Morava jako součást langobardské říše

11. listopadu 2018 v 11:47 | T. |  Nejstarší dějiny
Období, které následovalo krátce po zhroucení Západořímské říše roku 476 je zejména na jižní Moravě spojováno s působení kmene Langobardů. Toto germánské etnikum bylo římským autorům znáno už od na začátku 1. století, tehdy se však jejich sídliště nacházela na dolním toku Labe. V pramenech často vystupují jako nepřátelé Říma po boku Cherusků i Markomanů. První zmínka o jejich přítomnosti v Podunají pochází od Cassia Dia z roku 167, kdy měli během markomanských válek zaútočit na provincii Pannonia Superior. Nicméně ani zde nevystupují samostatně. Poté Langobardi na dlouhou dobu mizí z dějin a znovu se objevují až v období tzv. stěhování národů na konci 5. století. Mezitím se patrně vydali proti proudu Labe dále do Čech a usadili se ve středním Podunají, kde přijímají ariánskou formu křesťanství. Zde okolo roku 510 poráží kmen Herulů, čímž rozšiřují své území i na jižní břeh Dunaje.

pohyb Langobardů v během tzv. stěhování národů

Největšího rozmachu dosáhla langobardská říše v Podunají za krále Wachona, jenž vládl mezi lety 510 a 540. Dobové nálezy naznačují, že jim šlo primárně o obsazení starých římských kastelů a strategických bodů podél toku Dunaje. Těžiště jejich moci se však postupně přesouvá na jih. Tento stav potvrzuje i smlouva mezi langobardským králem Audoinem a Východořímskou říší z roku 546, podle níž císař Justinián I. oficiálně předal jižní část Panonie pod langobardskou správu. Na Moravě přítomnost Langobardů dokládají především rozsáhlá kostrová pohřebiště. Nálezy se koncentrují hlavně na Brněnsku, Znojemsku, Hodonínsku a Břeclavsku. Bohatá výbava hrobů objevených u Kyjova či Rakvic napovídá, že jižní Morava tvořila integrální součást jejich kmenového území.

langobardská sídliště na Moravě

Ovládnutím jižní Panonie se Langobardi dostali do kontaktu s kmenem Gepidů usazeným v povodí Tisy. V následujících letech proto často vystupují jako spojenci Východořímské říše v boji proti tomuto etniku. Nicméně tyto boje patrně k ničemu nevedly, král Alboin proto navázal spojenectví s nově příchozími avarskými kočovníky. Gepidové byly poraženi, avšak Langobardi se z vítězství neradovali dlouho, neboť v zápětí museli čelit rostoucím mocenským ambicím svých avarských spojenců.
Situace Langobardů v Podunají musela být patrně bezvýchodná, jelikož na jaře roku 568 se celý kmen čítají více než 80 000 osob vydal na pochod do severní Itálie. Spolu s nimi odešlo i zbylé obyvatelstvo římských provincií včetně části Gepidů, Svébů a Sarmatů. Odborníci se dnes sice přiklání k názoru, že malá část Langobardů v Podunají zůstala. Přesun kmenových elit do Itálie nicméně znamenal postupný konec germánského osídlení jižní Moravy, neboť zbylé skupiny byly dříve či později asimilovány nově příchozím slovanským obyvatelstvem. Dalším významným důsledkem odchodu Langobardů je vznik mohutného Avarského kaganátu, který po bezmála tři staletí ovládal panonskou nížinu a uplatňoval silný kulturní i politický vliv na vznikající společenství moravských Slovanů.
Vzhledem k chaosu, ve kterém se Itálie zmítala v 6. století, čekala Langobardy poměrně snadná kořist, neboť již roku 570 byl Alboin v Miláně provolán pánem Itálie. V následujících letech se na severu zformovalo Langobardské království, které přetrvalo až do časů Karla Velikého. Jak napovídá název regionu Lombardie, odkaz Langobardů je v oblasti patrný dodnes.

Zdroj:
VLACH, Marek: Království Langobardů sahalo až na Břeclavsko. Břeclavský deník, 2013
KROLLOVÁ, Soňa: Keramika mladší doby stěhování národů na Moravě, diplomová práce, 2015
KERN, Angelika: Langobardenzeitliche Siedlungsstrukturen im Burgenland anhand zweier Fallbeispiele, Diplomarbeit, 2013
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama