Říjen 2014

Pruská invaze na Moravu roku 1741

27. října 2014 v 11:04 | Tomáš |  Absolutismus
Na podzim roku 1740 zemřel římský císař a český král Karel VI. Nezanechal bohužel žádného mužského potomka pouze dceru Marii Terezii. Vědom si nebezpečí, které by hrozilo habsburskému soustátí pokud by ostatní panovníci odmítli uznat nástupnictví jeho nejstarší dcery, vydal Karel VI. už v roce 1713 tzv. Pragmatickou sankci. Zákon stanovil, že v případě vymření mužské linie Habsburků smí na trůn nastoupit dědička z ženské linie. V následujících letech dosáhl císař uznání Pragmatické sankce všemi evropskými mocnostmi včetně Anglie, Francie, Ruska, Španělska a Pruska. Sliby a záruky se však ukázaly jako falešné. Již několik týdnů po jeho smrti vystoupil pruský král Fridrich II. se svými nároky na slezská knížectví. Bavorský kurfiřt Karel Albert podporovaný Francií vznesl nárok na Čechy. K nepřátelům Rakouska se záhy přidalo i Sasko, jemuž byla slíbena Morava.
Jako první zaútočil v prosinci 1740 Fridrich II. Bez varování vpadl s celou armádou do Slezska a do konce ledna získal kontrolu nad většinou země včetně Vratislavi. Rakouský generál Browne, jenž disponoval pouhými 7 500 muži, byl tímto tahem naprosto zaskočen a musel ustoupit na severní Moravu, kde zaujal postavení mezi Šternberkem a Lipníkem. Rychlé vítězství pruského krále podnítilo k válce i Bavorsko a Sasko. Bavorsko-francouzské vojsko obsadilo Horní Rakousy a pokračovalo s podporou Sasů do Čech. 26. listopadu padla Praha a Karel Albert se dal provolat českým králem. Čeští stavové opět prokázali, jak snadné je změnit strany. Válka se pro Marii Terezii nevyvíjela vůbec příznivě, a tak raději uzavřela příměří s Pruskem, aby se mohla plně soustředit na válku s Bavorskem.
Morava stála dlouhou dobu stranou válečných událostí. Její podíl spočíval především ve vojenské a peněžní pomoci. Výdaje tehdy dalece přesáhly milion zlatých. Boje zasáhly moravské území teprve v závěru roku 1741. Prusko překvapivě a bez varování porušilo příměří. Maršál Schwerin obsadil 19. prosince Opavu a dvěma proudy překročil moravskou hranici, 24. prosince dobyl Uničov a táhnul na Olomouc. Vláda ve Vídni byla zprávami o nepřátelském postupu na severní Moravě zaskočena. Pruskou zradu neočekávala. Olomoucká pevnost byla ve špatném stavu. Rovněž posádka nemohla stačit k obraně města. Proto když se Schwerin 27. prosince přiblížil k městu a vyzval posádku ke kapitulaci, obránci na rozkaz zemského hejtmana otevřeli brány výměnou za bezpečný odchod. Prusové poté lehce ovládli i Lipník, Přerov, Hranice a Litovel. V lednu dokonce Olomouc navštívil král Fridrich II.
Hrozící obsazení Moravy vyvolávalo obavy v zemském hlavním městě Brně. Velitel městské posádky baron Seher-Toss usilovně pracoval na opravách a zesílení hradeb. Předměstí od Zábrdovic až po Komárov byla zatopena a budovy stojící blízko hradeb strženy. S pracemi ochotně pomáhali studenti, úředníci, měšťané i tovaryši. Posádka původně čítající jen 400 mužů byla posílena dobrovolníky z řad měšťanů, ustupujícími vojáky z Olomouce a Nisy, obránce posílil i jeden uherský pluk, čímž počet obránců dosáhl počtu 5 000 mužů. Velení obrany převzal generál Roth. Na jeho rozkaz bylo z Vídně dovezeno 9 děl, množství pušek a střelného prachu. 5. února 1742 Prusové obsadili Vyškov. Saská armáda postupující od západu se téměř současně zmocnila Jihlavy, Velkého Meziříčí, Bíteše a Náměšti. 6. února vyzval pruský král Brno ke kapitulaci. Obránci odmítli a začalo obléhání.

Brno okolo roku 1700
Rychlý postup nepřátel v úvodních letech války o rakouské dědictví byl způsoben především zastaralostí rakouské státní správy. Rovněž armáda byla zaskočena a dříve než mohl proběhnout standardní proces sbírání vojska, nepřítel obsadil velkou část říše. Marie Terezie byla nucena provést změny ve fungování státu včetně změn na nejvyšších vládních a armádních postech. Panovnice spoléhala zejména na uherské a chorvatské jednotky, jako byli proslulý panduři barona Trencka. Od počátku roku 1742 se situace na bojištích začala obracet ve prospěch Rakouska. Císařská armáda osvobodila Horní Rakousy a obsadila Bavorsko. Dalším úkolem mělo být vyhnání Prusů a Sasů z Moravy.
Avšak rozkaz byl vyzrazen a král Fridrich II. včas vyslal prince Anhaltského na uherské hranice. Prusové dobyli Hodonín, Uherský Brod a Kroměříž. Poprvé od založení města bylo dobyto Uherské Hradiště. Poté Prusové překročili řeku Moravu a rozložili se u Skalice. Fridrich II. zaujal postavení u Židlochovic a Sasové pokračovali v blokádě Brna. Situace se z pohledu pruského krále zhoršovala. Z jihu jej ohrožovala císařská armáda, z východu uherská vojenská hotovost a množily se rovněž střety s nespokojeným moravským obyvatelstvem. Moravané se bouřili proti vysokým válečným kontribucím, útlaku a drancování, jehož se dopouštěly pruské okupační jednotky. Marie Terezie využila nespokojenost Moravanů a vydala česky psaný edikt, kterým vyzívala obyvatele, aby se chopili zbraní. Slibovala jim prominutí nedoplatků i daňové úlevy. Všem, kteří by byli ochotní na 3 roky vstoupit do veřejné hotovosti měla být dána úplná svoboda. Nato zareagovali především Hanáci a Valaši a ze zálohy napadali nepřátelské oddíly. K ozbrojeným srážkám došlo například u Kroměříže, Napajedel či Židlochovic. Rovněž vztahy mezi Prusy a Sasy se komplikovaly. Saský král August III. podezříval Fridricha II., že usiluje o zisk Moravy, jež měla dle dohody připadnout Sasku a vydal rozkaz k ústupu do Čech. Toho okamžitě využil Karel Lotrinský a zmocnil se Znojma, Mikulova a Telče, čímž obklíčil pruského krále ze tří stran. Fridrich II. se rozhodl vzdát obléhání Brna a zahájil ústup. 5. dubna opustil tábor v Židlochovicích a o dva dny později už brněnští obránci pozorovali, jak Prusové vyklízejí pozice okolo města a ustupují směrem na Bystrc, Lomnici a Veveří. Více než dvouměsíční blokáda, během níž se nepřátelé ani nepokusili o zteč, skončila. 13. dubna vjel do Brna slavnostní průvod prince Karla Lotrinského v doprovodu generálů Königsegga, Dauna, Lichtenštejna, Bathianyho aj. 22. dubna Prusové vyklidili Olomouc a brzy se zcela stáhli z moravského území, přičemž po cestě byli ustavičně napadáni ozbrojenými Moravany. Císařské vojsko se poté vydalo na pochod do Čech.
Vývoj na bojišti vedl pruského krále ke zmírnění mírových podmínek. Rovněž Anglie naléhala na Rakousko, aby se stůj, co stůj usmířilo s Pruskem a nabízela peněžní i vojenskou podporu proti Francii a Španělsku. 28. července 1742 došlo k podepsání tzv. Vratislavského míru. Na jeho základě postoupilo Rakousko Prusku Kladsko a Dolní i Horní Slezsko s výjimkou Těšínska, Opavska a části Knovska a Nisska. K míru se v září připojil i saský kurfiřt August III., jehož naděje na zisk Moravy byly ztraceny. Pruská invaze byla výjimečná zejména co do rozsahu. Kromě Brna a pohraničních hor na východě padla do rukou nepřátel většina země. Ačkoli se může zdát, že boje se odehrávaly na Moravě jen necelý rok, škody na majetku a veřejných financí dosahovaly milionů zlatých. Na neštěstí mír s Pruskem měl trvat jen několik let.

Zdroj:
DVOŘÁK, Rudolf: Vlastivěda moravská, Dějiny Moravy, Od míru vestfálského až po smrt císaře Leopolda II., Brno 1902