Jednota bratrská na Moravě

12. července 2014 v 13:41 | Tomáš |  Stavovský stát
Čeští bratři neboli Jednota bratrská bylo reformní náboženské hnutí, které vzniklo ve druhé polovině 15. století v Čechách. Její zakladatel Petr Chelčický hlásal prostotu, bratrství a ctnostný život. Odmítal násilí, války a stavěl se proti mravnímu úpadku své doby. Zvláště odsuzoval nehodné chování kněžích. Z původně soukromého hnutí se brzy stala jedna z nejvýznamnějších reformních církví českého původu. Z ostatních protestantských směrů měla Jednota nejblíže ke kalvinismu, s nímž také nakonec splynula. Na Moravě se čeští bratři poprvé připomínají na konci 15. století. Z té doby jsou známi bratrské sbory v Přerově, Prostějově, Bystřici nad Pernštejnem a Uherském Brodě. V 16. století se již jednalo o poměrně silné hnutí, k němuž se kromě poddaných hlásila i vysoká šlechta jako například Vilém z Pernštejna. Ve větším počtu žili ve Fulneku, Napajedlech, Ivančicích, Velké Bíteši, Třebíči a Přerově.
Jednota, hanlivě nazývána pikharti, byla od počátku terčem útoků, zejména za strany katolíků. Jelikož z počátku odmítali bohatství a světskou moc, byli považováni za hrozbu pro stát. Vedle novokřtěnců šlo o nejvíce pronásledovanou skupinu obyvatel. Moravský zemský sněm jim roku 1504 zakázal veřejné i soukromé schůze, nařídil uzavřít modlitebny a spálit veškeré spisy. Rovněž král Vladislav Jagelonský proti Jednotě vydal roku 1508 velmi přísný mandát. Všechny jejich sbory byly zakázány a kostely uzavřeny. Jejich učení mělo být všude potíráno. Knihy páleny a kazatelé důsledně trestáni. Žádný šlechtic ani město nesměli na svém panství trpět tisk jejich knih. Díky podpoře některých významných panských rodů však byly čeští bratři nadále trpěni například na statcích Žerotínů, Pernštejnů či Šternberků. Směli zde dokonce vykonávat i bohoslužby. Marta z Boskovic, velká ochránkyně českých bratří, dokonce napsala dopis králi, ve kterém vysvětlovala, proč není Jednota bratrská žádným nebezpečím. Celkově panovala na Moravě větší náboženská svoboda než Čechách, kde byli bratři silně pronásledováni. Pod vedením bratra Lukáše byla dokonce v Hranicích roku 1519 založena bratrská tiskárna.
Ani nástup Ferdinanda I. na český trůn neznamenal pro Jednotu bratrskou na Moravě vážnější ohrožení. Podporována mocnými rody, zakládala nové a nové bratrské sbory. Když byly čeští bratři roku 1547 vyhnáni z Čech, velká část vypovězených se přestěhovala na Moravu. Morava se tak stala první provincií bratrskou, Čechy klesly na druhou, Prusko a Polsko se staly třetí. Morava byla zároveň školou pro bratrské kněze a kazatele. Ojedinělé případy pronásledování se objevily i na Moravě, ale jednalo se o výjimečné události. Králi Ferdinandovi sice byli trnem v oku, stavové se mu však postavili. Českobratrská panství totiž vykazovala vyšší zisky. Stávalo se dokonce, že titíž páni na svých českých statcích Jednotu potírali, zatímco na Moravě ji nechávali úplnou volnost. Zejména v tom vynikal Jaroslav z Pernštejna.
Kromě výše zmíněných obcí bychom v polovině 16. století nalezli bratrské sbory v Náměšti na Hané, Veselí, Hrobicích, Nivnici, Novém Jičíně, Uherském Ostrohu (tiskárna), Zdounkách, Valašském Meziříčí, Rožnově, Místku, Slezanech, Holešově, Zlíně, Tovačově, Lipnici, Bystřici pod Hostýnem, Ivanovicích, Dolních Kounicích, Moravském Krumlově, Židlochovicích, Břeclavi, Letovicích, Velkém Meziříčí, Moravských Budějovicích, Chropyni (gymnázium), Malenovicích, Velké, Ždánicích, Jaroměřicích a na řadě jiných míst. Roku 1557 se ve Slezanech konala synoda, které se účastnilo na 200 bratrských správců. Mimo jiné zde byl zvolen seniorem Jan Blahoslav, který se usadil v Ivančicích a řídil odsud jižní moravské obce. Severní obce byly řízeny z Přerova.
Z Maxmiliána II. měla Jednota obavy, jelikož hrozilo, že se veřejně přihlásí k augšpurskému vyznání. Dali proto přeložit svůj kancionál do Němčiny a zvláštní deputace jej roku 1566 předala císaři Maxmiliánovi. Císař deputaci milostivě přijal a když byl požádán, aby vzal jednotu pod svou ochranu, prohlásil, že pokud budou bratři pokojnými a poslušnými poddanými, bude jim milostivým panovníkem. Tímto se bratři velmi uklidnili a jak se ukázalo, vláda císaře Maxmiliána byla nakonec obdobím největší náboženské svobody.
Jednota se plně etablovala jako jeden z hlavních náboženských proudů. Musela ale ustoupit z některých radikálních názorů jako striktní odmítání války či bohatství. Na rozdíl od jiných reformních vyznání, jež trpěla rozháraností, byla Jednota dobře organizovaná a sjednocená. Jejími členy byli mnozí páni a rytíři. Bratrští kazatelé vynikali nad ostatními svou vzdělaností. Měli tiskárny v Hranicích, Prostějově, Uherském Ostrohu, Velkém Meziříčí a Ivančicích, odkud byla roku 1578 tiskárna převezena do Kralic. Z ivančické tiskárny vyšel roku 1565 Blahoslavův překlad Nového Zákona. Stále se ale vyskytovala i vrchnost, která se snažila na svých panstvích Jednotu potírat. Příkladem budiž luterán Vojtěch z Pernštejna nebo Jan z Hardeka. Císař Maxmilián obnovil na naléhání biskupa Viléma Prusinovského mandát proti bratřím, jímž se zakazovaly všechny jejich schůze, ale nebyl brán příliš vážně.
Roku 1574 byla v Ivančicích založena slavná bratrská škola, jejímž rektorem byl proslulý německý kalvinista Esrom Rüdiger. Bratři zřídili tuto školu hlavně proto, aby mladí šlechtici nemuseli odcházet za studiem do cizích zemí. Jejími lavicemi prošly takové osobnosti jako Karel ze Žerotína nebo Karel z Lichtenštejna. Brzy byla podobná škola otevřena i ve Velkém Meziříčí. Rüdigerovým vlivem také začalo postupné sbližování Jednoty s kalvinisty. Rozmach s sebou přinášel i problémy. Někteří bratři se oddávali veselkám, zpívali, tančili, hráli kostky a karty nebo nosili zdobnější oděvy, čehož záhy využila olomoucká kapitula k útokům na Jednotu. Proti těmto pokleskům však bylo rázně zakročeno. Sbližováním s následníky Kalvínova učení rovněž nastával rozkol s bratry v Čechách, kteří se klonili k luteránům.
Smrtí císaře Maxmiliána nastaly nekatolíkům v českých zemích těžké časy. Rudolf II. prohlásil, že je katolickým panovníkem a že si přeje, aby poddaní byli téže víry. Nařídil proto, aby všechny náboženské novoty byly přísně potlačovány. Jen díky odporu šlechty nenaléhal na doslovné naplňování zákazu. Přesto musely být uzavřeny vyhlášené školy v Ivančicích a Velkém Meziříčí, jež byly vyhledávány jak studenty ze zahraničí, tak i samotnými katolíky. Jednota musela čelit útokům jezuitů i luteránů, kteří usilovali o její podmanění. Od 80. let 16. století pak císař spolu s olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským zahájili prudký útok. Bratrské učení prohlásili za bludné a scestné. Odchýlilo se prý zdaleka od původního učení prostého života, mravnosti a celibátu a přidržuje se kalvinismu. Výčitky byly bohužel v mnohém pravdivé. Biskup se zaměřil hlavně na pernštejnské statky, kde bylo bratří nejvíce. Velkou oporu naopak získali v osobě Petra Voka z Rožmberka zásluhou jeho manželky Kateřiny z Ludanic.
K poslednímu vzepjetí Jednoty bratrské došlo na konci 16. století. Mladá Boleslav padla do rukou katolíků, a tak se roku 1589 přesunulo těžiště Jednoty zpátky na Moravu. Rovněž došlo k vydání Bible kralické, která se stala nejvzácnějším dílem české literatury 16. století. Jednota se sice zdála být mocnou a váženou, přesto jevila známky úpadku. Bratři se ženili, libovali si v bohatství a pohodlí. Někteří se dokonce oddávali nemravnostem. Většina bratrských modliteben byla obklopena vlastními zahradami, vinicemi a poli, jež kromě panovnické daně byly osvobozeny od všech poplatků. Jednota se stávala tím, co sama ve svých počátcích kritizovala. Díky výborné organizaci a vnitřní jednotě však dokázala útoky odrážet. V tom jim pomáhala nejen znalostní převaha, ale i jejich stoupenci z řad vysoké šlechty i zemských úředníků. Jejich ochráncem byl i nejvýznačnější moravský politik své doby, Karel st. ze Žerotína. Jeho zásluhou zaznamenávaly snahy kardinála Františka Dietrichštejna jen skromné výsledky. Na místo uzavření bratrských tiskáren docílil pouze zákazu prodeje kacířských knih v královských městech. Chtěl získat patronátní právo k Ivančicím, aby zničil zdejší bratrské středisko, ale dostal jen císařův příslib do budoucna.
Zlepšení přišlo po roce 1608. V náboženských otázkách se moravská Jednota bratrská odtrhla od Čech. Rovněž politická situace se nakrátko zlepšila. Moravští stavové sesadili neoblíbeného Rudolfa II. a namísto něj přijali za svého pána arcivévodu Matyáše. Ten, zavázán jejich náklonností potvrdil všechna dřívější privilegia a svobody Markrabství moravského a slíbil zachovat se v náboženských otázkách jako kdysi císař Maxmilián II. Zemským hejtmanem se stal Karel st. ze Žerotína. Lze říci, že tímto dosáhli stoupenci Jednoty bratrské na Moravě dominantního politického postavení, které si v zásadě uchovali až do Bílé hory.
Ziskem královské a císařské koruny však Matyášova ochota opadla. Kardinál Dietrichštejn konečně prosadil uzavření bratrského gymnázia v Chropyni a zřídil zde katolickou školu. Působil také všemožně na šlechtu, aby přestoupila zpátky ke katolické víře, a aby obnovili její vládu na svých panstvích. Katolíci, ač tvořili v zemi menšinu, byly neustále zvýhodňováni a dosazováni do vysokých funkcí na úkor evangelíků. Žerotín, znechucen zjevnou diskriminací a blížícím se vítězstvím protireformace, složil dobrovolně roku 1615 svůj úřad.
Stavovské povstání a zejména jeho tragický konec na Bílé hoře roku 1620 znamenaly konec náboženské svobody v českých zemích. Kardinál Dietrichštejna byl jmenován císařským komisařem na Moravě a započal s rekatolizací. Na jaře 1623 byl vydán rozkaz, aby ze země odešli všichni nekatoličtí duchovní. Roku 1625 museli evangeličtí měšťané prodat svůj majetek a opustit zemi. Rekatolizace pokračovala v roce 1628 vypovězením protestantských pánů a rytířů. Někteří členové Jednoty bratrské se ještě nějaký čas skrývali v horách. Bylo jistě i mnoho těch, kteří raději přestoupili ke katolictví, ale většina zamířila do zahraničí. Tak učinil roku 1628 i jeden z hlavních představitelů pobělohorského exilu Jan Amos Komenský, jenž odešel spolu s mnoha dalšími bratry do polského Lešna. Naděje vkládané do dánských či švédských spojenců se nenaplnily. Do vlasti se tak již nemohli vrátit a během několika desetiletí splynuly zbytky Jednoty bratrské s ostatními evangelíky.

Zdroj:
KAMENÍČEK, František: Zemské sněmy a sjezdy moravské, jejich složení, obor působnosti a význam, díl III., Brno 1905
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama