Únor 2015

Lucké pole

23. února 2015 v 20:19 | Tomáš |  Přemyslovci
Oblast pojmenovaná v Kosmově kronice jako Lucké pole (campus Lucsko) tvořila kdysi pomezní pásmo mezi Moravou a Uhrami. Jednalo se o území, které Morava ztratila krátce po svém obsazení Přemyslovci někdy v první polovině 11. století. Šlo o převážně neobydlené území nikoho, na něž si dělaly nárok oba státy. Z moravské strany Lucko vymezovala řeka Morava (západ) a Olšava (sever), z uherské strany pak na východě řeka Váh (východ) a na jihu snad říčka Chvojnice. Z počátku se zde uplatňoval především uherský vliv. Je známo, že uherský král Ladislav I. vydal zákony, jež zakazovaly v prostoru Lucka pod trestem smrti stavbu osad a konání trhů. Podobný režim panoval rovněž v sousedním Záhorí. V případě hrozícího nepřátelského vpádu, mělo být rozbořeno i to málo, co zde bylo vybudováno. Obranu měli zajišťovat příslušníci kočovných kmenů Plavců, Sikulů a Pečeněhů. Ke střetům skutečně docházelo. Roku 1116 je na Luckém poli připomínána krvavá bitva mezi uherským králem Štěpánem II. a českým knížetem Vladislavem I. O něco dříve, v roce 1099, zde naopak kníže Břetislav II. uzavřel mír s králem Kolomanem. Jinak se ale čeští panovníci dlouhou dobu omezovali pouze na držení pohraničních pevností jako Břeclav, Hodonín či Kunovice.


Silnější uplatňování českých zájmů v prostoru Luckého pole, lze pozorovat až od konce 12. století v souvislosti s celkovým posilováním českého státu. Mezi tím však Maďaři dokázali připojit Pováží i Záhorí. Z prostoru Luckého pole tak zbývala už jen zhruba polovina nově vymezená Moravou, Olšavou a Bílými Karpaty. Uherská kolonizace vedla ke zvýšení aktivity z moravské strany. Na počátku 13. století se proto ve zmíněném prostoru začíná utvářet tzv. Lucká provincie, jejíž centrem byl královský hrad Brumov. Kolonizaci prováděla z pověření panovníka šlechta, hlavně páni z Rýzmburka, z Hradce a Tvrdišovci. Českou dominanci definitivně potvrdila výhra krále Přemysla Otakara II. nad uherským králem Bélou IV. v bitvě u Kressenbrunnu roku 1260. Provincie se ale zřejmě ani nestihla řádně konstituovat a zanikla. Spolu s ostatními moravskými provinciemi ustoupila novému vrchnostenskému správnímu uspořádání. Do 14. věku tak Lucko vstoupilo již jako plně integrovaná součást moravského Markrabství.

Zdroj:
GALUŠKA, Luděk a kol.: Východní Morava v 10. až 14. století, Brno 2008

Zajímavé odkazy

20. února 2015 v 19:56 | Tomáš |  Úvodem
Letecké snímkování z 50. let - kvalitní letecké snímky krajiny před kolektivizací
Další Moravák - články s historickou i společenskou tématikou pro náročnějšího čtenáře
Moravský patriot - internetový obchod
Moravák blokuje - blog s moravskou tématikou
Fotohistorie - online kolekce historických fotografií a pohlednic
Kde je Morava - webový rozcestník
Moje Brno - stránky věnované především Brnu a jižní Moravě
Moravská sbírka zákonů - digitalizovaný zemský zákoník
Rakouská Národní knihovna - digitální čítárna obsahuje řadu titulů s moravskou tématikou (dobové zákony, noviny či fotografie)
Internet Archive - digitalizované svazky amerických univerzitních knihoven, v nichž lze najít i řadu knih v češtině
Moravia Magna - stránky věnované Velkomoravské říši a počátku Přemyslovského státu

Moravské zemské zřízení r. 1905

6. února 2015 v 16:00 | Tomáš |  Historické dokumenty
Novela zemského zřízení markrabství Moravského byla přijata v listopadu roku 1905 jako součást tzv. Moravského vyrovnání, jež mělo uzákonit rovnoprávnost Čechů a Němců v orgánech zemské samosprávy. Český živel tak poprvé získal mírnou převahu v zemském sněmu i výboru. Oproti původnímu zákonu z roku 1861 došlo ke zvýšení počtu poslanců i rozšíření volebního práva na nižší vrstvy obyvatelstva. Zejména pak přibyla podrobná ustanovení vymezující národnostní rozdělení, jež poněkud narušila dosavadní přehlednost zemského zřízení. Novela se ovšem nijak nedotkla působnosti ani pravomocí zemské samosprávy.
Novelizované paragrafy jsou tučně vyznačeny.

Zřízení zemské markrabství Moravského.

Ve znění z. z. 1 r. 1906 ze dne 27. listopadu 1905

Kapitola první.

O zastupitelstvu zemském vůbec.

§ 1.
Markrabství Moravské zastoupeno bude u věcech zemských sněmem zemským.

§ 2.
Práva zastupitelstvu zemskému příslušná vykonávati bude buď sám sněm anebo výbor zemský.

§ 3.
Sněm zemský skládá se ze 151 členů, totiž:
a) z knížete arcibiskupa olomouckého a z biskupa brněnského, pak
b) ze 149 zvolených poslanců, a to:
I. z 30 poslanců velkostatku;
II. ze 46 poslanců měst a průmyslových míst, poznačených volebním řádem, jakož i obchodnických a živnostnických komor;
III. z 53 poslanců ostatních obcí markrabství Moravského;
IV. z 20 poslanců zvolených všeobecnou třídou voličskou.

§ 3.a
Ze 30 poslanců velkostatku, zmíněných v § 3 odstavec I., připadá na jeho první volební sbor 10, na jeho druhý volební sbor 20 poslanců.
Ze 46 v § 3/II jmenovaných poslanců měst a průmyslových míst připadá 20 poslanců na obyvatelstvo české, 20 poslanců na obyvatelstvo německé a po třech poslancích na obchodní a živnostenské komory v Brně a v Olomouci.
Ze 53 v § 3/III jmenovaných poslanců venkovských obcí na Moravě, vpočítaje v to i moravské enklávy, připadá 39 poslanců na české obyvatelstvo a 14 poslanců na německé obyvatelstvo.
Ze 20 poslanců všeobecné třídy voličské, jmenovaných v § 3/IV, připadá 14 poslanců na obyvatelstvo české a 6 poslanců na obyvatelstvo německé.

§ 3.b
Poslanci voličských tříd § 3/II, vyjmouc obchodní a živnostenské komory, III, IV volí se v národnostně oddělených volebních sborech české a německé národnosti, z nichž pro každý utvoří se zvláštní volební okresy.

§ 4.
K řízení sněmu zemského pojmenuje císař ze středu sněmu zemského hejtmana a dva náměstky téhož.

§ 5.
Širší ustanovení o tom, kdo má právo voliti a kdo může volen býti, jak budou poslanci rozděleni na okresy volicí, ježto se zříditi mají, a jak se má u volení předsejíti, obsažena jsou v řádu volebním pro markrabství Moravské.

§ 6.
Doba úřadování zemského hejtmana a jeho náměstků, pak zvolených členů zemského sněmu (sněmovní období) stanoví se na šest let.
Volby poslanců do sněmu zemského nemohou od voličů odvolány býti.
Po uplynutí pravidelného sněmovního období aneb kdyby sněm dříve byl rozpuštěn, aneb kdyby mezitím jednotliví poslanci vystoupili, zemřeli aneb způsobilosti k volitelnosti potřebné pozbyli, vypíší se nové volby.
Bývalí členové sněmu mohou opět voleni býti.

§ 7.
Poslancům na sněm zemský zvoleným není dovoleno, instrukcí přijímati, a oni mohou právo hlasovací jen osobně vykonávati.

§ 8.
Sněm zemský scházeti se má k Nejvyššímu svolání krom zvláštních případností jednou v roce, a to v Brně, hlavním městě zemském, ač jestli Císař Pán jinak neustanoví.

§ 9.
Poslanci, když vstoupí do sněmu zemského, mají v ruce hejtmana zemského učiniti slib na místě přísahy, že chtějí Císaři Pánu věrni a Jeho poslušni býti, zákony zachovávati a své povinnosti svědomitě plniti.

§ 10.
Hejtmanu zemskému přísluší sněm zemský Císařem Pánem svolaný zahajovati, v něm předsedati a jednání říditi, též po skončených prácech aneb ke zvláštnímu nařízení Jeho Veličenství jej zavříti.
Císař Pán může sněm zemský, i v řádné době sněmovní, každého času rozpustiti a zároveň naříditi, aby se znovu volilo.

§ 10.a
Poslanci tvoří za účelem voleb, jež jest sněmu vykonati, tři kurie, a to:
1. Kurii poslanců velkostatku ve dvou sborech volebních.
Prvnímu sboru volebnímu dlužno připočítati arcibiskupa olomouckého a biskupa brněnského.
2. Kurii poslanců české národnosti, zvolených městy a průmyslovými místy, obchodními a živnostenskými komorami, venkovskými obcemi a všeobecnou třídou voličskou.
3. Kurii poslanců německé národnosti, , zvolených městy a průmyslovými místy, obchodními a živnostenskými komorami, venkovskými obcemi a všeobecnou třídou voličskou.
Poslancové měst, venkovských obcí a všeobecné třídy voličské náleží do příslušné národnostní kurie a mají se vstupujíce do sněmu zemského na vyzvání zemského hejtmana podle národnosti volebního okresu, v němž byli zvoleni, zapsati do seznamu obou národností jako čeští neb němečtí poslanci. Poslancové obchodní komory pohlastež na počátku sněmovního období svůj přístup k některé z obou národnostních kurií.
Nezapíše-li se poslanec do seznamu, pozbude práva zúčastniti se voleb, které jest vykonati dle národnostních kurií.

§ 10.b
Na počátku každého zasedání, a sice prvního dne, kdy zemský sněm se sejde, jest se třem kuriím takto ustaviti. Zemský hejtman v zahajovací schůzi zemského sněmu vyzve členy sněmu sněmu zemského, aby v době a na místě jím ustanoveném pro následující zasedání předsevzali ustavení oněch tří kurií. Ustavení každé kurie musí vykonáno býti v 48 hodinách po tom, kdy zemský sněm byl zahájen.
Členové každé kurie zvolí v ustavující schůzi bez ohledu na počet přítomných předsedu a dva náměstky předsedy, čímž ustavení kurií jest vykonáno. Stejným způsobem ustavují se oba volební sbory velkostatku.
Zemský hejtman ustanoví z řady zemských úředníků pro každou kurii zapisovatele.
Vykonané ustavení budiž oznámeno zemskému hejtmanovi, který je ohlásí v příští schůzi zemského sněmu. Opomenutím zápisu dle národnostních kurií zříká se člen po dobu zasedání práv v kurii, vyhrazených mu dle zemského zřízení.

§ 10.c
Kurie mají právo, pokud zákon tento něčeho jiného nestanoví, vykonati všecky zemskému sněmu příslušící volby, volbu do zemského výboru, do odborů sněmovních, do zastupitelských sborů pro zemské ústavy a jiné korporace, v nichž zemskému sněmu zastoupení jest vyhrazeno, do komisí vyšetřovacích a dozorných, které zemský sněm byl zřídil.
Opomine-li kurie zavčas vykonati volby jí příslušící, vykoná volby tyto celý sněm.

§ 11.
Zemský výbor, jakožto spravující a výkonný orgán zastupitelstva zemského, skládá se za předsednictví zemského hejtmana z osmi přísedících, zvolených ze středu zemských poslanců. Zemský hejtman jmenuje pro případy překážky dva náměstky k řízení zemského výboru z jeho středu.

§ 12.
Volby do zemského výboru dlužno konati tímto způsobem:
Oba volební sbory poslanců z voličské třídy velkostatku volí po jednom přísedícím a po jednom náhradníku, kurie poslanců měst, obchodních komor, venkovských obcí a všeobecné třídy voličské národnosti české volí čtyři přísedící a čtyři náhradníky.
Kurie těchto poslanců národnosti německé volí dva přísedící a dva náhradníky.

§ 13.
Za každého přísedícího výboru zemského zvolí se náměstník, tím způsobem, jak uvedeno v paragrafu předešlém.
Sejde-li smrtí některý přísedící výboru zemského, když sněm není shromážděn, vystoupí-li z výboru, nebo nemůže-li po delší čas záležitosti výboru pro nějakou překážku spravovati, nastoupí na jeho místo náměstník, kterýž byl k tomu konci zvolen, aby jej zastupoval.
Jestli sněm zemský shromážděn, zvolí se na místo přísedícího, kterýž byl na dobro odpadl, jiný přísedící výboru zemského.

§ 14.
Úřadování přísedících výboru zemského a jejich náměstníků trvá tak dlouho, jako úřadování sněmu zemského, kterýž je zvolil. Po skončení však doby sněmovní aneb byl-li sněm rozpuštěn, trvá úřadování přísedících dotud, až se z nového sněmu jiný výbor zřídí.
Vystoupí-li kdo ze sněmu, má to za účinek, že vystoupí zároveň z výboru zemského.

§ 15.
Přísedící výboru zemského jsou povinni bydleti v Brně.
Každý přísedící obdrží roční náhradu z prostředkův zemských, kterou vyměří sněm, s výhradou schválení Císaře Pána.

§ 15.a
Co se týče ostatních voleb, jež jest zemskému sněmu vykonati, mějtež následující ustanovení platnost:
a) V případech, ve kterých přísluší zemskému sněmu vyslati toliko jednoho zástupce, dlužno vykonati volbu celým sněmem.
b) Jde-li o volbu dvou zástupců, zvoltež obě národnostní kurie po jednom z nich.
c) Jde-li o volbu tří zástupců, zvolí obě národnostní kurie po jednom zástupci a oba volební sbory velkostatku zvolí třetího zástupce.
d) Při čtyřech zástupcích volí oba voličské sbory velkostatku dohromady a každá z národnostních kurií volebních po jednom zástupci, celý sněm čtvrtého zástupce.
Je-li počet zástupců neb členů výborových, kteří mají býti zvoleni, větší čtyř, platí pro jejich rozdělení na jednotlivé kurie následující tabela: /vynechávám jako nepodstatné/
Při všech volbách, při nichž oba volební sbory velkostatku společně jen jednoho zástupce voliti mají, budiž volba předsevzata v jednom společném sezení, však jen dvoutřetinovou většinou přítomných. Kdyby volba tímto způsobem k místu nepřišla, budiž na základě oznámení předsedy kurie zemskému hejtmanovi učiněného předsevzata celým sněmem.

§ 15.b
  1. Uvnitř každé kurie, pokud se týče volebních sborů, budiž volba na ně připadajících zástupců neb výborových členů, pakli se volba ta v kurii neb ve volební sboru k návrhu předsedy a se svolením všech členů neuskuteční aklamací, vykonána za použití systému proporcionálního dle těchto ustanovení:
  2. Po oznámení volba mohou předsedovi příslušné kurie odevzdány býti kandidátní listiny.
  3. Tyto kandidátní listiny buďtež předsedou opatřeny pořadovými čísly po sobě jdoucími.
  4. Byly-li listinám od navrhovatelů přidány nadpisy označující stranu, buďtež nadpisy ty ponechány.
  5. Listiny tyto se namnoží, a obdrží každý člen kurie před počátkem volby po jednom exempláři každí z těchto listin. Na to odevzdá každý volič listinu, kterou si zvolil, jako hlasovací lístek skrutátorům předsedou ustanoveným, kteří počet odevzdaných hlasovacích lístků a počtem hlasujících srovnají, a skrutinium předsevezmou tím, že předčítajíce všechny platné hlasovací lístky a zapisujíce je do sčítacích archů, zjišťují, kolik hlasů na každou listinu připadlo.
  6. Obsahuje-li lístek více hlasů, nežli jest výborových členů neb zástupců, kteří kurií neb dotyčným volebním sborem mají býti zvoleni, tedy se přebytečné hlasy na konci uvedené nepočítají. Na to se zjistí počet hlasů pro každou listinu.
  7. Obdržely-li hlasy volitelné osoby, které nejsou uvedeny na žádné listině, nakládá se s každým takovým jménem jako se zvláštní listinou.
  8. Je-li jedna nebo více listin, rozdělí se zástupcové, již mají býti zvoleni, na jednotlivé listiny dle poměru počtu hlasů, které každá z listin obdržela. Při tom postupuje se tímto způsobem:
  9. Úhrnný počet platných hlasovacích lístků dělí se počtem těch, již mají býti zvoleni, rozmnoženým o jednu.
  10. Nejblíže vyšší celé číslo, jež následuje za kvocientem takto získaným, sluje volební číslo.
  11. Každé listině přikáže se při rozdělování tolikrát po jednom členu výborovém, kolikrát jest volební číslo v počtu hlasů této listiny obsaženo.
  12. Pakliže tímto rozdělením nedosáhne se tolik výborových členů, kolik jich má býti zvoleno, dělí se počet hlasů každé listiny počtem přikázaných jí již členů výborových o jednu rozmnoženým a první ještě zadatelné místo přikáže se té listině, která vykazuje nejmenší kvocient.
  13. Stejný postup se opakuje, pokud ještě další volaná místa mají býti zadána.
  14. Mají-li dvě nebo více listin na poslední zadatelná místa stejný nárok (rovnost kvocientů), rozhoduje los, který budiž ihned tažen předsedou kurie, pokud se týče volebního sboru.
  15. Z každé listiny zvoleni jsou dle vykonaného rozdělení ti kandidáti, kteří obdrželi nejvíce hlasů.
  16. Při rovnosti hlasů zvoleni jsou ti kandidáti, jichž jména uvedena jsou na příslušné listině na místě prvém.
  17. Kdyby jedné neb více listinám přikázáno bylo více kandidátů, nežli jmen obsahují, jsou především všichni její kandidáti zvoleni. Přepočetná místa rozdělí se na ostatní listiny tím, že se pokračuje v postupu shora předepsaném.
  18. Má-li býti zvolen toliko jeden zástupce neb jeden člen výborový, rozhoduje princip majority.

§ 15.c
Vystoupí-li zástupce z přípravného výboru nebo některého zemského ústavu, vykonejtež novou volbu poslancové té kurie, pokud se týče volebního sboru, který vystouplého zástupce vyslal.
Vystoupí-li zemským výborem zvolený zástupce při některém zemském ústavě, vykonejž zemský výbor náhradní volbu z téže kurie, pokud se týče volebního sboru, ke kterému vystouplý náležel.

§ 15.d
Zemský hejtman vyzve ku vykonání voleb příslušnou kurii v sezení zemského sněmu a ustanoví lhůtu, ve které má býti volba předsevzata.
Vyjímaje nutné případy, nemá lhůta tato obnášeti nikdy méně než 24 hodin. Kurie jest způsobilou ku provedení voleb bez ohledu na počet dostavivších se členů.
Kurie svolává a řídí předseda, pokud se týče, je-li týž zaneprázdněn, jeho náměstek.
Členové kurie buďtež ke kuriátním sezením pozváni písemně, s udáním předmětu, o němž se má jednati, a budiž pozvání též v místnostech sněmu vyvěšeno, aneb zemským hejtmanem v sezení sněmu ohlášeno.

§ 15.e
Sezení kurií nejsou veřejná, a budiž o každém sezení zapisovatelem sepsán protokol, který obsahovati má jména přítomných a výsledek voleb. Též budiž udán způsob, jakým volby byly předsevzaty, a počet hlasů.
Protokol budiž v sezení kurie ihned verifikován.
Kdyby byli předseda a jeho náměstkové zaneprázdněni, přejde jejich úřad na nejstaršího přítomného člena.

§ 15.f
Zemský sněm zvoliti má ihned po ustavení se kurií 2 pořadatele a 4 verifikátory a dále jednotlivé odbory, a sice:
Finanční odbor, odbor pro záležitosti obecní, obor školní, odbor komunikační, odbor zemědělský, odbor živnostenský, odbor verifikační, a sice každý z těchto odborů nejméně o 16 členech.

Kapitola druhá.

Jakou moc a působnost má zastupitelstvo zemské.

I. Jakou moc a působnost má sněm zemský.

§ 16.
Sněm zemský jest ustanoven, aby spolu se přičiňoval k vykonávání moci zákonodárné dle toho, jak vyměřeno v diplomu císařském, daném dne 20. října 1860, zák. říšsk. č. 226, a jemu náleží, posílati dva a dvacet sněmovníků do sněmovny poslanců rady říšské, jakž ustanoveno v § 6. základního zákona o zastupitelstvu říšském.
Sněmovníci tito voleni buďte podle toho, jak nařízeno v § 7. základního zákona o zastupitelstvu říšském.
Kterak údové sněmovny poslanců, jenž se zvoliti mají, mají se rozděliti na jednotlivé obory, města a korporace, vyměřeno jest v dodavku k tomuto zřízení zemskému.

§ 17.
Návrhové k zákonům, týkajícím se záležitostí zemských, předkládají se od vlády sněmu zemskému.
Také sněmu zemskému přísluší právo, navrhovati zákony v záležitostech zemských.
Ku každému zákonu zemskému jest potřebí, aby se shodovali Císař a sněm zemský.
Byl-li návrh, aby vydán byl zákon nějaký, od sněmu nebo od císaře odvržen, nelze ho v též době zasedací znovu předkládati.

§ 18.
Za zemské záležitosti pokládají se:
I. Všeliká nařízení, týkající se:
1) zeměvzdělání;
2) stavby veřejné, ježto se zapravují z prostředků zemských;
3) ústavů dobročinných, z prostředků zemských nadaných;
4) rozpočtu předchozího a kladení počtů zemských, jak
a) co se dotýče příjmů zemských ze spravování majetnosti zemi náležité, ukládání daní na potřeby zemské a užívání úvěru zemského, tak i
b) co se dotýče vydání zemského, řádného i mimořádného.
II. Zevrubnější nařízení v mezích zákonů obecných, ježto se vztahují:
2) k záležitostem obecním;
3) k záležitostem církevním a školním;
4) ke konání přípřeže, a opatřování i ubytování vojska; konečně
III. nařizování o věcech, dobrého země neb potřeb zemských se týkajících, ježto zvláštními nařízeními zastupitelstvu zemskému k opatření se přikazují.

§ 19.
Sněmu zemskému přísluší:
1. Raditi se a návrhy činiti:
a) v příčině vyhlášených obecných zákonů a zřízení, jaký zvláštní účinek mají na dobro země, a
b) činiti návrhy, aby vydáni byli obecní zákonové a zavedla se zřízení obecná, jichž vyhledávají potřeby a blaho země;
2. Přísluší mu podávati návrhy o věcech všelikých, které chce vláda s ním v poradu vzíti.

§ 20.
Sněmu zemskému náleží péči míti o zachování jmění stavovského (domestikálního) a jiné majetnosti země Moravské, která jí buď hned původně náleží nebo jí byla oddána, též o zachování fondů a ústavů, zřízených neb chovaných z prostředků stavovských neb zemských.
K usnesení sněmovnímu, jímž se jmění základní čili kmenové má zciziti, nějakou stálou závadou stížiti nebo zastaviti, potřebí jest schválení císařského.

§ 21.
Sněmu zemskému přísluší spravovati jmění domestikální a záležitosti úvěru zemského i dluhů zemských se týkající a míti péči o to, aby závazkové, kteréž v příčině toho země na sobě má, náležitě se plnili. Jemu přísluší spravovati fond zemský a fond vyvazovací markrabství Moravského a obraceti náležitě k potřebám, k nimž dle zákona ustanoveni jsou.

§ 22.
Sněmu zemskému přísluší raditi se a usnesení činiti o to, jak by se opatřily prostředky, jichž potřebí k vyplnění povinností jeho v příčině potřeb zemských, zachování majetnosti, fondů a ústavů zemských, pokud příjmy z jmění základního k tomu nestačí.
Sněm zemský má právo, ku potřebě této rozvrhovati a vybírati přirážky k přímým daním císařským až do desíti procent. K větším přirážkám k některé dani přímé neb k jiným dávkám na zemi rozvrženým, potřebí schválení císařského.

§ 23.
Jakou moc a působnost sněm zemský míti bude u věcech obecních, ustanoví se zákonem obecním aneb zvláštními statuty obecními.

§ 24.
Zvláštními předpisy vyměří se také, jak se bude sněm zemský přičiňovati a jaké přihlížení bude míti u věcech, daní se týkajících, jmenovitě co se týče rozvrhování, vybírání a odvádění přímých daní císařských.

§ 25.
Sněmu zemskému náleží usnešení činiti o systemisování úřednictva a služebnictva, které se výboru zemskému přidá aneb pro spravování některých věcí zřídí, jakož i o systemisování platů tohoto úřednictva a služebnictva; též mu náleží ustanovovati, jakým způsobem se má toto úřednictvo a služebnictvo jmenovati a disciplinárně k němu přikročovati, i jaké má míti platy na odpočinutí a platy zaopatřovací; kromě toho mu náleží vzdělati základy k instrukcím, ježto se úřednictvu dají v příčině vykonávání služby.

II. Jakou moc a působnost má výbor zemský.

§ 26.
Výboru zemskému přísluší péči míti o práce obyčejné, vztahující se ku správě majetnosti zemské a fondů i ústavů zemských a říditi službu úředníků a služebníků pod ním postavených i přihlížeti k této službě.
On jest povinen, činiti počet sněmu zemskému z prací těchto, i z toho, že uvedl ve skutek usnešení sněmu zemského, ježto se vykonati měla; a náleží mu bráti napřed v poradu návrhy k věcem zemským se vztahující ku potřebě sněmu zemského buď z uložení nebo samochtě.

§ 27.
Výboru zemskému přísluší vykonávati práva podávací čili patronátní a presentační, ježto příslušela zemi nebo bývalým stavům zemským, též právo, navrhovati nebo jmenovati kandidáty k fundacím neb stipendiím, a právo přijímati je do stavovských ústavů a zřízení.

§ 28.
Výboru zemskému náleží zastupovati zemské zastupitelstvo u všelikých záležitostech právních.
V listinách, kteréž výbor zemský jménem zastupitelstva zemského vzdělá, má se hejtman zemský podepsati a má se k nim pečeť zemská přitisknouti.

§ 29.
Výboru zemskému přísluší kromě toho spravovati všeliké jiné práce, které příslušely posavadnímu výboru stavovskému, pokud nebudou na jiné orgány přenešeny aneb pokud za příčinou okolností změněných nepřestanou.

§ 30.
Výbor zemský má učiniti přípravy, jichž potřebí, aby sněm zemský sedění svá míti mohl, a má vyhledati, v dobrém spůsobu chovati a náležitě zříditi místnosti pro zastupitelstvo zemské a pro úřady a orgány přímo pod tímto zastupitelstvím postavené.

§ 31.
Výboru zemskému přísluší zkoušeti průkazy poslanců vnově do sněmu zemského vstupujících, že jsou řádně zvoleni a učiniti o tom zprávu ke sněmu zemskému, kterýž rozhodne, zdaliž se do sněmu připouštějí.

§ 32.
Zevrubnější nařízení, které práce budou k výboru zemskému náležeti a jak budou měti konati, bude v sobě obsahovati instrukce již sněm zemský vydá; zevrubnější pak nařízení v příčině toho, jak se bude měti výbor zemský přičiňovati k věcem obecním a k věcem, týkajícím se daní císařských, dána budou zvláštními zákony, obecním a berničním.

§ 32.a
Při rozdělení referátů rozděliti jest referáty o školství, pak o zemských ústavech, které jsou jedné národnosti věnovány, mezi přísedící zemského výboru dle jich národnosti. Týmž způsobem přikázati jest dle nutnosti ostatní referáty v zemském výboru.
Při obsazování míst učitelů, úředníků a sluhů při zemských ústavech, které jsou výhradně jedné národnosti věnovány, jest zemský výbor vázán návrhem terna, který jemu podají přísedící zemského výboru zvolení dotyčné národnostní kurie. Při znovuobsazení jiných míst úředníků a sluhů jest zemský výbor povinen, bráti ohled na obě národnosti dle počtu obyvatelstva v zemi.

Kapitola třetí.

Jak se mají práce spravovati a vyřizovati.

§ 33.
Sněm zemský, který se k řádnému svolání sejde, má o věcech k jeho působnosti náležitých v sedění rokovati a je vyřizovati.
Sedění nařizují se, zahajují a zavírají hejtmanem zemským.

§ 34.
Sedění sněmu zemského jest veřejné.
V případnostech zvláštních může se držeti sedění důvěrné, když buď předsedící za to požádá, nebo alespoň pět sněmovníků, a když po odstranění posluchačů sněm to povolí.

§ 35.
Věci, které se mají v poradu bráti, docházejí k sněmu zemskému:
a) buď co návrhy od vlády předložené hejtmanem zemským;
b) nebo co návrhy, předložené od výboru zemského aneb od výboru zvláštního, ze sněmu zemského neb mezi sněmem k tomu konci zvoleného;
c) nebo co návrhy toho neb onoho sněmovníka.
Chtěl-li by sněmovník některý podati sněmu zemskému návrh o sobě, ježto by se nevztahoval k návrhu od vlády neb od nějakého výboru předloženém, má to prvé hejtmanu zemskému písemně oznámiti, a návrh takový má se předkem ve výboru v poradu vzíti.
Učinil-li by kdo návrh o věcech, ježto nenáležejí k působnosti sněmu zemského, nemá ho hejtman ku poradě připouštěti.

§ 36.
Hejtmanu zemskému přísluší ustanovovati, v kterém pořádku se věci v poradu bráti a vyřizovati mají.
Návrhy, které sněmu zemskému předloží vláda, mají se před všelikými jinými věcmi v poradu vzíti a vyříditi.

§ 37.
Místodržící markrabství Moravského nebo komisaři od něho vyslaní mají právo, do sněmu přicházeti a každé chvíle slova se ujíti; hlasovati ale mohou jen tehda, když jsou údové sněmu zemského.
Bylo-li by v některém rokování toho potřebí nebo toho žádati, aby se do sněmu poslali někteří údové úřadů vládních, kteří by podali zprávy nějaké nebo nějaká vysvětlení, má se hejtman zemský v příčině toho obrátiti k představeným těchto úřadův.

§ 38.
K usnášení se zemského sněmu třeba jest přítomnosti více než polovice celého počtu všech členů a ku platnosti usnesení absolutní většiny hlasů přítomných.
Při rovnosti hlasů sluší návrh v poradu vzatý pokládati za zamítnutý.
Pro usnesení o následujících předmětech jest třeba 2/3ové většiny nejméně 121 přítomných poslanců:
a) ohledně změny zemského zřízení a zemského volebního řádu;
b) ohledně změny zákona o národnostním rozdělení školských úřadů, jenž má býti svého času vydán;
c) ohledně změny zákona ze dne 19. května 1897, z. z. čís. 40, o zemědělské radě;
d) ohledně změny zákona, jímž se upravuje užívání zemských jazyků při samosprávných úřadech, jenž má býti svého času vydán;
e) ohledně usnesení, kterými stávající zemské vyučovací ústavy mají se zrušiti, neb obmeziti aneb kterými se vyučovací jazyk změniti má; rovněž tak ohledně usnesení, kterými mají býti odňaty neb sníženy příspěvky nebo náklady vydržovací, které, než zákon tento platnosti nabyl, povoleny byly učilištím státním, zemským nebo soukromým;
f) ohledně usnesení, kterými má býti provedeno sloučení nebo rozloučení obcí proti vůli zákonného zastupitelstva alespoň jedné z obcí zúčastněných.
Ku platnému usnesení o změně stávajícího obecního řádu volebního pro markrabství Moravské, jakož i volebních řádů autonomních měst Brna, Uh. Hradiště, Jihlavy, Kroměříže, Olomouce a Znojma jest třeba, aby pro projednávanou změnu hlasovalo 93 poslanců bez ohledu na počet přítomných.

§ 39.
Vůbec hlasuje se ústně; pak-li by se ale předsedicímu vidělo, může se také hlasovati tím, že sněmovníci vstanou nebo zůstanou seděti.
Volení neb obsazování koná se cedulemi hlasovacími.

§ 40.
Jednání sněmu zemského budiž prostředkem místodržícího Jeho Veličenství ve známost uvedeno a protokol o seděních k němu přiložen.
Jakým spůsobem se jednání sněmovní v obecnost uvést má, ustanoví sněm.

§ 41.
Sněmu zemskému není dovoleno, s nižádným zastupitelstvem jiných zemí korunních sobě dopisovati, ani vyhlašování jakýchkoli od sebe vydávati. Též není dovoleno, deputací do shromážděného sněmu zemského připouštěti, žádosti pak může sněm přijímati jen tehda, když se mu podají skrze některého sněmovníka. Deputace ze sněmu zemského k Nejvyššímu dvoru císařskému mohou se posílati jen tehda, když k tomu Císař Pán prvé přivolí.

§ 42.
Výbor zemský má práce k němu přikázané v poradách kolegiálních na potaz bráti a je vyřizovati.
Aby usnešení výboru zemského bylo platné, potřebí, aby alespoň čtyři přísedící byli pospolu.
Shledal-li by hejtman zemský, že usnešení výboru zemského se příčí obecnému nebo zákonům, má právo a jest povinen učiniti, aby nebylo vykonáno, a má to neprodleně prostředkem místodržícího na Nejvyšším místě oznámiti, aby Jeho Veličenství o tom rozhodl.

§ 43.
Výbor zemský může si dopisovati jen se sněmem, z něhož byl zvolen a může od sebe vydávati jen ohlášení v příčině věcí jemu ku správě svěřených.
Deputaci nemůže výbor zemský přijímati.

§ 44
Oba jazyky zemské jsou v jednání sněmovním rovnoprávny.

Připojení Moravy k českému státu

4. února 2015 v 11:50 | Tomáš |  Přemyslovci
Po zániku Velkomoravské říše někdy po roce 906 písemné prameny utichají. Pomineme-li několik kusých zmínek, nemáme takřka žádnou představu o moravské společnosti 10. století. Moravané na téměř celé jedno století mizí z dějin. Objevují se až na začátku 11. století jako spojenci polského krále Boleslava Chrabrého. Morava se stala okolo roku 1003 na zhruba dvě desetiletí součástí polského státu. Lze usuzovat, že šlo o dobrovolný svazek. Z polské strany se patrně jednalo o jakousi formu protektorátu. Poláci měli rozmístěné své posádky například v Přerově či Pustiměři a dost možná od Moravanů vybírali tribut. O vzájemné důvěře svědčí i fakt, že většina země byla ponechána místním velmožům. Je zvláštní, že se zde ani sto let po pádu Mojmírovců nevytvořila žádná centrální moc. Roku 1017 Moravané přepadli a pobili početný oddíl Bavorů. Rovněž je jim připisován nájezd do Čech, kde se dokonce zmocnili nějaké blíže nespecifikované pevnosti. Na zpáteční cestě však byli rozprášeni rakouským markrabětem Jindřichem. Polský zájem se však roku 1018 přesunul na východ a slabě bráněná Morava, navíc bez silné vlády, se stala snadnou kořistí českého knížete Oldřicha.

Morava na začátku 11. století
Pronikání přemyslovců na Moravu se dělo již delší dobu. Minimálně sever země a zejména Olomoucko bylo krátce pod českým vlivem již za vlády knížat Boleslava I. a Boleslava II. Tím si lze vysvětlit, proč mělo Olomoucko vždy výrazně bližší vztah k Čechám, zatímco jih země se tradičně obracel k Podunají. Ohledně samotného data dobytí Moravy se historické prameny různí. Současní dějepisci se kloní k názoru, že proběhlo už okolo roku 1018, starší zdroje uvádějí až rok 1029. Ať tak či onak, české vojsko vedené Oldřichovým synem Břetislavem poměrně rychle dobylo moravské hrady hájené polskomoravskými oddíly a opanovalo zemi až po Karpaty. Zbytek moravského území zabrali Uhři. Kosmova kronika dodává, že stovky Poláků byly zajaty a prodány jako otroci do Uher. Je velmi pravděpodobné, že mezi nimi bylo též mnoho urozených Moravanů, které dobyvatelé považovali za nepřátele. Jejich místo zaujali členové Břetislavovi vojenské družiny.
Morava tímto definitivně ztrácí samostatnost a dostává se do područí Čech jako nárazníkové pásmo proti polskému a uherskému státu. Zpočátku kníže Břetislav spravoval zemi z olomouckého hradu jako jeden celek. Panovníkovu autoritu i obranu země měla zajistit nově budovaná hradská soustava zahrnující mimojiné Olomouc, Znojmo, Bítov, Břeclav, Pustiměř, Přerov, Spytihněv atd. Teprve krátce před svou smrtí roku 1055 kníže rozhodl, že Moravu rozdělí na dva díly - Olomoucký a Brněnský. Zde měli vládnout Břetislavovi mladší synové dokud se neuvolní knížecí stolec v Praze. Časem se z brněnského dílu vyčlenil ještě díl znojemský, čímž se ustálilo dělení země na tři údělná knížectví Olomouc, Brno a Znojmo. Zároveň je třeba si povšimnout, že Morava nezmizela a nestala se beztvarou součástí Čech. Pro Přemyslovce bylo výhodné prohlásit se za dědice Velké Moravy a tvrdit, že navazují na dílo krále Svatopluka a arcibikupa Metoděje. Morava byla klíčem k získání výlučnosti mezi slovanskými národy i pro možný zisk královské či arcibiskupské hodnosti. V době vrcholného středověku proto byla velmi oblíbená teorie o přenesení koruny z Moravy do Čech.

Zdroj:
WIHODA, Martin: Morava v době knížecí 906 - 1197, Lidové noviny 2010
DVOŘÁK, Rudolf: Dějiny Moravy, Kniha první, Od nejstarších dob až po vymření Přemyslovců, Brno 1899
TOMEK, Václav Vladivoj: Kosmův letopis český s pokračováními, Praha 1882