Červen 2014

Dopis Karla ze Žerotína olomouckým měšťanům

20. června 2014 v 14:03 | Tomáš |  Historické dokumenty
Službu etc... Zprávu Vaši, kterou jste mi na poručení mé, Vám při skončení minulého měsíce z úřadu mého (v příčině kupu a stavení domu před tím strýci mému Viktorinovi ze Žerotína náležitého) učiněné, v obšírném psaní dali, jsem včerejšího dne od vyslaných Vašich dostal a na tom se nemálo zastavil, že takové psaní netoliko proti obyčeji země a úřadu mému, než proti Vašemu vlastnímu způsobu německým jazykem učiněno jest; ježto víte dobře, že v zemi jazyk svůj obzvláštní a vlastní máme, za který se Vám styděti nic není potřebí; nýbrž styděti bychom se slušně za to museli, kdybychom se toho dopustili, aby týž jazyk náš přirozený, tak vzácný, starožitný a rozšířený měl od cizího vytisknut býti. Protož ačkoliv jsem byl z počátku na tom, abych Vám na takové psaní žádné odpovědi nedal, však přihlédaje k věci, o kterouž činiti jest, na ten čas od svého práva jsem upustil, s tou však při tom výhradou a Vám učiněným napomenutím: abyste mi napotom jazykem v této zemi obvyklým a nám Moravanům přirozeným psávali, což slušně nad jiné, jsouce předním a hlavním městem této země činiti máte. Neb jestliže by se toho od Vás nestalo, já jakž proto, abych se nezapomenul na lásku, kterou vlasti své povinen jsem, tak i abych novoty škodlivé do země neuvozoval, v žádné psaní a odpovídání s Vámi bych se dáti nemohl. S tím Vám všem dobře a šťastně vinšuji.

Datováno na Rosicích 12. prosince L. P. 1610.

Moravské zemské zřízení r. 1861

7. června 2014 v 19:04 | Tomáš |  Historické dokumenty
Roku 1860 vydal císař František Josef I. tzv. Říjnový diplom, v němž se jednou provždy zříká absolutismu a předává zákonodárnou moc zpět do rukou zemských sněmů a říšské rady. Zemské zřízení a na něj navazující volební řád z roku 1861 je v porovnání s návrhem moravské Ústavy z roku 1848 o poznání skromnější. Jde spíše o zákon o zemské samosprávě. Hlavní pozornost je proto věnována zemskému sněmu a zemskému výboru. Zcela chybí moc výkonná a soudní i poměr Moravy ke zbytku říše. Oproti Ústavě 1848 však výslovně zmiňuje Brno jako hlavní město země.

Zřízení zemské markrabství Moravského.

Kapitola první.

O zastupitelstvu zemském vůbec.

§ 1.
Markrabství Moravské zastoupeno bude u věcech zemských sněmem zemským.

§ 2.
Práva zastupitelstvu zemskému příslušná vykonávati bude buď sám sněm anebo výbor zemský.

§ 3.
Sněm zemský skládati se bude ze sta sněmovníků, totiž:
a) z knížete arcibiskupa Olomouckého a z biskupa Brněnského, a
b) z osm a devadesáti zvolených poslanců, a to:
I. ze třidceti poslanců z třídy držitelů velkých statků,
II. ze sedm a třidceti poslanců měst v řádu volebním jmenovaných, i komor obchodnických a živnostnických,
III. z jeden a třidceti poslanců jiných obcí markrabství Moravského, počítajíc k němu i enklávy moravské ve vojvodství Slezském.

§ 4.
K řízení sněmu zemského pojmenuje Císař Pán z prostředku sněmu hejtmana zemského a jeho náměstka.

§ 5.
Širší ustanovení o tom, kdo má právo voliti a kdo může volen býti, jak budou poslanci rozděleni na okresy volicí, ježto se zříditi mají, a jak se má u volení předsejíti, obsažena jsou v řádu volebním pro markrabství Moravské.

§ 6.
Doba úřadování, na kterou bude hejtman zemský a jeho náměstek jmenován a na niž budou údové sněmu zemského zvoleni (doba sněmovní), vyměřuje se na šest let.
Zvolení poslanců do sněmu zemského nemůže od voličů odvoláno býti.
Po projití řádné doby sněmovní rozepíše se nové volení, a totéž učiní se, kdyby sněm dříve byl rozpuštěn, aneb kdyby mezi tím některý poslanec vystoupil, smrtí sešel nebo pozbyl spůsobilosti k volitelnosti náležité.
Předešlí údové sněmu zemského mohou zase voleni býti.

§ 7.
Poslancům na sněm zemský zvoleným není dovoleno instrukcí přijímati a oni mohou právo hlasovací jen osobně vykonávati.

§ 8.
Sněm zemský scházeti se má k Nejvyššímu svolání krom zvláštních případností jednou v roce, a to v Brně, hlavním městě zemském, ač jestli Císař Pán jinak neustanoví.

§ 9.
Poslanci, když vstoupí do sněmu zemského, mají v ruce hejtmana zemského učiniti slib na místě přísahy, že chtějí Císaři Pánu věrní a Jeho poslušni býti, zákony zachovávati a své povinnosti svědomitě plniti.

§ 10.
Hejtmanu zemskému přísluší sněm zemský Císařem Pánem svolaný zahajovati, v něm předsedati a jednání říditi, též po skončených prácech aneb ke zvláštnímu nařízení Jeho Veličenství jej zavříti.
Císař Pán může sněm zemský, i v řádné době sněmovní, každého času rozpustiti a zároveň naříditi, aby se znovu volilo.

§ 11.
Výbor zemský, jakožto spravující a vykonávající orgán zastupitelstva zemského, skládati se bude ze šesti přísedících z prostředka shromážděného sněmu zemského zvolených, jimž bude předsedati hejtman zemský. Zašla-li by mu nějaká překážka, pojmenuje hejtman zemský náměstka z výboru zemského, aby práce výboru řídil.

§ 12.
Jeden přísedící výboru zemského volen bude z prostředka sněmu zemského od poslanců, zvolených od voličské třídy držitelů velkých statků (§ 3., I.), jeden bude zvolen od poslanců, zvolených od voličské třídy měst i komor obchodnických i živnostnických (§ 3., II.) a jeden od poslanců, zvolených od voličské třídy obcí venkovských (§ 3., III.).
Ostatní tři přísedící výboru zemského voleni budou každý zvlášť od veškerého shromáždění sněmu zemského z něho samého.
Každé takové volení koná se absolutní většinou hlasujících.
Není-li u volení prvním a druhém absolutní většiny hlasů, konáno budiž užší volení mezi těmi dvěma osobami, ježto u volení druhém obdrželi nejvíce hlasů.
Jsou-li hlasové počtem sobě rovni, rozhodne los.

§ 13.
Za každého přísedícího výboru zemského zvolí se náměstník, tím spůsobem, jak uvedeno v paragrafu předešlém.
Sejde-li smrtí některý přísedící výboru zemského, když sněm není shromážděn, vystoupí-li z výboru, nebo nemůže-li po delší čas záležitosti výboru pro nějakou překážku spravovati, nastoupí na jeho místo náměstník, kterýž byl k tomu konci zvolen, aby jej zastupoval.
Jestli sněm zemský shromážděn, zvolí se na místo přísedícího, kterýž byl na dobro odpadl, jiný přísedící výboru zemského.

§ 14.
Úřadování přísedících výboru zemského a jejich náměstníků trvá tak dlouho, jako úřadování sněmu zemského, kterýž je zvolil. Po skončení však doby sněmovní aneb byl-li sněm rozpuštěn, trvá úřadování přísedících dotud, až se z nového sněmu jiný výbor zřídí.
Vystoupí-li kdo ze sněmu, má to za účinek, že vystoupí zároveň z výboru zemského.

§ 15.
Přísedící výboru zemského jsou povinni bydleti v Brně.
Každý přísedící obdrží roční náhradu z prostředkův zemských, kterou vyměří sněm, s výhradou schválení Císaře Pána.

Kapitola druhá.

Jakou moc a působnost má zastupitelstvo zemské.

I. Jakou moc a působnost má sněm zemský.

§ 16.
Sněm zemský jest ustanoven, aby spolu se přičiňoval k vykonávání moci zákonodárné dle toho, jak vyměřeno v diplomu císařském, daném dne 20. října 1860, zák. říšsk. č. 226, a jemu náleží, posílati dva a dvacet sněmovníků do sněmovny poslanců rady říšské, jakž ustanoveno v § 6. základního zákona o zastupitelstvu říšském.
Sněmovníci tito voleni buďte podle toho, jak nařízeno v § 7. základního zákona o zastupitelstvu říšském.
Kterak údové sněmovny poslanců, jenž se zvoliti mají, mají se rozděliti na jednotlivé obory, města a korporace, vyměřeno jest v dodavku k tomuto zřízení zemskému.

§ 17.
Návrhové k zákonům, týkajícím se záležitostí zemských, předkládají se od vlády sněmu zemskému.
Také sněmu zemskému přísluší právo, navrhovati zákony v záležitostech zemských.
Ku každému zákonu zemskému jest potřebí, aby se shodovali Císař a sněm zemský.
Byl-li návrh, aby vydán byl zákon nějaký, od sněmu nebo od císaře odvržen, nelze ho v též době zasedací znovu předkládati.

§ 18.
Za zemské záležitosti pokládají se:
I. Všeliká nařízení, týkající se:
1) zeměvzdělání;
2) stavby veřejné, ježto se zapravují z prostředků zemských;
3) ústavů dobročinných, z prostředků zemských nadaných;
4) rozpočtu předchozího a kladení počtů zemských, jak
a) co se dotýče příjmů zemských ze spravování majetnosti zemi náležité, ukládání daní na potřeby zemské a užívání úvěru zemského, tak i
b) co se dotýče vydání zemského, řádného i mimořádného.
II. Zevrubnější nařízení v mezech zákonů obecných, ježto se vztahují:
1) k záležitostem obecním;
2) k záležitostem církevním a školním;
3) ke konání přípřeže, a opatřování i ubytování vojska; konečně
III. nařizování o věcech, dobrého země neb potřeb zemských se týkajících, ježto zvláštními nařízeními zastupitelstvu zemskému k opatření se přikazují.

§ 19.
Sněmu zemskému přísluší:
1. Raditi se a návrhy činiti:
a) v příčině vyhlášených obecných zákonů a zřízení, jaký zvláštní účinek mají na dobro země, a
b) činiti návrhy, aby vydáni byli obecní zákonové a zavedla se zřízení obecná, jichž vyhledávají potřeby a blaho země;
2. Přísluší mu podávati návrhy o věcech všelikých, které chce vláda s ním v poradu vzíti.

§ 20.
Sněmu zemskému náleží péči míti o zachování jmění stavovského (domestikálního) a jiné majetnosti země Moravské, která jí buď hned původně náleží nebo jí byla oddána, též o zachování fondů a ústavů, zřízených neb chovaných z prostředků stavovských neb zemských.
K usnesení sněmovnímu, jímž se jmění základní čili kmenové má zciziti, nějakou stálou závadou stížiti nebo zastaviti, potřebí jest schválení císařského.

§ 21.
Sněmu zemskému přísluší spravovati jmění domestikální a záležitosti úvěru zemského i dluhů zemských se týkající a míti péči o to, aby závazkové, kteréž v příčině toho země na sobě má, náležitě se plnili. Jemu přísluší spravovati fond zemský a fond vyvazovací markrabství Moravského a obraceti náležitě k potřebám, k nimž dle zákona ustanoveni jsou.

§ 22.
Sněmu zemskému přísluší raditi se a usnesení činiti o to, jak by se opatřily prostředky, jichž potřebí k vyplnění povinností jeho v příčině potřeb zemských, zachování majetnosti, fondů a ústavů zemských, pokud příjmy z jmění základního k tomu nestačí.
Sněm zemský má právo, ku potřebě této rozvrhovati a vybírati přirážky k přímým daním císařským až do desíti procent. K větším přirážkám k některé dani přímé neb k jiným dávkám na zemi rozvrženým, potřebí schválení císařského.

§ 23.
Jakou moc a působnost sněm zemský míti bude u věcech obecních, ustanoví se zákonem obecním aneb zvláštními statuty obecními.

§ 24.
Zvláštními předpisy vyměří se také, jak se bude sněm zemský přičiňovati a jaké přihlížení bude míti u věcech, daní se týkajících, jmenovitě co se týče rozvrhování, vybírání a odvádění přímých daní císařských.

§ 25.
Sněmu zemskému náleží usnešení činiti o systemisování úřednictva a služebnictva, které se výboru zemskému přidá aneb pro spravování některých věcí zřídí, jakož i o systemisování platů tohoto úřednictva a služebnictva; též mu náleží ustanovovati, jakým způsobem se má toto úřednictvo a služebnictvo jmenovati a disciplinárně k němu přikročovati, i jaké má míti platy na odpočinutí a platy zaopatřovací; kromě toho mu náleží vzdělati základy k instrukcím, ježto se úřednictvu dají v příčině vykonávání služby.

II. Jakou moc a působnost má výbor zemský.

§ 26.
Výboru zemskému přísluší péči míti o práce obyčejné, vztahující se ku správě majetnosti zemské a fondů i ústavů zemských a říditi službu úředníků a služebníků pod ním postavených i přihlížeti k této službě.
On jest povinen, činiti počet sněmu zemskému z prací těchto, i z toho, že uvedl ve skutek usnešení sněmu zemského, ježto se vykonati měla; a náleží mu bráti napřed v poradu návrhy k věcem zemským se vztahující ku potřebě sněmu zemského buď z uložení nebo samochtě.

§ 27.
Výboru zemskému přísluší vykonávati práva podávací čili patronátní a presentační, ježto příslušela zemi nebo bývalým stavům zemským, též právo, navrhovati nebo jmenovati kandidáty k fundacím neb stipendiím, a právo přijímati je do stavovských ústavů a zřízení.

§ 28.
Výboru zemskému náleží zastupovati zemské zastupitelstvo u všelikých záležitostech právních.
V listinách, kteréž výbor zemský jménem zastupitelstva zemského vzdělá, má se hejtman zemský podepsati a má se k nim pečeť zemská přitisknouti.

§ 29.
Výboru zemskému přísluší kromě toho spravovati všeliké jiné práce, které příslušely posavadnímu výboru stavovskému, pokud nebudou na jiné orgány přenešeny aneb pokud za příčinou okolností změněných nepřestanou.

§ 30.
Výbor zemský má učiniti přípravy, jichž potřebí, aby sněm zemský sedění svá míti mohl, a má vyhledati, v dobrém spůsobu chovati a náležitě zříditi místnosti pro zastupitelstvo zemské a pro úřady a orgány přímo pod tímto zastupitelstvím postavené.

§ 31.
Výboru zemskému přísluší zkoušeti průkazy poslanců vnově do sněmu zemského vstupujících, že jsou řádně zvoleni a učiniti o tom zprávu ke sněmu zemskému, kterýž rozhodne, zdaliž se do sněmu připouštějí.

§ 32.
Zevrubnější nařízení, které práce budou k výboru zemskému náležeti a jak budou měti konati, bude v sobě obsahovati instrukce již sněm zemský vydá; zevrubnější pak nařízení v příčině toho, jak se bude měti výbor zemský přičiňovati k věcem obecním a k věcem, týkajícím se daní císařských, dána budou zvláštními zákony, obecním a berničním.

Kapitola třetí.

Jak se mají práce spravovati a vyřizovati.

§ 33.
Sněm zemský, který se k řádnému svolání sejde, má o věcech k jeho působnosti náležitých v sedění rokovati a je vyřizovati.
Sedění nařizují se, zahajují a zavírají hejtmanem zemským.

§ 34.
Sedění sněmu zemského jest veřejné.
V případnostech zvláštních může se držeti sedění důvěrné, když buď předsedící za to požádá, nebo alespoň pět sněmovníků, a když po odstranění posluchačů sněm to povolí.

§ 35.
Věci, které se mají v poradu bráti, docházejí k sněmu zemskému:
a) buď co návrhy od vlády předložené hejtmanem zemským;
b) nebo co návrhy, předložené od výboru zemského aneb od výboru zvláštního, ze sněmu zemského neb mezi sněmem k tomu konci zvoleného;
c) nebo co návrhy toho neb onoho sněmovníka.
Chtěl-li by sněmovník některý podati sněmu zemskému návrh o sobě, ježto by se nevztahoval k návrhu od vlády neb od nějakého výboru předloženém, má to prvé hejtmanu zemskému písemně oznámiti, a návrh takový má se předkem ve výboru v poradu vzíti.
Učinil-li by kdo návrh o věcech, ježto nenáležejí k působnosti sněmu zemského, nemá ho hejtman ku poradě připouštěti.

§ 36.
Hejtmanu zemskému přísluší ustanovovati, v kterém pořádku se věci v poradu bráti a vyřizovati mají.
Návrhy, které sněmu zemskému předloží vláda, mají se před všelikými jinými věcmi v poradu vzíti a vyříditi.

§ 37.
Místodržící markrabství Moravského nebo komisaři od něho vyslaní mají právo, do sněmu přicházeti a každé chvíle slova se ujíti; hlasovati ale mohou jen tehda, když jsou údové sněmu zemského.
Bylo-li by v některém rokování toho potřebí nebo toho žádati, aby se do sněmu poslali někteří údové úřadů vládních, kteří by podali zprávy nějaké nebo nějaká vysvětlení, má se hejtman zemský v příčině toho obrátiti k představeným těchto úřadův.

§ 38.
Aby sněm zemský mohl o něčem učiniti usnešení, potřebí, aby bylo pospolu více než polovice veškerých sněmovníků; aby pak usnešení bylo platné, potřebí absolutní většiny hlasů.
Jsou-li hlasové počtem sobě rovni, budiž návrh v poradu vzatý pokládán za zavržený.
Navrhlo-li by se, aby se učinila nějaká změna ve zřízení zemském, potřebí, k usnesení o to, aby byly pospolu alespoň tři čtvrtiny sněmovníků a aby tomu alespoň dvě třetiny jich přivolily.

§ 39.
Vůbec hlasuje se ústně; pak-li by se ale předsedicímu vidělo, může se také hlasovati tím, že sněmovníci vstanou nebo zůstanou seděti.
Volení neb obsazování koná se cedulemi hlasovacími.

§ 40.
Jednání sněmu zemského budiž prostředkem místodržícího Jeho Veličenství ve známost uvedeno a protokol o seděních k němu přiložen.
Jakým spůsobem se jednání sněmovní v obecnost uvést má, ustanoví sněm.

§ 41.
Sněmu zemskému není dovoleno, s nižádným zastupitelstvem jiných zemí korunních sobě dopisovati, ani vyhlašování jakýchkoli od sebe vydávati. Též není dovoleno, deputací do shromážděného sněmu zemského připouštěti, žádosti pak může sněm přijímati jen tehda, když se mu podají skrze některého sněmovníka. Deputace ze sněmu zemského k Nejvyššímu dvoru císařskému mohou se posílati jen tehda, když k tomu Císař Pán prvé přivolí.

§ 42.
Výbor zemský má práce k němu přikázané v poradách kolegiálních na potaz bráti a je vyřizovati.
Aby usnešení výboru zemského bylo platné, potřebí, aby alespoň čtyři přísedící byli pospolu.
Shledal-li by hejtman zemský, že usnešení výboru zemského se příčí obecnému nebo zákonům, má právo a jest povinen učiniti, aby nebylo vykonáno, a má to neprodleně prostředkem místodržícího na Nejvyšším místě oznámiti, aby Jeho Veličenství o tom rozhodl.

§ 43.
Výbor zemský může si dopisovati jen se sněmem, z něhož byl zvolen a může od sebe vydávati jen ohlášení v příčině věcí jemu ku správě svěřených.
Deputaci nemůže výbor zemský přijímati.

Související:

Moravská Ústava z roku 1848

7. června 2014 v 18:58 | Tomáš |  Historické dokumenty
V souvislosti s revolučními událostmi roku 1848 přijal moravský zemský sněm návrh nového zemského zřízení. Jako inspirace posloužila sněmovníkům ústava Belgie. Zákon obsahoval na svou dobu řadu moderních institutů včetně nezávislosti soudů, odkazu na základní občanská práva, zrušení šlechtictví či poslaneckou imunitu. Lze říci, že mnohá ustanovení by byla životaschopná i v dnešní době. Ústava bohužel nevstoupila v platnost, neboť vyžadovala schválení od říšského sněmu a císaře, k čemuž vlivem znovunastolení absolutismu nikdy nedošlo.

Ústava zemská pro markrabství Moravské

I. Všeobecná ustanovení.

§ 1.
Markrabství Moravské jest země samostatná, jen s konstitučním císařstvím rakouským a to ústrojně spojená.

§ 2.
Zemi náleží právo svézákonnosti a samosprávy v příčině veškerých zřízení zemských a prostředků k tomu potřebných.

§ 3.
Právo svézákonnosti a samosprávy obsahuje povolání daně na vydání zemská, vnitřní správu politickou, záležitosti vojenské, důchody komorní, záležitosti účetní, kultus a vyučování ohledem na zvláštní poměry země, komunikaci zemskou, stavby veřejné, úvěr zemský, záležitosti bezpečnosti veřejné a vykonávání trestního i občanského práva.

§ 4.
Hranice zemské nemohou býti změněny bez svolení sněmu.

§ 5.
Kmenu slovanskému a německému země zaručeny jsou neporušitelnosť jeho národnosti a právo rovné.

§ 6.
Země moravská podrží svůj dosavadní erb zemský, totiž: orlici zlatě a červeně v modrém poli kostkovanou, na pravo hledící a korunovanou. Barvy zemské jsou zlatá a červená.

§ 7.
Zařízené v zemi školy vysoké ať trvají dále.

§ 8.
Všechny fondy zemské ať se jen zemí spravují a ať se jich k zemským jen účelům užívá.

§ 9.
V zemi moravské přestává navždy šlechta se svými přednostmi i titulem, a nesmí více žádné šlechtictví nové býti udělováno.

§ 10.
Základní práva obyvatelů země moravské obsažena jsou v ústavě říšské.

§ 11.
Základní moci v zemi, totiž:
A) zákonodárná,
B) výkonná, a obě směry v §§ 2. a 3. uvedenými, a
C) soudcovská, vykonávající se vedle ustanovení následujících.

II. O státních mocích v zemi.

A) Moc zákonodárná.

§ 12.
Moc zákonodárnou směry v §§ 2. a 3. vyřknutými vykonává sněm zemský společně s císařem.

§ 13.
Sněm zemský se skládá jen ze sněmovny jedné.

§ 14.
Sněmovna tato tvoří se způsobem tím, že vždy na 10 000 duší veškerého obyvatelstva se zvolí poslanec jeden.

§ 15.
Kromě toho mají zemské školy vysoké právo, vyslati k sněmu dva poslance.

§ 16.
Voličem jest každý rakouský občan státní, který v Moravě řádně bydlí, 24 roků stár, svéprávný jest a neúhonný, to jest pro zločin aneb některý jiný nečestný skutek odsouzen nebyl, a který buď pozemek, dům aneb dani podrobenou živnosť, aneb své vzdělání dosažením úřadu veřejného, hodnosti akademické, aneb složením zkoušky státní byl osvědčil.

§ 17.
Volitelným za poslance jest každý rakouský občan státní, který v Moravě řádně bydlí aneb dle § 16. zde statek má, v obou případech 24 roků stár, neúhonný a svéprávný jest.

§ 18.
Doba volební obsahuje tři léta.

§ 19.
Náhradníci za poslance se nepřipouštějí.

§ 20.
Jen sněm rozhodne o platnosti voleb svých členů, jakož i o řádu jednání.

§ 21.
Sněm má právo, zaříditi vyšetřování o záležitostech před ním jsoucích.

§ 22.
Zákonem zvláštním ustanoví se rozdělení země v okresy volební a způsob volení.

§ 23.
Sněm volí svého předsedu, dva místopředsedy a své úředníky.

§ 24.
Sněm shromažďuje se obyčejně první pondělí měsíce května. Zemře-li císař, musí se sněm sejíti v době měsíce jednoho.

§ 25.
Právo odročiti sněm, ale ne déle nežli na měsíce dva, náleží císaři. Též sněm sám může se odročiti, žádají-li za to ¾ členů přítomných, avšak nikoli déle nežli na měsíců šest.
Sněm jest rozpuštěn:
a) na konci doby volební;
b) chtějí-li tomu ¾ členů přítomných;
c) z nařízení císařova.
V případě a) musí v poslední dva měsíce před ukončením doby volební nové volení býti předsevzato; v případech b) a c) ale musí v příští dva měsíce po rozpuštění nový sněm býti svolán a se sejíti.

§ 26.
Je-li více než polovice všech členů přítomno, může sněm zahájen býti a absolutní většinou platná činiti snešení.

§ 27.
Právo navrhovati zákony, náleží jak císaři tak sněmu.

§ 28.
Všechny návrhy zákonů, sněmem v mezích jeho pravomoci přijaté, předkládají se císaři ku schválení.
Každý císařem schválený zákon zemský musí hejtmanem zemským býti spolupodepsán.
Právo císaře, odepříti schválení (veto), stejně obmezeno jest, jak obmezeno bude naproti sněmu říšskému.

§ 29.
Sněmu může být přítomen komisař vlády říšské, ale jen s hlasem poradným.

§ 30.
Sněm má právo, když jest odročen neb rozpuštěn, dle vůle své k řízení jistých prací ustanoviti výbor členů svých, co do počtu vedle libosti.

§ 31.
Členy sněmu nelze zodpovídáním stíhati ani z hlasování v sněmu, ani z náhledů na něm vyslovených.

§ 32.
Po dobu zasedání nelze žádného člena, leč že by předcházelo svolení sněmu k tomu, pro zločin kromě zastižení při skutku samém, aneb pro přečin soudně stíhati, aneb pro dluhy zatknouti. Postižení člena sněmu při skutku samém budiž ihned sněmu oznámeno.

§ 33.
Každý poslanec, který se uváže v úřad veřejný neb soukromý, aneb v prvějším postoupil, musí ze sněmu vystoupiti a nové volbě se podrobiti. Byl-li ale opět zvolen, není žádné překážky, aby znovu vstoupil do sněmu.

§ 34.
Úředníku veřejnému, který byl za poslance zvolen, nesmí dovolená, aby vstoupiti mohl do sněmu, býti odepřena.

§ 35.
Útraty za cesty a diety poslanců zapravují se zemí. Způsob rozvržení a výška jejich ustaví se zákonem zvláštním.

B) Moc výkonná.

§ 36.
Výkonnou moc v zemi plní na předním místě císařem jmenovaný, obou jazyků zemských mocný hejtman zemský aneb jeho náměstek.

§ 37.
Hejtman zemský jest ze svého úřadování zemi zodpovědný, o němž ročně podává zprávu zemi; sněmu náleží právo, dáti hejtmana zemského v obžalobu v míře té, jak ustanoveno bude sněmem říšským o ministrech.

§ 38.
Hejtman zemský povinen jest, podávati sněmu ke každé jeho žádosti zprávu o poměrech zemských; k své žádosti musí hejtman slyšán býti. On může též k sněmu odeslati komisaře, kteří ale, jak hejtman sám, poradný jen mají hlas.

§ 39.
Hejtman zemský svolává, zahajuje, zavírá sněm jménem císařovým, odročuje aneb rozpouští sněm z nařízení císařova.

§ 40.
Obor působnosti a organisace úřadů, zemskému hejtmanovi podřízených, ustanoví se mocí říšskou.

§ 41.
Zvláštním zákonem ustanoví se zřízení obcí.

C) Moc soudcovská.

§ 42.
Moc soudcovskou jménem císaře vykonávají soudy.
Soudy jsou neodvislé, a žádné jiné autoritě nejsou podrobeny nežli zákonu. Rozsudky se vykonávají jménem císaře.

§ 43.
Soudní moc v občanských a trestních záležitostech vykonává se ve všech stolicích zvláštními soudy v zemi moravské.

§ 44.
Trestní řízení vůbec jest veřejné a porotní, a zakládá se na zásadě obžaloby.

§ 45.
Soudci jmenují se vedle ustanovení, sněmem říšským přijatých.

§ 46.
Žádného soudce nelze, leč že by předcházely obžaloba a odsouzení jeho, úřadu zbaviti, aneb proti vůli jeho přeložiti.

§ 47.
Organisace a obor působnosti soudů ustanoví se zákony říšskými.

§ 48.
Státní a obecní úředníci mohou také pro porušení zákona, úředním jednáním spáchané, u soudů příslušných býti obžalováni a souzeni.

§ 49.
Na změnách, vysvětleních nebo dodatcích k ústavnímu zřízení přijatých, lze se snésti jen dvěma třetinami hlasů všech členů sněmu.

Dáno v Brně dne 20. září 1848.


Koppel v. r. předseda.
Salm.
Petr Chlumecký, zpravodaj komise pro zřízení zemské.

Související: