížata, jimž náleželo v důstojnosti místo hned za markrabětem.
Volby prelátů, proboštů a opatů se konaly pod ochranou pražského arcibiskupa, olomouckého biskupa a české kanceláře. Zvolené potom potvrzoval panovník a představený příslušného řádu.
Co se majetku týče, preláti byli v 16. a začátkem 17. století relativně chudí především následkem husitských válek a rozmachu protestantismu. V některých klášterech žili sotva dva nebo tři mniši, neboť na víc příjmy nestačily. Jiné sice disponovaly značnými příjmy z desátků či vinohradů, ale vinou špatného hospodaření je tížily obrovské dluhy. Příkladem bohatého kláštera budiž loucký klášter u Znojma. Často se stávalo, že mniši budili svým životem mezi lidem pohoršení. Král se proto snažil omezit příliv vlašských duchovních a uložil biskupovi a zemskému hejtmanovi dozírat na pořádek za zdmi klášterů.
Klášterní statky (podobně jako královských měst) spadaly mezi statky komorní, tj. patřily do majetku zeměpána a spravovala je česká dvorská komora. Prostředníkem mezi preláty a ostatními stavy byl zemský podkomoří. Král měl právo požadovat od klášterů roční úrok, válečnou berni, zastavovat jejich majetek a za největšího nebezpečí mohl rozprodávat i kostelní cennosti. Kněží se osobně neúčastnili válečných výprav, měli pouze povinnost dodat koně a povozy. Rovněž nebyly voleni do stavovských komisí a delegací s výjimkou těch, jež se dotýkaly věcí duchovních. Prelátům nebylo dovoleno kupovat ani prodávat deskové statky. Vždy museli žádat o svolení zemský sněm. Celkově stavy zastávaly názor, že duchovní se mají hlavně modlit.

Zdroj:
KAMENÍČEK, František: Zemské sněmy a sjezdy moravské, jejich složení, obor působnosti a význam, díl III., Brno 1905
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama