Stav rytířský a nižší šlechta

2. dubna 2014 v 22:30 | Tomáš |  Stavovský stát
Stav rytířský stál v pořadí společenské prestiže na třetím místě v zemi hned za pány a preláty. Samotní rytíři disponovali poměrně významnými privilegii. Zasedali na zemském sněmu i větším zemském soudě. Menší soud zemský byl zcela v jejich rukou. Od roku 1538 obsazovali i úřady nejvyššího hofrychtéře, nejvyššího podkomoří a zemského písaře. Pečetili buď červeným voskem jako páni nebo používali vosk zelený. Nezřídka také uzavírali sňatky s panskými rody. Při oslovování vyžadovali přídomek "Urozený a Statečný Rytíř" Ti nejvýznačnější se časem vypracovali do panského stavu, jak tomu bylo například u Žerotínů.


Níže za hodností rytíře stál vladyka, dále zeman a nejnižší vrstvu tvořily tituly panoš, náprávník, svobodný man, dědinník a svobodný dvořák. Vladykové a zemani se oslovovali "Urození" a panoši "Slovutní". Rozdíly mezi jednotlivými tituly se během 16. století stíraly. Jednalo se sice o šlechtice ale nižšího řádu, proto i respekt k nim byl často minimální. Neurozený poddaný byl "chlap", což byla zároveň ve šlechtických kruzích urážka trestaná soudem pana maršálka.
Chlap se mohl stát šlechticem jen z moci královské. Dělo se tak obyčejně během válek za zvláštní zásluhy. Takto vyznamenaný poddaný se stal svobodníkem, který se pak mohl stát panošem. Panoši zpravidla vstupovali do služeb pánů a teprve ve třetí generaci řádného života jim byl přiznán titul vladyky. Král však mohl udělit titul vladyky i rovnou. Takovému se smělo beztrestně vytknout, že je potomkem chlapa, poněvadž to byla pravda. Ve starších dobách pasoval král přímo na rytíře, ovšem v 16. století už stavy chápaly takový krok jako zásah do svých práv. Známé jsou spory Rudolfa II. s rytířskou kurií o přijetí Jiříka z Drast. Jmění bylo z hlediska urozenosti věcí vedlejší, i zchudlý šlechtic, který doložil svůj původ, měl nárok na výsady. Šlechtictví mohl být člověk zbaven jedině pokud se věnoval nešlechtickému zaměstnání, vedl nectnostný život nebo úmyslně zlehčoval svůj stav.
Vladyka mohl být do rytířského stavu přijat na zasedání zemského sněmu nebo zemského soudu. O žádosti rozhodovala rytířská kurie sama. Přijatý skládal slib do rukou předsedy kurie, kterým byl nejvyšší hofrychtéř. Čerstvý rytíř musel ukázat rodinný erb a povědět od kterého krále jej obdržel. Podobně jako u pánů, ani nově přijatý rytíř nesměl po tři generace uzavřít sňatek s příslušníkem starožitných rodů.
Právo přijímat nové členy ztratila kurie vydáním Obnoveného zřízení zemského roku 1628. Od té doby byl k přijetí rozhodující souhlas panovníka. Porážka stavovského povstání a třicetiletá válka vůbec zasadily nižší šlechtě tvrdou ránu. Řada se přidala na stranu povstalců s vidinou zlepšení své tíživé sociální pozice a musela následně odejít do emigrace. Zbylí rytíři a vladykové se pak nemohli měřit s novou generací vysoké šlechty zbohatlé na konfiskátech.

Zdroj:
KAMENÍČEK, František: Zemské sněmy a sjezdy moravské, jejich složení, obor působnosti a význam, díl III., Brno 1905
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama