Pokud se někdy budoucnu podaří obnovit moravskou samosprávu, vyvstane před politickou reprezentací řada obtížných úkolů. Vedle otázky hranic bude důležitým tématem stanovení zemského hlavního města. V nejstarších dobách, za časů Velkomoravské říše, byl hlavním městem Veligrad. Jeho význam však v 10. století upadl a do popředí se dostaly nově založené přemyslovské hrady. Přemyslovci rozdělili Moravu do tří údělných knížectví s centry v Brně, Olomouci a Znojmě. Od vzniku Moravského markrabství roku 1182 se o prvenství mezi sebou přetahovala Olomouc s Brnem. Olomouc byla větší, sídlil v ní biskup a od roku 1573 i univerzita. Zkrátka duchovní a kulturní centrum země. V Brně naopak sídlil moravský markrabě. Zemské desky se vedly pro obě poloviny země zvlášť. Zemský sněm a zemský soud zasedal střídavě v Brně a Olomouci. Dlouhou dobu existovaly i zdvojené funkce nejvyšších zemských úředníků.
Lze říci, že před vypuknutím stavovského povstání byly pozice obou měst vyrovnané. Možná měla trochu navrch Olomouc. Právě třicetiletá válka však přinesla rozhodující zlom ve vývoji soupeřících moravských metropolí. Zatímco Brno se dokázalo švédské přesile ubránit, Olomouc se roku 1642 vzdala nepříteli a byla několik let okupována. V důsledku toho se královský tribunál i zemské desky přestěhovaly do Brna a ustalo rovněž střídavé zasedání zemského sněmu a soudu. Po ukončení osmiletého pobytu švédských vojsk se zbídačená Olomouc několikrát pokoušela dosáhnout obnovení dřívějšího postavení, ale marně. Navíc se město roku 1741 opět nedokázalo ubránit tentokrát pruské armádě. Císařovna Marie Terezie sice udělila Olomouci čestný titul "královské hlavní město", Titul ale zůstal bez jakéhokoli praktického dopadu. Všechny úřady nadále sídlily v Brně. Neformální stav trval až do roku 1782, kdy císař Josef II. prohlásil Brno jediným hlavním městem Moravy. Stejně hovoří i § 6 zemské ústavy z roku 1849: "Brno jest hlavní město markrabství Moravského." V 19. století se navíc Brno proměnilo ve významnou průmyslovou metropoli. Naproti tomu Olomouc, sevřená prstencem barokních hradeb, zůstávala malým provinčním městem. Ještě v roce 1910 byl rozdíl mezi městy propastný. Brno tehdy již překročilo hranici 125 000 obyvatel, zatímco Olomouc měla stále pouze něco přes 22 000 obyvatel. Brno plnilo funkci hlavního města Moravy až do roku 1928, ale i poté bylo metropolí Země moravskoslezské. Teprve nástup komunismu v roce 1948 přinesl zrušení zemského zřízení a degradaci Brna na úroveň obyčejného krajského města.
Tolik historie a nyní se přesuňme do reality. Když vyloučíme romantické představy o vybudování zcela nového centra na zelené louce někde na střední Moravě, připadá opět v úvahu pouze Olomouc a Brno. Ostrava je sice také významná metropole, ale díky své příhraniční poloze se jeví jako nevhodná. Někteří lidé, a není jich málo, jsou přesvědčeni, že hlavním městem má být Olomouc. Svůj názor zdůvodňují argumenty jako:
a) Velikost není všechno.
b) Olomouc leží na půl cesty mezi Brnem a Ostravou.
c) Ve středověku se jednalo o druhé největší město po Praze a vůbec je údajně Olomouc historicky cennější.
d) Druhá nejstarší univerzita.
e) Neopakovatelná atmosféra historického centra města a bohatá kulturní nabídka.
f) Nejen v Brně ale i v Olomouci sídlí důležité instituce - Vrchní soud, Arcibiskupství.
Argumentace zastánců Brna vypadá zhruba následovně:
a) Olomouc nemá nic, co by nemělo Brno.
b) Téměř 400 000 obyvatel.
c) Brno bylo hlavním městem až do roku 1949.
d) Infrastruktura: mezinárodní letiště, dálniční a železniční křižovatka.
e) V Brně již dnes sídlí řada republikových institucí: Oba Nejvyšší soudy, Ústavní soud, ombudsman, Nejvyšší státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, ale i čistě moravské instituce jako: zemské muzeum, knihovna, archiv či galerie.
f) Ekonomická síla druhého nejdůležitějšího města ČR, centrum vědy a výzkumu.
Nezastírám, že v tomto názorovém střetu stojím na straně Brna. Kromě již uvedených argumentů mě k tomu vede zejména socioekonomická realita. Připadá mi, že zastánci Olomouce se opírají spíše než o fakta o subjektivní pocity a emoce. Mají jistě pravdu, že v Evropě bychom nalezli i menší regionální metropole než je Olomouc a nestěžují si. Na druhou stranu, proč volit 100tísícovou Olomouc, když máme alternativu v podobě téměř čtyřikrát většího Brna?
Rovněž argument o lepší poloze Olomouce má něco do sebe, ale nebere v úvahu jiné faktory. Olomouc skutečně leží na půl cesty mezi Brnem a Ostravou. Ten, kdo toto vyzdvihuje však podvědomě přiznává, že opravdovými moravskými metropolemi s nadregionálním významem jsou pouze Brno a Ostrava. Hlavní město má být centrem samo o sobě a ne jen uměle zvoleným kompromisem. V době internetu a brzy snad vysokorychlostních železnic se význam vzdáleností snižuje. V porovnání s většími státy než Česká republika se potom náš spor o několik desítek kilometrů jeví jako malicherný.
Dalším oblíbeným argumentem je poukazování na to, čím byla Olomouc v minulosti, v často již velmi vzdálené minulosti. Ano, bohatou historii nelze Olomouci upřít, ostatně Brno v tomto ohledu také není k zahození, ale jakou váhu mají události dávno minulé v dnešním světě? Není podstatnější, co se děje tady a teď? Namísto abychom byli rádi, že ten nesmyslný dualismus dvou hlavních měst skončil, tak oživujeme staré duchy.
Argumentace historickým centrem nebo kulturním vyžitím pak dle mého zcela postrádá logiku a vyjadřuje v lepším případě osobní preference, v tom horším naprostou neznalost reálií obou měst. Celá debata je tedy o tom, zda zvolíme silné a sebevědomé město Brno s jeho přirozeným potenciálem, nebo se spokojíme s cedulí "hlavní město" před vjezdem do Olomouce, jejíž praktický význam a obsah bude mizivý.
Zatímco Brno je v zásadě materiálně připraveno stát se opět sídlem moravské samosprávy, představte si, jaké problémy by nastaly v případě Olomouce. Na rozdíl od Brna nebyla Olomouc nikdy (ani ve středověku) polickým ani ekonomickým střediskem pro celou Moravu a tomu odpovídá i olomoucká infrastruktura. Nemá smysl povýšit Olomouc na hlavní město a poté několik desetiletí draze budovat potřebné materiální ale i psychologické vazby na zbytek země. Samozřejmě toto klání nesmí dopadnout stylem "vítěz bere vše", abychom nepopulární pragocentrismus nenahradili jiným novým centrismem. Spíše by byla vhodná určitá forma decentralizace, umístění některých orgánů do jiných důležitých měst.
Článek se mně líbí. Patřím také k těm, co by chtěli jako hlavní město Olomouc. I když jsem z Brna a Brno miluji. Ale z jiných důvodů, než které uvádíte. Mám obavu, abychom neztratili sever Moravy, případně určité sympatie našeho Slezska. Víme, jak je pro nás protivně vzdálená Praha ať už se jedná o kulturu, či nějaké vyřizování. Podobně by to mohlo působit na naše spoluobčany ze severní Moravy a naší části Slezska. Jako nedostatek vcítění, ohleduplnosti. Že jsou tady zase nějací noví mocní, kteří myslí zase především jen na sebe. Byla by to škoda.